Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

1.
Vládní návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2016
/sněmovní tisk 617/ - prvé čtení

Budeme pokračovat. Mám tady poznámku od svého kolegy, který řídil, že s přednostním právem se hlásí místopředseda klubu KDU-ČSL kolega Klaška. Ale přednostní právo mohu obtížně udržet ve chvíli, kdy je zde přítomen předseda klubu... Tak dobrá, teď už to asi půjde. Takže prosím, pane poslanče, máte slovo. Potom dám prostor pro faktické poznámky. Slovo má pan poslanec Klaška. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Klaška: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážení představitelé vlády, kolegyně a kolegové, do probíhající diskuze o státním rozpočtu mi dovolte také sdělit svoje stanovisko. A tak jak tady říkal kolega Stanjura, že rozpočet nikdo nehájí, tak já budu jedním z těch, kteří možná ten rozpočet trošku okomentují kladně.

Chtěl bych říci, že návrh rozpočtu navazuje na letošní proaktivní rozpočet letošního roku a že se vyznačuje třemi základními aspekty: jednak snižuje deficit, je prorůstový a vysílá další pozitivní signály do ekonomiky.

Dovolte mi, abychom se na to podívali spolu trošku podrobněji. Chtěl bych říci, že prožíváme období solidního hospodářského oživení po dlouhodobé masivní a globální recesi, za kterou nemůžeme, ale která poukázala na slabiny, nebo odhalila slabiny naší fiskální politiky stejně jako fiskální politiky ostatních evropských zemí.

Jak jsem už řekl, návrh rozpočtu na příští rok navazuje na letošní rozpočet, který byl proaktivní a měl za úkol podpořit hospodářský růst, měl za úkol podpořit zaměstnanost a třetí věc, kterou bych chtěl zmínit, měl změnit sentiment v ekonomice, tedy náladu, měl změnit z té negativní, která tady ještě panovala v loňském roce, na pozitivní. Myslím si, že se to podařilo, že dnes už se veřejnost a obyvatelstvo dívá na ekonomiku daleko pozitivnějším způsobem než loni, ta nedůvěra je daleko menší.

První z charakteristik rozpočtu, tak jak jsem o nich mluvil, je, že snižuje deficit ze 100 mld. Kč, kterým byl zatížen návrh rozpočtu na letošní rok, na 70 mld., tedy o 30 mld. méně. Je dobře, že v letech, kdy se daří, kdy je hospodářský růst, se buďto šetří, nebo se alespoň snižuje deficit tak jako v minulých letech a podle střednědobého výhledu se bude snižovat ještě dále, nebo je v plánu deficit snižovat ještě dále až do pokud možno vyrovnaného hospodaření. Považuji to za samozřejmý a správný krok.

Když se podíváme do rozpočtů let minulých, tak já vnímám, že byla období, kdy byl hospodářský růst, ale přesto se deficit nesnižoval, naopak se ještě navíc pumpovaly peníze do ekonomiky. Ale znám také období, např. léta 2010 až 2012, kdy v letech hubených, v letech recese, se pod záštitou nebo mantrou snižování deficitu naopak prodlužovala recese, ve které naše země byla, což mělo za následek také mj. to, že se zvyšovala nezaměstnanost a stát vedle toho, že šetřil deficit, tak na druhé straně musel dávat více peněz na podporu nezaměstnanosti nebo na výplatu dávek v nezaměstnanosti a také musel více sanovat zdravotní a penzijní připojištění. Takže na jednu stranu jsme snižovali deficit, ale na druhou stranu stát musel dávat více peněz, protože byla vyšší nezaměstnanost.

Chci tedy tím říci, že je dobře, že návrh rozpočtu na rok 2016 je pozitivní v tom, že snižuje deficit. Je zde ještě jedna okolnost v této souvislosti hodná zřetele, neboť se oprávněně očekává, že skutečný deficit letošního roku bude nižší, možná podstatně nižší, než je plánovaných 100 mld. korun. Stejně tak tomu bylo i vloni.

Pokud chceme vyšší tempo snižování deficitu, o čemž se tady vede jistě legitimní debata, jestli to má být více, nebo kolik miliard korun, tak můžeme k tomu říci: buďme solidární, plaťme všichni daně, jak máme, tak jak se snaží ve svých krocích Ministerstvo financí na to poukázat. Můžeme také samozřejmě šetřit výdaje. Chtěl bych tady poukázat na věc, na kterou zatím moc nikdo nepoukázal. Šetřit výdaje se také dá tím, že se řádně a včas dělá údržba a opravy movitého i nemovitého majetku, ne až ex post, když už to stojí mnohem více peněz.

K druhému aspektu. Stejně jako vloni návrh rozpočtu podporuje hospodářský růst. Ten dnes, tedy ten hospodářský růst, můžeme klasifikovat nebo charakterizovat už jako stabilní a poměrně masivní, alespoň v tom smyslu, že jde napříč jednotlivými odvětvími národního hospodářství.

Jako prorůstový návrh rozpočtu spatřuji v tom, že podporuje investice, zejména do dopravní infrastruktury, podporuje také investice do vědy, výzkumu, inovací. Mezi další priority vlády patří také obrana, protože plníme spojenecké závazky vůči NATO jenom z padesáti procent, také zvýšené výdaje na naši bezpečnost, to souvisí s celkovou bezpečnostní situací a také s imigrací, s imigrační vlnou. Rozpočet se také zvýšeným způsobem věnuje školství. Už o tom dnes bylo hovořeno.

Musím říci, že letos, i přes kritiku opozice, jsme mohli sledovat na našich dálnicích, silnicích a na železnici velkou aktivitu právě při opravách silnic a komunikací. Tolik výluk a tolik objížděk jsme snad ještě nikdy nezažili, ale také to znamenalo velké zdržení v dopravních zácpách.

To všechno se stalo i přes tristní stav v přípravě nových dopravních investic z let minulých. Bohužel musím říci, že u mnohých oprav se projevil vliv zdecimovaných kapacit tuzemských národních firem, a tím se samozřejmě prodlužují ty opravy. Bohužel je to vliv onoho snižování deficitu v nepravou chvíli.

K tomu ještě přistupuje další záležitost, to je zvyšování platů ve státní sféře, stejně jako letos, a připojila se k tomu soukromá sféra, tak doufejme, že se i na rok k tomu připojí soukromá sféra. Já jsem si nikdy nemyslel, že přiměřené zvyšování platů v mezích možností růstu hrubého domácího produktu - že nikdy není prostě projídání rozpočtu nebo ekonomiky, že to je záležitost spotřeby domácností. Spotřeba domácností je standardní makroekonomický nástroj daleko větší síly a účinnosti, než je celý státní rozpočet. Koneckonců hlavním tahounem dnešního hospodářského růstu v České republice je právě spotřeba domácností.

Chtěl bych tedy říci, že návrh rozpočtu na příští rok vysílá do ekonomiky stále pozitivní signály, stále nabádá k tomu pozitivnímu sentimentu, že není třeba se ekonomiky bát a že je třeba možno investovat a hospodařit, plánovat si věci budoucí.

Závěrem mi dovolte říct, že tedy nesdílím kritiku opozice, že vnímám návrh rozpočtu, který má ty tři aspekty: snižuje deficit, je prorůstový a vysílá stále pozitivní signály do ekonomiky. A doufejme, že to v příštím roce bude stejné jako v roce minulém a letošním, a pokud bude deficit vyšší, než je plánovaný návrhem státního rozpočtu, tak ten přebytek, inkaso případných daní z vyššího hospodářského růstu, než je plánovaný, bude také věnován výrazným způsobem na další snižování deficitu.

Děkuji vám všem za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Nyní zde máme dvě faktické poznámky. Pan poslanec Laudát, po něm nově zvolený předseda pro kontrolu FAÚ pan poslanec Beznoska. Prosím.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo, pane předsedo. Já jsem tady chtěl reagovat, pokud si vzpomínáte na tu diskusi před obědem, na pana kolegu Urbana. Nikdo zprava neřekl, že stát vlastně nemá šanci ovlivnit ekonomický růst a podobně. Zajisté pan ministr financí, jelikož rozumí všemu, by vám tady bryskně řekl, že takovéto tvrzení nemůže člověk znalý říci, protože už jenom to, že v naší republice je 42,6 % v roce 2014 - podíl na HDP - tvořen veřejným sektorem. Pro vaši informaci, v roce 2013 to bylo 42,6 - stejná hodnota procenta. V roce 2012 pak 44,5 %. Tam přesně vidíte, že to modeluje krizi. To znamená, padá privátní sektor díky recesi. To znamená, vzrůstá vliv veřejného sektoru, který má, když je vládně držen, větší setrvačnost. V roce 2011 to bylo 42,9 %. Jenom pro vaši informaci poslední číslo. Průměr Evropské unie, tam už se blíží k socialismu, to znamená 50 na 50, je to 48,2 %. S tím, že tam výrazně ten průměr táhnou nahoru například takové státy, které jsou vzorem pro sociální demokracii, jako Francie, která, sami víte, se ocitá v takové trošku beznaději z hlediska ekonomického pokroku v následujících dekádách. Takže jenom tolik pro vaši informaci.

Jedna věc je ingerovat do toho sektoru, druhá je, že nemůže stát vůbec nic řídit. To není pravda. Až zavedete EET, pokud se vám ho podaří přes naše kroky zavést, tak uvidíte, že může ingerovat. Může ingerovat svobodou, potom pozitivně, anebo kontrolou, šmírováním, potom negativně.

Na pana Klašku předpokládám, že zareaguje kolega z ODS. (Předsedající upozorňuje na čas.) A já zatím nad jeho výroky kolem dopravy ochladnu. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím pana poslance Beznosku.

 

Poslanec Adolf Beznoska: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, milé kolegyně, kolegové, já opravdu zareaguji chviličku na slova pana kolegy Klašky. On tady zmínil čtyři body a tím, že podpořil rozpočet, čemuž samozřejmě rozumím, protože je koaličním poslancem, za prvé hovořil o deficitu státního rozpočtu, že je snížení, což je pravda a všichni jsme tomu rádi. Spor mezi námi je o to, jestli pokles toho deficitu je dostatečný. Z našeho pohledu opravdu při stávajícím poměrně stabilním a robustním růstu ekonomiky není. Připomínám, že poslední vyrovnaný státní rozpočet jsme měli v roce 1995. Kdy chceme přemýšlet o tom, že ty minulé dluhy začneme postupně odbourávat, než právě v období příznivé ekonomické situace? Takže tady souhlasit nemůžu.

S čím vůbec nemůžu souhlasit, je, že rozpočet je nastaven jako prorůstový. Protože pan kolega Klaška říkal, že se investuje, a k tomu připomenu - to je ta debata, která se tady odehrála dopoledne - že v návrhu státního rozpočtu jsou investice zhruba ve výši 78 miliard Kč, že i z národních zdrojů se dává méně peněz než v období ekonomické krize. Já to jako masivní investování a prorůstovost tedy nevidím. Rovněž nemůžu souhlasit s tím, že se podporuje věda, výzkum a inovace. V absolutních číslech je to poměrně stejná stabilní podpora. Procentuálně vyjádřeno, vztaženo k roku 2013 je pokles z 0,98 % HDP na 0,77 %. Čili procentuálně v poměru k hrubému domácímu produktu podpora vědy, výzkumu a inovací klesá. Takže to, co tady zaznělo, zase nemůže být pravda.

Co se týká zaměstnanosti, ano, souhlasím, zaměstnanost je příznivá. Samozřejmě souvisí s hospodářským cyklem, s hospodářským oživením. (Předsedající upozorňuje na čas.) Je to přirozené, že v době ekonomického růstu dochází k možnosti najití pracovních příležitostí. Více příště. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Také děkuji. Faktická poznámka - pan poslanec Klaška. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Klaška: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně, kolegové, já se vůbec nechci přít, nebo chápu kolegu Beznosku, že ano, o tom je rozdíl těch názorů, zdali tempo snižování deficitu je přiměřené, nebo ne. Jeden může mít názor takový, druhý onaký, to je samozřejmě naprosto legitimní. Já jsem se tady zmínil, že možností je tady víc, ale co je důležité, co považuji za důležité, je ten trend. Kdy ten trend je v období růstu stále snižující.

A ještě jsem zmínil jednu věc, že jedna záležitost je věcí plánu, to znamená návrhu toho rozpočtu, a potom ex post prostě skutečnost. Takže potom můžeme také posuzovat, jak výše toho deficitu dopadne, nebo dopadnout může s ohledem na predikovaný a potom skutečný růst hrubého domácího produktu.

Na zaměstnanost máme v podstatě stejný názor, protože to je důležitá veličina, buď je nezaměstnanost a někdo to musí doplácet, ty fondy zdravotní a penzijní, a buď do toho přispívají zaměstnanci a jejich zaměstnavatelé, a pokud jsou ti lidé nezaměstnaní, tak musí stát. A pokud nemusí stát, tak logicky ty prostředky může věnovat jinam. Takže já si myslím, že to je naprosto v pořádku.

Jestli můžu, ještě mám 30 vteřin.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě máte čas.

 

Poslanec Jaroslav Klaška: K tomu růstu. Já si myslím, že se stále potýkáme právě s přípravou nových investic, která byla svého času zabrzděna, už tady jednou také o tom bylo hovořeno. Samozřejmě příprava takových liniových staveb, jako jsou dálnice nebo silnice 1. třídy a podobně, jsou věcí, které trvají dlouhá léta v dnešním investičním procesu. Takže bohužel tady můžeme plakat všichni nad rozlitým mlékem.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji také. Pan poslanec Gabal, faktická poznámka. Prosím.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji. Vážený pane předsedající, vládo, kolegové, kolegyně, já jsem si vzal předsevzetí, že nebudu nějakým způsobem výrazně hodnotit předchozí období, ale jednu věc musím říct. Když už se bavíme o tom deficitu, my jsme některé oblasti převzali prostě tak podfinancované, podinvestované a s takovým velkým vnitřním dluhem, a můžu mluvit jenom o té oblasti, do které trošku nahlížím, že prostě se to musí doplnit. My jsme opravdu zdědili oblast, která z hlediska investic a základních předpokladů k tomu, aby fungovala, byla deset let škrtaná. Tak se do toho musí teď investovat a doplňuje se dluh. Omlouvám se, děkuji. Mluvím o obraně, například.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Kučera, rovněž faktická poznámka, tedy dvě minuty.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Jenom zareaguji na pana poslance Gabala. Vážený pane poslanče Gabale prostřednictvím pana předsedajícího, vy přece investujete méně, vy ty peníze projídáte. Podívejte se na ta čísla.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Faktická poznámka pana ministra financí, prosím. Pokud byste chtěl více než dvě minuty, můžete s přednostním právem. Pokud vám to stačí do dvou minut... (Ministr: Já to zkusím.) Tak já vám dám přednostní právo, to bude jednodušší. Prosím.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Děkuji, pane předsedo. Škoda, že tu není pan Stanjura a pan Kalousek. Já už bych rád konečně ukázal ty investice, protože tady se manipuluje s čísly a pravda je úplně jiná. Totiž stát funguje velice komplikovaně a proč by si nezkomplikoval život i u plánování investic. Toto je ta tabulka, kterou ukázal pan Stanjura. (Ukazuje tabulku.) Tady máme modře státní rozpočet a žluté jsou evropské fondy a fondy. Ten rozpočet se přes rok mění. To znamená, že v 2011 původně rozpočet byl 104,9 mld. a skutečnost byla 118,9 na základě rozpočtových změn a bylo nevyčerpáno 7 mld. V roce 2012 byl rozpočet 96,9 a skutečnost 113,6 a bylo (ne)vyčerpáno (?) plus 2. A teď je ten kritický rok 2013, na který se odvolává pan Kalousek, a tam byl rozpočet 97 a skutečnost byla 102,3 a ve finále vůči rozpočtovým změnám bylo nevyčerpáno 13,7. A teď přicházíme do období nové vlády, to znamená rozpočet 2014, 74,3 mld. a skutečnost 111,5 mld. Takže 2014, 2013 jsme investovali o 9,2 mld. více. No a teď se podívejme na rozpočet 2015, který je 75,8 mld., ale za rok 2015 bylo 8 500 rozpočtových změn. To znamená, že ten rozpočet dneska je v rámci rozpočtových změn 127,2 mld. a ještě do toho resorty zapojily nároky, takže jsme na 205,7 mld. K 21. 10. 2015 čerpáme 106,5 mld. oproti rozpočtu 75,8.

Tak neříkejte, že neinvestujeme. My investujeme, a masivně. To, že stát takhle nenormálně vykazuje své investice, za to já nemůžu. Ono je to stejně jako s rozpočtem. Rozpočtuji bez evropských peněz, to tam mám nula nula, a potom mám plnění v evropských penězích. Proto dneska ráno byl deficit 25 mld. na plán 100 mld., mimochodem. To jen abychom věděli, kde jsme.

Takže není to pravda, zvyšujeme investice a tady je na to důkaz. To, že je tam nějaká tabulka, kterou samozřejmě každý interpretuje nějakým způsobem, a toto je správný způsob interpretace. Takže k tomu můžu dodat, že dám úředníkům za úkol, aby vám k tomu dodali instrukční blok. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Máme dvě faktické poznámky. První je pan poslanec Kalousek a po něm pan poslanec Beznoska. Takže prosím, dvě minuty pro pana poslance Kalouska.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Dámy a pánové, nemá cenu pouštět se do detailů, ale vše, co teď řekl pan ministr financí, je asi stejně relevantní informace, jako že jsem byl vyšetřován policií podle trestního řádu. Člověk, který se objektivně dopouští nepravdivých výroků, je schopen se o ně sázet a pak ty prohrané sázky neplatí, je absolutně nedůvěryhodný, nemůžete mu věřit vůbec nic, ani dnešní datum. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Beznoska? Stahuje. V tom případě má slovo pan poslanec Jiří Dolejš a připraví se pan poslanec František Laudát.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji, pane předsedo, za slovo. Milé překvapení, od 9.15 první přihlášený do diskuse. Já věřím, že jste se na mě celou dobu těšili, takže dovolte, abych odpřednášel stanovisko klubu KSČM k návrhu rozpočtu. Já věřím, že stojí za pozornost minimálně z jednoho důvodu, a to, jak jsem poslouchal to dopolední klání pánů s přednostními právy, tak to skoro chvíli vypadalo, jako když je to spor minulých vládnoucích a současných vládnoucích o to, kdo lépe udržuje tento ne zcela uspokojivý stav naší ekonomiky v chodu, jestli ti, co během krize škrty tu krizi zhoršili, anebo ti, kteří vezouce se na vlně konjunktury začali utrácet, a je otázka, jestli utrácí na ty správné věci. My se domníváme, že je možný jiný pohled na ekonomii než pouze rozhodovat se mezi tím, jestli je zralý na diplom kolega Kalousek, nebo pan vicepremiér Babiš, diplom nejlepšího ministra financí. Zkrátka opravdu dnes nevedeme debatu o nějakých účetních vztazích, ale debatu o koncepci hospodářské a zejména rozpočtové politiky.

A tady dovolte ještě jednu poznámku. Občas slýchám zejména od kolegů z pravé opozice, že tato vláda má jakousi hlasovací rezervu v hlasech levicové opozice a že jen oni dostatečně řízně kritizují vládu, protože oni jsou nositelem toho rozumu, který debata s opozicí přináší. Ale nejsilnější opoziční klub je samozřejmě klub KSČM a váha 33 mandátů KSČM, pokud se má někam přiklonit, tak to musí odpovídat jejím představám, jejímu programu a v tomto případě, jako i v řadě dalších případů, tomu tak prostě není.

Jestli jsme v roce 2014 byli poměrně tolerantní při schvalování rozpočtu, tak to bylo proto, že byly mimořádné volby, že ten rozpočet se stejně příliš předělat nedal a že škody vzniklé rozpočtovým provizoriem by byly daleko závažnější. Když kolegové z pravé opozice spustili kanonádu na vládu, když připravovala rozpočet 2015, nám se ten rozpočet také nelíbil, ale domnívali jsme se, že zkrátka vláda ve svém programovém prohlášení, když slibovala určité věci, tak že potřebuje určitou dobu na rozjezd a že víceméně ještě hasí některé problémy a hendikepy, které způsobily vlády v předchozím období. Teď již ale nemá vláda žádný nárok na naši shovívavost, protože koneckonců bude poločas jejího vládnutí, a pokud chtěli rozhodnout některé podstatné věci, tak rozhodně už je připravit mohli.

Tím se dostávám k podstatě rozpočtové politiky, k tomu, jak je namíchán mix opatření na příjmové a výdajové straně a zda tedy vláda skutečně ten rozpočet sestavila tak zodpovědně, aby mohla bez uzardění opakovat neustále tu svou mantru, že ten rozpočet je jak konsolidační, tak prorůstový atd. atd. Na téma oné fiskální konsolidace tady padlo hodně slov. Problém je, že pravá opozice si tu konsolidaci představuje pouze jednoduchým způsobem - seškrtat výdaje. Ale rozpočtová politika samozřejmě musí plnit určité pozitivní funkce, musí udržet některé systémy v chodu, dokonce je upevnit, prohloubit, zkvalitnit.

Pouhým seškrtáním se můžeme dostat do situace, že v daném roce se nám zlepší některé parametry, ale zhorší se fungování systému a některé výdaje se pouze odloží na méně příhodné období. Tudíž z toho vyplývá, že je třeba si položit základní otázku, zda bychom neměli uvažovat poněkud alternativně. Já už jsem tady od tohoto řečniště párkrát v podobných situacích o alternativním uvažování mluvil. A určitě pro vás nebude tajemstvím, když zdůrazním například ve vztahu k příjmové stránce státního rozpočtu, že onen kompromis, který vláda logicky uzavřela tím, že spojuje obtížně spojovatelné přístupy, že nebude sahat na daně, tak že není šťastný, že jestliže připravila některé normy, které měly zkvalitnit daňový výběr, tak to zkvalitnění se buď dostavuje nedostatečně, nebo se možná dostaví s opožděním.

Nebudu dramatizovat ten fakt, že rozpočet stojí na některých právních normách, které ještě nejsou schválené, ale rozhodně stojí za pozornost, že nemusí, byť by se to stihlo do třetího čtení státního rozpočtu, přinést ten fiskální efekt, jaký se očekává. Koneckonců si všichni pamatujeme, když se objevil návrh zákona o elektronické evidenci tržeb, že se v úvahách objevily kalkulace, že by to mohlo přinést až 10 mld. Kč na výnosu daně. To číslo už se neopakovalo, v podstatě teď už se moc čísla neuvádějí, možná i z toho prostého důvodu, že se rozložil účinek tohoto zákona v čase a že skupina, která to vnímá nejcitlivěji, což jsou drobní podnikatelé a živnostníci, tak se teď mohou kochat jakousi nadějí, nevím, jestli je to oprávněná naděje, že se dočkají účinku možná až v roce 2017, tudíž v příštím roce do erární kasy nepřinese ani korunu.

A takto bych mohl pokračovat. Je dobře, že nepochybně se intenzivněji honí subjekty, které páchají daňovou kriminalitu atd., ale nejsou to efekty takového řádu, aby mohly kompenzovat péči o větší daňový výnos, který bychom potřebovali, pokud nemáme destruovat nastavené veřejné systémy. A tady, marná sláva, ale je hlavní recept ten, který má řada zemí v Evropské unii, a to daňová progrese. Proč brát peníze od těch malých, proč se zaklínat daňovou správou, když víme, že ty efekty možná dlouhodobě mohou být v řádu větším, ale zatím měřitelné efekty jsou v řádu 1, 2, 3 miliard, takže proč nehledat peníze tam, kde skutečně jsou, a to konkurenceschopným způsobem na úrovni okolních zemí. Já vím, že je to tak trochu tabu Ale rozhoduje v této zemi politická reprezentace zvolená našimi občany, nebo v této zemi rozhodují hlavní korporace, které si to samozřejmě nepřejí? Já si myslím, že odpověď je nasnadě, že žijeme v parlamentní republice a ne v korporativistickém státě.

