(11.40 hodin)
(pokračuje Valachová)
Co se týká mého slibu, já jsem ho samozřejmě splnila. Na Ministerstvu školství jsme provedli porovnání dat, která máme k dispozici. Jednak jsme vycházeli ze školské matriky a z dat a statistik Ministerstva školství, dále jsme využili aktualizované údaje, které byly znovu zveřejněny o prázdninách ze strany úřadů práce. A také jsme, abychom co nejvíce očistili tyto výsledky o možné zkreslení ze strany učitelů a učitelek, kteří jsou evidováni na úřadech práce nikoliv z důvodu propuštění, ale z jiných důvodů, provedli porovnání se statistikou Ministerstva financí z hlediska platů, protože Ministerstvo financí eviduje platy všech zaměstnanců placených prostřednictvím státního rozpočtu, a prostřednictvím těchto dat jsme vlastně pozorovali výkyv platové výše v daném odvětví. Nebyl to úplně jednoduchý proces, nicméně, jak jsem slíbila, jsme se o to co nejvíce poctivě pokusili. A výsledek je ten, že náš kvalifikovaný odhad je, že z hlediska školního roku se to týká 3,7 % učitelů, to znamená každého 27. učitele. Skutečně se může jednat až o číslo čtyři tisíce učitelů. Z hlediska možné korekce, že do toho vstupují i učitelé a učitelky, kteří jsou evidováni na úřadu práce pouze tyto dva měsíce z jiných důvodů, se nemůže podle našeho kvalifikovaného odhadu jednat o větší rozdíl než tisíc. To znamená, že nejméně tři tisíce učitelů jsou zasaženy touto praxí.
Závěrem bych vás, vážení poslanci a poslankyně, chtěla informovat o tom, že jsem skutečně věnovala pozornost výhradám opozice, nebo chcete-li, abych se nedotkla úplně všech, to bych nechtěla, takže výhradám, které formulovali poslanci ODS v předchozí rozpravě. Věnovala jsem tomuto tématu poměrně dost času i v rámci návštěv krajů, které pojímám velmi pracovně. Navštívila jsem čtyři kraje v České republice, kdy jsem se setkala cca s 300 řediteli škol, kde jsem s nimi tuto praxi diskutovala. Oni připouštěli, že k ní skutečně dochází, a to i přesto, že Ministerstvo školství postupuje z hlediska platového zarámování a prostředků, které posílá dolů z hlediska výpočtu nákladů. Samozřejmě počítá s dvanácti měsíci, nikoliv s deseti. Tady jenom k námitkám, které zaznívaly ze stran kolegů z ODS, že je tam finanční nedostatečnost.
Závěrem bych také chtěla říct, že stejně jsem debatovala o této praxi na čtyřech univerzitách, které jsem navštívila, i s budoucími učiteli i s děkany pedagogických fakult našich univerzit a i oni existenci této praxe potvrdili s tím, že má skutečně velmi demotivující vliv na budoucí učitele z hlediska startu jejich povolání. Takže připočítám-li k tomu i dlouhodobou podporu ze strany školských odborů, které toto potvrzují, tak si dovolím zdvořile požádat kolegy napříč politickým spektrem, abychom se netrápili tím, jak moc dobře dokážeme takto postižené učitele spočítat, ale abychom přijali fakt, že skutečně tato praxe existuje a je velmi nežádoucí i z hlediska respektu k učitelství.
Závěrem bych chtěla přislíbit, že samozřejmě budu pokračovat v pracích na změnách financování regionálního školství, které jsem se zavázala předložit vládě na přelomu roku. Děkuji vám za pozornost. Doufám, že jste s těmito informacemi spokojeni, nebo alespoň částečně že je spokojen i pan předseda Stanjura a už mě nebude podezírat z žádných procedurálních kejklí v rámci obecné rozpravy. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Eviduji tři faktické poznámky. S první prosím k mikrofonu pana poslance Fialu. Připraví se pan poslanec Zlatuška a poté pan poslanec Stanjura. Prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Fiala: Děkuji. Vážená paní ministryně, patřil jsem k těm, kteří vás ve druhém čtení vyzvali k tomu, abyste tady předložila čísla, která dokládají to, že ten problém skutečně existuje. Vy jste ta čísla předložila. Za to vám děkuji. Nicméně musím říct, že metoda, kterou jste tady popsala, mě úplně nepřesvědčuje o tom, že čísla jsou reálná. Myslím si stále to, co jsem si myslel už minule, že totiž praxe není příliš rozšířená a bude těžko dohledatelné, kolika lidí se to vlastně týká, což mně potvrzujete. Myslím si, že ten odhad je významně nadsazený. Já jsem si naproti tomu dělal jinou metodou zjištění skutečného stavu, a to metodou, že jsem se setkal, nebo aspoň telefonicky spojil s řadou ředitelů napříč Českou republikou a ptal jsem se jich, zda se s takovou praxí setkali, zda o takovém jednání svých kolegů vědí nebo zda to sami používají. Ani jeden mi neřekl, že by něco takového ve svém okolí viděl. Naopak řekli, že toto jednání by oni sami považovali za nemorální a že v žádném případě nepředpokládají, že by jakýkoliv rozumný ředitel takto jednal se svými pedagogy. To je výsledek mého zjištění. Jediné, co připustili, byla situace, kdy poprvé přijímají absolventa vysoké školy. Tam mi někteří řekli "ano, dáme mu pracovní poměr do prázdnin a pak mu ho prodloužíme". Toto jednání mi připadá logické a určitě to není ten problém, kvůli kterému se tady máme zabývat tímto zákonem.
