Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

(pokračuje Jaroslava Jermanová)

69.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb.,
o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 501/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr životního prostředí Richard Brabec. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, měl jsem připraven poměrně dlouhý projev, který by možná překonal i délku projevu některých nejmenovaných kolegů. Ale vzhledem k tomu, že jsem ve značném časovém presu, protože jestli se nemýlím, ve 12.55 pokračujeme pevně načteným bodem...?

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Ano, nemýlíte se.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Tak se obávám, že tento bod skutečně budeme moci pouze rozjednat, ale nedokončit i vzhledem k diskusi, kterou očekávám.

Já bych vám chtěl říct, že je to trochu historická chvíle, protože v reakci na dlouholeté diskuse týkající se právního režimu národních parků, zejména pak Národního parku Šumava, zpracovalo Ministerstvo životního prostředí návrh novely zákona o ochraně přírody a krajiny, který komplexně mění právní úpravu národních parků, která je dneska, nebo existuje už od počátku 90. let, a přizpůsobuje ji současným věcným a právním podmínkám. Návrh odráží více než 20leté zkušenosti s aplikací ustanovení týkajících se národních parků a je v souladu s mezinárodními předpisy na úseku péče o národní parky.

Na přípravě návrhu zákona se podílela široká pracovní skupina složená ze zástupců ministerstva a všech správ národních parků a již od samého počátku přípravy byl návrh diskutován se širokou odbornou i laickou veřejností. Byly to opravdu stovky lidí, s kterými byl tento zákon, respektive tato novela diskutována, především s dotčenými občany, kraji, vědeckou obcí i nevládními organizacemi. V tomto ohledu považuji předložený návrh za výsledek velmi rozumného kompromisu, který zajišťuje ochranu přírodního prostředí našich nejcennějších území při respektování oprávněných zájmů obcí, krajů a dalších subjektů.

Pokud se týká obsahu návrhu zákona, tak se navrhuje jednotná úprava pravidel pro všechny národní parky při zachování hierarchie a kontinuity právních předpisů. Proti dosavadní právní úpravě předložený návrh jednoznačně zohledňuje vazby na související právní předpisy, například na lesní zákon, vodní zákon, stavební zákon, zákon o myslivosti. Nově jsou zákonem definovány dlouhodobé cíle ochrany národních parků a poslání národních parků. Revidují se a zjednodušují základní ochranné podmínky, tedy zákazy, které jsou platné pro všechny národní parky, s tím, že jsou nově rozlišeny pro celé území národního parku a pro území mimo zastavěná území a zastavitelné plochy obcí, což dosud nebylo a vedlo to k některým absurdním situacím. Ruší se například zákaz rozdělávání ohňů nebo vjezdu motorových vozidel mimo silnice a místní komunikace v intravilánech apod. Zavádí se institut tzv. opatření obecné povahy jakožto nejvhodnější forma pro regulaci činností na konkrétních územích pro obecně vymezený okruh adresátů. Opatřením obecné povahy budou vymezována klidová území, zóny ochrany přírody a budou jim vyhrazovány cesty a trasy, místa pro táboření nebo pro splouvání vodních toků. Opatření obecné povahy, kterým jsou třeba dneska dohodovány územní plány, tak ta jsou přijímána v rámci široké diskuse se všemi subjekty i území, v území o námitkách vlastníků se pak rozhoduje ve správním řízení a vydané opatření lze napadnout i soudní žalobou.

Zcela nově je v návrhu zákona pojata zonace národních parků. Zóny jsou děleny podle cílů ochrany a způsobu péče ve vazbě na aktuální míru po změně ekosystémů činností člověka. Jsou tedy nově zaváděny zóny přírodní, přírodě blízké zóně soustředěné péče o přírodu a zóny kulturní krajiny. Tady bych chtěl zdůraznit, že se zcela nově a revolučně zavádí tzv. moratorium na zonaci, to znamená, minimálně 15 let po stanovené zonaci právě opatřením obecné povahy nebude možno v rámci této zonace dělat jakékoliv změny.