Čili to pokud jde o alternativní uvažování.

Teď mi dovolte, abych zareagoval na jednu drobnou poznámku, která vám možná poněkud unikla, a to kolegy Kalouska, když obhajoval své přístupy, to znamená, že ekonomika, která se nachází na vzestupné fázi hospodářského cyklu, tak by měla vracet to, co napumpovala do ekonomiky v době recese a že v podstatě takto uvažuje technokrat bez ohledu na to, jestli když chodí k volebním urnám, hledí doprava, či doleva. Použil slovní spojení, že by i keynesiánec musel toto odsouhlasit.

No, ten mechanismus je samozřejmě v makroekonomické teorii známý, ale ono je to trošičku složitější. Za prvé už je otázka, do jaké míry když někoho nazvete keynesiáncem, jestli automaticky patří do levé strany politického spektra, protože dědictví lorda Keynese po druhé světové válce je tak heterogenní, že se najdou i pravicoví keynesiánci, viz novokeynesiánství je dneska součástí praktického mainstreamu, který stabilizuje ekonomiku podobným způsobem, jako to dělá tato nebo předchozí vláda. Ale pokud bychom chtěli hledat skutečně levicové keynesiánce, tak tam asi nejblíže k tomu mají řekněme představitelé cambridgeské školy, což jsou postkeynesiánci typu Joan Robinsonové, která zdaleka neřeší jenom ten konsolidační problém, ale všímá si, že motory ekonomiky jsou také opřeny o mechanismy rozdělování bohatství a že ono přerozdělování je možná daleko důležitější než ono balancování s pomocí anticyklické politiky.

A tady tomuto tématu se vláda příliš nevěnuje, byť jsem z úst pana premiéra slyšel, že se v zemi šíří spotřebitelský optimismus. Ale na čem ten spotřebitelský optimismus je založený? Na tom, že média na nás nechrlí každodenně fakta o hospodářské krizi a že jsme uklidňováni sděleními, jaký ekonomický růst země prožívá. Problém ale je, že z toho ekonomického růstu právě ti spotřebitelé mají daleko menší část, že nárůst platů rozhodně není takový, jaký by mohl být, valorizace minimálních mezd, důchodů a všech těchto záležitostí je na velmi parciální úrovni a občas vám z toho rozdávání drobných dárečků vypadne i věc tak podstatná, jako je náprava křivd směrem k osobám hendikepovaným, osobám invalidním. Já si myslím, že pro spotřebitelský optimismus zdaleka není v této zemi klima a že zejména ti chudší spoluobčané rozhodně optimisty nemohou být.

Pokud jde o ekonomický vývoj a do jaké míry jsme v rostoucí fázi hospodářského cyklu, no, to je otázka, už jenom z toho prostého důvodu, že žijeme v Evropské unii. To je relativně jednotný hospodářský prostor a v tomto relativně jednotném hospodářském prostoru se efekty samozřejmě přenášejí. Takže tu úvahu nemůžeme oddělit od vývoje kolem nás. Když se podíváte na ta čísla, tak pozitivní odchylka oproti našemu okolí, která je jasná v letošním roce, ať už se stane za ty dva měsíce cokoli, tak asi kolem těch 4 % to skutečně bude, ale ta není přece dána, a koneckonců to tady potvrdili jak opoziční, tak koaliční poslanci, není dána fází cyklu, není dána ani úsilím této vlády, ale prostě je dána tím, že jsme doutratili peníze, které jsme nestihli utratit v rozpočtovém evropském cyklu 2007 až 2014, a tudíž vlastně v dalším roce dojde ke zpomalení růstu. A to zpomalení na 2,5 % navíc nemusí nastat, protože opět když se podíváme do okolí, tak eurozóna odhaduje v letošním roce 1,8 %, v příštím roce 1,9 %.

Na čem je založen předpoklad, že u nás to bude lepší, když nebudeme čerpat evropské peníze? Ta úvaha, o kolik víc investujeme do ekonomiky, ta je skutečně do jisté míry sporná. Nikdo neříká, že nedáváme žádné investice do ekonomiky. Vládní kapitálové výdaje existují a jsou v řádu desítek miliard, ale nelze hovořit o nějakém významném fiskálním impulsu. To v žádném případě, protože kdybychom vzali reálná čísla dosažená v loňském roce, tak ta plánovaná nižší jsou. To je prostě realita, ať si tady ukazujeme jakýkoliv graf. To je fakt.

Samozřejmě, plán je plán a reálná čísla mohou být jiná. To znamená, kdyby se podařilo přeplnit, tak můžeme rozdávat více, ale nedomnívám se, že tentokrát v tomto návrhu rozpočtu je tolik vaty, abychom mohli během roku přijímat poměrně masivní rozpočtová opatření, která by vylepšila tuto stránku věci.

Z prognostických rizik, která v příštím období se mohou zhmotnit, jsem již připomněl onen nepříliš konsolidovaný vývoj v našem evropském okolí. Ten vývoj 1,8, 1,9 v eurozóně může být ještě zhoršen tím, pokud německá ekonomika nebude šlapat tak, jak si představovala. Letošní rok očekává jedno procento plusu. Pokud nejenom reputační riziko, ale samotná kondice firmy Volkswagen bude větší, než jsou si zatím ochotni přiznat, tak samozřejmě může Německo se přiblížit ke stagnačním hodnotám a to se prostě musí promítnout do kondice české ekonomiky.

Dalším takovým parametrem, o kterém se tady příliš ani nehovoří, ale určitě stojí za úvahu, je, že zatím Bankovní rada České národní banky avizovala vůli držet závazek intervenční měnové politiky do poloviny roku 2016. To několikrát zopakovali, věřme tomu. Ale to také znamená, že může dojít ve druhém pololetí příštího roku k odstoupení, k exitu od tohoto závazku. To by také znamenalo, že česká koruna se vrátí k hodnotám, kde kdysi byly, tedy zhruba to je rozdíl o dvě koruny, což nemůže nemít dopad na zahraniční obchod. A to nemluvím o tom, že ztratíme na atraktivitě pro kapitál. A opravdu nechci malovat čerta na zeď, ale abychom ten kapitál udrželi, tak je možné si představit dokonce i švýcarský scénář. Připomínám, Švýcarům se stalo cosi podobného počátkem letošního roku a určitě vkladatelům to nečinilo radost, že museli zaplatit cenu záporného zhodnocení svých peněz.

Takže to je celá řada rizik, která vedou k opatrnosti a která rozhodně nepodporují názor, že vlastně přehřátá ekonomika by mohla daleko víc šetřit. Nepodporují představu, že by se napravil tento rozpočet daleko větším seškrtáním v rozsahu 20, 30 mld., jak o tom hovořili kolegové z pravé opozice.

Co tedy lze udělat se strukturou státního rozpočtu? Já se obávám, že s takto koncepčně nastaveným rozpočtem, kdy daňové zákony jsou v podstatě již nezměnitelné až na ty tři tituly, které jsou v běhu, mandatorní výdaje jsou také dány legislativou. Takže aspoň si řekněme, v čem ten státní rozpočet strukturálně je opravdu špatně, a oddělme jistou korekci, racionalizaci výdajů, která je proveditelná ve druhém čtení, od řekněme úvahy, jak by ta rozpočtová politika mohla vypadat v budoucnosti lépe, abychom skutečně dosáhli té změny, o které se před volbami tolik hovořilo a teď jaksi není zrovna dvakrát hmatatelná.

Z těch strukturálních požadavků, já si myslím, především, znovu se vracím k otázce příjmové. Obávám se, že pokud ekonomika nebude v příštím roce pokračovat v úspěších letošního roku a některá, neříkám všechna, ale některá prognostická rizika nastanou, tak že nedostatek zdrojů povede k znovuotevření otázky daňové progrese. Zatím to vyháníte jak čerta ze svých úvah. Chápu, že koaliční hygiena, která už je limitována dost narušenými některými vztahy, velí k tomu se o některých věcech nebavit. Je to jak o provaze v domě oběšencově, ale prostě před tím se utéct nedá. Myslím si zkrátka, že bychom se měli v tomto ohledu přiřadit k těm vyspělejším a normálně uvažujícím zemím, které se těchto otázek nebojí. Jiná věc je kalibrace této změny. Ale nevyhánět ji zcela.

Pokud jde o výdaje, už jsem řekl, že než redukovat výdaje je lépe je racionalizovat. Jinak strukturovat. Kromě sociálních výdajů, a tam se odkážu na svou faktickou poznámku, kterou jsem tady měl v dopoledních hodinách, skutečně mandatorní výdaje, pokud vezmeme procento mandatorních výdajů či hrubého domácího produktu, tak jsou navržené na úrovni, která je zhruba stejná jako v roce 2012. To tak prostě je. Takže nevidím důvod, proč redukovat tuto oblast. Ale bavme se o tom, zda je účelně vynaložena. Racionalizovat ano, ale ne redukovat. Protože úroveň mandatorních výdajů se myslím od vyspělých států příliš neliší. A to platí, protože mandatorní výdaje jsou různé, to zejména platí pro sociální výdaje. Kdybychom vzali čistě sociální výdaje, tak tam se pohybujeme opět na úrovni zhruba roku 2012, asi 13 % je to tuším. A ty vyspělejší státy Evropy, kde mají samozřejmě vyšší ekonomickou úroveň, ale přesto je podíl sociálních výdajů na hrubém domácím produktu kolem jedné pětiny. Takže když tedy ekonomika sbírá dech po tom krizovém půstu, tak není důvod, proč sociální výdaje jako významná součást mandatorních výdajů, proč je snižovat.

Ale jak blahobyt, tak ekonomický růst není tažen jenom spotřebou a poptávkou. Pochopitelně že je důležité si položit otázku, jestli lze něco udělat víc pro růst. Růstová politika, samozřejmě pravice víc věří na motivaci soukromého sektoru, soukromého živlu, tedy v podstatě na nepřímé podpoře ekonomického prostředí. Ale i ty nejpravicovější státy si hlídají určitou intenzitu a zejména kontinuitu investování veřejného a samozřejmě u každé investiční položky zvažují multiplikační efekt, to znamená, jak rychle a v jaké intenzitě se dostaví přírůstek z každé takto vynaložené koruny. Čili to pokud jde o racionalizaci výdajů a jistý řekněme jiný pohled na spravování rozpočtu, protože mně připadá jako velmi svazující to nekonečné dohadování dvou vládních garnitur, které se víceméně střídají, ale pro občana venku to připadá, jako že je to čím dál víc stejné, a přitom ekonomická praxe už se dávno pohybuje někde jinde. Například jsem zmínil to tabuizované téma rozpočtové progrese. Když se zeptáte představitelů, nikoli vlastníků, tam asi chápu, ale manažerů z té korporátní sféry, tak oni řeknou, že samozřejmě budou radši, kdy nemusejí platit tolik daní, ale že pro ně je daleko důležitější otázka investičních příležitostí, otázka podmínek pro podnikání od právní infrastruktury až po infrastrukturu inženýrskou. A to si myslím, že je hodno pozornosti. A byl bych docela rád, kdybychom už z té duální debaty, jestli je lepší Babiš, nebo Kalousek, trošku vybředli a začali si klást strategičtější otázky.

Je jasné, že rozpočet na rok 2016 už koncepčně jinak postaven být nemůže. Ale jestli se nechceme dočkat buď předčasných voleb, nebo nějakých jiných potíží, zkusme aspoň tuto debatu otevřít, vracet se k některým tématům, protože pak těžko vysvětlíte lidem, jak výborný je to a zodpovědný rozpočet, když jedni tvrdí: ano, lepší být nemůže, a druzí tvrdí: akorát bychom víc škrtali. Ale přitom většina venku, ať už jsou to spotřebitelé, nebo jsou to představitelé hospodářské sféry, si myslí, že by se mělo postupovat daleko aktivněji a že by ten problém měl být hledán někde úplně jinde.

Čili tím bych skončil. Zopakuji to hlavní. To, co jsem řekl, je důvod, proč naše skepse, že vláda nemá adekvátní rozpočtovou politiku, je taková, že tentokrát budeme hlasovat k navrženému usnesení jasné ne! Čili žádné zdržení. To za prvé. A za druhé si myslím, že ten lék na takto sporný rozpočet poznamenaný spíše koaličními kompromisy než vizí ekonomické politiky, tak že tím receptem není snaha kolegů seškrtat dalších 20, 30 mld. vem kde vem, nejlépe na dotacích na biopaliva nebo něco takového si dovedu představit. Protože si myslím, že tím bychom se vraceli do dob, kdy necitlivě nastavená fiskální restrikce věci jenom zhoršovala.

Čili rovnou předesílám, že usnesení vrátit k přepracování s tímto zadáním, že náš klub také nepodpoří. Mezi těmito dvěma přístupy existuje skutečně přístup třetí, možná i čtvrtý, ale měli bychom se o něm konečně začít bavit, protože to je to hlavní.

Tolik v kostce jádro pozice naší frakce, tolik pro dnešní sdělení. Já se tady nehodlám, řekněme, kvantitativně zviditelňovat tím, že se budu neustále hlásit s čísílky do faktické debaty, protože to je myslím až to druhotné, ne-li ještě méně podstatné. Ale podstatná je ta strategická úvaha. A opravdu nejsme v situaci, kdy tertium non datur, tedy že žádná třetí možnost neexistuje. Existuje. Jenom jí věnovat pozornost. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Dolejšovi za přednesení stanoviska poslaneckého klubu KSČM. Dovolte mi, ještě než dám slovo dalšímu přihlášenému v rozpravě, abych konstatoval omluvy. Z pracovních důvodů se na celý den omlouvá pan Vlastimil Gabrhel, na dobu od 16.35 z pracovních důvodů paní poslankyně Marta Semelová, pozitivní zpráva - pan ministr dopravy Dan Ťok ruší svou omluvu a už je tady přítomen.

Nyní se slova ujme pan poslanec František Laudát, připraví se pan poslanec Tomio Okamura. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já jsem hodně rád, že alespoň chvilku tady byli páni ministři, někteří dorazili zdáli, ale už zřejmě zase nemají trpělivost poslouchat tady ty věci. Možná jim to přijde bagatelní, ale potom z toho vyplývá do budoucna poměrně široká arogance. Beru, že i já, možná i další tady říkají spoustu často vaty, nicméně mezi tím by si mohli poslechnout i nějaké věci, které by mohly být pro ně inspirací. A jestli jim to nestojí za to, je mi to líto a podle toho také ta práce vlády vypadá.

Původně jsem tady samozřejmě chtěl hodně rozebírat investice, ale při rozpravě, kdy 77 miliard je více než 118, tak já už nevím, co si mám o tom myslet. Pan ministr Babiš tady zareagoval na kolegu Stanjuru z ODS. Prostě nemá pravdu, nemá pravdu a skutečně to začíná připomínat dialog hluchých, protože jednoznačně i ten graf, který on tady ukazoval, tak prostě při propadu ekonomického růstu při záporných číslech ty hodnoty byly větší na investice, než jsou dnes. A já si vzpomínám, jak on říkal, že je potřeba šetřit na výdajích, že se zbytečně plýtvá, že se málo investuje, vy jste neinvestovali do dálnic apod. A co je tedy fascinující, je skutečnost, že lidé mu věří. Je prostě něco jako ta Bílá paní, kde je závěrečná scéna, kdy pochodují s tím, že tam je most, a oni pochodují tou řekou bez mostu. Já prostě už nevím, co na to říct. Ale přece jenom na rozdíl od svého předřečníka se podržím strohých čísel.

Co se týká kapitálových výdajů, tzn. investic:

Rok 2011. Výdaje ze státního rozpočtu ze zdrojů České republiky 40,7 miliardy, Evropská unie 64,2 miliardy, celkem 104,9 miliardy korun.

2011. Když si naleznete statistiky, tak 2011 začala druhá vlna, tentokrát dluhová, krizí evropských ekonomik, kdy došlo ke stagnaci a propadu růstu HDP. Takže 104,9 miliardy. To jsou očištěná oficiální skutečná čísla Ministerstva financí. Takže plánovaných 104,9 miliardy, 118,9 byla skutečnost čerpání. Že se to liší, je dáno tím, že se prostě uvolní někde nějaké projekty a většinou je dofinancuje Evropská unie, tudíž to naskočí, není to tak, že jsou nastřelována nějaká čísla. Opakuje se fakticky dodneška.

2012. Plán 96,9 miliardy, skutečnost 113,6 miliardy.

2012 mám pocit, že gradovala recese.

2013. Plán 97 miliard, skutečnost 102,3 miliardy korun.

2014. Plán 74,3 miliardy, skutečnost 111,5 miliardy. To znamená: proti recesi 118,9 miliardy je podle mého více než 111,5 miliardy.

2015. Plán 75,8 miliardy a myslím, že pan ministr tady říkal 127 miliard. (Nápověda z pléna: 205 miliard.) 205 miliard. Je to zběsilé dočerpávání fondů za uplynulé období. Říkám, až budeme dělat státní závěrečný účet, je to k diskusi.

Snad nepopíráte, pane ministře, že na rok 2016 plánujete 77,7 miliardy korun s tím, že z národních zdrojů to je 44,5 miliardy korun. Jsou to vaše čísla.

Pokud si vzpomínáte na diskusi při minulém rozpočtu, tak veliké penzum příspěvků, a nevím, jestli by to bylo 70, 80 %, nedělal jsem si statistiku, nestíhám to, nicméně bylo k tomu, že stát vydává z veřejných rozpočtů nedostatečné prostředky na vědu, výzkum a inovace. Je mi líto, ale jestli bych tady někoho chtěl vidět při projednávání tohoto rozpočtu, tak by to byl pan ministr Bělobrádek. Pokud si vzpomínám, tak při prvním čtení minimálně na podstatnou část té diskuse, ne-li na celou, tady také nebyl. Potom při nějakém, myslím, že druhém nebo třetím čtení, nevím, tak řekl, že vlastně neví, o čem mluvíme. Předpokládám, že i ve druhém nebo ve třetím čtení, pokud se tady zopakují výtky směrem k nefinancování nebo k nedostatečným prostředkům na tento klíčový segment ekonomiky, tak že zase řekne, že nám nerozumí, nebo pronese něco osobního, aby tím překryl vlastní schopnosti.

Pan kolega Klaška tady říkal, že roste podpora vědy a výzkumu a že je to pozitivní vývoj. Tak já tedy nevím. Výdaje na výzkum a vývoj v procentech hrubého domácího produktu 2012 0,97 %, 2013 0,98 %, 2014 0,95 %, tudíž to pendlovalo těsně pod 1 %. Na letošek je plánováno 0,78 % a na příští rok 0,77 %, tzn. už se dostáváme na tři čtvrtě procenta, nebo blížíme se tři čtvrtě procentu. Pan kolega poslanec si zřejmě ve stylu vlády - říkejte si, co chcete, píšeme čísla, jaká chceme, my budeme tvrdit, že je všechno OK, tak prostě budeme říkat přesný opak, než je realita. Snad se ještě shodneme, že 100 je 100, 77 je 77. Pokud ne, opět odkazuji na ten film.

Je mi to líto z toho důvodu, že jestliže prostě vláda v krizových letech uměla najít prostředky, a mohu říci, že jestli něco by stát měl dělat, tak je to právě z hlediska budoucnosti, abychom byli měli tak stabilní ekonomiku, aby byl vytvářen sociální potenciál, tak je to právě do podpory inovací.

Nevystačíme si v totálně konkurenčním světě s tím, že on si to soukromý sektor pokryje, vždyť zhruba 80 % nákladů na inovace a vývoj hradí soukromý sektor v naší zemi. A jestliže někdo podsekává těch zbylých 20 %, tak to je přesně ta mezera, která nás zbytečně zbavuje konkurenceschopnosti.

Odboráři, sociální demokraté a lidovci stále dokola opakují, jak jsou tady nízké mzdy, že je to potřeba zvyšovat. Vážení přátelé, dámy a pánové, tohle přece není cesta, stavět zejména privátní podnikatelské subjekty, že jim budeme pomocí odborářských tlaků nařizovat, jaké mají dávat zaměstnancům mzdy. Kdo zná technologické firmy, tak ví, že to je právě ten segment ekonomiky, kde se vytváří sociální potenciál, kde nejenom uživí sebe, ale jsou schopni dát výrazně vyšší platy, již dneska nad standard, než jsou minimální mzdy, než jsou průměrné mzdy. Přece také znáte tu realitu. A vy zrovna tento sektor podsekáváte. Vy skutečně děláte přesně to, co chtějí odboráři. Proto já tomu říkám - nechci rozehrávat válku na mnoha frontách - odborářský rozpočet.

To znamená, není to investiční rozpočet. V žádném případě není. Pokud bych vzal nějakých téměř minus 5 % propadu v době největší krize nebo přes 4 %, dneska plus 4, tak máme rozdíl 10 % nebo 9 nebo 8. Tak prosím neubírejte v těch plánovaných číslech na do budoucna potřebné komodity nebo segmenty ekonomiky a aspoň tam zkopírujte a přidávejte, abyste tu ekonomiku akcelerovali, nikoliv dusili.

Plný rozsah vašeho konání, které si tady dneska tak pochvalujete, lidé pocítí na své kůži, až přijde recese. Co potom někdo bude muset dělat s těmi kvanty státních zaměstnanců navíc, s těmi nabobtnalými mandatorními výdaji? A vždycky je problém překlopit ten rozpočet. Kromě řezníků typu Margaret Thatcherové se toho neodvažuje v dnešní éře už vůbec nikdo, aby udělal razantní škrty ze dne na den, protože každý se bojí a lidé přece jenom se chovají ve stylu co je doma, to se počítá. Mně je jenom líto, že tímto rozpočtem zcela rezignujete na zvrácení toho vývoje, na vytvoření přece jenom většího potenciálu snižováním státního dluhu v absolutní částce, snižováním, že rezignujete na rozpočtovou odpovědnost. Nemusíte vytvářet rezervy, ale čím bude menší státní dluh, tím vytváříte automaticky prostor v případě krize tuto krizi překlenout za co nejmenších obětí sociálních. Neděláte to.

Úplně přesně se opakuje situace z éry ministra financí Sobotky. Tehdy byl dokonce více než 6% růst a stát hospodařil s deficitem. Nemusíte chodit daleko. Vezměte si příklad z Německa. Německo dvacet roků, ještě za éry socialismu, kdy někdo obchodoval s fosfáty, někdo seděl, úporně, až skoro skepticky, protože ono to neneslo přímo zvýšení efektivity ekonomiky, ale úporně investovalo do vědy, výzkumu, do materiálového inženýrství apod. Někdy v půlce 80. let jsem s jedním z vědců mluvil a on říkal, že v Německu je obrovské rozčarování vlády, že skokově zvýšili a udržují na vysoké úrovni financování a výdaje do výzkumu v přírodních vědách a nenese to výsledky. No za dvacet let se jim povedlo, že to výsledky přineslo. Společnost se překlopila do zcela jiné úrovně. Takové, o které vy dnes sníte, ale politikou děláte přesný opak.