Takže respektuji názor ministerstva, že to je problém. Nemám možnost čísla zpochybnit, i když jim příliš nevěřím. Nadále si zachovávám svoje přesvědčení, že jdeme, jak se to říká, s velbloudem na komára, nebo s něčím na komára, že tady prostě přijímáme zbytečný zákon, který nijak nezmění praxi, která vlastně už teď špatná není.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s faktickou pana poslance Zlatušku. Připraví se pan poslanec Stanjura a po něm pan poslanec Laudát. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Zlatuška: Vážená paní předsedající, k tomu, co zde říkala paní ministryně, o faktických údajích. Jen bych si dovolil říct, že pokud odbory sdělily tuto informaci, tak se domnívám, že není pravdivá. Já jsem se odborů dotázal písemně, když mě žádaly o podporu tohoto zákona, na to, jaký je stav. Bylo mi sděleno, že žádná čísla neznají. Také mi bylo odpovězeno písemně. Jestli se dneska změnila vůči Ministerstvu školství jejich argumentace, že říkají, že takové údaje mají, tak nevypovídají pravdu. To nic neříká o tom, že ten zákon považuji v tomhle bodu za neškodný. Samozřejmě budu hlasovat pro něj a zejména považuji za přínosné pozměňovací návrhy, které schválil výbor, včetně argumentace, kterou zde měla kolegyně Berdychová.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Prosím k mikrofonu pana poslance Stanjuru. Připraví se pan poslanec Laudát. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Nejprve chci říct, aby bylo jasno, že tuto praxi, o které se bavíme, nepodporujeme. Ani já osobně. To ale neznamená, že podporuji legislativní řešení problému. Naprostá většina těch, kterých se to týká, má zřizovatele, obec nebo kraj, na tom se určitě shodneme. A tady je přece na zřizovateli, aby si to uměl ohlídat, aby zřizovatelé, pod které patří třeba základní školy, jednotlivá města a obce, střední školy, které patří krajům, takovou praxi nedělali.
Teď k číslům. Nenavrhuji žádný odklad dnešního projednávání. Myslím, že v debatě máme pokračovat, aby se ukázalo, jestli to bylo, nebo nebylo zbytečné. Čtyři tisíce, tři tisíce - rozdíl v odhadech je 25 %, ale budiž. Ale abychom byli schopni kvalifikovaně posoudit, zda k tomu potřebujeme legislativní řešení, nebo stačí tlak zřizovatelů, to znamená starostů a hejtmanů, tak bychom potřebovali rozklíčovat to číslo podle zřizovatelů. Abychom věděli, když řeknete čtyři tisíce, budu pracovat s tímto číslem, nebudu ho zpochybňovat, i když souhlasím s názorem, že je nadsazené, z toho na základních školách, které zřizují obce, se to týká 2 000, 3 000, 1 500. To samé u krajských škol. U absolventů je naprosto logické, že jejich první pracovní smlouva je na dobu určitou. Je to i v jiných oborech, není to jenom ve školství a nijak to nesnižuje váhu profese. Ale co je klíčové, ve statistice bychom potřebovali vědět, jestli ti lidé, kteří přijdou 1. září, dostanou novou pracovní smlouvu, nastupují na stejnou školu, nebo na jinou. To je podstatné. Protože ten negativní jev, o kterém debatujeme, znamená, že nastupují na tu samou pracovní pozici, ale z toho, že máte čtyři tisíce lidí na úřadu práce, a to se dá zjistit, jestli ti lidé nastoupili na stejné místo, v jakém procentu, nebo si našli jinou školu, kde se taková praxe prostě nepraktikuje. Takže to číslo je z mého pohledu bezcenné, protože se nedá ověřit, a hlavně nevíme rozdělení podle zřizovatelů (upozornění na čas) a zda tito lidé nastupují na stejnou školu, kterou museli opustit k 30. 6.***