Pro nezbytnou regulaci pohybu osob na území národního parku se nově zavádějí klidová území, která budou oproti stávajícímu omezení, tedy plošnému omezení vstupu na celé území první zóny, vymezena s ohledem na skutečnou potřebu regulace pohybu osob tam, kde bude prokazatelně nezbytné zajistit nerušený vývoj ekosystémů nebo jejich složek. Dnešní situace je taková, že je prostě plošně uzavřená kromě značených cest první zóna, mnohdy bez ohledu na to, zda je tam co chránit, nebo ne. Nově stanovená klidová území, která budou muset být pečlivě vyargumentována v rámci právě opatření obecné povahy, tedy např. s obcemi, tak bude jasně potřeba dokázat, že skutečně v tom konkrétním místě je - když to řeknu lidově, nebo laicky - co chránit. Navíc to může být chráněno nebo omezeno jenom v určitou část roku. Například když hnízdí chráněné druhy živočichů nebo kvetou chráněné druhy rostlin.

Návštěvní řád je nově pojat jako praktický informační dokument pro návštěvníky. Nově se zavádějí koncepční odborné dokumenty, tzv. zásady péče o národní parky. Posiluje se role obcí v rozhodovacích procesech. Obce budou nadále moci prosazovat své zájmy v radách národních parků a navíc budou moci ovlivnit opatření obecné povahy z pozice dotčených orgánů podle správního řádu. Tuto možnost dosud neměly. Větší území parku se otevírají šetrnému turismu.

Dovolte mi na závěr několik poznámek. Z téměř ročního projednávání návrhu této novely a z debat se stovkami lidí - já jsem teď minulý týden, ve čtvrtek, pátek opět, tak jako mnohé týdny předtím trávil na Šumavě při diskusích s obcemi, při diskusích s občany na veřejných debatách. Vím, co budou říkat, troufám si říct, ač nejsme vědma, troufám si říct, že vím, co budou říkat kolegové ohledně tohoto zákona. Budou hovořit o tom, že zákon nepřináší stabilitu pro Národní park Šumava a že by bylo potřeba udělat speciální zákon pro Národní park Šumava. Já chci říct, že to prostě podle mého názoru, a nejen podle mého názoru, není pravda. Samostatný zákon o Národním parku Šumava, tak jak bylo x pokusů v posledních deseti letech a žádný z nich nevyšel, naposled nevyšel ten senátní návrh, tak si troufám říct, že v mnohém je tento návrh novely zákona o ochraně přírody a krajiny revolučnější. Revolučnější ve stabilitě a revolučnější v otevírání národních parků a především však Šumavy šetrnému turismu. Přináší totiž tu stabilitu - stabilitu z pohledu zonace. A já jsem také řekl, a vysloužil jsem si za to v médiích okamžitě napadení od nevládních organizací, že jsem uzavřel špinavý handl - no, nechci říct špinavý, myslím, že tam byl handl - s panem prezidentem Zemanem a že jsem tedy prodal souhlas, respektive jeho názor na tento zákon, za to, že jsem slíbil, že nebudeme rozšiřovat bezzásahová území.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, tento zákon, tato novela nijakým způsobem nehovoří o jakémkoliv rozšíření bezzásahového území, tedy o tom, jakým způsobem bude v budoucnu rozšiřováno to území, které by se mělo nechat takzvanému přirozenému vývoji. Já jsem velmi pokorný vůči přírodním procesům a vím, že jakékoliv naše rozhodnutí pak samozřejmě přinese to, že příroda se z něj může vzpamatovávat desítky let. Chtěl bych tady říct naprosto jasně, že tento zákon žádným způsobem neohrožuje Šumavu. Slyšel jsem a četl celou řadu demagogických - odpusťte mi to slovo - úvah, jak okamžitě po tom, co toto přijmeme, se na sto procentech území bude moct udělat klidové území, že okamžitě na 50 procentech se bude moci rozšířit bezzásah. My jsme jasně řekli a jasně deklarovali, že minimálně po tu dobu 15 let nechceme rozšiřovat bezzásahové území a chceme nechat šumavskou, ale nejen šumavskou přírodu, v jakémkoliv parku, ale v tomto případě především šumavskou, protože co si budeme povídat, jde především samozřejmě z pohledu principů o Šumavu, necháme přírodu, aby ukázala, co umí. V roce 2007 přišel orkán Kyrill, znamenal samozřejmě obrovský zásah na Šumavě, a my máme tu pokoru, abychom teď 15 let nechali přírodu i na těch bezzásahových stávajících územích, kterých je přibližně 23 %, ukázat, co umí, jak bude čelit klimatické změně. Protože celá Česká republika vysychá, nejenom Šumava. Slyšel jsem, že Šumava vysychá kvůli kůrovci. Je to samozřejmě nesmysl. Já mám pod sebou mj. i Výzkumný ústav vodohospodářský, mluvil jsem o tom s desítkami lidí, s hydrology.