Jak jsem říkal, znovu vracel bych se k tomu, ale jestli mně je něčeho líto, tak je absurdní, že v době, kdy si vláda pořídí vicepremiéra pro vědu, výzkum a inovace, tak podpora tohoto segmentu klesá. Samozřejmě teď už jsem slyšel - a byl to jeden ze dvou důvodů, proč dva dílčí rozpočty v loňském roce z příslušných výborů nebyly schváleny. Jeden byl rozpočet Ministerstva průmyslu a obchodu, a to kvůli položce zacházení s financemi na sanaci starých zátěží po těžbě. Ale ta podstatnější částka byla, že najednou tam vymizela položka, nebo byla tam nula na místě, kde předtím byla jedna miliarda na podporu inovací malých podniků. Teď to překrýváte rétorikou, jaké obrovské peníze jsou pro nás rezervovány v Evropské unii. Já jenom na to chci říct, že ta částka na první pohled ohromí, ale jednak ty peníze se nebudou příliš dynamicky, předpokládám, čerpat v letošním roce. Je to na celé programovací období, tak ať už chtěně, či nechtěně matete veřejnost. Za další, hrnete republiku zrovna v tomto nejdůležitějším segmentu podpory budoucnosti do situace, kterou známe už dneska z resortu dopravy z budování dopravní infrastruktury. Prakticky většina nových investic je tažena ze zdrojů Evropské unie. A kdyby náhodou se Evropská unie rozhodla výrazným způsobem řešit naléhavé problémy a sáhla k nějaké redukci, tak budeme stát před tím, že jsme si na to zvykli.

K panu kolegovi Klaškovi o investicích do silnic. Já souhlasím s tím, a jsem rád, že to slyší pan ministr dopravy. Není pravda, že jste tu situaci poslali na jinou trajektorii. V loňském roce, a to jsou objektivní čísla a můžeme se o tom dohadovat na základě statistik, když vezmu od začátku budování dálnic a rychlostních silnic, a to byl rok 1970, kdy byla samozřejmě logicky nula, tak jsem si nechal udělat celou časovou řadu po létech - měli jste sedmý nejhorší výsledek v celé historii, tzn. to bylo asi 45 roků. Sedmý nejhorší. S tím, že byl uveden z nových investic do provozu pouze jeden úsek rychlostní silnice z Hrádku nad Nisou v délce 7,3 km, jestli si vzpomínám dobře na to číslo, směrem na Žitavu. Jinak nic. Nevím, kolik kilometrů silnic a dálnic bude otevřeno v letošním roce, ale rozhodně to nebude žádná rána, možná že také nula. Já teď skutečně nevím. Statistiku fungování resortu dopravy si připravuji na dvouleté výročí, takže ještě ta čísla nemám a počkám i na uzávěrku roku.

Pan kolega Klaška má pravdu v tom, že občané asi zaznamenali, a skutečně zafungovalo, že se začalo hodně stavět. No, je to rozhazování peněz, ale ne ve zlém slova smyslu. Každý úsek, každý most, který se vám podaří opravit, je jenom dobře. Každou silnici, kterou opravíte, ať už jedničky, dvojky, trojky nebo dálnice nebo R, je pozitivní. Nicméně tam ty masivní drobné investice na silnicích nižších tříd jsou jen výsledkem toho, že nebyly a nejsou připraveny větší investice na klíčových tepnách této země. To je ten pravý důvod.

Vy se tady neustále, a udělal to i kolega Klaška, odkazujete na to nešťastné období exministra pana Bárty. Já mám pocit, že byl 2010, 2011, nevím, kdy skončila jeho éra. Pak se tam ministři střídali nějaký čas po několika měsících. Nicméně už po něm zase opět byla ta příprava nějakým způsobem obnovená. A kolik roků byste potřebovali na to, abyste to dostali do nějaké regulérní souvislé dynamiky - projektování, příprava, veřejnoprávní projednání a stavění, do nějakého systémového stavu? Kolik let by to trvalo? Já si dovolím dneska tvrdit, že výpadek způsobený panem ministrem Prachařem je v investicích do nové dopravní infrastruktury podstatně výraznější a zásadnější, než tomu bylo v éře pana Bárty. Čísla o zprovozněných kilometrech dálnic a rychlostních silnic o tom mluví zcela jasně.

Jinak co se týká proinvestování nebo neproinvestování peněz, logicky v návaznosti na to jste nezlepšili nic. Je mi líto a sám bych to přivítal. Sami víte, že v resortu dopravy jsem fanda, takže tady žádné dlouhé ciráty. Ale už na váš kabát, na váš vrub jde nefunkční novela zákona o výkupu pozemků, která to měla zrychlit. Už je tedy podán napříč politickým spektrem pozměňovací návrh vašeho pozměňovacího návrhu. Vy jste tady úporně zabránili zbytečně a za každou cenu, aby nebyl přijat náš návrh s kolegou Stanjurou. Potřebovali jste několik měsíců na to, co on sepsal z pondělka na úterý dokonce ve dvou variantách, byť tam je toho trošičku víc, ale na to podstatné potřeboval jeden večer, vy jste na to potřebovali od května, kdy už bylo jasné, že novela nefunguje.

Na hospodářském výboru jsem vašeho ministra životního prostředí, respektive jeho náměstkyni, vyzýval, a všichni to snad nezapřete, aby na povinné novele zákona o posuzování vlivu na životní prostředí vzhledem k tristní situaci, pomalému způsobu projednávání byla přijata minimalistická varianta. Je vaší vinou, respektive vašeho ministra, že nebyla přijata z hlediska časového minimalistická varianta, aby se ten postup na páteřní síti urychlil. Samozřejmě ruku v ruce s tím jde vaše rétorika, vašeho pana předsedy Babiše. Předtím říkal, že za to mohly pravicové vlády. Pokud jste si všimli jednoho jeho výroku, myslím, že minulý či předminulý týden říkal, že za to můžou zákony. Už je tady jistý posun. I my jsme byli v pasti evropské legislativy, v pasti vyvlastňovacích procesů, ale jak vidíte, není to tak jednoduché. A máte zatím horší výsledky, než měly předchozí vlády.

Takže nemluvte o proinvestovávání. Dopravní stavby, co se letos rozjíždějí, a zaplať pánbůh za to, na D3, na R4, tak to jsou všechno věci, které kdyby pan Prachař nezastavoval, neobjednával studie padesátou první a šedesátou či stou na totéž, tak se mohlo zahajovat v loňském či předloňském roce. Padá to na jeho triko v plné výši. A propad, ztráta dvou stavebních sezón, je smutný a tristní o to více, že se domnívám, a byly tehdy připravovány kolegou exministrem Stanjurou projekty na rychlé dočerpávání financí právě ze všech různých resortů na přesuny do resortu dopravy, že pan Prachař je zodpovědný za to, že to se nepovedlo a řadu miliard zbytečně z Evropské unie nevyčerpáme.

Takže jedno lidem říkáte. Bohužel, a říkám bohužel, všichni jezdíme po silnicích, všichni chceme, aby lidé pracovali v technologických provozech, pokud možno aby firmy hodně vydělávaly, ale vy jim prostě jenom zhoršujete prostředí, nebo v lepším případě jim nepomáháte. Některými svými představami naopak budete přispívat ke zhoršení podnikatelského prostředí. Co se týká tohoto rozpočtu, je to jenom hlavně zmarněná šance, která se možná teď naskýtá, přímo se nabízí, abyste vytvořili větší jistotu do budoucna. Jdete cestou, že si koupíte jisté voličské skupiny. Je to politika sociální demokracie. Ale pak aspoň prosím zbytek koalice, nepřesvědčujte, že jste středové, či dokonce pravicové strany. Ono to tady ostatně hnutí ANO předvedlo i včera při hlasování o uzavírkách o významných svátcích v roce hypermarketů, nebo prodejen nad 200 metrů čtverečních. Aby se neřeklo podobně jako v duchu KDU, někteří hlasují pro, jiní se zdrží, někteří proti. Co se nám hodí, tak se zvedne příslušná skupina. Vždyť vidíte, že tam máme takovéhle poslance.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec František Laudát. Vyvolal dvě faktické poznámky, nejdříve pan poslanec Milan Urban, poté pan ministr financí Andrej Babiš a pak ještě třetí. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Milan Urban: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, moje role určitě není dělat premiérovi Bohuslavu Sobotkovi bodyguarda a nějak za každou cenu ho tu chránit, ale proč ne, když se tady říkají nepravdy. Opakované nepravdy a to je ten rok 2002 a 2006. Ano, to byl hospodářský růst, ano, byly tam deficity. Ale proč tam byly deficity? A to je potřeba říci. Protože jsme v té době, sociální demokracie jako dominantní politická strana ve vládě, museli řešit dluhy, které vznikly z takzvaného bankovního socialismu. Vy jste totiž privatizovali, ale na banky jste nějak zapomněli. Banky byly v podstatě vyloupeny a pak těch nějakých 500 až 600 mld. korun každý rok sanoval stát, každý občan České republiky prostřednictvím státního rozpočtu. Proto byly deficity. Takže prosím, kdykoliv budete tento nesmysl opakovat, já na to budu vždycky nějakým tímto způsobem reagovat. (Potlesk poslance Foldyny.) To je jedna věc.

Ale když už jsem tady, tak využiji času. Myslím, že rozpočet je celkem harmonický. Jestli bych mu něco vyčítal, tak dvě věci. Za prvé formu, způsob vzniku rozpočtu. Mně se prostě nelíbí, páni ministři, že jakoby veřejně se zdá, že musíte chodit na Ministerstvo financí a tam zakleknout na posledním schodu a říct si o nějaké prostředky, kde veřejnost už potom neslyší priority, ale pan ministr financí dal, pan ministr financí nedal, pan ministr financí usoudil a tak dále. Já myslím, že je to koaliční vláda, takže prosím, příště to nedělejte. Vypadá to fakt dost blbě. Buďte trošku v této věci sebevědomější. Vím, že se mi to radí, když ve vládě nejsem, ale nevypadá to dobře ani to nevypovídá o prioritách.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, uplynul vám čas k faktické poznámce.

 

Poslanec Milan Urban: Poslední věc. Komentujte ten rozpočet -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, nenuťte mě k tomu, abych vám sebral slovo.

 

Poslanec Milan Urban: Tak mi pusťte tři slova. Komentujte ho jednotně, ne každý zvlášť ve svůj prospěch. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Napínáte mou trpělivost. Faktická poznámka pana vicepremiéra a ministra financí Andreje Babiše. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Děkuji, pane předsedo.

Pane poslanče Urbane, já to komentuji za vládu. Nevidím, co je na tom nenormálního, že ministři chodí na Ministerstvo financí, kde se toho účastní vícero úředníků, kteří potom tvoří rozpočet. Já jsem za některými ministry chodil. Nevím, proč ta poznámka.

Já bych se chtěl zastat hlavně pana místopředsedy Bělobrádka, který tady není, a mluvit o vědě a výzkumu. Je to samozřejmě zase interpretace čísel. Pravda je taková, že když porovnám státní rozpočet, věda a výzkum 2016 - 29,1 mld. a 2013 - 26,7, tak rozdíl je 2,4 mld. My navyšujeme vědu a výzkum. My jsme také zdědili nějaká centra, která si některá nevydělají skoro na nic. To taky řešíme. Poměrově se to snižuje vůči HDP, ano, a taky se nečerpají evropské peníze. To jsme také zdědili v nějakém stavu. Věda a výzkum jde nahoru. Můžu říct, že pan místopředseda Bělobrádek velice vehementně bojoval za navyšování vědy a výzkumu. Samozřejmě je potřeba, abychom zavedli nějaká kritéria hodnocení vědy a výzkumu. Naše vláda a pan místopředseda se angažoval, dosáhl dobrý rozpočet.

Potom k tomu růstu. Prosím vás, pane Laudáte, já vám připomenu ten váš růst. V roce 2007 měl váš šéf 5,5 procenta nárůst. Růst 5,5 procenta. To my nemáme. Zadlužil nás o 90 mld. V roce 2008 měl růst 2,7 %. Nasekal dluhy za 108 mld. V roce 2010 růst 2,3 %. Nasekal dluhy za 165 mld. V roce 2011 růst 2 %, dluhy za 155 mld. Takže pan Kalousek je rekordman v zadlužování naší země - 668 mld. nasekal dluhů a je to přepočítané na dny! (Potlesk poslanců ANO.) A Prachař -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane místopředsedo vlády, prosím, respektujte...

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Dobře. Hlásím se znovu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Ale předtím pan kolega Pilný s faktickou poznámkou, potom pan poslanec Laudát a potom... (Posl. Pilný dává přednost min. Babišovi.) To nemohu, protože mám dva přihlášené. Kdybyste byl jenom vy, tak bych to samozřejmě respektoval. Protože tam je přihlášen kolega Laudát, tak musím dát slovo vám. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, to, co tady představuji, je faktická poznámka, takže na rozdíl od předřečníka pana poslance Laudáta se budu držet faktů.

Není mi známo, že by ministr dopravy předchozí nebo tento nevyčerpával alokované peníze. Sedím ve Státním fondu dopravní infrastruktury a ta data tam prostě nejsou. Není mi známo, že by zákon, který upravil výkup pozemků, zpozdil výkup pozemků. Naopak ho zrychlil, i když určitě není dokonalý.

Pan poslanec Laudát také určitě ví, že když se zastaví nějaká obrovská stavba, tak že její rozjetí projektové a další v legislativní džungli, kterou tady máme v ČR, je opravdu otázka let.

Pak další fakt. Tady se pan poslanec Laudát dotkl hlasování členů ANO k prodejní době ve svátcích. Bylo by dobře, kdyby se podíval do sjetiny o hlasování, než vysloví nějaké věci, které se nezakládají na faktech.

Potom pokud se týká rozpočtu na vědu, výzkum a inovace, tak bych jenom konstatoval, že je to otázka toho, jak efektivně se tyto peníze využívají. Už jsme tady o tom mluvili. Máme teď ve Sněmovně zákon 130 a já předpokládám, že za pomoci opozice se nám podaří do něj prosadit věci, které velmi výrazně ovlivní efektivní čerpání těchto prostředků.

Také bych chtěl podotknout, ačkoliv je to marginální, že tato vláda měla poprvé odvahu založit Národní inovační fond, který bude pracovat na principu venture kapitálu. Na jeho rozjezd je zatím alokováno jenom několik milionů korun, ale je to první vlaštovka, která v této oblasti zejména pro malé firmy a startovací firmy doopravdy něco udělá.

Takže držme se faktů, nikoliv klišé, která tady byla vyslovena. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ivanu Pilnému. Nyní faktická poznámka Františka Laudáta a poté pana vicepremiéra a potom pana poslance Stanjury. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo. K panu ministru financí. Až vám bude klesat ekonomický růst do minusu, tak uvidíme, jak se budete chovat, a pak vám bude narůstat deficit v příjmech, jen to bude fičet. Jestli si to dobře pamatuji, doslova po týdnech se propadala ekonomika takovou rychlostí a vy nemáte tuto zkušenost. Vy máte velký růst, který se zřejmě už příští rok možná nebude opakovat. Já bych si přál, aby byl stejný nebo ještě větší, nicméně potom ukažte, jestli budete schopen udržet sociální smír na rozdíl od jiných zemí. Vždycky se musíme porovnávat. Snad už se dohodneme, že jsme příliš malou ekonomikou a my neurčujeme pravidla, to určují silné ekonomiky. To snad ví každý.

A k tomu, co říká pan kolega Pilný. Tak já nevím. Výdaje na výzkum a vývoj v procentech HDP je sešup dolů, tak o čem se bavíme? Co se týká inovačních center, tak místo abyste chytili tuto příležitost, že v tuto chvíli - a já jsem nebyl protagonistou této výstavby a budování z evropských peněz za každou cenu - faktem je, že ale máme teď nejmodernější výzkumnou infrastrukturu v Evropě a vy, místo abyste k tomu aktivně přistupovali, tak děláte audity, co zavřete a co ne.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec František Laudát. Protože pan vicepremiér změnil svou přihlášku na přednostní právo, nyní pan poslanec Stanjura s faktickou poznámkou, poté pan vicepremiér s přednostním právem. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Trošku jsme odběhli od tématu, ale dovolte mi reakci na vystoupení pana předsedy hospodářského výboru, pana poslance Pilného, se kterým naše pře jsou podle mě korektní a snažíme se oba dva držet faktů. Já jsem si našel sněmovní tisk 442, který se jmenuje výsledek hospodaření SFDI za rok 2014. A vy říkáte, že jako člen řídicího výboru fondu SFDI o tom nic nevíte a že to není pravda. Tak já odcituji ze stránky 9, kde jsou výdaje: Národní zdroje - plánováno 50,4 mld., skutečnost 40,3 mld., nedočerpáno 10,1 mld - plnění 80 %. OPD - plánováno 16,6 mld., uvolněno 10 mld., nedočerpáno 5,7 mld. - plnění na 65 %. Pak jsou nějaké komunitní programy, to je v desítkách milionů. Celkem upravený rozpočet: výdaje 68,1 mld., čerpáno 52,2, nedočerpáno 15,9 mld., celkově čerpáno 76,7 %.

Pane předsedo prostřednictvím pana místopředsedy, to přece nemůžete myslet vážně, když říkáte, že se čerpaly peníze podle toho, jak tam byly, že tam nic nezbylo! Sněmovní tisk 442, materiál SFDI, žádný opoziční materiál, strana číslo 9. Nijak mě to netěší.

A pokud se bavíme o příčinách, tak určitě přiznám, že to, že zastavil ministr Bárta přípravu, se podepisuje v následujících letech. To je něco jiného. A o příčinách můžeme seriózně debatovat. Já jsem ovšem připravil soutěže za 4 mld. pro přípravu. Bohužel můj nástupce ve vládě Jiřího Rusnoka, a podporovala tuto vládu sociální demokracie, tohle zastavil, takže to časové zpoždění se nedalo zkrátit a mohli jsme ho zkrátit. Ale čerpalo se na 76,7 % v roce 2014 podle sněmovního tisku 442.

To jenom k debatě o tom, jak se čerpalo, nebo nečerpalo, ale rozpočet SFDI bude na jiné schůzi. A letos to dopadne úplně stejně -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane předsedo, i vám vypršel čas k faktické poznámce. Ještě jedna faktická poznámka pana poslance Raise. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Rais: Dobrý den. Já bych zareagoval na poznámku pana kolegy Laudáta, který říkal, že se budou inovační centra v podstatě zavírat a bude se přemýšlet, které ne. To je naprosto apolitická záležitost. V roce 2006 se začaly chystat projekty na tyto regionální a centra excelence evropské úrovně. Shodou okolností s předsedou ODS Fialou jsem u toho byl zhruba od roku 2006. Dneska je problém v tom, že je potřeba třeba do Brna dostat kvalitní lidi a ta centra v žádném případě nejsou nachystána na to, aby se zavírala. Čili myslím si, že tady takové svým způsobem demagogické řeči není dobré prezentovat, protože to rozhodně není pravda.

Když se podívám na čísla, do vzdělání oproti loňskému roku, čili do oblasti zase, kde působí ta centra, se letos přidává přes 8 mld. To si myslím, že také je jistý nezanedbatelný údaj. Takže měli bychom se víc držet faktů než tady vykládat nějaké smyšlenky.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Raisovi. Faktická poznámka pana kolegy Laudáta ještě a pak konečně s přednostním právem pan vicepremiér. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. Poznámka k předřečníkovi. To, co o mě tady říká, já jsem neřekl. Já jsem řekl, že vy jste přemýšleli, tak se podívejte, co říkal v nějakou fázi váš ministr, ale ne tolik intenzivně jako pan vicepremiér Bělobrádek. Já jsem neříkal - místo toho, že jste přemýšleli a přemýšleli jste nahlas, která zavřete a která nikoliv. Pak jsme viděli, v rozpočtu vlády byl 100 mil. nárůst. Když jsme se ptali, na co to je - na audit, jestli některá centra nezavřeme. Tak tam padaly takovéto - ne tedy od Bělobrádka, ale od aparátu, když zdůvodňovali to navýšení rozpočtů nebo finančních prostředků pro Úřad vlády. Tohle jsem neříkal já. Já bych každý z výzkumných ústavů, když stojí, chytil za pačesy, hledal bych i soukromé projekty, které by se tam daly, a samozřejmě každý, kdo se zaobírá evropskými fondy, musí vědět, že kdybychom to udělali, tak musíme všechny peníze vracet. Tak prosím vás, nevkládejte mně, prostřednictvím pana předsedajícího, do úst něco, co jsem neřekl. Já jsem řekl, vy jste přemýšleli, tak se podívejte, co váš vicepremiér říkal. Já jsem to neříkal.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Laudátovi. Nyní s přednostním právem pan ministr financí a místopředseda vlády Andrej Babiš. Stále je připraven pan kolega Okamura. Pane vicepremiére, máte slovo.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Já děkuji panu Laudátovi za ty rady. Já nevím, kde se pan Laudát učil rady, jak hospodařit, jestli to bylo v rámci firmy IDS u tunelu Blanka, nebo rekonstrukce Kongresového centra nebo v Obecňáku, takže děkuji za ty rady. Fakt. Já jsem také podnikal a vím také, co je to podnikat a investovat, zaměstnávat lidi. Takže já myslím, že se snažíme podle toho i chovat.

K rezortu dopravy. Prosím vás, já bych jenom připomněl, v jakém stavu jsme to převzali. České dráhy předlužené, ČD Cargo ovládané nějakými soukromými firmami, ŘSD jako symbol korupce, skvělý kontrakt CAPSCH, s kterým se pereme až do dnešního dne. A pan Prachař přišel s tím, že jsme konečně začali vykupovat pozemky, pokud si pamatuji. Možná dneska je to špatně, ale díky němu jsme začali ty pozemky vykupovat a díky němu jsme začali znovu projektovat.

Strašně rád bych ještě pro pana Stanjuru zopakoval ty investice, neboť tady nebyl... (Posl. Stanjura naznačuje, že je informován.) Takže slyšel jste to, nemusím to opakovat.

Ještě jsem zapomněl na jednu věc. V roce 2014 došlo ke změně metodiky. Vlastně v roce 2014 jsme začali zatřiďovat dotace na SFDI, vlastně z investic přešly do oprav. Takže vlastně ty investice za rok 2014 by měly být 119,8 mld., tzn. o 17,5 mld. více než v roce 2013. To byla vláda, která zdědila rozpočet a která začínala ve špatný čas, v únoru. Je jasné, že už v roce 2015 zase budeme rekordně navyšovat ty investice.

Samozřejmě to výkaznictví, jak to stát vykazuje, nemá moc velkou logiku a potom samozřejmě to dává zavděk vlastně různým interpretacím. Ale pravda je, že investujeme masivně, stále více.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane vicepremiére. Přeji pěkné odpoledne. S přednostním právem se hlásí pan předseda Stanjura. Připraví se řádně přihlášený do rozpravy pan poslanec Tomio Okamura. Prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já chci jenom ujistit pana ministra financí, že jsem to slyšel, těch televizí je poměrně hodně, ta čísla. Já tu debatu vítám, myslím, že je dobře, když se k ní někdy vrátíme třeba na rozpočtovém výboru a budeme mít přehled těch investic, nejen tu sumu. Mně to nijak nevadí, abychom si to řekli, protože samozřejmě v tom hrají roli evropské peníze. A také se nám stávalo, že jsme měli zadržené platby a pak přišly dodatečně. Reálně ty investice byly jindy a pak se (nesrozumitelné) do českého rozpočtu jindy. To do té debaty patří. My se musíme shodnout na těch číslech a pak sem můžeme přidat tu interpretaci čísel. V tom žádný problém není. Já jsem také říkal, když jsem se díval na tu sumu, že se to výkaznictví skládá z českých peněz a z evropských peněz. Je to na té tabulce, kterou připravilo vaše ministerstvo. Já jsem mluvil převážně o českých zdrojích a tam žádný masivní nárůst není. Je to zhruba 44 mld., nemám tu tabulku s sebou, jestli si pamatuji pro rok... , ano, je to ten modrý sloupec a tam přesně vidíme na těch grafech, co jsou evropské peníze. Ale nejsme si jisti, i díky té metodice, jestli to bylo skutečně proinvestováno ten rok, nebo ten rok jsme ty evropské peníze dostali. To je přece rozdíl, tím, že jsme předfinancovali mnohé stavby, a bude to tak nadále.

