(10.00 hodin)
(pokračuje Kudela)
Dlouhodobě se tady přenáší zodpovědnost za kontrolu povinností rodičů, které jim ukládá zákon, na školy a školská zařízení. Děti do školy jít musí, protože jim to ukládá zákon - rodičům. Ale na školu v přírodě, pokud nemají očkování, tak jít nemůžou. A právě tento senátní návrh zmírňuje povinnosti a snímá sankce ze školských zařízení za to, že stát není schopný zkontrolovat povinnost rodičů, zda jsou děti očkovány, či nikoliv.
Když jsem si to takto rozebral, tak si říkám, že to vůbec není debata o tom, zda očkování je, nebo není povinné. To je v jiných paragrafech a nikdo to nezpochybnil. Ale ta povinnost kontrolovat školy, zda dítě může jet na školu v přírodě, se tady v současné úpravě dává pod sankci. A právě senátní návrh tuto sankci zmírňuje. Stejně tak dítě do školy jít musí, takže tam nikdo očkování nekontroluje, ale do školky je povinnost předložit plné očkování. Stejně tak na školu v přírodě. Na školu v přírodě se jezdí ve čtvrté třídě. V první třídě očkování nikdo nekontroluje a ve čtvrté třídě se musí zkontrolovat, jestli je dítě správně naočkováno. Do hasiče může chodit, do fotbalu může chodit, do hudebky může chodit. Všude chodit může, ale na školu v přírodě se musí zkontrolovat ve čtvrté třídě, zdali má všechna očkování. A o tom hovoří právě ten senátní návrh, kde tyto povinnosti zmírňuje. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Také děkuji. Nyní prosím pana předsedu klubu KDU-ČSL Jiřího Miholu s faktickou poznámkou a po něm pan předseda Černoch.
Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, jen krátce, protože tady nemáme našeho předsedu sice, aby mě nevyplísnil, když jsem žádal už pomalu ukončení diskuse. Jenom krátce k našemu postoji.
Jsem rád, že diskuse probíhá. Myslím si, že je velmi užitečná a že téma je otevřené. Pevně věřím, že... Velmi jsem tuto záležitost diskutoval jak s panem ministrem zdravotnictví, s paní náměstkyní, s hlavním hygienikem a dalšími a samozřejmě s celou řadou rodičů. Pečlivě naslouchám, pročítám knížky, argumenty. Asi jste taky mnozí dostali. Vnímám tyto argumenty. Ale vnímám také, že je vůle z hlediska Ministerstva zdravotnictví se postavit co nejzodpovědněji i směrem tady k té otevřenosti. Aspoň tak mi to deklaroval pan ministr. Možná že to ještě řekne. Je jasně deklarováno, že ministerstvo chce uzákonit odpovědnost státu za škody z očkování. Jeden z těch argumentů. Sankce, které byly v nesmyslné výši nastaveny, se snížily. A i tam je otázka jako prostě té nejvyšší možné sankce a nejnižší hranice. Čili myslím si, že je tady dobrá vůle tuto věc řešit. Dobře, že diskutujeme. Skoro se tady v té řadě lékařů odborníků ztrácím, i když můj bratr je také lékař. I s ním jsem to pečlivě diskutoval a ten mi řekl: Ale netroufal bych si k tomu zásadní stanovisko, protože nejsem vakcinolog. Takže i tady bych trošičku dal do závorky všechny ty názory, nakolik je to delikátní záležitost.
Přestože dám volné hlasování v této záležitosti, osobně podpořím návrh Poslanecké sněmovny, tedy vládní, a věřím, že se tady k té diskusi a dalšímu řešení v blízké době vrátíme a že ty avizované změny ze strany Ministerstva zdravotnictví budou naplněny. Budu to pečlivě sledovat.
Děkuju za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Děkuji. Prosím s faktickou poznámkou pana předsedu Černocha. Prosím.
Poslanec Marek Černoch: Hezké dopoledne, dámy a pánové. Já jenom v rychlosti. Faktická poznámka na to, co říkal pan kolega Bendl. Souhlasím s ním. Určitě rodina je to nejzákladnější, co je. Ale na druhé straně i já mám rodinu, mám dvě děti. Dcera má vážný zdravotní problém a například nemoc, jako je černý kašel, je pro ni téměř smrtelné nebezpečí. A já z tohohle pohledu mám také svá práva a nechci nechávat zcela na zodpovědnosti nebo nezodpovědnosti některých lidí, jestli oni nechají naočkovat své děti a jestli to pro moji dceru zase bude problém. Takže v tomhle směru určitě chápu i slova kolegy Farského v rámci toho velkého čísla dětí, které mají nějaký problém v rámci očkování. Ale je zde potřeba brát v úvahu to, že si myslím, že lékař, pokud je tam nějaká kontraindikace, tak v tomhle směru se k tomu postaví tím způsobem, že udělá nějaký individuální plán. Opravdu si myslím, že nechávat to...