Kdo četl Karla Klostermanna ví, že dřív na Šumavě napadlo 4-5 metrů sněhu, dnes jsou tam zimy teplé, suché, bez sněhu, proto prostě Šumava vysychá. Vysychají rašeliniště. Kůrovcová kalamita určitě ke zlepšení stavu nepřispívá, ale zásadním způsobem také nepřispívá ke zhoršení stavu.

To znamená, tento zákon, pokud bude přijata tato novela, žádným způsobem nezvyšuje bezzásah. Jasně jsme řekli, že necháme v rámci moratoria i v případě plánu péče, a samozřejmě takto máme i shodu i s vedením správy Národního parku, že necháme přírodu minimálně těch 15 let - ono ve finále to možná bude déle než 15 let -, aby skutečně ukázala, co dokáže. Naši následovníci po těch 15 letech se k té situaci vrátí a někdy v roce 2032 pravděpodobně nejdříve rozhodnou o tom, zda a jaké území případně v rámci toho bezzásahu rozšíří.

Chtěl bych říci, že tento návrh skutečně obsahuje řadu prvků, které ani senátní návrh v sobě neměl. Podle našeho názoru dobře kombinuje ochranu přírody, která by měla být primární v rámci zákona o ochraně přírody a krajiny a v rámci samozřejmě legislativy týkající se národních parků, a přitom umožňuje obcím udržitelný rozvoj a také samozřejmě umožňuje turistům větší možnost poznat krásnou přírodu šumavského parku a samozřejmě všech národních parků.

Chtěl bych vás poprosit, dámy a pánové, protože vím, jaké tady budou padat návrhy, tedy návrh na zamítnutí, abyste dali šanci historicky této novele, aby mohla být dále diskutována ve výborech. My jsme připraveni jakýkoli návrh na modifikaci posoudit, bavit se o něm, zohlednit ho, případně argumentovat. Jsme připraveni na pozměňovací návrhy. Myslím si, že máme historickou šanci stabilitu na Šumavu, a nejen na ni, přinést a že to je právě díky této novele. Dejte jí prosím šanci v rámci druhého čtení. Děkuji vám.

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane ministře. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Robin Böhnisch. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Robin Böhnisch: Děkuji za slovo. Já už jsem se, když jsem poslouchal pana ministra, bál, že nebude patetický. Ale nakonec to dopadlo a je to dobře, protože jde o významnou změnu klíčové normy pro celý resort a k tomu určitě trochu patosu patří.

Určitě se rozproudí veliká diskuse. Já se teď v současné chvíli omezím pouze na roli zpravodaje a předpokládám, že po mém vystoupení asi budeme stejně nuceni tuto rozpravu přerušit, a potom se ještě někdy vrátím s podrobnostmi v řádné rozpravě.

Proč je ten patos na místě. Je to už asi 34. nebo 35., ne-li 36. novelizace zákona č. 114/1992 Sb. Ne vždy se novelizace dotýkaly jádra té normy, té základní osy, někdy šlo o novelizace nepřímé, ale svědčí o kvalitě toho zákona, že vydržel v současné době v zásadě velmi kompletní a komplexní. Prostě ho v roce 1992 či předtím, myslím si, napsali velmi dobře. Z historie připomenu jednu podobně významnou novelizaci, to byl zákon č. 218/2004 Sb., kterou jsme implementovali právě do zákona č. 114/1992 Sb. dle evropské směrnice směrnici o volně žijících ptácích a směrnici o ochraně přírodních stanovišť volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, vy si ji budete pamatovat pod zkráceným názvem Natura 2000.