Takže já jsem připraven na tu podrobnou debatu, myslím, že to není na plénum, ale že je to na rozpočtový výbor, možná hospodářský výbor, abychom věděli, co se v kterém roce udělalo z těch evropských peněz a kdy nám ty peníze přišly do rozpočtu. To samozřejmě pak zkresluje to výkaznictví a ta čísla. V tom žádný problém nevidím.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane předsedo. Ještě eviduji, že jste měl nahlášenou faktickou poznámku, tu mohu tedy... Já jsem vám dal přednostní právo, takže... Dobře.

Další s faktickou poznámkou je pan poslanec Beznoska, připraví se pan poslanec Votava. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Adolf Beznoska: Děkuji za slovo. Já samozřejmě mám úplně stejnou tabulku. Zbyněk Stanjura to, myslím, velmi dobře okomentoval. Je potřeba se tomu věnovat v podrobné diskusi v rámci rozpočtového výboru, protože takhle samozřejmě každý vedeme svoji pravdu. Jediné, aspoň pro ty, kteří vidí na ten papír (ukazuje), tak to tmavé, já to tady mám jenom černobíle, jsou národní zdroje. Je zcela evidentní, že od roku 2011 národní zdroje se nějak dramaticky nemění a že národní zdroje, které věnujeme na investice, zůstávají setrvalé. Problém je to, že se mění vnější ekonomická situace. To je celý princip naší debaty. A já jsem také připraven, abychom si na rozpočtovém výboru ujasnili, konkretizovali ty investice tak, jako k nim mluvil Zbyněk Stanjura. Ta debata tady už v podstatě nemá smysl. Ale musím popřít, a pravdu mám, slova pana ministra Babiše, že dochází k masivnímu růstu investic, protože to není prostě podle té statistiky, kterou mám v ruce a kterou, stejnou tabulku, trošku hezčí, vám ukázal on, mám k dispozici. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já také děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan zpravodaj a po něm pan poslanec Laudát. Prosím.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. V podstatě jsem chtěl říci skoro totéž co kolega Beznoska. Děkuji panu kolegovi Stanjurovi v podstatě také za to, co řekl, a beru hozenou rukavici. Ano, dáme na rozpočtovém výboru, ať Ministerstvo financí předloží samozřejmě potřebný materiál v tom smyslu, jak se ty investice vyvíjely. Možná že si nerozumíme. Je to možné i tak. Nechci vás úplně obviňovat z toho, že účelově něco chcete zkreslovat, ale možná že si opravdu nerozumíme. Připouštím to.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Laudát. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo. Na rozdíl od pana ministra financí nebudu poukazovat na jeho minulost. Myslím si, že by se měl starat o sebe, má dost svých starostí a má nějakou minulost a já si myslím, že bych se hrdě na rozdíl od něj k té své minulosti mohl postavit. Přestože on si pořizuje složky na politickou konkurenci, i vás, já to nedělám, v životě jsem to nedělal a dělat to nebudu. Protože je to podlé, ubohé a směšné.

Nicméně dobře, ať dostaneme na rozpočtovém výboru rozbor investic včetně toho, kdy došlo k jejich skutečné realizaci. Ale při tom přístupu pana ministra - prostě je to dialog dvou hluchých, já si nemohu pomoci. Když tady někdo tvrdí jako např. předseda rozpočtového výboru, že směřujete k vyrovnanému rozpočtu, je stejně pravda, jako že Sýrie směřuje k míru. Těch příměrů by se dala najít celá řada. Mně je jen opravdu líto, že nevyužijete té příležitosti a takto nezodpovědně nakládáte s obrovskou šancí, která se nemusí hned tak opakovat.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní budeme pokračovat těmi, kteří jsou řádně přihlášeni do rozpravy. Nyní má slovo pan poslanec Tomio Okamura, připraví se pan poslanec Radim Holeček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, vláda České republiky předkládá návrh rozpočtu na rok 2016. Navržený rozpočet je předkládán za situace, kdy se ekonomika České republiky vymanila z krize let 2009 až 2014 a došlo k odrazu ode dna, což ovšem není zásluha této současné vlády. To je potřeba si říci hned a na rovinu. Za této vlády ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL nedošlo k žádné ekonomické reformě ani k zásadním ekonomickým změnám. Česká ekonomika totiž reagovala na oživení světové ekonomiky a ekonomiky Evropské unie. Toto oživení je dočasné, neboť je financováno pumpováním nově tištěných peněz do ekonomik USA a Evropské unie. Toto oživení bylo v České republice podpořeno masivním znehodnocením české koruny, tedy úspor občanů. A vládní návrh rozpočtu využívá takto dočasně vytvořené příznivé podmínky a přináší minusový schodek rozpočtu ve výši 70 mld. korun.

Vláda sice připravila některá sociální opatření, která znamenají zvýšení mezd ve veřejném sektoru a zvýšení minimální mzdy, ale musíme si tady říci, a to je podstatné, co vláda nedělá. Směšná a vůči důchodcům i zároveň sprostá je stávající forma valorizace důchodů. To, že vláda není ani po dvou letech schopna předložit dlouhodobě udržitelnou důchodovou reformu a dělá z důchodců žebráky, je již všeobecně známý fakt. A teď se vláda svoji totální neschopnost snaží jednorázově narychlo zakrýt jednorázovým příspěvkem k důchodu ve výši několik stovek korun, což samozřejmě nejchudší důchodce z dlouhodobé nouze nevytrhne. A to nemluvím o invalidech, kterých máme v České republice přibližně milion, kteří nejen po Kalouskovo-Drábkových šílených reformách dnes často doslova živoří. Tato vláda nepřichází s žádnými dlouhodobě udržitelnými návrhy na zlepšení situace jak seniorů, tak invalidů.

Této vládě chybí i skutečně funkční podpora rodin s dětmi. Žádnou koncepci jsme tady za dva roky neviděli. No, vzpomenu snad jenom slova premiéra Sobotky, který letos v lednu v České televizi řekl, že snižující se porodnost v České republice chce řešit imigrací, což samozřejmě absolutně odmítáme.

Navrhovaný rozpočet také nepřináší žádnou zásadní podporu pro malé a střední podnikání. V této souvislosti chci připomenout naše návrhy zákona, aby se DPH platila až ze skutečně zaplacených faktur, a další náš návrh na snížení DPH o procento. Oba tyto návrhy ale vládní koalice zamítla. To jsou přitom skutečná prorůstová opatření. A místo toho je malé a střední podnikání pod narůstajícím tlakem státní administrativy.

Hnacím motorem současné české ekonomiky je falešné dotační hospodářství, přičemž naopak efektivita malých firem klesá. Činnost současné vlády ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL se vyznačuje absencí skutečné prorůstové politiky a je zde také zcela nepřiměřený počet zaměstnanců státní zprávy. Stát za této vlády nezefektivňuje své fungování, tedy nešetří tam, kde by měl, a naopak utrácí tam, kde by neměl. Typickým příkladem jsou miliardy, které vláda vynaloží na nezákonné imigranty, a už se je rozhodla vynaložit, proti vůli většiny obyvatel a na úkor lepšího sociálního zabezpečení našich vlastních potřebných občanů.

Naše hnutí Svoboda a přímá demokracie - SPD trvá na nulové toleranci nezákonných imigrantů do České republiky. Místo toho by vláda měla podpořit naše vlastní potřebné občany a také podpořit řádné zabezpečení hranic a celkově bezpečnost našich občanů v České republice. Důkazem tohoto nehorázného postupu vlády vůči vlastním občanům je například to, že zatím co v Německu bydlí často nezákonní imigranti ve stanech, tak u nás jim vláda připravila vytápěné zděné budovy, kde je třikrát denně výběr ze tří jídel, je tam satelitní televize, posilovna a dokonce místnost pro zájmové kroužky. Takový servis, jako připravila vláda nezákonným imigrantům, nemá značná část českých občanů.

Pro dokreslení stylu práce této vlády ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL uvedu příklad na návrhu na vyšší zdanění hazardu, kde se počítá v rozpočtu s vyšším příjmem o 2 miliardy Kč. Přičemž vláda zamlčuje, že současný rozdíl mezi příjmem státu z hazardu a výdaji státu na sanaci důsledků závislosti na hazardu, například formou sociálních dávek, je přibližně 7 miliard Kč v minusu. Takže i po zvýšení zdanění je stát stále v mnohamiliardovém deficitu, na který doplácejí všichni občané České republiky, samozřejmě většina těch nezúčastněných. Jediným funkčním řešením tohoto problému je úplný zákaz výherních hracích automatů a jejich internetových obdob. Tento návrh mi tady ve Sněmovně leží již rok a vláda ho odmítá projednat. A to pominu fakt, že parazitovat na něčí chorobné závislosti se příčí všem morálním normám.

Uvedl jsem mnoho různých důvodů a výhrad, které má naše hnutí Svoboda a přímá demokracie - SPD k vládnímu návrhu rozpočtu České republiky na rok 2016, a mohl bych samozřejmě pokračovat ještě dlouze. A toto všechno je důvodem našeho nesouhlasu s tímto rozpočtem a naše hnutí SPD ho nemůže v této formě podpořit.

A ještě dodám, že směšné jsou postoje ODS a TOP 09 k návrhu rozpočtu. Tyto takzvaně pravicové strany si udělaly dávno ze svých programů slibotechnu pro naivní voliče. V okamžiku vstupu do vlády by dělaly stejnou politiku jako dnešní vláda. Ostatně všichni vzpomínáme na to, jak voličům tyto dvě strany slibovaly, že nezvýší daně, ale hned jak se chopily vlády, tak voliče podvedly a daně zvýšily.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Pouze pro pořádek, projednáváme státní rozpočet a žádám řečníky, aby se drželi daného projednávaného tématu.

S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Laudát, po něm je pan poslanec Holeček řádně přihlášen do rozpravy.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já si opravdu připadám trošku jako na jiné planetě, protože vždycky tady někdo něco řekne naprosto suverénně a já se nechám zviklat. Tak jsem si našel sněmovní tisk 442, který je už tady ve Sněmovně. To je výroční finanční zpráva SFDI za rok 2014. Vy jste nedočerpali 15 miliard 873 milionů 778 tisíc. A jestli statutár této organizace neví, co se mu tam děje, tak přesně to je charakteristika vašeho chování. Ale já se vždycky nechám zviklat, já vím, že jsem si nějak myslel, že je to kolem 15 miliard nebo něco takového, určitě minimálně 11 a více. A vy mi tady úplně bez hnutí řeknete zcela suverénně, že to tak není, že o tom nevíte. Já opravdu nevím - je to sněmovní tisk 442.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Okamura. Prosím.

 

Poslanec Tomio Okamura: Dámy a pánové. Vážený pane místopředsedo, já bych vás chtěl požádat, abyste mě přestal cenzurovat, já vím, že jste zástupcem vládní koalice, a umlčovat mě tady. Já jsem jasně uvedl, že hovořím k rozpočtu na rok 2016. Začal jsem, říkám, trošku, ne tak do hloubky, ale rozebírat jednotlivé pasáže a argumentovat ohledně výdajů a příjmů. A vy mi tady naznačujete, že snad nehovořím k věci. Já vím, že jste zástupcem vládní koalice, ale jste také místopředsedou Sněmovny, tak se laskavě chovejte tak, abych se já jako opoziční politik mohl vyjádřit. Hovořil jsem krátce, hovořil jsem k věci, hovořil jsem asi desetkrát méně času než ostatní opoziční politici i vládní, takže se prosím vás chovejte tak, abych se tady v klidu mohl vyjádřit a necenzurujte mě!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Každý v této Poslanecké sněmovně se může v klidu vyjádřit podle jednacího řádu. Já jsem pouze upozorňoval, abychom příspěvky, které zde zaznívají, vedli k projednávanému bodu.

Nyní poprosím do rozpravy pana poslance Holečka, řádně přihlášeného. Prosím.

 

Poslanec Radim Holeček: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, když koukám na hodinky, máme týden sázek, já si myslím, že jsem to měl dneska vsadit, že se svou řádnou přijdu na řadu až po 16. hodině, vyhrál bych, ale nesázím se. Nebudu zdržovat. Vrátím se od migrantů k projednávání rozpočtu.

Při projednávání rozpočtu na rok 2015 jsem z tohoto místa kriticky komentoval celkovou plánovanou výši, respektive plánovanou níži výdajů na výzkum, vědu a inovace. A opravdu upřímně jsem se těšil, že teď, když naše ekonomika roste, budu se moci u návrhu rozpočtu na rok 2016 nad podporou výzkumu, vědy a inovací upřímně radovat a překladatele rozpočtu upřímně chválit. Bohužel radovat se nemohu, poněvadž není zač chválit.

Je sice pravdou, že loňských 34,9 miliardy Kč, které byly do této kapitoly rozpočtovány pro tento rok, je na příští rok o 800 milionů více, 35,7 miliardy. Ale je rovněž skutečností, že v roce 2012 šlo do této oblasti 39,1 a v roce 2013 dokonce 39,8 miliardy Kč. A podíl výdajů na výzkum, vědu a inovace se v těchto letech pohyboval v rozmezí 0,97 až 0,98 % HDP. Z hlediska podílu na HDP ale výdaje na výzkum, vědu a inovace neustále klesají, a to až na v současnosti vládou navrhovaných 0,77 %. Přitom kdy jindy než v době ekonomického růstu, a dnes ráno to pan premiér Sobotka nazval jako silný, nebo do konce i masivní hospodářský růst 4 %, kdy jindy bychom měli tuto oblast masivně podporovat a investovat do naší budoucnosti? Namísto toho vláda potenciál ekonomického vzestupu rozpouští v neinvestičních výdajích. Jenom v platech a neinvestičních transferech soukromoprávním a veřejnoprávním subjektům činí nárůst oproti schválenému rozpočtu na rok 2015 neuvěřitelných 35,8 miliardy Kč.

Mimochodem, v této souvislosti bych rád požádal pana ministra financí, aby napříště ve výdajové části návrh státního rozpočtu v kapitole neinvestiční transfery v soukromoprávním subjektům přidal subkapitolu Transfery do Agrofertu, kterou tady dnes kolega Kalousek nazýval Babiš sobě, lépe by se nám to rozklikávalo. Děkuji.

Kromě absolutní výše navrhovaného deficitu, který je s ohledem na míru hospodářského růstu ekonomicky neobhajitelný, tedy stejně jako v loňském roce na tomtéž místě protestuji proti nízké podpoře, výzkumu, vědy a inovací a za sebe říkám, že projídací rozpočet ani v tomto roce nepodpořím.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: A já vám děkuji, pane poslanče, a požádám dalšího řádně přihlášeného a tím je pan poslanec Karamazov a připraví se pan poslanec Fiedler. Omlouvám se, s přednostním právem se hlásí pan ministr. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Děkuji, pane předsedající. Asi budu teď trochu dlouhý, protože mě fakt nebaví poslouchat ty lži tady. Takže já vám budu číst z té takzvané kapitoly, co je další megalež pana Kalouska, to jsou tzv. neinvestiční transfery podnikatelským subjektům pod seskupením položek 5.2.1.

Takže začneme od Ministerstva zdravotnictví. Specializační vzdělávání lékařů, návrh 20 mil. Speciální zdravotní péče 4 mil. Technologická agentura České republiky, dotace podnikatelským subjektům, fyzické osoby, 20 mil. Dotace podniku, právnickým osobám 1 mld. 580 mil. Operace státních finančních aktiv, transfery do Ministerstva zemědělství, vodohospodářská sekce 40 mil. Všeobecná pokladní správa, dotace na podporu exportu, Česká exportní banka 1 mld. 270 mil. Dotace na podporu exportu, doplnění pojistných fondů EGAP 2 mld. 200 mil. Dorovnání úrokových rozdílů vývozních úvěrů 250 mil. Realizace státních záruk za úvěry přijaté ČMZRB 1 mld. 711 mil. Ministerstvo kultury, výdaje na... Státní podpora profesních divadel 2 mil. Kulturní aktivity, festivaly, vydavatelská činnost, výstavní činnost, spolupráce v kultuře, další kulturní akce 129 694 000. Program na záchranu a obnovu památek 17 960 000. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, volný čas dětí a mládeže 2 040 000, podpora výzkumu a vývoje 439 mil., dotace právnickým osobám 444 mil. Vzdělávací aktivity 1 075 000. Ministerstvo zemědělství, národní podpory. Podpora včelařství 80 mil., genetika zvířat a ryb 225 mil., ozdravení polních plodin, národní hřebčín, genetické zdroje, nákazový fond, poradenství. Ministerstvo dopravy, příspěvek na dopravní cestu neuhrazený SFDI 550 mil. Úhrada poplatků za letové provozní služby poskytované ve vzdušném prostoru ČR 77 mil. Výdaje na programy spolufinancování Evropské unie 22 mil.

Takže já nevím, jestli někdo má pocit toho, co tady říkal pan Kalousek. Ministerstvo zahraničních věcí, transformační spolupráce 600 000, veřejná diplomacie 300 000. Ministerstvo práce a sociálních věcí, aktivní politika zaměstnanosti 7 mld. Společensky účelná pracovní místa 3 mld. 872 mil. Podpora zaměstnanosti zdravotně postižených občanů 145 mil., ostatní podpora zaměstnanosti 180 mil. Cílené programy řešení zaměstnanosti 575 mil. Neinvestiční nedávkové transfery 20 mil. Ministerstvo vnitra, státní příspěvky akreditovaným nestátním archivům 270 000. Podpora zapojení do programu EO 3 mil. Ministerstvo životního prostředí, program péče o krajinu 15 mil.

Takže já bych byl strašně rád, abyste přestali lhát. To není žádný program, jak si pan Kalousek zase vymyslel, Babiš sobě. Ne, toto jsou ty neinvestiční transfery podnikatelským subjektům, které jsou v rozpočtu navrhovány ve výši 51 mld. 959 mil. 534 tisíc. Takže laskavě si to nastudujte a nemluvte tady nesmysly. Jsou to i výdaje na obnovitelné zdroje 4,7 mld., půlka z toho jsou soláry. Vaše soláry, které jste tady kdysi schválili. Takže bych byl rád, kdybychom to skutečně nazývali pravými jmény. Nastudujte si to. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan zpravodaj. Prosím.

 

Poslanec Václav Votava: Já jenom, vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, tady neustále zaznívá ze strany opozice, že tento rozpočet je projídací. To tady slyším ze všech stran. Já nevím, kde je projídací, kde je rozežraný, jak se vyjádřil pan kolega Kalousek. Jestli tím máte na mysli, že jsme zvýšili platy lidem ve veřejné sféře - já myslím, že my jim vracíme to, co vy jste jim sebrali. Že vracíme peníze policistům, hasičům, lidem, kteří pracují ve veřejné sféře. A my chceme přece, aby státní správa také fungovala, fungovala dobře, aby ti lidé měli patřičnou motivaci a za svůj plat, za svůj odpovídající plat také odváděli ten výkon, který se od nich čeká. Tak jestli myslíte tohle, tak to jste myslím velice vedle a urážíte ty lidi, přímo je urážíte.

Já si myslím, že i kdyby ten rozpočet byl pozlacený, tak vám se prostě líbit nebude. Ale jste opozice, já chápu, samozřejmě musíte dělat a činit svoji opoziční práci. Kdyby ten rozpočet byl přebytkový, tak by podle vás měl být ještě více přebytkový. Já to chápu, ale myslím si, že je třeba také občas trošku o tom více zapřemýšlet a úplně nestřílet, viz ty investice a další věci.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Další faktickou poznámku má pan poslanec Laudát. Prosím.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo, jen pro upřesnění. Já jsem tady neslyšel, že by padlo od našeho prvního místopředsedy slovo prožírací. Řekl to jinak, to za prvé.

Za druhé, byl bych opatrný s tím přemýšlením a pan ministr financí, vy jste tady - běží čas a nechci zdržovat, doufám, že dneska dokončíme první čtení - slyšeli, co tady říkal k neinvestičním transferům. Tak si to můžete přečíst, sešit B strana 64 návrhu rozpočtu.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji a nyní tedy řádně přihlášený pan poslanec Karamazov a připraví se pan poslanec Fiedler. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Simeon Karamazov: Vážené kolegyně, vážení kolegové, že ekonomika České republiky roste, slýcháme z úst vládních představitelů neustále. Toto prosté konstatování je ale pohříchu tím jediným, co nás může těšit. Podíváme-li se totiž blíže na předkládaný rozpočet, zjistíme, že vláda z ekonomického růstu nedokáže vytěžit vůbec nic. Naopak jsme i nadále svědky trendu, který se za dnešní levicové vlády stává již tradicí, a sice že s růstem ekonomiky rostou i státní výdaje. Vláda přijala tisíce nových úředníků, na žádost odborů zvedla platy ve státní sféře a neustále dochází k dalšímu nekoncepčnímu zvyšování všech forem sociální podpory. Tohle jistě nejsou ty pověstné investice, kterými se předseda vlády neustále zaklíná. Vláda totiž žádnou koncepci, kam a jak investovat, nemá. Současná vláda umí pouze přerozdělovat z resortu na resort, přesněji řečeno z méně oblíbených resortů na ty oblíbenější, nejčastěji ovládané hnutím ANO. Pan ministr financí rozhodně není superman. Naplánovat při očekávaném ekonomickém růstu 2,5 % schodek ve výši 70 mld. by zvládl i žák základní školy. Ten ale na rozdíl od pana ministra ví, že pokud má týdenní kapesné 50 korun, nemůže utratit rovnou stovku. A tak se stane, že zatímco Česká republika i v období konjunktury bude hospodařit s vysokým schodkem, podnikatelské uskupení Agrofert bude lámat rekordy, hlavně co se týče daňových úlev.

Dámy a pánové, máme-li přece jen na předkládaném rozpočtu nalézt alespoň nějaká pozitiva, a věřte mi, dá to zabrat, hodnotím kladně mírné odvětvové navýšení výdajů na vzdělávání. To je jistě jak pro pedagogy, tak pro žáky alespoň drobnou náplastí. Nejde ovšem o lék na skutečnost, že našemu školství zoufale chybí koncepce, strategie a vize jeho rozvoje. Apeluji proto na vládu, aby se začala zabývat tím, jak české školství opět vrátit na konkurenceschopnou úroveň. Obávám se, že zaváděním inkluzivního vzdělávání či různých pochybných rad pro vnitřní hodnocení vysokých škol nedocílíme. Ani mírné zvýšení výdajů na vzdělávání nemůže zacelit rány, které při sedmdesátimiliardovém schodku vzniknou.

V polovině minulého roku ministr financí Andrej Babiš prohlásil, že vyrovnaný rozpočet budeme mít již v roce 2017. Je zřejmé, že tento termín nebude splněn. Předseda vlády posléze v červenci tohoto roku uvedl, že státní rozpočet by mohl být vyrovnaný v příštím volebním období. Ano, to by být mohl, ale za jiné než této levicové vlády.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní požádám pana poslance Karla Fiedlera a připraví se poslanec Vilímec, řádně přihlášený do rozpravy. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo, pane předsedající. Až mě překvapilo, že nenaběhly žádné faktické poznámky. Pojďme se opravdu držet tohoto tématu, projednávání rozpočtu, a nechme uprchlíky a hrací automaty bokem.

Dneska tady hodně rezonovalo téma investic. Já už jsem se k tomu vyjádřil v jedné své faktické poznámce. Jinak jsem ještě dnes nemluvil, takže už tohle téma nebudu tady donekonečna omílat, ale zaměřím se na jinou věc, která tady možná ještě nezazněla, ne možná, ale určitě. Já už jsem ji zmiňoval loni na rozpočtovém výboru. Je to to, že když došlo ke změně složení Poslanecké sněmovny a byla jmenována nová vláda, tak řada z nás očekávala, že dojde k pozitivním trendům, začne lepší výběr daní, snižování výdajů a křivky a trendy se prostě zlomí. Dnes už víme, že to očekávání bylo bohužel plané.