Protože určitě všichni jsme prošli kolečky s různými organizacemi, které se přihlásily a začaly s tím, jak je to všechno špatné, nosily stejné papíry, nosily knížky. Ale nikde tam nebylo dáno to, že i já mám strach o svoje děti. A proto chci, aby děti byly v tomto směru zabezpečeny díky nějakému systému, který by měl fungovat. A opravdu i dneska v rámci toho, že nejenom na hranicích, ale po celé Evropě se dneska pohybují lidé, kteří očkováni nejsou. A není to jenom otázka České republiky. Je to otázka celé Evropy. Máme volný pohyb. To znamená, v té chvíli by to znamenalo, že se tedy budu muset bát jet kamkoli jinam, aby moje dcera nedostala nemoc, která ji opravdu reálně může ohrozit na životě. (Upozornění na čas.) Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. To byla poslední faktická poznámka. A stejně tak nemám žádnou další přihlášku do rozpravy. Pokud je to skutečně pravda, tak rozpravu končím. Zeptám se, zda je zájem o závěrečná slova. Je. Prosím, pane ministře.
Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi několika větami stručně shrnout situaci, před kterou teď stojíme. Možná bych chtěl připomenout, že to není tak, že je tady represivní návrh ministerstva podporovaný Poslaneckou sněmovnou, který nevěří rodičům, chce je k něčemu nutit a práská nad nimi bičem vysokých sankcí, a na straně druhé návrh Senátu, který chápe rodiče jako zodpovědné, kteří se postarají o své děti. Myslím si, že tak to není.
Jenom chci připomenout genezi tohoto návrhu, připomenout to, že Poslanecká sněmovna, než došla ke své verzi, tak se tím návrhem velmi zodpovědně a velmi dlouho zabývala. Opakovaně se jím zabýval zdravotní výbor Poslanecké sněmovny. Zákon se dokonce vracel zpátky do výboru. A musím říct, že i v tom výboru, a to si myslím, že mi potvrdí i ti, kteří mají jiný názor na vyznění zákona, ten výsledný tvar, který tady je a který schválila Poslanecká sněmovna, byl výsledkem kompromisu. Zákon se velmi výrazně posunul, velmi výrazně se zmírnily sankce vůči kolektivním zařízením, kde se děti zdržují.
V mezidobí vznikla pracovní skupina na Ministerstvu zdravotnictví, kde jsou jak zástupci, tedy odborníci vakcinologové, tedy lidé, pro které je vakcinace denním chlebem, a zároveň jsou tam zastoupeni i ti zástupci občanské veřejnosti, kteří mají výrazně jiný názor. A já jsem velmi rád, že ta skupina vznikla, že tam probíhá diskuse. V podstatě na základě výstupů z této komise by mělo eventuálně docházet k nějakým dalším změnám. Na základě výstupů z této komise dojde i k úpravě prováděcích vyhlášek. Velký úkol, který před touto komisí je, ale ono to není úplně jednoduché, je návrh tezí zákona, který by řešil odškodňování, protože zase určit přesně, co je výsledkem očkování, co je nežádoucím účinkem a co ne, není úplně jednoduché a nebude to jednoduchá norma.
Chci poděkovat za vystoupení, která v této rozpravě zazněla. Myslím si, že tady zazněly i některé argumenty, které uvádějí, proč potřebujeme kolektivní proočkovanost, že je to i ochrana opravdu těch dětí, které jsou nemocné, které mají nemoci, které jim brání podstoupit povinné očkování, a když máme vysokou hladinu proočkovanosti, tak ty děti klidně můžou do dětských kolektivů docházet a nehrozí to, že je ohrozíme na zdraví nebo na životě.
Samozřejmě může mít někdo filozofický pocit, že stát nemá právo nařizovat vůbec nic. Ty lidi asi nepřesvědčím. Nicméně - už jsem to opakovaně uváděl - když respektujeme, že se máme povinně pod hrozbou sankcí sami připoutávat v autě, kde ohrožujeme většinou jenom sami sebe, a odmítáme to, že může stát nařizovat něco, kde chrání tisíce a tisíce dětí, tak si myslím, že je to v pořádku. ***