(9.50 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, členové vlády, paní a pánové, já tentokrát nebudu tak vstřícný vůči panu ministru Pelikánovi, protože jde o věc, která má, řekl bych, jiný rozměr. Kdo z vás si přečetl tisk 550, víte, že jde o otázku budovy Melantrichu na Václavském náměstí a že nejde o jakýsi spor o restituce nebo navrácení majetku v této záležitosti. Jde o to, že jde o trvající vlastnictví a rozhodování českých soudů v tomto ohledu, ať už jde o soudy prvého stupně, druhého stupně, případně dovolací, a Ústavní soud v tomto ohledu podle mého soudu nepostupovaly správně. Nakonec o tom svědčí votum separatum, tedy odlišné stanovisko některých soudců Ústavního soudu, například paní senátorky Wagnerové a podobně. A já tady nechci zdržovat Poslaneckou sněmovnu všemi těmi změnami.
Mně jde o to, že jestliže platil v celém období zákon o akciových společnostech, zákon z roku 1950, existovala možnost najít v archivu konkrétní akcie společnosti Melantrich a ti 90letí pánové došli do archivu a na valnou hromadu přinesli konkrétní akcie, prokázali, že jsou dědici těch akcií, a to dědické řízení bylo jasné, že tady máme situaci, kdy ve skutečnosti jednání soudní soustavy, nebo abych byl přesnější justiční soustavy je nerovné vůči jednotlivým subjektům. Proto si myslím, že nemohu být spokojený s odpovědí pana ministra spravedlnosti, i když se snažil poctivě, na rovinu řečeno, popsat situaci a ministerstvo sepsalo jakýsi sumář toho, jak postupovaly jednotlivé instituce v této věci, jak postupovali akcionáři jak bývalí tak současní, a co se odehrálo.
Co mě tam na tom zaráží? Že jde o prodej nebo majetkový posun budovy, která má hodnotu vyjádřenu ve stamilionech, a tam jsou prodeje za 1 700 000 korun. Za to si nekoupíte, promiňte mi, ani chatu na Lipně, natož abyste vlastnili budovu na Václavském náměstí. A například mě napadá otázka, proč v této situaci nebyla aktivní státní zastupitelství? Proč policie nekonala na základě jednotlivých podání? V tomto ohledu tedy nezbývá těm, kteří usilují o určité jednotné rozhodování vůči této akciové společnosti, protože podotýkám, že v jiných případech u jiného majetku, o který požádala tato akciová společnost, soudy rozhodly o trvajícím majetkovém vztahu a mohla se akciová společnost Melantrich toho majetku ujmout, ať už jsou to lesy na Pardubicku, nebo jinde.
V tomto ohledu tedy když jsem si pročetl tu záležitost, tak musím říct, že musím hledat způsob, jak by to rozhodnutí, které učinil Ústavní soud, mohlo být změněno. V tomto ohledu tedy v podstatě jde o postup, který může být vůči Evropskému soudnímu dvoru, resp. Evropskému soudu pro lidská práva, a tady u Evropského soudu pro lidská práva lze namítat porušení úmluvy a popsání toho skutkového pozadí. Bohužel v tomto ohledu české státní orgány nejsou aktivní a já v podstatě ve své interpelaci vyzývám pana ministra, aby aktivní byl. A ta odpověď mě neuspokojuje a v podstatě chci novou s tím, že po něm chci, aby těmi možnostmi, které má Ministerstvo spravedlnosti - a nejsou nijak veliké, to uznávám, že v tomto ohledu exekutivní vstup do jednání té soustavy je výrazně omezen. Je dobře, že je výrazně omezen, vůbec to nezpochybňuji. Ale ten aktivní přístup nejvyšších správních orgánů státu například vůči evropským orgánům by tady mohl pomoci včetně případného kontaktu na komisařku českou - mimochodem českou komisařku pro justici a spravedlnost - v Evropské komisi paní Jourovou. A i vůči samozřejmě Evropskému soudu pro lidská práva.
Proto jsem tu odpověď odmítl. Pan ministr ví, že si nevymýšlím, že tady existuje jiný právní názor, než byl judikován českým Ústavním soudem, a proto ho žádám o aktivní přístup k této věci. V případě, že nebudu souhlasit s jeho odpovědí tady na plénu, budu požadovat to, aby svou odpověď přepracoval na základě požadavku Poslanecké sněmovny. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane místopředsedo. Pan ministr se chystá odpovědět. Máte slovo.
Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, obávám se, že ani ve své ústní reakci pana poslance a kolegu úplně neuspokojím. V prvé řadě skutečně Ministerstvo spravedlnosti nemá vůbec žádné nástroje směrem k Ústavnímu soudu. Rozhodne-li o něčem plénum Ústavního soudu, Ministerstvu spravedlnosti nezbývá než to respektovat, ať se mu to líbí, nebo nelíbí.
Pan poslanec má pravdu, zmiňuje-li, že nad Ústavním soudem v jistém smyslu stojí ještě jeden soud, to je Evropský soud pro lidská práva. Není ovšem nejen úkolem Ministerstva spravedlnosti, ale není ani v pravomoci Ministerstva spravedlnosti věc k tomuto soudu vznášet. Právě naopak, Ministerstvo spravedlnosti v takovém případném sporu bude stát zastupovat na té druhé straně. Bude nuceno opět, ať si o tom budeme myslet cokoliv, obhajovat postupy České republiky, všech jejích orgánů včetně Ústavního soudu.
Takže moje odpověď a moje rada zní: Nechť se v souladu se svými právy ti domněle poškození obrátí na Evropský soud pro lidská práva a uvidíme, co ten nám řekne.
Když se na chviličku pokusím vrátit k podstatě té věci, v kostce - pan poslanec to docela dobře vysvětlil - jde o to, že vedle restitučních pravidel, která jsme si tu nastavili, se v jisté době objevila další cesta, jak se dostat zpět k majetku fakticky, totiž objevit někde v archivech nebo na půdě nebo v krabici staré akcie, protože formálně často se stalo, že ta akciová společnost nikdy nebyla prohlášena za zaniklou, takže formálně ona vždycky existovala a formálně se nikdo neobtěžoval ji vyvlastnit, takže také formálně ona byla po celou dobu vlastníkem toho majetku. Takže na první pohled stačilo přijít a říct: Vždyť já tu pořád jsem, ten majetek je pořád můj, tak mi ho dejte! Některé soudy tomu skutečně vyhovovaly, jiné soudy tomu nevyhovovaly. A Ústavní soud tedy nyní sjednotil ten přístup tak, že se tomu vyhovovat nemá a nebude. ***