Já jsem si během dnešního dopoledne vzal sešit Střednědobý výhled na léta 2017 a 2018, což je součástí předložených materiálů k tomuto projednání státního rozpočtu, a trochu jsem si do těch tabulek doplnil vypočtená procenta.

Příjmy státního rozpočtu mezi rokem 2013 oproti roku 2012 vzrostly o 1,17 %. Já jsem si z čísel, která jsou v tabulkách, dopočítával procenta nárůstu. Rok 2014 oproti roku 2013 je plus 3,57 %. To jsou skutečnosti.

Rozpočet na rok 2015 - tady ještě skutečnost nemáme, takže vycházejme z předpokládaných údajů z návrhu státního rozpočtu - je plus 1,79 %.

Návrh na rok 2016 - to je to, co nyní projednáváme, tam vždy bývá zvykem dávat optimističtější číslo - je plus 5,5 %, ale ono to může odpovídat i současnému příznivému ekonomickému růstu.

Výhled na rok 2017 je plus 3,26 %.

Když se na tato čísla podíváme, 1,17 - 3,57 - 1,79 - 5,5 - 3,26 - já tam marně hledám nějaké to zásadní vybočení, nějakou tu radikální změnu, která měla přijít.

Pojďme dále. Výdaje státního rozpočtu. Opět rok 2013 oproti roku 2012, výdaje rostly tempem 2,16 %.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane poslanče, že vás přeruším, ale požádám vás, kolegyně a kolegové, o klid. Jako obvykle, máte-li něco na srdci a potřebujete si to říci, jděte do předsálí. Děkuji. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Karel Fiedler: Já také děkuji, pane předsedající. Já přece jen ještě počkám, než kolegové vyslyší vaši výzvu.

Rok 2014 oproti roku 2013 rostly výdaje plus 1,62 %.

Návrh rozpočtu na rok 2015 - pozor, tady nám ty příjmy nerostly tak výrazně, ale rostly nám předpokládané výdaje o 5,02 %.

Návrh rozpočtu na rok 2016 plus 2,36 %.

Výhled na rok 2017 plus 2,19 %.

Ať se podívám opět na tuto číselnou řadu 2,16 - 1,62 - 5,02 - 2,36 - 2,19 - opět tam marně hledám nějakou tu radikální změnu ve snižování výdajů státního rozpočtu. To je to, co já už dlouhou dobu říkám, že nám ty křivky rostou. Tak jak nám rostly, nám rostou i nyní.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, že vám vstoupím do vašeho projevu, ale dovolte, abych přivítal na galerii delegaci výboru pro zemědělství a životní prostředí Národního shromáždění Arménské republiky, kterou vede předseda výboru Martun Grigoryan. Prosím o přivítání delegace. (Poslanci povstávají a vítají delegaci potleskem.)

Já vám děkuji. Prosím, pokračujte ve svém projevu.

 

Poslanec Karel Fiedler: Predikce příjmů. Byli jsme mnohokrát svědky toho, jak budeme lépe vybírat daně, jak nyní to půjde lépe. Já si pamatuji ta předvolební prohlášení, jak prostě těch 100 miliard, které se nevyberou, se najednou vyberou a bude to všechno lépe fungovat. Zdůrazňuji, že vycházím z údajů, které předložila vláda, Ministerstvo financí, v materiálech, které všichni máme k dispozici. Je to ten sněmovní tisk 617.

Daňové příjmy. Rok 2012 oproti roku 2011 rostly o 0,33 %.

Další rok 2013 oproti roku 2012 plus 1,74 %.

Rok 2014, kdy jsme poprvé mohli zaznamenat výrazné zlepšení výběru daní proti roku 2013 pouze plus 0,35 %.

Rozpočet na rok 2015, kdy by měl pokračovat zlepšený výběr daní, je předpoklad pouze plus 0,096 %.

Návrh rozpočtu na rok 2016 plus 0,77%.

Výhled na rok 2017, vždycky oproti předcházejícímu roku, plus 0,41 %.

Výhled na rok 2018 oproti roku 2017 plus 0,38 %.

Tak já nevím. Buď tedy nevěříme, nebo si vláda nevěří v tom, že bude růst výběr daní lépe a že to všechno bude fungovat, nebo jsou prostě ta čísla holt jiná. Já tady vidím, že nejvyšší nárůst výběru daní oproti předchozímu roku byl v roce 2013. To je určitě rok, kdy to tato vláda nemohla ovlivnit. Jinak plánované růsty výběru daní a další roky ta čísla kolísají kolem půl procenta, což je asi třetina oproti roku 2013.

To je to, co my na tomto rozpočtu také kritizujeme. Kritizujeme na tom to, že při současném ekonomickém růstu, to už tady zaznělo, pokládáme navržený deficit 70 mld. za neodpovídající, ale to jsem chtěl hlavně zdůraznit ve svém vystoupení, že marně očekáváme ty slibované úspory, jak budou výrazné. Já bych tedy čekal, že to najdu v těch předkládaných číslech, že tam najdu výraznou změnu v tabulkách, že najednou od roku 2014, nebo řekněme musí být nějaký náběh do roku 2015 nebo 2016, že pak ty výdaje už neporostou stejně, jako rostly, se stejnou mírou. Já to v těch návrzích rozpočtu, které nám předkládá tato vláda už podruhé, marně hledám. Stejně se to týká příjmů, to znamená daňových příjmů. To je ta naše hlavní kritika. V podstatě, když to řeknu jednou větou, nic moc se nezměnilo.

Nebudeme předkládat vlastní usnesení, abychom dublovali to, co už tady zaznělo, ale pokud se týká vrácení rozpočtu k přepracování a navržení s nižším deficitem, podpoříme jeden z návrhů opozičních kolegů, buď jeden, nebo druhý. Jsou si poměrně podobné. To jsou určitě naše představy o tom, jak by měl vypadat rozpočet.

Já jsem si ještě během dnešního dopoledne dělal poznámky z toho, co tady zaznělo od pana premiéra Sobotky. Řekl ve svém projevu: Letošek je vrcholem čerpání fondů EU. A teď se zase trošku, promiňte mi to, vrátím k těm investicím, kdy jsme si to dneska snad, tedy já nevím, jestli vyjasnili, nebo nevyjasnili, že ta míra investic je výrazně dána tím, kolik je peněz z evropských fondů. Také tady zaznělo od premiéra Sobotky, že příští rok už nebude vrcholem, a bude tedy nutno více dát ze státního rozpočtu v tom čerpání z těch fondů evropských. Ale když se podíváme do toho předloženého rozpočtu na tu tolik zmiňovanou tabulku, ať je žluto-modrá, nebo šedo-černá, tak tam to nevidíme.

Jestliže momentálně se nacházíme v období, kdy to tady také dneska zaznělo, že tento ekonomický růst se už asi nebude opakovat, nebo s velmi malou pravděpodobností, kdy jindy přistoupit k zásadnímu výraznému snížení deficitu státního rozpočtu než v takovém období? Někdo z předřečníků, nevím, který to byl, tady řekl, že bylo řečeno, že původně byly sliby této vlády nebo pana vicepremiéra, že v roce 2017 bude vyrovnaný rozpočet. Ono se to odsouvá, odsouvá, tak jak se odsouvá na neurčito zlepšený výběr daní. Z tohoto důvodu my navržený deficit nemůžeme podpořit.

Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. S faktickou poznámkou se hlásí pan vicepremiér Babiš. Prosím.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Děkuji, pane místopředsedo. Já nevím, k jakému rozpočtu teď pan Fiedler mluvil, ale zkuste si vyměnit už ten projev. Fakt jako. Já vám dám tuhle tabulku a tam poznáte, že od nástupu naší vlády do konce roku 2016 je výběr daní, zdravotního pojištění a pojistného vyšší o 175 miliard. (Ukazuje tabulku.) A do konce roku 2018 o 302 miliard, pane poslanče Fiedlere. Takže já vám to ofotím a zkuste si to vyměnit v tom vašem projevu, protože je skutečně neaktuální.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Fiedler. Prosím.

 

Poslanec Karel Fiedler: Pane vicepremiére, promiňte, ale pro mě jsou materiály, ze kterých vycházím, ty, které vy předkládáte. Je to strana 27 současných materiálů, které se týkají státního rozpočtu, střednědobý výhled na léta 2017, 2018. Tabulka 7, tabulka 7.2, tam je to jasně uvedeno. Citoval jsem z těchto vašich údajů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. A nyní další řádně přihlášený do rozpravy je pan poslanec Vilímec. Připraví se pan poslanec Seďa. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, hodně tady již bylo řečeno. Já jsem se díval do stenozáznamu i přípravy svého vystoupení před rokem k letošnímu návrhu rozpočtu. A musím říci, že hlavní témata, která byla předmětem mé kritiky v minulém roce, se ani návrhem toho rozpočtu na příští rok významně nemění. Já tady nechci debatovat o tom, zda předpověď růstu HDP ve výši 2,5 % je přiměřená. Víme dobře, že v letošním roce pravděpodobně růst HDP bude 4 %. A když jsme schvalovali letošní rozpočet, tak ta předpověď, ta predikce, byla 2,5 %. Takže vidíte, že ty predikce a ta skutečnost se různě mění. Asi je možná namístě určitá opatrnost, takže tu nechci teď kritizovat.

Vláda tedy očekává snížení růstu HDP oproti letošnímu roku zhruba o 1,5 procentního bodu. Ano, oproti letošnímu roku přichází vláda s nižším schodkem. Ne 100 mld., ale 70 mld. Přesto, považte, 70 mld. je velmi velké číslo. A víte, navíc vláda stále počítá se schodkovým strukturálním saldem vládního sektoru. Z hlediska ekonomických teorií, a na tom se snad shodneme, je evidentní, že v době růstu ekonomiky bychom měli usilovat o vyrovnaný, spíše přebytkový rozpočet, což tento návrh samozřejmě nečiní.

Vzpomínám si, v roce 2010, kdy se projednával ve velmi krizovém období návrh státního rozpočtu a tehdy fungovala nepolitická vláda, pan ministr Janota tehdy předkládal návrh státního rozpočtu a už tehdy mluvil a varoval, že samozřejmě v období, kdy se ekonomice nedaří, pokud vycházím z nějakých keynesiánských teorií, tak ano, je možné nějakými vládními výdaji se snažit podporovat ekonomiku. Tím vzniká samozřejmě schodek a dluh státního nebo veřejných rozpočtů. Ale v dobách, kdy se ekonomice daří, je potřeba ten dluh uhradit, ten dluh zaplatit. A tehdy si pamatuji, že ale k tomu dodal, bohužel většinou se ty dluhy vytváří, a pak když přijde příznivá ekonomická doba, tak se to bohužel nesplácí. Měl pravdu. Nechci se dovolávat pana ministra Janoty, ale měl v tomto naprosto pravdu.

Já jsem slyšel dnes a i v dalších předcházejících dnech vyjádření z tábora vládní koalice, že tento rozpočet vlastně pumpuje potřebné prostředky do ekonomiky. Pořád tedy vycházíme z nějaké teorie, že schodkové rozpočty nám dlouhodobě zajistí prosperitu. To je bohužel osudový omyl.

Když si vzpomenu na projednávání státního rozpočtu v minulém roce, tak pan ministr Andrej Babiš častokrát zmiňoval, že sice vytváří rozpočtové schodky, ale jestli si pamatujete, tak vždycky dodával: Ale státní dluh přitom neroste. Dokonce mluvil o jakémsi zázraku a jeho nevídané manažerské schopnosti. A když se podíváte na rok 2016, tak vidíte, že i pan ministr Andrej Babiš usoudil, že žádný zázrak se konat nebude, a státní dluh se zhruba zvýšil o onen plánovaný schodek hospodaření. On to totiž žádný zázrak nebyl a není. Pan ministr pouze používal rezervní prostředky z vydaných dluhopisů podle zákona o rozpočtových pravidlech. A když tato rezerva významně poklesla, tak začal používat tzv. krátkodobých zdrojů státní pokladny. Protože tento potenciál se zřejmě již vyčerpal, tak mimochodem přichází i s novelou zákona o rozpočtových pravidlech a žádá pod státní pokladnu podřadit okamžitě nejen všechny příspěvkové organizace, ale třeba i zdravotní pojišťovny a původně chtěl i vědeckovýzkumné instituce.

Samozřejmě, že by to byla další finanční injekce pro státní pokladnu umožňující předstírat, že vlastně schodkový rozpočet k žádným novým dluhům nevede. Nicméně v rámci tohoto rozpočtu, a to je mi sympatičtější, než tomu bylo v minulém roce, raději už ten zázračný příběh o snižování státního dluhu v době velkých schodků neopakuje a počítá protentokrát se zvýšením státního dluhu zhruba o navrhovaný schodek.

Co je průvodním znakem tohoto návrhu rozpočtu na rok 2016? Nejen samozřejmě ten schodek ve výši 70 mld. Je to určitě, a nechci o tom debatovat, zda je ta výše přiměřená, nebo není, je to určitě zvýšení mzdových nákladů a stejně tak dochází k celkovému navýšení počtu funkčních míst v organizačních složkách státu i příspěvkových organizacích. Už tady bylo zmíněno, že proti roku 2015 dochází ke zvýšení výdajů na platy o 10 mld. korun a zvýšení funkčních míst o 13 329 míst. Koneckonců, zmiňoval to zde pan ministr financí.

Průvodním znakem, a musím trochu otevřít, ale nechci u toho zůstat dlouho, i tu debatu o kapitálových výdajích, průvodním znakem tohoto návrhu rozpočtu je v zásadě další stagnace kapitálových výdajů. Alespoň v minimálně navrhovaných rozpočtech. Když tady pan ministr financí, a já nemám důvod mu nevěřit, mluvil o tom, že sice na letošní rok byl schválen rozpočet v kapitálových výdajích ve výši 75 mld., ale skutečnost bude 202 mld., tak já ale musím položit otázku: Jaká čísla tady vlastně schvalujeme? To schvalujeme jenom torzo nějakého rozpočtu? Protože mám za to, že schvalujeme nejen výsledek hospodaření, resp. saldo, ale že schvalujeme také příjmy a výdaje. A prostě není normální, aby se zvýšila v položce kapitálových výdajů částka ze 75 mld. na 202 mld. To tady pak vůbec nemusíme vůbec být. Ať si to dělá Ministerstvo financí a vláda sama a nemusí to mít asistenci Poslanecké sněmovny.

Vládní koalice se neváhala také pochlubit tím, že stabilizuje mandatorní výdaje, nebo podíl mandatorních výdajů státního rozpočtu na celkových výdajích státního rozpočtu, a ten podíl snižuje o 1,9 procentního bodu. Jedná se o tzv. mandatorní výdaje ze zákona. Pak jsou ještě ostatní mandatorní výdaje a pak mandatorní výdaje, které se oficiálně jmenují kvazimandatorní výdaje. A když jsem si to všechno spočetl, tak zatímco v roce 2015 se kvazimandatorní výdaje včetně mandatorních výdajů ze zákona i těch ostatních navrhovaly ve výši výdajů 928 mld., tak v roce 2016 je to 940 miliard, takže je to o 12 mld. více.

Co mi vadí teď na rozpočtu coby členovi výboru pro sociální politiku, byť o tom budeme jednat na výboru a určitě ve druhém čtení. Především nedostatečná valorizace důchodů. O tom tady již také mluvil především pan předseda vlády Sobotka, který zmiňoval onu valorizaci v tom pravidelném lednovém termínu ve výši 40 korun plus jakýsi jednorázový příspěvek, o kterém jsme diskutovali včera a který pravděpodobně v nějaké historicky dostupné době bude schvalován. Já jsem se poctivě díval na kapitolu Ministerstva práce a sociálních věcí, a pokud se uvádí, a to bude určitě můj dotaz především adresovaný paní ministryni Marksové, ministryni práce a sociálních věcí, pokud se uvádí, že tento návrh rozpočtu zohledňuje tu výši, dokonce těch 900 korun toho jednorázového příspěvku, tak věřte, že jsem ani zmínku o jednorázovém příspěvku v kapitole Ministerstva práce a sociálních věcí nenašel. Ani zmínku. Takže se zohledňuje nějak tajně, je to možné, já se určitě na to zeptám paní ministryně práce a sociálních věcí. Určitě se ta kapitola Ministerstva práce a sociálních věcí bude tak jako v letošním roce potýkat i s některými nedostatečnými výdaji v oblasti sociální péče, to se pravidelně opakuje, nespokojeni, jak víme, jsou zdravotně postižení. Těch problémových míst v té kapitole Ministerstva práce a sociálních věcí je hodně, je to kapitola, která tradičně pracuje s největším rozpočtovým výdajem 544 miliard korun.

Nemohu být spokojen s rozpočtem ani jako komunální politik. Víte dobře, že vláda na jedné straně prozatím nechce upravit rozpočtové určení daní obcím, možná že v pátek se to prohlasuje, ale zatím upravit nechce, a v návrhu rozpočtu přichází s tzv. valorizací příspěvku na výkon státní správy zajišťované obcemi, tzn. to, co si vlastně stát u obcí objednává, ve výši 1 %. To je skutečně úsměvná valorizace. Ten příspěvek, starostové dobře vědí, byl před lety v důsledku nezbytnosti úsporných opatření v letech ekonomického poklesu snížen o 17 %, pak došlo sice k nějaké částečné úpravě u trojkových obcí, tam, kde to znamenalo skutečně velké problémy, ale v té dřívější výši státního příspěvku jsme stále v uctivé vzdálenosti. A teď vláda a pan ministr financí přicházejí s valorizací o jeden procentní bod, a to v situaci, kdy ekonomika roste a kdy je poctivé to těm obcím vrátit.

Je pravda, a pochlubil se tím pan předseda vláda, že v kapitole Všeobecné pokladní správy pan ministr zvýšil výdaje na program podpory, rozvoje a obnovy materiálně technické základny regionálního školství, a to na 831 milionů korun, z čehož je však 758 milionů rozpočtováno pouze na školy v okolí velkých měst postižených rezidenční suburbanizací. Tady musím říci, že to již měl učinit při projednávání rozpočtu v minulém roce, jak jsem ho k tomu vyzýval. Neudělal to, resp. zřejmě to udělal v průběhu roku nějakým rozpočtovým opatřením, aby náhodou nedal za pravdu oprávněnému návrhu ze strany opozice. Skutečně mě bude zajímat, kolik těchto prostředků nakonec pan ministr v letošním roce na tento podprogram vyčlenil. Nemyslím, že je správné schvalovat 100 milionů korun, zhruba tak, jak bylo v minulém roce, a pak rozpočtovými opatřeními to navýšit na 500, 400, nevím kolik to v tom letošním roce bylo navýšeno. Opět pak tady nemusíme vůbec být a projednávat návrh státního rozpočtu. Podotýkám však, že základní školy jsou nejen v blízkosti velkých měst, ale také na venkově. I tam jsou základní školy a obce v zásadě nemohou nijak výrazněji používat v novém plánovacím období prostředky na nezbytnou rekonstrukci budov těchto škol.

Když jsem tady viděl postávat paní poslankyni Kovářovou, tak také musím říci, že se vlastně opět opakuje problém s nedostatkem peněz na památkovou péči. Dostal jsem v té souvislosti velmi pěkný dopis od starosty města Klatovy pana Mgr. Salvetra, který vyzývá, asi nejen mě, myslím, že to poslal všem poslancům, minimálně zvoleným v Plzeňském kraji, aby se snažili navýšit tuto oblast v souladu s usnesením výboru pro veřejnou správu zhruba minimálně na částku 1 miliardy korun. Ocituji pouze z tohoto dopisu dvě věty, které jsou, myslím, velmi vypovídající. Cituji: Památky neprosí poníženě o příspěvek. Památky žádají o vrácení spravedlivého podílu z jejich ekonomického přínosu do rozpočtu České republiky. Turistický ruch založený na poznávání našeho bohatého kulturního dědictví přináší do státního rozpočtu totiž desítky miliard korun ročně. Ale to, samozřejmě, bude předmětem debaty druhého čtení.

Na závěr chci říci, že tento rozpočet skutečně nepovažuji za investiční a o tom, myslím, je zbytečné vést další debatu, protože ta čísla to jasně ukazují. Ani bohužel nereflektuje v dostatečné míře sociální témata. Zůstává především u nárůstu nákladů na platy zaměstnanců státu a státních orgánů, to je zřejmě to pumpování peněz do ekonomiky s nějakou vidinou, že se to projeví více ve spotřebě domácností. Není to ani rozpočet, který by v době faktického ekonomického růstu snižoval výrazně deficit, snižoval nějak výrazně strukturální deficit ani výrazněji schodek hospodaření. Je to takový rozpočet bez jasného příběhu a každý si v tom najde kus pravdy, kus toho, na co chce poukázat.

Co mi vadí, a také už to tady zaznělo, že rozpočet vychází někdy i z velkých, z mnoha nerealistických očekávání na straně příjmů a slepě spoléhá na zavádění nových šikanózních opatření pro podnikatele. Klasickou otázkou je elektronická evidence tržeb. U ní navíc je velmi pochybné, jestli bude schválena, nebo nebude, kdy a vůbec bude fungovat, přesto pan ministr financí plánuje, že na zavedení elektronické evidence tržeb vyinkasuje dvě miliardy korun na dani z přidané hodnoty. A ten zákon ještě vůbec není schválen.

Z těchto a jiných důvodů tedy nemohu podpořit takový schodkový rozpočet, nemohu podpořit rozpočet, který evidentně postrádá snahu alespoň některé věci řešit, nebo řešit aktuální problémy, a plně se ztotožňuje s návrhem, ať už jedním, nebo druhým návrhem, na vrácení rozpočtu k přepracování. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Eviduji jednu faktickou poznámku, pana poslance Vozky. Rušíte faktickou poznámku? Dobře. V tom případě řádně přihlášený do rozpravy je pan poslanec Seďa, připraví se pan poslanec Bendl. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené poslankyně, vážení poslanci, v diskusi již padlo mnoho výtek, připomínek k tomuto nejdůležitějšímu zákonu roku. Přesto mi dovolte několik komentářů.

Předně rozumím výhradám kolegyň a kolegů z opozičních lavic týkajícím se navrhované výše schodku státního rozpočtu. Nicméně pokud myslí opravdu snížení schodku vážně, pak je vyzývám k tomu, aby podpořili návrhy těch zákonů, které mají snížit šedou ekonomiku a které slouží ke snížení daňových úniků a ke zvýšení výběru daní. Připomínám, že podle evropské statistiky dosahuje míra šedé ekonomiky v naší zemi 18 %.

Dále je legitimní, když pravice podporuje penzijní fondy, finanční instituce, podnikatele a osoby samostatně výdělečně činné. Nicméně tato podpora se nemůže odehrávat na úkor těch nejpotřebnějších, a to seniorů, zdravotně postižených, nemocných či rodin s dětmi, takovým způsobem, jak se to stalo v rámci reforem bývalé vládní koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. Pouze připomenu, že tyto škrtreformy zatížily zaměstnance s průměrnou mzdou ročně 11 tis. korunami. To je také údaj Českomoravské konfederace odborových svazů. Proto si myslím, že je legitimní i logické, že sociální demokracie prosazuje politiku, která zlepšuje postavení a životní úroveň zaměstnanců a těch nejpotřebnějších.

