(17.50 hodin)
(pokračuje Mládek)
Chtěl bych se také ohradit vůči tomu, že v budoucím návrhu bude rada na vůli ministra průmyslu a obchodu. Nechci tady o tom dlouze mluvit, ale existuje Český telekomunikační úřad, který funguje na podobném principu, a nebyly zaznamenány žádné větší problémy s jeho nezávislostí.
Zároveň bych chtěl využít tohoto vstupu, abych navrhl zkrácení projednávání ve výborech na 30 dní, aby tento návrh jasně zazněl.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane ministře. Pokračujeme v rozpravě. Nyní pan poslanec Karel Fiedler, po něm pan poslanec Marek Černoch. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Fiedler: Dobré odpoledne, nebo spíš už dobrý podvečer. Děkuji za slovo, pane předsedající, dobrý večer dámy a pánové.
Než začnu svůj projev, tak mě tak napadlo - povšimněte si té vzorně prázdné lavice za mnou, kde kromě přítomného pana ministra a zapisovatele není nikdo z vlády, ostatně i v lavicích vládní koalice to není žádná sláva.
Novelizací zákona č. 458/2000 Sb., což je energetický zákon, kterou jsme tady skoro rok kritizovali a která má účinnost od 1. ledna 2016, by mohlo dojít k narušení nezávislosti Energetického regulačního úřadu, který je národním regulátorem v oblasti energetiky v České republice. To, před čím jsme varovali, je tady a nyní narychlo řešíme první a velkou zásadní chybu. Už jen změna systému výběru finančních prostředků na činnosti regulátora, kdy nyní bude tento poplatek stanoven na základě podzákonného právního předpisu, nařízení vlády, může znamenat, že ERÚ bude de facto v otázce financování rukojmím této vlády. Ten bude možné velmi snadno měnit s ohledem na zjednodušenou legislativní procedurou jeho přijímání. V souvislosti s tím vyvstávají obavy, zda bude mít regulátor zajištěny dostatečné finanční prostředky na svoji činnost tak, jak předvídají směrnice třetího liberalizačního balíčku.
Novela zákona rovněž předpokládá, že by ERÚ měl být od 1. srpna 2017 řízen kolektivním orgánem, Radou ERÚ. V rámci této závažné změny však došlo v legislativním procesu ke změnám i v jiných právních předpisech, a to nikoliv od 1. srpna 2017, ale již od ledna 2016, což tady před chvílí zaznělo i z úst pana ministra. To má zásadní dopad na fungování regulátora v období mezi zavedením účinnosti nového zákona a jmenováním Rady ERÚ. Sám předkladatel zákona, Ministerstvo průmyslu a obchodu, při projednávání v Senátu před hospodářským výborem dne 12. května 2015 přiznal, že došlo k opomenutí sladěných činností ve všech změnách spojených s novelou zákona č. 458. Proto jsme my jako strana Úsvit - Národní koalice připravili náš návrh novely ihned po podepsání zákona prezidentem, na který se zpožděním posléze reagovala i tato vláda svou novelou. Bude pro mne velmi zajímavé sledovat, jak moc ji vláda nakonec bude chtít doopravdy prosadit v souvislosti s tím, co jsme již viděli s projednáváním tohoto zákona.
Z faktu, že vedení ERÚ má být podřízeno státní službě, vyplývá řada konsekvencí, které mohou být v rozporu s požadavky na nezávislost národního regulátora vyplývajícího z třetího liberalizačního balíčku. Konkrétně předseda ERÚ bude podřízen jinému služebnímu orgánu, a to tzv. náměstkovi pro státní službu, což je do jisté míry samostatný orgán, avšak funkčně zařazený na Ministerstvu vnitru, a tedy podřízený ministru vnitra. Předseda tak bude podřízen jinému orgánu moci výkonné, který bude mít nejen pravomoc hodnotit činnost předsedy na základě obligatorního každoročního služebního hodnocení, ale bude moci takto ovlivnit jeho přímé setrvání ve funkci. Předseda ERÚ bude rovněž kárně odpovědný kárné komise zřízené u Ministerstva vnitra, přičemž za kárné opatření je možné uložit skončení služebního poměru předsedy. Je potřeba vnímat, že za kárné provinění může být považováno jakékoli zaviněné porušení služební kázně, tedy může jím být i například domnělé porušení povinnosti zachovávat pravidla slušnosti nebo povinnosti dodržovat pravidla etiky státního zaměstnance dle služebního předpisu. Uvedené tak otevírá prostor, aby skrze jiný orgán moci výkonné, v tomto případě Ministerstvo vnitra, byla ovlivňována činnost národního regulátora. V současné době přitom byla úprava možností odvolání předsedy, resp. zániku jeho mandátu, dostatečná tak, aby byla zárukou nezávislého výkonu této funkce.
Dle energetického zákona funkce předsedy zaniká uplynutím funkčního období, vzdáním se funkce, úmrtím nebo prohlášením za mrtvého, v den, kdy se předseda ujal funkce nebo zahájil výkon činnosti, která je neslučitelná s funkcí předsedy, dnem nabytí právní moci rozsudku soudu o omezení způsobilosti k právním úkonům, nebo rozsudku soudu, kterým byl odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo nedbalostní trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s výkonem veřejné funkce nebo odvoláním z funkce. Zároveň platí, že prezident republiky předsedu odvolá pouze v případě, nevykonává-li funkci po dobu delší než 6 měsíců nebo narušil-li závažným způsobem nezávislost nebo nestrannost ERÚ.
Lze tedy spatřovat omezení nezávislosti v případě, kdy dojde k posunu právní úpravy tak, že bude funkce nadřízeného služebního orgánu ve vztahu k předsedovi ERÚ svěřena jinému orgánu moci výkonné. Nezávislost ERÚ tak bude značně narušena. U jiných národních regulátorů, např. telekomunikace, hospodářská soutěž, ochrana osobních údajů, obdobná situace nehrozí. Pro jejich vedení budou nadále výjimky ze zákona o státní službě platit.
Způsob, který byl nově zvolen pro instalaci nového řídicího orgánu, není v souladu s požadavkem nezávislosti regulátora daným směrnicemi Evropské unie. Tyto směrnice požadují, aby regulační orgán byl nezávislý na vládě a jiných veřejnoprávních výkonných orgánech, což je článek 35 odst. 4 směrnice 2009/72/ES a článek 39 odst. 4 směrnice 2009/73/ES. Nově zvolený způsob již zmiňované směrnice č. 2009/72 a 73, který byl implementován do právního řádu novelou energetického zákona v roce 2011 a stanovil jako jeden z klíčových požadavků posílení nedostatečné nezávislosti regulačních orgánů na vládě, nedostatečné volnosti v rozhodování, jež bránilo v účinné regulaci. Návrh se tak dostává do rozporu s tímto požadavkem nezávislosti daným jednak uvedenými směrnicemi, ale rovněž popírá samotné ustanovení § 17 odst. 3 energetického zákona, který je implementačním ustanovením.
V této souvislosti je třeba vzít rovněž v úvahu tu specifickou okolnost, že Česká republika je vlastníkem 68 % akcií jedné z největších energetických společností, tedy ČEZu, jehož podíl se na energetickém trhu velmi blíží úplné dominanci, a Česká republika je rovněž stoprocentním vlastníkem společnosti ČEPS. Výkon těchto práv vykonává vláda České republiky prostřednictvím svých ministerstev, tedy Ministerstva financí a Ministerstva průmyslu a obchodu, které má navrhovat řídicí orgán NRÚ.***