Ta současná dlouho avizovaná novela se dotýká pravidel fungování národních parků. Prozatím máme čtyři: Krkonošský národní park, Národní park Šumava, Národní park Podyjí a konečně Národní park České Švýcarsko, který byl zatím jako jediný vyhlášen zákonem, a to v roce 2000. Předložený návrh zákona vymezuje namísto dosavadních tří čtyři zóny ochrany a pro každou z nich určuje cíle ochrany a vymezuje povolené činnosti. Ty zóny budou: přírodní, přírodě blízká, zóna soustředěné péče o přírodu a zóna kulturní krajiny. Zároveň tato novela stanoví podmínky pro pohyb návštěvníků a je v tomto případě vstřícnější než původní úprava. Doposud byl například v prvních zónách zakázán vstup mimo značené cesty, nově bude vstup turistů regulován vymezením tzv. klidových území. To znamená, nejcennější území nebude nutné uzavírat plošně nebo trvale, ale v zásadě pouze dočasně, když se objeví důvod pro uzavření nějaké velmi cenné oblasti národního parku.

Změna je a bude předmětem diskuse, to už jsem avizoval. Dá se předpokládat debata o výjimce pro preventivní opatření proti požárům v nejcennějších částech parku, o aplikaci nebo neaplikaci lesního zákona, o možnosti revitalizací rašelinišť v nejcennějších zónách atd. atd.

Musím říci, že autoři novely odvedli obrovský kus práce. Navzdory dílčím připomínkám, kterým se budeme nadále věnovat pravděpodobně ve výboru pro životní prostředí, představuje tahle norma velký krok vpřed, co se týče péče o národní parky, ale i co se týče otevřenosti k návštěvníkům nebo soužití národních parků s dotčenými obcemi. Předpokládám a přimlouvám se za to, aby byl garančním výborem potvrzen výbor pro životní prostředí. Kromě standardního projednání ve výboru předpokládáme, že se budeme zabývat touto normou i v podvýboru pro ochranu přírody a krajiny, že uděláme celou sérii kulatých stolů stejně tak, jako jsme činili v minulosti.

V současné chvíli bych chtěl poděkovat za pozornost, a až se někdy vrátíme k obecné rozpravě, doufám, že to bude brzy, tak se do ní přihlásím. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane zpravodaji. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásili pan poslanec Zahradník, paní poslankyně Nohavová, pan poslanec Šidlo, pan poslanec Junek, pan poslanec Jakubčík, pan poslanec Votava a pan poslanec Zemek. Nyní prosím, aby se slova ujal první v pořadí, a to je pan poslanec Zahradník. Prosím, máte slovo.

Poslanec Jan Zahradník: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové, dal jsem si pozor, abych byl přihlášený v diskusi jako první, protože jsem k Šumavě za ty dva roky, co jsem tady ve Sněmovně, vystupoval mnohokrát, nebo vícekrát. Vždycky jsem vystupoval jako zastánce toho, aby kromě divoké přírody, kromě tolik vzývané divočiny, kromě stoprocentního vlivu ekologických aktivistů také měl své místo člověk, občan, obyvatel šumavských obcí a aby zde místo na uplatnění názoru měli také řádně zvolení představitelé šumavské samosprávy a i samosprávy nadřazené, tedy samosprávy regionální.

Pan ministr popisoval genezi toho zákona. On v podstatě a správně řekl, že vznikl proto, že se nedařilo prosadit svébytný samostatný zákon o Národním parku Šumava. Národní park Šumava je zřízen nařízením vlády. Stalo se tak v roce 1991. To nařízení vlády by fungovalo dobře, národní park by mohl být i v minulosti velmi dobře spravován, kdyby se vláda zabývala situací na Šumavě na svých jednáních jako vláda, jako celek, kde by mohli dostat šanci uplatnit své názory nejen tehdejší ministři životního prostředí, ale také ministři dalších resortů - místního rozvoje, zemědělství, ale i zahraničních věcí, protože přesah situace v Národním parku Šumava do sousedních zemí je naprosto zřetelný. Musím říci, že se ale nikdy nestalo, že se vlastně Šumava stala hájemstvím vždycky toho ministra, který měl ve svém resortu životní prostředí, ať už to byli pánové ministři Ambrozek, nebo po něm Bursík, který se podle mého názoru nejvíc negativně do situace na Šumavě zapsal. Proto se na Šumavě zrodil názor, že je třeba mít svébytný zákon, podle kterého by byl Národní park Šumava řízen.