Třetí poznámkou je připomenutí, že stát zvyšuje v rámci státního rozpočtu pro příští rok příspěvek na výkon státní správy. Sice jenom o 1 %, ale zvyšuje. Tady si dovolím jednu prosbu na pana ministra, ale i na jiné členy vlády. Podle informací Svazu měst a obcí tento příspěvek pokrývá průměrně náklady na přenesenou působnost 65 % a to je málo. Proto doporučuji provést analýzu těchto nákladů na výkon státní správy, a to jak pro obce, města, tak pro kraje i hlavní město Prahu tak, aby stát v dalších letech hradil tímto příspěvkem ne současných 65 %, ale 100 % těchto nákladů. Myslím si, že by to bylo fér nejenom vůči samosprávám, ale zároveň by skončily stále se opakující a dlouhodobé diskuse a spory kolem financování státní správy. Dokonce si myslím, že by to bylo vhodnější než navyšování příjmů obcí a měst pomocí neustálých změn rozpočtového určení daní.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, moje poslední poznámka směřuje k financování české vědy, výzkumu, vývoje a inovací. A omlouvám se, že už tady padly některé informace, ale já věřím, že se nebudu opakovat. Já si také dovedu představit navýšení těchto výdajů. Ale pro připomenutí, v minulém roce dosáhly tyto výdaje celkem 85,1 mld. korun, což byl nárůst o téměř 10 %, což poprvé dosáhlo úrovně 2 % hrubého domácího produktu, a tyto výdaje byly dokonce vyšší než průměru v zemích Evropské unie. Nutno ovšem zdůraznit, že nejvyšší zásluhu na tom mají soukromé podniky, což je z pohledu inovací a konkurenceschopnosti určitě dobrá zpráva. Nicméně je nutno upozornit na problémy související s aplikovaným výzkumem a zejména na problémy se zaváděním základního výzkumu do praxe. Rezervy vidím i ve spolupráci vědeckých center, vysokých škol s podnikatelským sektorem. A protože podniky investovaly v posledních letech dvakrát více než vysoké školy a dokonce třikrát více než veřejně výzkumné instituce, je důležité, aby byla věda podporována ze státního rozpočtu ještě více, než je tomu v současném návrhu rozpočtu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: A já vám děkuji, pane poslanče. Nyní tedy s řádnou přihláškou pan poslanec Bendl a připraví se paní poslankyně Soňa Marková. Prosím.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, vážená prořídlá vládo (v lavici vlády sedí momentálně jen ministr Brabec, u stolků zpravodajů ministr Babiš), dovolte i mně, abych řekl pár vět k rozpočtu. Pokusím se neopakovat to, co už tady padalo v ranních nebo dopoledních hodinách, chcete-li, ale spíše některá potvrzení toho, že to, co opozice tady říkala, je pravdou.

Nemohu se alespoň částečně, byť vím, že na detailní věci dojde ve druhém čtení, věnovat obecným číslům více jak 40miliardového rozpočtu kapitoly Ministerstva zemědělství, kde přes avizované priority, které tady napříč politickým spektrem říkáme a věnujeme se jim a říkáme, že pro nás je priorita udržení vody v krajině, že je pro nás priorita podpora živočišné výroby apod., tak na těch číslech rozpočtu kapitoly Ministerstva zemědělství je vidět, že to prioritou není. Kapitola Ministerstva zemědělství patří k těm, kde, když Milan Urban prostřednictvím pana předsedajícího tady říkal - páni ministři, nechoďte za tím ministrem financí prosit, abyste to potom říkali před Úřadem vlády, že jste uspěli, či neuspěli, tak ale tohle je klasický příklad toho, kdy ministr zemědělství neuspěl, a to přesto, že ministr financí má z let minulých bonus právě z resortu Ministerstva zemědělství, který pravidelně čerpá státní rozpočet. V letošním roce už to bude - nebo v příštím roce už to bude více jak 22 mld. korun, které stát vybral z Budvaru a z peněz, které měly Lesy ČR nastřádané z let minulých. Na příští roku už v Budvaru nic není, v letošním roce stát čerpal půl miliardy, na příští rok počítá stát s tím, že si vezme ze zisku Lesů ČR už z minula 6,6 mld., v tom letošním roce to bylo něco přes 8 mld., no celkem je to více jak 22 mld. korun, které jdou na účty státního rozpočtu, ale vznikly za hospodaření vlád minulých. A přesto se tedy rozpočet Ministerstva zemědělství snižuje o zhruba 5 mld. korun, přičemž, světe div se, snižují se především investice, neinvestiční výdaje zůstávají prakticky stejné, a to i ty transfery do tady dneska diskutovaných podnikatelských sfér. Nevím, jestli to pan ministr financí říkal, ta částka více jak 2 mld. korun, které jdou jako neinvestice do podpory podnikatelského sektoru v resortu, a našel bych i další, prostě tam je. Takže neinvestiční výdaje zůstávají, investiční samozřejmě klesají, klesá celkový rozpočet.

Co mně ale vadí nejvíc, je, že na priority oblasti, jak jsme tady mluvili, že ji chceme řešit - povodně a sucho, ze kterého máme všichni obavu a vidíme, co s námi každý rok příroda dělá -, tak v oblasti vodního hospodářství Ministerstvo zemědělství výdaje snižuje, a to třeba i na podporu investic v lesním hospodářství, v obnovení lesa. Poměrně výrazně, byť třeba z hlediska státního rozpočtu to nejsou žádná kvanta peněz, ale je zde vidět, kde jsou priority a že nejsou tam, kde bychom je potřebovali, přestože tady, když se o tom bavíme na zemědělském výboru nebo na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, tak se na tom všichni shodujeme. Pak sem přijdou čísla a ta ukazují, že podpora do oblasti vodního hospodářství se snižuje o 300 mil. korun.

Pan předseda zemědělského výboru, vážený kolega, který mě teď neposlouchá (k poslanci Faltýnkovi, který je otočený zády), se mi tady smál v minulém roce... Pan kolega Faltýnek se mi tady smál v minulém roce, když jsem navrhoval zvýšení finančních prostředků do závlah. A říkal: to není potřeba, on o to nikdo nestojí. (Poslanec Faltýnek nesouhlasí.) Nepodpořili jste můj pozměňovací návrh, který říkal: dejme do závlah víc, protože závlahy jsou potřeba vzhledem k tomu, jaké máme sucho. Tak to jste se mně spíš smáli, nepodpořili jste můj pozměňovací návrh. A teď tady ministr zemědělství přichází s tím, že finanční prostředky najednou potřeba jsou a pravděpodobně je budeme umět utratit. Tak to jenom tak na postesknutí, že už jsme v tom ledacos mohli udělat. Ale pravdou je, že do oblasti vodního hospodářství jde méně jak 300 mil. korun, což si nemyslím, že je do budoucna správně.

Je tam 200 mil. na retenci rybníků. To je, jako když si děláme legraci. Jestli to tedy má být priorita, pak si prostě neumím představit, že tam nebude o nulu víc. Jestli to tedy opravdu chceme řešit, jestli budeme řešit retence rybníků nebo retenční schopnost neprodukčních rybníků tímto způsobem, tak to budeme řešit sto padesát let. Musíme najít nějaké větší finanční zdroje. Podotýkám tady, ne silně, ale bouchám do stolu a říkám, že resort produkuje významné množství peněz, měl by mít šanci ministr zemědělství, respektive resort zemědělství z prostředků, které produkuje, vracet zpátky do zemědělství, z mého pohledu zejména do produkce lesů a udržení vody v krajině. Tahle priorita se tady bohužel, musím říct, vytrácí a velmi mně to vadí.

Mluvili jsme tady ráno o tom, jak není dobře, když vznikají nové úřady a nové organizace. Ministerstvo zemědělství si založilo novou příspěvkovou organizaci s názvem Zařízení služeb MZE. Nenašel jsem nikde v podkladech nějaký smysl této organizace. Našel jsem jenom, kolik desítek milionů korun stojí, ale co vlastně dělá, kdo to tam dělá a podobně, to jenom předesílám, že se na to budu ptát jak na zemědělském výboru, tak při druhém čtení tohoto zákona. Materiál zároveň přiznává, a to je otázka na pana ministra financí, jak to vidí, že chybí v národních dotacích potřebných na dokrytí potřeb zemědělského sektoru na vyvážení konkurenčního prostředí, ve kterém se bohužel pohybuje Česká republika, kde okolní země velmi subvencují zemědělský sektor, my ač neradi, tak musíme v tomto ohledu zemědělcům pomoct, a říká, že chybí na národních dotacích 1 mld. a půl miliardy chybí v PGRLF. Tak se ptám pana ministra financí, zda umí odpovědět na to, jestli se tato finanční částka najde, nebo jestli je to jenom postesknutí nad tím, že zkrátka zemědělci tyto finance neuvidí.

Ještě mi dovolte pár poznámek k některým ostatním kapitolám, už možná ne tolik podrobných.

U kapitoly Ministerstva pro místní rozvoj - několikrát jsem tady vystupoval k tématu nevyváženého vybavení infrastrukturou jednotlivých měst a obcí. Bylo tady mým kolegou, panem poslancem Vilímcem, konstatováno, že vláda vlastně využívá činnosti měst a obcí při výkonu státní správy a tak trochu zneužívá toho, že toto je laciné, neboť kdyby si to stát měl dělat svými silami, bude to mnohonásobně dražší. Z tohoto pohledu rozumím alespoň já osobně tomu, že spojený model výkonu státní správy a samosprávy je správně, protože je to pro stát výhodné. Ale stát by neměl neustále na obce a města klást další a další požadavky - mimochodem když vláda, a vypadá to velmi sympaticky, řekne, že přidá úředníkům, rozhodne zvýšit tabulkové ocenění, tak to neplatí ze svého, platí to města, obce a kraje a my jim přitom nic nepřidáme, ale vypadá to strašně sympaticky, když vláda říká: Milí úředníci na krajích, městech a obcích, dostanete přidáno. Nebo v příspěvkových organizacích těchto samospráv, ale zaplatí to města a obce ze svého rozpočtu. A k tomu jim tedy řekneme, že dostanou přidáno 1 % na výkon státní správy. Super kšeft! To se zkrátka dělá super účet bez hostinského, nehledě na to, že tady každou chvíli máme nějaký zákon, který bude život obcí do budoucna komplikovat. Nepřistoupila Poslanecká sněmovna na to, že například odpustíme na rozdíl od státu placení poplatků ze zemědělského půdního fondu obcím a krajům, přestože půjde o veřejně prospěšné stavby, ale v tomhle případě platí "tlusťochu, zaplať". A ministr financí má zřejmě pocit, že města a obce za to, že dobře hospodaří, musí být potrestány. Další - Státní pozemkový úřad. Uvidíte, co bude vylézat, až se schválí novela zákona o Státním pozemkovém úřadu, a za co všechno budou muset obce do budoucna platit.

Je tam ještě jedna oblast, která je podle mě časovanou minou, a ta se projeví v čase, vzpomenete si na mě. Ta se týká neziskového sektoru. Uvnitř předkládaného státního rozpočtu, který třeba v oblasti sociálních věcí navenek vypadá možná sympaticky, vypadá, že na všechno bude a jsou tam některé konflikty, o kterých mluvil pan kolega Vilímec, ale já jsem už mluvil s některými představiteli neziskového sektoru v oblasti sociálních věcí, kteří v okamžiku, kdy se dostali k těm formulářům a podmínkám, za kterých mohou žádat o to, aby mohli dál poskytovat služby v oblasti sociální péče, a podotýkám a zdůrazňuji, že v oblasti neziskového sektoru to často pomáhá státu šetřit, protože oni si třeba přivydělávají na svoji činnost ještě někde jinde, takže státu se to vyplatí, a zároveň i kvalita služeb je velmi vysoká, tak stát začíná vytvářet takové podmínky, aby si neziskový sektor na finanční zdroje nesáhl. Vytváří takové podmínky, kdy neziskovému sektoru začíná bránit ve vícezdrojovém financování. To myslím, že je určitě pro debatu ve druhém čtení, případně na výboru, který má sociální oblast na starosti. Moc bych prosil, abyste toto vzali vážně a pokusili se domluvit paní ministryni sociálních věcí, aby tuto diskriminaci nespouštěla. Protože se to projeví nejenom ve vyšších nákladech, ale i ve snižování kvality péče o občany, kteří si jinak pomoct nemohou. Říkáte, že jste vláda, která má sociální cítění, pak tedy prosím, abyste nevytvářeli podmínky pro neziskový sektor, který už vlastně, byť po desítkách let, nebude moci poskytovat sociální péči, nebo bude muset uvažovat o její poměrně výrazné redukci.

O čem tady nebyla řeč a je to zvláštní kapitola, byť se to možná přímo státního rozpočtu netýká až do okamžiku, kdy peníze dojdou, to je oblast zdravotnictví. Vláda dělá málo pro to, aby existovala motivace žít zdravě, málo pro to, aby ti, kteří žijí zdravě, se měli lépe. Za každou cenu tady říkáme, že zdravotnictví musí být zadarmo. Ti z vás, kteří jsou ve zdravotním výboru nebo v některých orgánech ať už různých pojišťoven a podobně, musí vidět evidentně, že vlak potřeby peněz jednou narazí, začnou vznikat fronty lidí, jako je to v řadě zemí na západ od nás. Už vznikají, jenom to není ještě pořádně vidět. Čeká se na operace čím dál tím déle, protože finanční prostředky nejsou, a výsledkem bude, že se začne předhánět ve frontě, že se začne hledat způsob, jak se dostat tam či onde, lékaři se ocitnou v situaci, kdy na ně budou tlačit ti či oni. A nechci dál říkat, co se může stát, nebo možná už i někde děje. To není dobrá situace a myslím si, že by v oblasti zdravotnictví a tématu státního rozpočtu to mělo padnout, že bychom měli začít vytvářet systém, který začne motivovat, ne demotivovat.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji za váš příspěvek do rozpravy. Přečtu dvě omluvenky. Dnes od 17.30 z resortních důvodů se omlouvá pan ministr zemědělství Marian Jurečka a dnes od 18 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Jiří Zlatuška.

Nyní další přihlášená do rozpravy je paní poslankyně Soňa Marková a připraví se pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Přeji vám všem, kolegyně a kolegové, hezký večer a dovolte mi, abych se velmi krátce zmínila o tématu, které tady už předeslal můj předřečník kupodivu, ovšem z úplně jiného pohledu, než to vidí on, protože dovolím si krátce zareagovat jenom na jeho slova, že tady prohlásil, že chceme zdravotnictví zadarmo. My všichni dávno víme, že zdravotnictví nikdy zadarmo nebylo, že vždycky to bylo z veřejného zdravotního pojištění, tedy nikdy ne zadarmo. To je jedna věc.

A druhá věc. Myslím si, že tato společnost už jednou odmítla asociální zdravotnický experiment, který nám tady předváděly minulé pravicové vlády, takže si myslím, že to není zrovna cesta, kterou bychom v oblasti zdravotnictví měli jít.

Jak už jsem předeslala, je známo, že zdravotnictví financováno především z veřejného zdravotního pojištění. Já bych se věnovala právě a pouze kapitole zdravotnictví v dnešním projednávání rozpočtu na rok 2016. Státní rozpočet se samozřejmě podílí na financování zdravotnictví, a to částkou 63 mld. korun prostřednictvím plateb za státní pojištěnce, a to z kapitoly Všeobecná pokladní správa Ministerstva financí. (Poslanci poukazují na fakt, že v lavicích ministrů nikdo nesedí.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Nezlobte se, paní poslankyně. Prosím, pokračujte ve svém projevu. Pan ministr je přítomen. (U stolku IT.)

 

Poslankyně Soňa Marková: Asi bychom měli být rádi, že je přítomen alespoň jeden ministr, ale tak jak tady předeslali moji kolegové již na začátku projednávání, myslím si, že projednávání státního rozpočtu je věc celé vlády, nebo aspoň velké části vlády, takže i já bych si přála, aby tomu, co tady říkáme, byla věnována větší pozornost, nicméně zdá se, že je to jenom volání na poušti, takže bych si dovolila pokračovat.

Celkové příjmy ve zdravotním pojištění se odhadují na více než 258 mld. korun s tím, že se počítá samozřejmě s tím, že by mělo dojít k růstu výběru pojistného o 1,3 až 1,5 mld. korun. Samotné Ministerstvo zdravotnictví tedy v celém rozpočtu hospodaří asi se 7 mld. korun podle toho, jak tedy jsem si četla tyto informace z připraveného rozpočtu na rok 2016. Tyto peníze jdou na státní správu - asi 2,3 mld. korun, výzkum a vývoj ve zdravotnictví - asi 1,5 mld. korun, na fakultní nemocnice, odborné léčebné ústavy a zařízení ústavní péče - asi 1,2 mld. korun, na zdravotnickou záchrannou službu a leteckou záchrannou službu, plus řešení mimořádných situací - asi 1,1 mld. korun, na zdravotnické programy, pod kterými se skrývá třeba prevence HIV, AIDS, národní program zdraví, grantová podpora nestátních neziskových organizací, jde celkově pouze 617 mil. korun, na mezinárodní spolupráci, doškolovací zařízení, rezidenční místa, která jsou důležitá pro přípravu lékařů, přípravu krizových situací - pouze 240 mil. korun.

Po jednání o rozpočtu na rok 2016 ve vládě prý odcházel pan ministr zdravotnictví spokojen poté, co došlo k navýšení toho, co bylo původně řečeno, o 400 mil. korun. Původně ale pan ministr požadoval na svém koaličním kolegovi navýšení o 1,2 mld. korun, především na nutné investice, a přesto odcházel spokojen. Přitom rozpočtované výdaje Ministerstva zdravotnictví na investice klesly v minulých letech dle oficiálních údajů z průměrně 3,1 mld. korun v letech 2004 až 2010 na 1 mld. ročně v letech 2011-15. Hodnota dlouhodobého majetku nemocnic tak trvale klesá a u státních nemocnic, dokonce výrazně rychleji. Ostatně podle nedávno provedeného průzkumu mezi řediteli 156 nemocnic v ČR za největší problémy českého zdravotnictví jsou vlastně považovány investice do kvality zdravotní péče a do kvality nemocnic, to si myslí 95 % ředitelů, a samozřejmě problém s mzdami. Tento problém jako významný vidí 91 % ředitelů.

Připomenu ještě jednu důležitou věc. Ministr zdravotnictví žádal i o navýšení odvodů státu za tzv. státní pojištěnce, a to o 4,3 mld. korun, aby vůbec mohlo dojít ke slibovanému růstu platů a mezd. Nakonec dostal pouze 1,8 mld. Přitom podle vyjádření předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče hrozí kvůli odmítnutí požadavku odborů na potřebné navýšení platů ve zdravotnictví, že se nemocnice skutečně vylidní, a to se nemyslí, že tam nebudou pacienti, a dojde k omezení a zhoršení kvality poskytované zdravotní péče. Už dnes se mnohá zdravotnická zařízení potýkají s nedostatkem lékařů a sester, a dokonce někde hrozí i uzavírání oddělení. Ostatně to, že se nepodařilo prosadit výraznější navýšení plateb za státní pojištěnce a jejich pravidelnou valorizaci, považuji za velmi vážnou chybu a porušení volebních slibů současné vládní koalice, a dokonce i řekněme určitým způsobem i koaliční smlouvy současných vládních stran.

Na nedávném jednání výboru pro zdravotnictví se o činnosti současného Ministerstva zdravotnictví v oblasti financování pochvalně vyjádřili nejen poslanci vládní koalice, což je samozřejmě pochopitelné, tak také opoziční pravicoví zástupci. Nad tím už by se asi měl pan ministr Němeček hluboce zamyslet.

Připomenu ještě některé další problémy, které je třeba řešit akutně ve zdravotnictví, a na co jsou ale také nutné třeba finanční prostředky, které nyní stále i poté, co vidíme, jak vypadá státní rozpočet, stále chybí. Takže jenom z těch nejvýznamnějších bych se dotkla toho, že stále nedošlo ke zpřísnění personální vyhlášky, tedy k potřebnému navýšení počtu zdravotnických pracovníků, přitom problém s nadměrnými přesčasy právě u lékařů přetrvává a neřeší se. Podobně je to i s nedostatkem a následným přetěžováním zdravotních sester. Právě zde je významným limitujícím faktorem dosavadní nevyhovující systém postgraduálního vzdělávání lékařů a vzdělávání a kompetence středního zdravotního personálu. Pomalý postup práce na těchto řekněme životně důležitých změnách je způsoben právě i nedostatkem finančních prostředků v systému zdravotnictví.

Na velmi vážnou situaci upozorňuje také Asociace českých a moravských nemocnic v oblasti financování následné péče. Nastavení financování následné péče na jeden lůžkoden je pod reálnými náklady, a navíc zde nebyly ani kompenzovány regulační poplatky.

Asociace krajů a Svaz měst a obcí upozorňuje na pomalu fatální nedostatek praktických lékařů pro dospělé, ale i pro děti a dorost. Průměrný věk těchto lékařů pro děti a dorost je 58 let a polovina z nich je starší 60 let. Podobný problém se týká i stomatologů.

Nedostatečné financování pociťuje také oblast dlouhodobé geriatrické domácí a hospicové péče. Přitom potřeba této péče s pokračováním stárnutí populace neustále stoupá. Spoléhat se pouze na různé projekty financované z evropských peněz trvale není možné.

Výrazně také chybí finanční prostředky určené na prevenci, především na všechny druhy screeningů. Nestačí pouze kampaně, ale musí jít o trvalou součást zdravotní péče.

Postrádám i vyšší rezervy na řešení případných rizik, myslím tím zdravotnická rizika, která souvisejí se současnou migrační a uprchlickou krizí. Právě zde, pokud bude narůstat počet žadatelů o azyl, bude třeba vyšších příjmů z plateb za státní pojištěnce.

Abychom tedy mohli bezezbytku naplnit ústavní nárok všech občanů České republiky na potřebnou a kvalitní zdravotní péči na úrovni 21. století, je třeba zvýšit finanční prostředky vkládané do systému zdravotnictví, a to i ze státního rozpočtu. Jsem si vědoma toho, že situace v oblasti zdravotnictví není po destruktivní a asociální politice minulých pravicových vlád vůbec jednoduchá. Vždyť díky zmrazení plateb za státní pojištěnce přišel systém zdravotnictví o 18 mld. korun, zvýšením DPH v letech 2012 až 2014 přišel systém zdravotnictví o 10 mld. korun a devalvací koruny o 2 mld. korun. Právě proto považuji finanční prostředky, které jsou obsaženy v rozpočtové kapitole zdravotnictví, ale i v dalších kapitolách, které mají vliv na financování zdravotnictví, za nedostatečné. Z tohoto důvodu nemůže poslanecký klub Komunistické strany Čech a Moravy návrh rozpočtu na rok 2016 podpořit.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezký dobrý večer. Děkuji paní poslankyni Markové. Nyní s faktickou poznámkou Bohuslav Svoboda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Hezký dobrý večer. Vaším prostřednictvím, pane předsedající, k paní poslankyni Markové a ke všem ostatním poslancům: Rozpočtová kapitola zdravotnictví má samozřejmě veliký problém, tak jak to tady paní poslankyně popsala, těch požadavků je více, než kolik zdravotnictví dostalo. My si musíme uvědomit, že jsme přednedávnem zrušili všechny regulační poplatky a z toho systému jsme vzali nejen peníze, ale i možnost regulace čerpání těch prostředků.

Dnes měl ministr zdravotnictví tiskovku. Tu tiskovku zahájil slovy "šetříme, až se z nás kouří". Já mu dávám za pravdu. My v těch nemocnicích šetříme tak, že kupujeme tak levné a mizerné rukavice, že jsou propustné, lepí se na ruku a obsahují mikrodírky. V chirurgii krvácení stavíme koagulací, tedy elektrickým proudem. Ty rukavice jsou tak mizerné, že vám velmi často probíjí do ruky a chirurgovi se z té ruky zakouří. Je to pravda, šetříme, až se z nás kouří - bohužel kouří se z chirurgů.

Já bych byl velmi rád, kdybychom všechny tyto věci zvažovali, protože nejde o mé ruce, teď mám jednu spálenou ruku, to není tak vážné, ale jde o všechny ty pracovníky, kterým to přináší problém. A budeme-li přenášet tíži státního rozpočtu za zdravotnictví jenom na stát a nepokusíme se to regulovat přímo u pacientů, přímo u těch poživatelů zdravotní péče, bude situace čím dál tím horší a ten rozpor mezi tím, co zdravotnictví potřebuje a co dostává, bude stále větší. To je tak vážná chyba rozpočtu, že pro mě to vytváří jeden z důvodů, proč takovýto rozpočet se nedá podporovat.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bohuslavu Svobodovi. Další s faktickou poznámkou pan předseda Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Chtěl bych připomenout slova, která zde dnes zazněla minimálně dvakrát, od pana poslance Urbana a od paní poslankyně Markové.

Mnozí se tváří, že rozpočet a výdaje dává ministr financí a ne vláda jako celek. Proto naše kritika směřuje na premiéra, protože ten zodpovídá za rozpočet jako celek, za vládu jako celek. Je chybou těch ministrů, že jak na orloji se v té Letenské střídají a říkají jsem spokojen, co mi dá ministr financí, nejsem spokojen... Ale jsou na chybné adrese. To se má řešit na Úřadu vlády, na zasedání vlády jako celku. Je celkem jedno, jestli ministr zdravotnictví je, nebo není před těmi kamerami. Co mají točit ty televizní stanice? Tak jsou pořád na tom Ministerstvu financí. Paní ministryně Marksová, myslím, ta už přišla v šest. Možná někdo i v pět ráno. Takhle se přece rozpočet nedá dojednávat. Dávám za pravdu oběma, každý je z jiného politického tábora, koalice versus opozice, ale to není chyba nás, to je chyba těch ministrů, že chodí žadonit na špatné místo. Místo aby to brali v celku, jako celek, tak si chodí a říkají: Já jsem spokojen s tím, co mi dnes pan ministr financí dal nebo nedal, to je těch zázračných 20 mld., které se našly. Ty se našly v průběhu těch návštěv. Nevím, jestli tam byli všichni ministři, nebo skoro všichni. To bylo tak dramatické! Přišel ministr za ANO za ministrem financí z ANO. Kdo očekával, že odejde s nulou, musel být zklamán. Zcela překvapivě ti ministři, co odcházeli, říkali: No, není to úplně přesně, co jsem chtěl, ale musím ocenit snahu pana ministra financí. Takže rostly výdaje, rostly výdaje, ale schodek byl pořád 70 mld.

Takže proto je v rozpočtu o 63 mld. příjmů více než v roce 2015. Protože rostly výdaje, 70 se stalo mantrou, číslo, které se nesmí překročit, takže to šlo pěkně nahoru na obou dvou stranách a my se tomu usmíváme. První rok byla ještě jedna disciplína, to byla tour ministerského předsedy po ministerstvech. Všechna pochválil. Trošku se spletl, že dva ministry těsně poté, co je pochválil, musel vyměnit.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Stanjurovi. Dalším řádným přihlášeným je pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, když pan ministr Babiš monotónním hlasem četl návrh státního rozpočtu a když pak po pravdě pan premiér Sobotka o poznání barvitějším projevem tento návrh obhajoval, tak mi z toho utkvěly v paměti dva základní číselné údaje, a to je to, že ekonomika roste o 4,1 %, HDP zmiňoval pan premiér o 2,5 %. To jsou velmi potěšitelné údaje a zdálo by se, že ekonomika se dostává opět nahoru. Po pravdě na vzdory těmto potěšitelným prognózám předkládáte opět státní rozpočet se schodkem. Příjmy 1 180 mld. Kč, navrhovaný schodek je 70 mld., tedy 6 % příjmů tvoří ten schodek. Ty peníze si musí vláda na to vypůjčit, což, vidíme v návrhu hned z prvního bodu usnesení, činí formou vydání státních dluhopisů.

Příjmy státního rozpočtu převážně pocházejí z daní vybraných od občanů. Ti občané si stále myslí, že jsou to jejich peníze, že se na stát jaksi víceméně nedobrovolně složili. Samozřejmě to není pravda. Tady máme na mysli to s tím vlastnictvím 1,18 bilionu korun. O těchto penězích teď plně rozhoduje vláda, samozřejmě s vydatným přispěním vládní koalice. Bilion korun, to je obrovská částka, jednička a dvanáct nul. To se vymyká představám velké většiny občanů a ti si možná myslí, že se jedná o částky z jiného světa. Že to nejsou nějaké opravdové peníze, jsou to jenom čísla napsaná na papíře, že schodek státního rozpočtu, o kterém slyší z televize, z rádia, o kterém možná čtou v novinách, to že není dluh, a že když nakonec poznají, že státní dluh existuje, tak že se ten státní dluh nebude muset nikdy splácet.

To také samozřejmě není pravda. Nakonec teď vidíme příklad Řecka, kde státní dluh snad činí 177 % HDP, takovou astronomickou částku. Snad příklad Řecka by mohl mnohým otevřít oči. Ale po pravdě zadlužovat se nemá ani občan, ani stát, i když s tím Řeckem - ono zas tak úplně hrozné to není, oni snad teď v této době řeší takový zásadní úkol, zdali by se neměli zabývat nějakým snížením těch nejvyšších důchodů, které jsou u nich 1 000 eur. To jsou ty jejich starosti.

Občan, když se zadluží, tak je to s ním jinak. Pokud by dluh občana dosáhl výše 39 % celkového hromadného rodinného produktu, tak by určitě jeho věřitelé na tu rodinu, na toho občana po právu poslali exekutory. To si ale socialistická vláda zřejmě nemyslí, a tak tedy pokračuje v zadlužování.

Já bych ještě chtěl zmínit něco, co je blízké resortu, který je díky mé příslušnosti k výboru pro životní prostředí pro mě blízké. Tedy kapitolu 315. K podrobnějším věcem se budu vyjadřovat pak ve druhém čtení. Ale chtěl bych jenom připomenout dvě věci. Navrhoval jsem tady v minulém projednávání státního rozpočtu, aby výdajový blok ochrana přírody a krajiny, položka program péče o krajinu, ze kterého obce z velké části realizují údržbu zeleně na svém území, byl zvýšen o 50 milionů korun, což jste tenkrát neschválili. Musím s pochvalou říci, že nyní tedy už v tom návrhu je částka ve výši 126 milionů korun, tedy o 50 milionů vyšší, než byla schválena loni.

Za druhé. Chtěl bych zmínit položku neinvestiční dotace neziskovým organizacím poskytované převážně v rámci hlavních oblastí státní dotační politiky vůči nestátním neziskovým organizacím. Ta byla v roce 2014 10 milionů korun, v roce 2015 20 milionů korun. Já jsem tenkrát ten nárůst o 10 milionů kritizoval. A pro rok 2016 je v návrhu státního rozpočtu, který projednáváme, částka 32 milionů korun. Roste to tedy vůčihledně. Prostředky, jak je uvedeno v komentáři k této položce, by měly být směřovány zejména do oblasti environmentálního vzdělávání a osvěty. To je tedy s podivem, když by tuto oblast z převážné části měla mít na starosti škola, školský systém. Jak si máme vysvětlit tento dramatický nárůst podpory ekologickým aktivistům? Nejedná se nakonec o peníze na další šíření zelené ekologistické ideologie? Anebo, nedej bože, nejde o skrytou podporu té nesmírně vlivné lobbistické organizace Rekonstrukce státu, která, jak víme, je součástí sdružení Frank Bold? A Frank Bold, už jsem to tady uváděl, je poměrně často dotováno právě ze státního rozpočtu. To je otázka, kterou by si tady měli položit všichni, kteří se upsali Rekonstrukci státu, v okamžiku, kdy se bude o návrhu rozpočtu, zejména o položce podpora nevládním neziskovým organizacím, tady ve Sněmovně hlasovat.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad ODS.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslanci Zahradníkovi. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Milan Urban. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Milan Urban: Děkuji za slovo. Já to nechci zdržovat, ale taková malá poznámka na základě toho, co tady říkal pan kolega Zahradník, kterého si velmi vážím. On nám tady dával za příklad občana a jeho rodinný rozpočet. Já bych řekl, že musí rozdělit pravděpodobně, když už to dělá - tak se na to podívat tak, že jsou zodpovědní, méně zodpovědní a nezodpovědní občané. A když bych je tedy zprůměroval a přepočetl dluh občana na hlavu, tak věřte, že je větší v poměru deficit státního rozpočtu k hrubému domácímu produktu. Pokud bych tedy bral to, že průměrný občan si vydělá nějakou částku za rok a průměrný dluh průměrného občana je x, takt to je větší číslo, než je dluh státního rozpočtu k hrubému domácímu produktu, tedy ten podíl. Ale to snad jenom proto, že já si myslím, že většina občanů je zodpovědných, a když dáváme ty rodinné rozpočty jako příklad, že tak by se asi měl chovat stát, tak že bychom měli říkat rodinné rozpočty těch zodpovědných občanů. Protože ne všichni jsou úplně stejní.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslanci Urbanovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec František Vácha. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo, pane předsedající. Už se blížíme ke konci. Já to nebudu protahovat. Většinu toho podstatného jste slyšeli z mého názoru tady z pravé strany. Nicméně bych chtěl upozornit, že během projednávání vládního zákona o státním rozpočtu na rok 2015 při druhém čtení, což bylo 3. prosince 2014, jsem předložil usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, usnesení číslo 77 z 10. schůze, které žádá Poslaneckou sněmovnu, projednávat závazné ukazatele - aby výbor mohl projednávat závazné ukazatele vývoje a inovací všech kapitol státního rozpočtu, ve kterých se tato položka vyskytuje. Já bych chtěl poprosit pana předsedu vlády, nebo možná pana zpravodaje, pana ministra financí asi ne, ale prostě někoho, kdo by nařídil ministrům, v jejichž resortu se vyskytuje věda a výzkum, aby tady tu položku z těch rozpočtů nějakým způsobem zpracovali a předali do výboru, který se vědou zabývá, protože doposud se k nám do výboru dostává jenom 5 kapitol - Akademie věd, GAČR, TAČR, Ministerstvo kultury a Ministerstvo školství. Nicméně ta věda a výzkum se objevuje samozřejmě i v dalších kapitolách, jako je Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zdravotnictví apod. Tak abychom ve výboru odvedli správnou práci a nějakým způsobem se dokázali se všemi těmito kapitolami vyrovnat. Rád bych, aby se to tam dostalo alespoň před druhým čtením, tak abychom se tím mohli zabývat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslanci Váchovi. Poslední zatím řádně přihlášenou je paní poslankyně Věra Kovářová. Po ní s přednostním právem pan místopředseda Filip. A s přednostním právem pan předseda Stanjura. A pan předseda Kalousek. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, ráda bych reagovala na některé výroky, které zazněly v řeči pana premiéra Sobotky. Jsem ráda, že zde pan premiér hovořil o vztahu státního rozpočtu a evropských fondů. Těší mě, že toto téma nastolil. Mám totiž určitou pochybnost, zda byla v návrhu státního rozpočtu dostatečně zohledněna podoba Dohody o partnerství a jednotlivých operačních programů. V situaci, kdy se zacílení evropských peněz mění, a uvedu svůj oblíbený příklad 40 tisíc kulturních památek, na které nebude moci být čerpáno z evropských peněz, měl by na to podle mého názoru dostatečným způsobem reagovat návrh státního rozpočtu. Reaguje? A jak? Vzala vláda v úvahu, že některé projekty, které dosud z evropských peněz mohly být financovány -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se omlouvám, paní poslankyně. Nevím, jestli státní rozpočet reaguje, ale já musím reagovat na neklid, který tady ve sněmovně je, a poprosit ctěné kolegy, aby vzhledem k dámě byli uctiví a nebavili se, případně své hovory přenesli do kuloárů. Děkuji.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji, pane místopředsedo. Chápu, že otázky pokládám panu premiérovi a panu ministrovi financí, tak možná to kolegy nezajímá, ale bude to určitě zajímat starosty a starostky měst a obcí.

Ptám se tedy, jakým způsobem vláda reaguje na to, že z evropských peněz nebude možné financovat některé položky, jako např. kulturní památky. A přizpůsobila tomu vláda návrh státního rozpočtu? Panu premiérovi i panu ministru financí děkuji za odpověď.

Druhou věcí, o které bych se chtěla zmínit a kterou zmínil i pan premiér, jsou samozřejmě investice. V prvním čtení návrhu státního rozpočtu se nechci věnovat záležitostem dílčího charakteru, které patří spíš do dalšího čtení, ale nemohu jinak. Pan premiér uvedl, že prioritou státního rozpočtu jsou právě investice, a konkrétně jmenoval do výstavby základních a mateřských škol. Není priorita jako priorita, zdá se. Pan ministr financí Babiš včera po dlouhé době vypsal další výzvu v dotačním programu na výstavbu základních škol v okolí velkých měst, který jsme spolu s kolegy prosadili před dvěma lety. V současné výzvě ale oproti výzvám předchozím se o dotaci budou moci přihlásit jen projekty, v jejichž případě výše spoluúčasti státu nepřesáhne 30 mil. korun. Účast státního rozpočtu na financování akce přitom činí maximálně 70 % z celkových nákladů. Maximální celkové náklady dotované akce tedy činí 43 mil. korun. Ptám se: Je možné postavit plnohodnotnou školní budovu za 43 mil. korun? A je pak možné hovořit v případě výstavby základních škol o prioritě této vlády? Alespoň na Ministerstvu financí to tak opravdu nevypadá. Myslím, že to stojí za vyjádření minimálně od pana ministra financí, a předem mu děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji paní poslankyni Kovářové. Pardon, s faktickou poznámkou je nejprve přihlášen pan poslanec Bendl, po něm pan ministr financí. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Já bych chtěl prostřednictvím pana předsedajícího říci paní kolegyni Kovářové, aby když hledá peníze na obnovu památek, tak ministr zemědělství zavádí nový dotační titul obnova kulturního dědictví venkova. Třeba tam se najde.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendlovi. Nyní s faktickou poznámkou pan ministr Babiš. Prosím, pane ministře.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Děkuji, pane předsedo. Já se vždy bavím, když paní poslankyně Kovářová tady vystoupí, protože ještě jsem nebyl ani ministr financí, když jsme tady seděli na rozpočtovém výboru a přišla za mnou a říká: Potřebuji peníze na výstavbu škol. Že bychom to dali z kapitoly zemědělství, těch 300 milionů? Já říkám: A proč vám to ten Kalousek nedal? Říká, že nechtěl.

Takže paní Kovářová, prosím vás, říkejte pravdu. Já jsem nastoupil do funkce 29. ledna 2014 a v červnu 2014 na Ministerstvu financí byl vyhlášen program Rozšíření kapacity základních škol a mateřských škol, který je úspěšný a už jsme tam rozpočtovali asi 1,1 mld. Převis na příští rok je 760 mil. Tak zkusme být fakt korektní. Spolu jsme i otevírali teď nějakou školu, tak buďte tak hodná, fakt myslím, že bychom tady měli mluvit korektně. Pokud jste řekla, že jsme to spolu prosadili, tak my dva jsme to prosadili, protože ten Kalousek vám na to peníze nedal, a víte to dobře.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Ještě s faktickou poznámkou pan poslanec Bendl a po něm s faktickou poznámkou paní poslankyně Kovářová. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Bendl: Já k té podpoře základních a mateřských škol musím říct, a využiji toho, že tady v tuto chvíli pan ministr financí je: Naše obec žádala ministerstvo, resp. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, o objekt, který je naproti škole nebo naproti mateřské škole a je prázdný. Občan, kterému objekt patřil, zemřel a neměl žádné dědice. A tak obec požádala o bezúplatný převod tohoto majetku, který chátrá a který by mohl být takto prospěšný k veřejným účelům. Ale bylo jim sděleno, nebo paní starostce bylo sděleno, že jestli to chce zadarmo, tak už nesmí nikde požádat o žádný dotační titul, anebo si to musí koupit za odhadní cenu, aby potom mohli někde požádat. Podotýkám, že jde o více než 2 mil. korun v obci, která má rozpočet zhruba 9 mil. korun ročně. To si tedy nemyslím, že je zrovna velká podpora základních škol. A nestálo by vás to nic, pane ministře financí.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další faktickou poznámkou paní poslankyně Kovářová, po ní s faktickou poznámkou pan předseda Stanjura. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážený pane ministře, máte pravdu v tom, že mně pan ministr Kalousek nic nedal. Nedal proto, že dotační titul, který připravil a který byl k vyhlášení, nemohl zrealizovat a nemohl podat ani ve Sněmovně, protože padla vláda. Já jsem tento nápad pouze převzala a dala jsem ho jako návrh do rozpočtového výboru.

A ještě upřesním jednu informaci. Peníze na tento dotační titul neměly být brány a ani jsem nenavrhovala, že by se vzaly zemědělcům, ale ze všeobecné pokladní správy.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Kovářové. S další faktickou poznámkou pan poslanec Stanjura, po něm pan poslanec Zahradník. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak je to podobné jako u vyjednávání o rozpočtu. Jestli si dobře pamatuji, tak ty peníze schválila Poslanecká sněmovna. Poslanecká sněmovna hlasováním o pozměňovacím návrhu v rámci rozpočtu na rok 2015. Takže není pravda, že dal ministr financí Babiš. Dala je Poslanecká sněmovna. A já samozřejmě nevím, kdo hlasoval pro a proti, ale musela to být většina přítomných poslanců. Já vždycky říkám neříkejme já jsem dal, já jsem dal. Poslanecká sněmovna schválila pozměňovací návrh.

Ale všimněte si, jak naše úřednictvo pro tento dotační titul vymyslelo krásný evropský název. Všimli jste si toho? Dotační titul pro řešení regionální suburbanizace. No není to hezké? Potřebovali jsme stavět školy ve středních Čechách, já mám jistou pochybnost o tom, jestli ten program je potřebný ve smyslu, co s těmi budovami bude za deset let, ale budiž, mám pocit, že jsem hlasoval pro ten pozměňovací návrh, ale naše úřednictvo vymyslelo, že řešíme regionální suburbanizaci. To zní přece tak hezky! Já bych chtěl poděkovat, nevím, kdo to vymyslel, jestli na financích, nebo na MMR, ale opravdu, kdybychom řekli řešíme problém chybějících základních škol, každý tomu rozumí, ale nezní to tak vznešeně jako regionální suburbanizace.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pardon, pane ministře, s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Jan Zahradník, po něm pan poslanec Volný, poté pan ministr financí. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Zahradník: Pane místopředsedo, dámy a pánové, já jsem to s tím příkladem ne úplně celé dořekl a myslel jsem to trochu jinak. Ono to zadlužení státu 7 nebo 6 % ročně z příjmů se dá přirovnat k rodině, která třeba bere 35 tis. měsíčně, tedy 420 tis. korun za rok, a to je její hrubý rodinný produkt. Ona už si nikde moc jinde žádné peníze nevydělá. Bydlí v paneláku, nemá žádnou zahrádku, nemá kde si další peníze vydělat, čili to je její "hrubý rodinný produkt", z toho 6 %, to je za rok zhruba 25 tis. Když si tedy chce dopřát něco víc, než umožňuje její příjem, půjčí si těch 25 tis. ročně, což kdyby činila po dobu šesti let, dosáhne zhruba částky 150 tis. korun, což je oněch 39 % ročního hrubého rodinného produktu.

A tady jsme my s naším státním dluhem. To ten občan musí vědět. Tohle je porovnání státního zadlužování a rodinného zadlužování. Zatímco státní zadlužování lidé vnímají spíše jako politický pojem, jakousi politickou hru, s těmi miliardami a biliony se nedokážou tak úplně dobře srovnat, tak s tím, co je blízké jim, to jsou ty tisíce, desetitisíce, možná pak v ročním objemu statisíce, tam už ten příklad je pro ně přijatelnější. To si musí každý rozmyslet. Je samozřejmé, že lidé si půjčují, mají k tomu výhodné podmínky, dneska jsou hypotéky nejlevnější, jako kdy byly, a tedy zadlužení jednotlivců je v souhrnu i v přepočtu na hlavu vyšší, nežli je tomu u státu, ale tomuhle příkladu musí každý rozumět. Prostě zadlužovat se nemáme, není to dobře. Měli bychom bez dluhů dokázat žít a to by měl dokázat jak občan, tak i stát.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zahradníkovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Volný, po něm pan ministr Babiš. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Volný: Děkuji, pane předsedající. Kolegové, kolegové, paní Kovářová mi utekla, nicméně vaším prostřednictvím. Já jsem u toho vyjednávání tenkrát při nástupu vlády shodou okolností byl také a musím potvrdit, že opravdu to bylo složené ze dvou částek. Jedna částka, ta větší, byla navržena paní Kovářovou ze SFDI, to znamená opravdu ze zemědělského projektu, nehledě na to, že když jsme se dohadovali, nebo ze zemědělského podpůrného fondu, ale když jsme se dohadovali o tom, proč jí nedal pan kolega Kalousek ty peníze, tak to vůbec nevysvětlovala tím, že to bylo připraveno a spadlo to spolu s vládou. Říkala to daleko jinými slovy, ale nechtěl bych ji teď kompromitovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Volnému. Nyní s faktickou poznámkou pan ministr Babiš. Prosím, pane ministře.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Děkuji, pane předsedající. No, dneska už naposledy, protože vidím, že to nemá smysl. Před chvílí jsme byli kritizováni, že neinvestujeme, teď jsme kritizováni, že investujeme, dali jsme tomu špatný název. Já si myslím, že těch čtyřicet nebo padesát obcí, které dostaly peníze, aby měly děti kam chodit do školy, jsou asi spokojené. Tak já fakt nevím, pane Stanjuro, o co jde. Investujeme, tak jsem myslel, že nás pochválíte.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Nyní s přednostním právem pan kolega místopředseda Vojtěch Filip. Prosím, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Vážení členové vlády, paní a pánové, já nezvykle pro sebe odcituji na začátek svého vystoupení věc, která se týká materiálu, který předložila vláda v makroekonomických rámcích na léta 2016 až 2018. Prosím, pozorně poslouchejte. Věřím, že jste to četli, ale pro úvod mého vystoupení je to důležité.

Česká ekonomika se na počátku roku 2015 nacházela ve fázi dynamického ekonomického růstu. Vývoj v roce 2015 je však do značné míry mimořádný, protože v jeho průběhu působí synergický efekt několika příznivých jednorázových faktorů. Za prvé jde o pozitivní nabídkový šok v podobě nízkých cen ropy. Průměrná korunová cena ropy Brent byla v roce 2015 o čtvrtinu nižší než v roce 2014. Dalším pozitivním faktorem je fiskální stimulace, jejíž vliv na hrubý domácí produkt odhadujeme okolo 0,4 %. Efekt expanzivní fiskální politiky je dále prohlubován čerpáním z fondů Evropské unie z programového období 2007 až 2013, které je možno využít do konce roku 2015. Od roku 2016 by měly výše uvedené jednorázové faktory odeznít a ekonomický růst by měl odrážet normální podmínky a možnosti české ekonomiky. Intenzita růstu bude kriticky závislá - podotýkám kriticky závislá - jak na stabilitě vnějšího okolí české ekonomiky a její ekonomické dynamice, tak i adekvátních hospodářských politikách, respektujících průběh ekonomického cyklu.

Nebudu dál citovat, ale je důležité, abychom si tohle uvědomili.

Je tedy jasné, že vláda České republiky, když se chlubí svými výsledky, využívá toho, jaká byla situace, a zapomíná na to, že ten synergický efekt není úplně věcí jejího působení. Je pravda, že zdědila šílené dědictví. Deforma - podotýkám deforma - ekonomických procesů v roce 2006 až 2013 byla obrovská. To, jakým způsobem se škrtaly veřejné výdaje, jakým způsobem se prohlubovala krize právě působením bývalých vlád zejména od roku 2008, byl katastrofální výsledek vlád, které působily, změněn tím, že v roce 2013 byly mimořádné volby a vláda mohla nastoupit.