Pokusily se o to kraje, zejména Plzeňský kraj, následně tyto materiály, které se nikdy vlastně na projednání do Sněmovny nedostaly, uchopil Senát a předložil je v podobě senátního návrhu zákona o Národním parku Šumava. Tento senátní návrh, který měl velikou podporu šumavských obcí, který měl velikou podporu krajů a pro nějž hlasovalo v Senátu více než 50, myslím, že 54 z 57 přítomných senátorů v tehdejším jednání, měl obrovskou podporu svého předkladatele. Naopak měl ale obrovskou armádu proti sobě stojících nepřátel. Byli to tedy zejména ekologičtí aktivisté, kteří vaše mailové schránky před projednáním senátního návrhu zaplavili stovkami mailů, proč byste neměli pro senátní návrh zákona hlasovat. Senátní návrh nakonec nebyl schválen a ministerstvo již v té době, to bylo známo, že když jsme se zabývali senátním návrhem, již připravovalo novelu zákona 114 o ochraně přírody a krajiny, která by situaci na Šumavě měla vyřešit spolu se situací v dalších parcích, která ale není krizová a která není zmiňovaná, tam žádné problémy vlastně nejsou. Novela zákona 114 je připravovaná na tehdejším ministerstvu ve spolupráci s ochránci životního prostředí. Masivní podpora obcí, ten masivní proces neustálého konzultování s obcemi, tady evidentně chyběl a také i na tvaru zákona je to vidět. Opakovaně se proti tomuto zákonu vyjadřovaly oba kraje, na jejichž území se Národní park Šumava nachází.

To je, stručně řečeno, geneze toho, v jaké podobě tento zákon byl do legislativního procesu předložen. Na začátku předložení byl zásadní nesouhlas obcí s jeho podobou. Již tehdy, na začátku letošního roku, kdy zákon přicházel do legislativního procesu, obce vyjadřovaly svůj zásadní odpor, svůj zásadní nesouhlas s tímto zákonem. V této podobě tedy byl zákon předložen do meziresortního připomínkového řízení. To je běžný proces, kterým každý návrh zákona prochází. Velký počet zásadních připomínek tehdy předložilo Ministerstvo zemědělství, samozřejmě vědomo si své odpovědnosti za lesy a také za zemědělskou půdu, která se na území parku nachází, celou řadu připomínek předložilo Ministerstvo pro místní rozvoj, vědomo si toho, že na území parku, a v tom je Národní park Šumava výjimečný, leží obce, žijí tam lidé, ty obce chtějí hospodařit, ti lidé se chtějí uživit. A zásadní nesouhlas s návrhem zákona také v meziresortním připomínkovém řízení předložily oba kraje. Jak kraj Plzeňský, tak kraj Jihočeský tento návrh ve svých vyjádřeních v meziresortním připomínkovém řízení odmítly.

Přesto se v něm dostalo do jeho podoby několik věcí, které nebyly součástí tohoto mainstreamu v meziresortním připomínkovém řízení. Byly to věci, které, řekněme, zaváněly vlivem ekologů, vlivem nevládních ekologických organizací. Třeba to hned v definici parku, definici cílů ochrany národních parků: Zajištění nerušeného průběhu přírodních dějů v jejich přirozené dynamice. Tahle věta tam byla v meziresortním řízení vsunuta a samozřejmě můj názor je, že by měla legitimizovat všechno to, co se v národním parku stalo po roce 2007, kdy pan ministr Bursík rozhodl o tom, že jeho ministerstvo nedovolilo vyklizení prvních zón po vichřici Kyrill, a z toho vznikla kůrovcová kalamita.

Vážená paní místopředsedkyně, já myslím, že se blíží ten čas. (Předsedající: Už je tady.) Já tedy neukončuji své vystoupení, mám toho ještě spoustu, co bych vám chtěl říci. Dovolil bych si pak rozebrat zákon tak, jak byl předložen, a sdělit své připomínky, které k němu mám, ale to tedy asi učiním až v momentě, kdy bude na programu naší schůze příště.

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Ano, pane poslanče, já vám děkuji. Přerušuji projednávání tohoto bodu. Samozřejmě o svá práva vstoupit do diskuse nepřijdete a budete příště automaticky na světelné tabuli.

Nyní poprosím k mikrofonu pana poslance Kolovratníka. Budeme postupovat v projednávání bodu

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.