Pro Komunistickou stranu Čech a Moravy jako nejsilnější opoziční stranu bylo ještě v roce 2014 pochopitelné, že na začátku ekonomických reforem musí dojít k nějaké stabilizaci. K tomu, aby bylo jasné, jak velký dluh je, jak se bude odstraňovat, k tomu byla potřeba určitá analýza, ale také kroky, které mohou vést k tomu, že se řekl bych vyčistí některé penězovody, které vedou k prohlubování dluhu. Ale otázka rozpočtu roku 2016 je přece jiná. Ta už není ani o stabilizaci ani o tom, jestli někde ušetříme více, nebo méně a jestli snížíme o 10 mld. rozpočet Ministerstva pro místní rozvoj a dáme je někam jinam, ale je o tom, jakým způsobem vláda zásadními kroky změní příjmovou stránku státního rozpočtu, protože bez zajištění příjmů není možné, aby se zmenšoval státní dluh, a to výrazným způsobem, abychom, jak tady říkal kolega Zahradník, vlastně nezůstávali na zadlužení státu v úrovni, která je kritická pro vývoj státního dluhu, ale i možností, které má stát v ekonomickém rozvoji, aby vůbec takový dluh kdy v budoucnosti splatil.

Problém je v tom, že vláda se v roce 2015 utápěla v administrování některých problémů, které tady ve státě existovaly. Já to mohu dokladovat třeba jenom těmi faktickými poznámkami, které tady nastaly po vystoupení paní kolegyně Kovářové. Všimli jste si té debaty, která tady byla? To jsem zařídil já, to jsem zařídil já, já jsem u toho byl. Ale to, jaký je efekt, jestli jsme napravili ten stav, o tom tady nebylo.

Problém je tedy v tom, že nemáme žádný nový stimul, který by vedl k zajištění příjmů státu. A přitom připomínám, že v době volební kampaně v roce 2013, kdy to bylo téměř všem zcela zřejmé, je nutné udělat něco s daňovou soustavou. Problém tohoto státního rozpočtu je přece v tom, že kromě jedné drobné změny, nebo možná pro někoho významné změny, daně z přidané hodnoty, se daňová soustava zavedená Miroslavem Kalouskem a Mirkem Topolánkem nezměnila. A to je ten hlavní problém, že nerostou příjmy státu a že pan ministr financí a vláda tedy předkládají deficitní státní rozpočet, ve kterém horko těžko hledají nějaký nový stimul, který by nahradil ty příznivé ekonomické podmínky, o kterých mluví. Čili vláda to ví, že se nebude ocitat v tak příznivém prostředí v roce 2016, jako byla v roce 2015. Ale protože ten materiál psala někdy v květnu, tak přece měla šanci změnit daňový systém, přihlásit se k tomu, co bylo předmětem volebního programu sociální demokracie, přihlásit se tedy k daňové progresi a zajistit vyšší příjmy státu.

Já nevím, jestli to mám opakovat donekonečna, ale prosím vás, můžete mi vysvětlit úplně jednoduchou úvahou, jakým způsobem se rovná malá akciová společnost, nebo dokonce rodinné s.r.o., které má roční obrat milion až 10 milionů korun, s takovými podniky - teď si nebudu vybírat žádnou nadnárodní korporaci, ale vyberu si ČEZ - jako je ČEZ s jeho obratem. Prosím vás, jak můžete srovnávat daně u malého soukromého podniku s tímto podnikem jako akciovou společností? Přece není možné, aby měly stejnou výši daně. Ta daň se musí rozdělit, protože jestli nezavedeme daňovou progresi u těch, kteří mnohem více zatěžují potřeby státu, společenskou potřebu, tak se prostě k žádnému vyššímu příjmu nedostaneme.

A odpusťte mi to, ještě jednou to zopakuji: Jestliže malá akciová společnost s obratem okolo 10 milionů za rok zatěžuje silnice, policii, státní zastupitelství, soudy nějakým způsobem, tak přeci to její zatížení odpovídá její ekonomické aktivitě a také tedy podle toho má odvádět daně. Zatížení takového velkého podniku, který má obrat v miliardách korun, přece zatěžuje celý státní aparát, celou společenskou potřebu mnohem víc. Proč tedy nepožadovat od těch právnických osob vyšší daň?

Já nemluvím o daňové progresi pouze u fyzických osob. Mohl bych tady mluvit o tom, že ta deforma přeci nastala ve chvíli, kdy jsme zavedli společné zdaňování rodin, nebylo to spočítáno, když jsme zavedli jiné částky v těch paušálech, a z výběru 26 mld. korun ročně ještě v roce 2008 jsme na výběru 2,2 mld. ročně. U těchto ekonomicky aktivních lidí. Ano, je to výpadek cca 24 mld. Můžete říct, že 24 mld. není mnoho, ale nikdo s tím nic nedělá.

Vláda rezignovala na to, aby se zabývala pozitivními kroky v příjmu státního rozpočtu. To je ten důvod, pro který nemůžeme říct, že s tím státním rozpočtem se dá něco udělat. Určitě není cesta, že tady je škrtneme a budeme tzv. znovu škrtit ekonomiku, jako to navrhuje pravicová opozice. Vždyť je to k smíchu! Proč tak špatně skončily ODS a TOP 09? Protože dělaly špatnou ekonomickou politiku a lidé jim to v roce 2013 ve volbách sečetli! A vy chcete pokračovat v jejich politice, v jejich daňové politice? Proč to děláte jako vláda? Proč nevyužijete toho, že můžete nastartovat ekonomiku? Jestliže nechcete, tak prosím neříkejte, že máte aktivní ekonomickou politiku, že dobře řídíte tuto zemi a že jste kromě administrování pokročili v řízení státu k tomu, že se ten dluh jednou zaplatí. Ten dluh jste nezpůsobili. Alespoň ti, kteří tady sedí poprvé za některá hnutí. Ale způsobily ho vlády od roku 1993, pokud tedy si vezmu Českou republiku, nebudu vzpomínat na federaci. A jestliže to chceme odstranit, tak se přeci musíme poučit z tohoto období a ty dluhy a ty chybné kroky pravicových vlád přeci napravovat tím, že odmítneme jejich politiku a vrátíme se k těm ekonomickým krokům, které zavádí ty pozitivní impulsy, které vedou k tomu, že státní rozpočet bude nejen vyrovnaný, ale bude v zisku a budeme schopni zaplatit chyby, které udělali ti, kteří vás předcházeli.

Prosím, nezlobte se na nás, ale v tomhle ohledu, protože jste neudělali ani přes roční pauzu, kterou jsme vám nechali jako levicová opozice, a nepředložili jste žádné daňové zákony, nemůžeme tolerovat takto předložený státní rozpočet. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu místopředsedovi Filipovi. Nyní s faktickou poznámkou pan ministr Andrej Babiš, po něm pan poslanec Pavel Plzák. Prosím, pane ministře.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Děkuji, pane předsedající. Já bohužel s tím nemůžu vůbec souhlasit. Pan kolega Filip zapomněl na situaci, kdy my jsme nastoupili. Co všechno nebylo. Nebyl zákon o státní službě, nečerpali jsme vůbec peníze z Evropy. A my jsme jasně řekli, že nejdřív chceme vybrat daně a potom se podíváme na tu daňovou soustavu. My zavádíme tady věci, které měly být zavedeny už dávno! Boj proti šedé ekonomice, elektronická evidence tržeb, kontrolní hlášení, Kobra, prokazování původu majetku. Poprvé zákon o hazardu za 25 let! Tak vy říkáte, ano, máte pravdu, mimořádný růst je 2015, ano, ale na 2016 my přece očekáváme rekordní daňové příjmy. A proč? Protože bude to kontrolní hlášení, protože nastoupí ty mechanismy, které my jsme předložili. Tak já nevím, jak jsme měli ještě stihnout daňovou reformu. Ta přece se dělá tři čtyři roky, jak dobře víte. Takže já si myslím, že to není korektní a myslím si, že to máme dobře naplánováno. Že tento rok ano, je mimořádný růst, příští rok bude zase asi normální růst. Ale už nastoupí ty mechanismy, které zavádíme. Kontrolní hlášení, to je nejdůležitější. Prokazování původu majetku, elektronická evidence tržeb, reverse charge, Kobra, vlastně zrušení daňového ráje Praha! A tahle všechna opatření. Takže znovu opakuji, že za roky 2014, 2015, 2016 příjem do veřejných rozpočtů, daně, odvody je 176 miliard. A do konce roku 2018 je to 300 mld. Tak prosím vás buďte objektivní a zkuste se podívat na to, co všechno tahle vláda musí řešit, všechny ty resty, které jsme zdědili. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Plzák, po něm pan místopředseda Filip. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, pane předsedající. Já jsem byl pokárán kolegy, že zdržuji s faktickou poznámkou, takže budu velmi stručný. Já nemůžu nereagovat na pana kolegu Filipa. No proč neděláme ty pozitivní kroky? Proč nezatěžujeme firmy většími daněmi? Já mám totiž velkou obavu, že se nám začnou přesouvat do těch míst, kde se ty daně platí menší, do daňových rájů. A nakonec v tom výsledku ještě vybereme na daních méně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu kolegovi Plzákovi. Nyní s faktickou poznámkou pan místopředseda Vojtěch Filip. Prosím, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Já jen fakticky. Já jsem přeci řekl, že jsme čekali, poctivě jsme čekali celý rok 2014, poctivě jsme čekali celé první pololetí 2015. A pokud jde o takové zákony, jako je majetkové přiznání, jako návrhy, které se týkají dalších kroků, tak jsme samozřejmě byli trpěliví. Ale nezlobte se na mě, přeci kromě toho, co se zadministruje, taky musí přijít nějaký nový systém. A při zavádění nové daňové soustavy byste samozřejmě ten systém zavedli a měli byste mnohem vyšší příjem. To je to, co já říkám. Ano, my jsme byli trpěliví, ale ta trpělivost nám prostě došla, pane ministře.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Tak to byly zatím veškeré faktické poznámky. Nyní s přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura. Po něm pan předseda Kalousek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já jsem se přihlásil, abych přečetl návrh usnesení a předal ho panu zpravodaji, tak ať o něm pak můžeme hlasovat. Nicméně mi nedá, abych nezareagoval na to, co se tady odehrává v posledních deseti patnácti minutách, nebo co tady slyšíme.

Já jsem se dvakrát podíval na hodinky a zjistil jsem, že fakt není 18.50, kdy běží v televizi Večerníček a posloucháme pohádky. Ale přesto jsme slyšeli pohádku o tom, jak ta naše země byla bohatá v roce 1989 a od té doby jde všechno špatným směrem. Už jsme jenom neslyšeli o tom, že kromě toho, že jsme byli bohatí, že jsme byli i svobodní. To už jako chybělo k tomu.

Pan místopředseda Filip říkal, že by chtěl vysvětlit, proč nejsou progresivní daně a vyšší daně pro firmy, pro občany. Já říkám, že to vzdávám. Vysvětlovat komunistům daňový systém tak, aby to pochopili - oni to moc dobře chápou, ale oni mají toho třídního nepřítele a jedním z nástrojů boje je ta daňová politika. Takže to určitě nebyla upřímně míněná žádost o vysvětlení. Protože kdyby chtěl, tak by to určitě dávno pochopil, v čem je problém.

A teď k čemu jsem se přihlásil původně. Já jsem avizoval ve svém vystoupení, že náš klub navrhne usnesení. Já bych ho přečetl a pak ho v písemné podobě předám panu zpravodaji.

Návrh usnesení Poslanecké sněmovny k bodu č. 1 Vládní návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2016. "Poslanecká sněmovna dle § 102 odst. 3 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny doporučuje vládě snížit celkové výdaje státu pro rok 2016 o 30 mld. korun, to je na 1 220 856 787 167 korun." Takhle přesně rozpočtujeme. Ten návrh vlády je o 30 mld. vyšší a je to až na 167 korun. Termín pro předložení nového návrhu se stanoví na 20 dní od doručení usnesení předsedovi vlády. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Prosím o předání panu zpravodajovi.

S faktickou poznámkou nyní pan místopředseda Vojtěch Filip, po něm s faktickou poznámkou pan poslanec Dolejš. Prosím, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Já vaším prostřednictvím panu kolegovi Stanjurovi jenom řeknu, že normální progresivní sazby jsou v takových zemích, jako je Japonsko. Jestli to neznáte, dojeďte si tam.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S další faktickou poznámkou pan poslanec Dolejš.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Já v rámci výzev k co nejlepším vztahům, ať už jsme na opozici, nebo koalici, tak já spíš chci kolegovi Stanjurovi poděkovat. On nám vlastně přeje. Vždyť kolik států v Evropské unii i jinde na světě má progresivní sazby? Jestli podle něj tam vládnou bolševici, no tak máme hezkou perspektivu před sebou. Ale pokud já vím, tak rovnou daň, kterou navrhovala ODS a která je rovná v tom smyslu technickém, nikoli rovném postavení, tak tu mají, tuším, v Rusku, nebo k ní mají velmi blízko. A hlavní argument pro zavedení této rovné daně byl, že prostě ty daně nemohli od těch oligarchů vybrat. Takže to je otázka, kam směřujeme. Jestli k oligarchům, anebo do vyspělého světa, do vyspělé Evropy.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Tak. To byla zatím poslední faktická poznámka. Nyní s přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem se přihlásil z jiného důvodu, ale nemohu nereagovat na některé poslední věty, které tady zazněly. Já, prosím pěkně, protestuji proti tomu často opakovanému bludu, že tady máme rovnou daň z příjmů fyzických osob. Nemáme. Máme progresivní daň z příjmů fyzických osob, neboť poměrně vysoká sleva na dani ve výši více než 24 tisíc korun na poplatníka samozřejmě tu křivku činí progresivní. A dokonce máme několikerou progresivitu v případě rodin s dětmi, protože slevy na vyživovanou manželku a slevy na dítě v případě rodin s dětmi tu křivku činí i ještě progresivnější. Můžeme vést legitimní diskusi o tom, jestli ta progresivní křivka má být větší, což já si nemyslím, nebo menší, což bych si přál, ale nemůžeme tvrdit, že máme rovnou daň. Nemáme! Máme progresivní daň z příjmů fyzických osob. To je prostě objektivní fakt a jsem schopen to demonstrovat komukoliv graficky i číselně. Přestaňte s tím bludem o rovné dani. Není tady žádná! To je první poznámka.

Druhá poznámka je moje prosba na pana zpravodaje, zda mi uzná usnesení, které jsem tady přednesl kolem 11. hodiny, protože předsedající, který pak střídal, říkal, že nebyla rozprava. Tak já pro jistotu jsem tady vystoupil proto, aby se k tomu usnesení, které jsem tady přečetl a zpravodaji odevzdal...

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se omlouvám, pane předsedo, mohu vám na to odpovědět. Já mám vaše usnesení zaznamenáno.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Hledám očima oporu u zpravodaje i předsedajícího.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: U obou tu oporu máte.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji, takže jsem se chtěl jen ujistit, že to usnesení bylo správně předneseno.

A pak mi dovolte ještě malou poznámku. Samozřejmě největší a nejhroznější tragédií tohoto projednávaného bodu je kvalita toho materiálu sama, nemyslím technická, ten je zpracován profesionálně, ale jak špatný a jak projídací a jak přerozdělovací je to rozpočet. A jenom o něco méně alarmující je skutečnost, že diskuse odhalila s naprostou jistotou, že předkladatel pan ministr financí opravdu vůbec netuší, co v těch tabulkách má. On se tím před dvěma lety ještě pyšnil a říkal: Přece nebudu číst rozpočet. Teď už se s tím nepyšní, ale ta kvalita je úplně stejná. On prostě neví, co tam má. To je pak těžká diskuse, když předkladatel netuší, co je v obsahu materiálu, který předkládá, když si plete investice s transfery obyvatelstvu, které si tady v diskusi běžně pletl, když si plete základní pojmy rozpočtových pravidel, podle kterých je rozpočet sestavován, tak je to opravdu velmi trapné a pro vládu dehonestující. Hodinky, holínky, Hus, Husák - vsjo rovno. Prostě, to je opravdu pak těžká diskuse.

Ostatně se domnívám, pane ministře prostřednictvím pana předsedajícího, že byste měl ochránit zbytky své důstojnosti a zaplatit těch deset milionů, které mi dlužíte, protože to se ve slušné společnosti dělá do tří dnů od prohry. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Kalouskovi. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Miroslav Opálka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, já bych chtěl doplnit pana kolegu Kalouska. On totiž řekl A a neřekl B. Pokud se sjednotíme na tom, že daňová zátěž jsou i kvazidaně, tzn. sociální a zdravotní pojištění, tak pak musím souhlasit s tím, že díky slevám na dani je tady určitá progrese, která však končí někde u hranice 142 tisíc, a pak jdeme degresivně dolů. Takže progrese do určité částky a pak ti nejbohatší mají samozřejmě ty daně nižší, nižší, nižší a nižší díky stropům na odvody a jiným. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: To byl zatím poslední přihlášený do rozpravy. Pokud se nikdo další nehlásí - není tomu tak, končím obecnou rozpravu. Ptám se na závěrečné slovo pana ministra, případně pana zpravodaje. Pane ministře, prosím, máte zájem o závěrečné slovo? Nemá pan ministr zájem o závěrečné slovo.

Přivolám tedy naše kolegy z předsálí a poprosím pana zpravodaje. Budeme hlasovat o přednesených procedurálních a jiných návrzích, které byly předloženy. Já eviduji dva návrhy. Jednak je to návrh poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové a pak je tu návrh na vrácení k přepracování poslaneckého klubu ODS, resp. jeho předsedy pana poslance Zbyňka Stanjury. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Ano, dospěli jsme v tom maratonu do závěru. Jak jste správně připomněl, máme tady tedy dva pozměňovací návrhy, nejsou to tedy pozměňovací návrhy TOP 09, takhle je nemůžeme brát, ale pozměňovací návrh podaný panem poslancem Kalouskem a panem poslancem Stanjurou, byť je to za ODS, jak jsem pochopil.

Nejdříve bychom tedy hlasovali o těchto návrzích na usnesení. Já jen připomenu § 102 odst. 3, který říká: Sněmovna základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu schválí, nebo doporučí vládě její změny a stanoví termín pro předložení nového návrhu. Lhůta pro předložení nového návrhu nesmí být kratší než 20 dnů a delší než 30 dnů od doručení usnesení Sněmovny předsedovi vlády.

Ptal jsem se pana kolegy Stanjury, jestli mu nevadí, že budeme hlasovat nejdříve prvně podaný návrh na usnesení od pana kolegy Kalouska, řekl mi, že ne, takže bychom nejdříve tedy hlasovali o návrhu na usnesení, který byl podán panem poslancem Kalouskem, který zní:

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vrací návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2016 vládě k přepracování.

Doporučuje vládě následující změny:

1. výdaje a deficit snížit minimálně o 20 miliard korun,

2. úspory nalézt zejména v provozních výdajích státu a v neinvestičních dotacích podnikatelským subjektům.

Lhůta pro předložení nového návrhu: 20 dní od doručení usnesení Sněmovny předsedovi vlády.

Takže tento návrh je hlasovatelný, samozřejmě.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Budeme tedy nejprve hlasovat o návrhu pana poslance Kalouska. Je tady žádost o odhlášení, odhlašuji vás, prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami. Budeme hlasovat o návrhu pana poslance Kalouska tak, jak je přednesl pan zpravodaj.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 129, přihlášeno je 155 poslankyň a poslanců, pro 34, proti 87. Návrh nebyl přijat. Prosím, pane zpravodaji.

(Nejasno zprava.) Tak moment. Panu poslanci Okamurovi nefunguje karta. (Poslanec Okamura hovoří mimo mikrofon.) No, to, že máte náhradní, by nevadilo, to, že nefunguje, je horší. Prosím, jestli chcete dát námitku proti hlasování, budeme hlasovat znovu, nebo pouze... (Poslanec Okamura mimo mikrofon.) Pane poslanče, vy hlavně musíte vědět, co chcete. (Smích a potlesk v sále.) Prosím, řekněte nám, co chcete.

 

Poslanec Tomio Okamura: Já vím, co chci. Ale mám náhradní kartu a nějak mi to nefungovalo. Takže já jsem byl pro to usnesení. Mně se to ještě nestalo, takže nevím, co teď říct, ale byl jsem pro to usnesení.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: To vidíme, že nevíte, co říct, ale teď bychom chtěli vědět, jestli zpochybňujete hlasování, nebo nezpochybňujete hlasování a uvádíte to pouze pro stenozáznam.

 

Poslanec Tomio Okamura: Já bych asi zpochybnil hlasování.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Tak. Budeme tedy hlasovat o námitce pana poslance Okamury.

Zahajuji hlasování o námitce pana poslance Okamury. Kdo je pro, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování 130, přihlášeno 158 poslanců, pro 143, proti 3. Návrh byl přijat.

 

Tady se řeší technické problémy. (Poslanec Okamura dostává novou kartu.) Prosím pana poslance Okamuru, jestli by se zkusil přihlásit jinou kartou, jestli už to bude fungovat. Už to funguje, výborně.

 

Budeme tedy znovu hlasovat o usnesení tak, jak jej přečetl pan zpravodaj a navrhl pan předseda Kalousek. Ví každý, o čem hlasuje, prosím?

Jestli ano, zahajuji hlasování o usnesení tak, jak jej navrhl pan poslanec Miroslav Kalousek. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 131, přihlášeno je 160 poslankyň a poslanců, pro 35, proti 90. Návrh nebyl přijat.

 

Prosím, pane zpravodaji. Pardon, ještě pan poslanec Vondráček. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Radek Vondráček: Já se omlouvám. Pouze pro stenozáznam. Měl jsem stejný problém. Takže v tom hlasování o námitce jsem nemohl hlasovat. Hlasoval bych pro námitku. Nezpochybňuji hlasování, jen pro stenozáznam.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ale teď už se to podařilo, jsme pochopili. Děkujeme. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Václav Votava: Druhým návrhem na usnesení je návrh pana kolegy Stanjury. Přečtu jej: Poslanecká sněmovna podle § 102 odst. 3 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny doporučuje vládě snížit celkové výdaje státu pro rok 2016 o 30 mld. korun, tj. na 1 220 856 787 167 korun. Termín pro předložení nového návrhu se stanovuje na 20 dní od doručení usnesení předsedovi vlády. Doufám, že jsem tu částku přečetl správně. (Poslanec Stanjura také doufá.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já taky doufám. A zahajuji hlasování o tomto návrhu usnesení tak, jak jej předložil pan předseda Stanjura.

Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 132, přihlášeno je 160 poslankyň a poslanců, pro 36, proti 90. Návrh nebyl přijat. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Václav Votava: Tak jsme se vypořádali s návrhy na usnesení a nyní bychom měli hlasovat o návrhu usnesení tak, jak jej předložil rozpočtový výbor. Nevím, jestli budete předčítat vy, pane předsedající, nebo jestli já mám znovu předčítat to celé tak, jak jsem seznámil Sněmovnu v úvodu s tím usnesením.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Je předloženo. Myslím, že jste předložil ve své úvodní řeči. Budeme tedy hlasovat o návrhu usnesení rozpočtového výboru tak, jak jej ve své úvodní řeči přednesl pan zpravodaj. Ví každý, o čem hlasuje? Je to tak.

 

Zahajuji hlasování o návrhu usnesení rozpočtového výboru tak, jak jej přednesl pan zpravodaj. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 133, přihlášeno je 160 poslankyň a poslanců, pro 96, proti 64. Návrh byl přijat.

 

Končím prvé čtení návrhu státního rozpočtu. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji. (Potlesk zejména ze střední části sálu.)

 

Dalším bodem našeho jednání je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.