(15.00 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Vzájemné osočování přes média nemá smysl. A dále jsem rakouského kancléře seznámil s výsledky summitu V4. Kancléř Faymann se nás snažil se slovinským premiérem přesvědčit o nezbytnosti zavedení kvót pro uprchlíky. Ve svém vystoupení ale také zdůraznil význam řádného střežení vnější schengenské hranice a na tom jsme se nepochybně shodli. Česká republika je připravena aktivně se podílet na řešení migrační krize, ale povinné kvóty nepovažujeme za dobré řešení. Odmítáme je.
V srpnu jsem také využil možnosti, abych o tématu migrace diskutoval s předsedou vlády, která je významným tranzitním státem, a to je Srbsko. Zdá se, že Srbsko se bude v příštích měsících vypořádávat s ještě většími dopady migrační vlny, než tomu bylo v tom uplynulém období.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych se také vyjádřil k otázkám dočasných kontrol na hranicích. V našem společném prohlášení, které jsme vydali jako předsedové vlád zemí V4, jsme se jednoznačně přihlásili k plnění povinností v rámci platných pravidel Evropské unie, a to včetně odpovědnosti za ochranu vnějších hranic Evropské unie a také dodržování pravidel schengenského prostoru. Pokud jsme se stali jednou součástí Schengenu, tak máme povinnost dodržovat pravidla, na kterých Schengen vznikl. A netýká se to jen České republiky, ale i dalších zemí schengenského prostoru. Tato naše pozice je stále aktuální i ve světle posledních událostí, kdy některé státy, mezi nimi i Slovensko, Rakousko, Německo, posílily kontroly na svých hranicích, a Německo dokonce dočasně přistoupilo k obnovení kontrol na hranicích mezi Německem a Rakouskem. Tyto kontroly jsou nepochybně reakcí na napětí, které je uvnitř schengenského prostoru vyvoláno migrační krizí a silným proudem uprchlíků, který v těchto týdnech míří přes Maďarsko, Rakousko právě do Německa.
Pokud jde o německé dočasné opatření na hranicích, Německo má podle pravidel Schengenu na takové dočasné opatření právo. V poslední době nejde o první takový případ. Obdobně Německo dočasně obnovilo kontroly na hranicích s ohledem na zajištění bezpečnosti v průběhu konání summitu G7.
Chci vás také, vážené poslankyně a poslanci, informovat o tom, že ministři vnitra České a Slovenské republiky se dohodli i na posílení policejních sil na hranicích s Rakouskem, a to jak na hlavních a dalších vytipovaných tazích, tak i na vybraných úsecích zelené hranice mezi našimi zeměmi. Na česko-rakouské pohraničí se navíc zaměřilo cca 200 policistů. Kontroly nebudou nahrazovat stálou hraniční kontrolu, jedná se o dočasné opatření, které ale budeme z hlediska intenzity přizpůsobovat aktuální migrační situaci. Slovensko přijalo stejná opatření jako Česká republika, přičemž navíc přijalo toto opatření i na svých hranicích s Maďarskem. Vláda tedy vyhodnocuje aktuální situaci na hranici mezi Českou republikou a Rakouskem. V případě, že policie požádá o posílení při kontrolách na těchto hranicích, bude jí toto posílení poskytnuto. V případě, že nebudou stačit síly ostatních ozbrojených sborů, je vláda připravena schválit nasazení armády s tím, že příslušníci armády by vykonávali pravomoci příslušníků policie při kontrolách na našich hranicích. Tím aktuálním úsekem, který v tuto chvíli intenzivně monitorujeme, je úsek česko-rakouské hranice, který aktuálně může být vystaven největšímu náporu. Čili v tuto chvíli ta intenzita kontrolních a ochranných opatření na naší jižní hranici bude nastavena podle aktuální situace. Samozřejmě, že policie má své pracovníky i v okolních zemích, včetně Rakouska, včetně Slovenska a včetně Maďarska. Čili monitorujeme situaci nikoli pouze na hranici, ale snažíme se intenzivně monitorovat situaci i v těch oblastech kolem českých hranic.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi tedy, abych na závěr svého vystoupení shrnul pozici, kterou zastává česká vláda. Naše pozice zůstává konstantní a jsem přesvědčen, že i konzistentní. Máme zájem na společném evropském řešení problému. Národní opatření, která nejsou koordinovaná, povedou jenom k rozkladu společné migrační politiky, omezení volného pohybu osob i schengenské spolupráce a v konečném důsledku i k rozpadu možná celého schengenského systému. Je potřeba si přiznat, že současný systém migračních politik Evropské unie nefunguje. Nefunguje zejména pod tak silným tlakem, pod jaký ho dostala do značné míry čtyři roky ignorovaná občanská válka v Sýrii. Po čtyřech letech, kdy tato válka trvá, se vytvořil tak silný migrační tlak, který v zásadě vede ke zhroucení stávajícího fungování schengenského systému.
Řešením krize je podle názoru České republiky celková změna, která by měla být postavena na následujících pilířích:
1. Ochrana vnější hranice. Není možné, aby jakýkoli útvar, jakýkoli stabilní prosperující útvar, existoval v dnešním světě obklopen tak vážnými riziky, bez toho, aniž by byl schopen efektivně regulovat migrační proudy, které směřují na jeho území. Takto nefungují ani Spojené státy ani Kanada ani Austrálie, jakékoli další prosperující bohaté státy, všechny mají režim ochrany své vnější hranice. Ochranu vnější hranice potřebuje také Evropská unie.
2. Ten systém ochrany a regulace migrace musí zajistit, že se budou třídit legitimní uprchlíci a ekonomičtí migranti za důstojných podmínek. Za důstojných podmínek pro všechny na vnějších hranicích Schengenu musí dojít k tomu, že se rozliší lidé, kteří skutečně utíkají před válkou a hledají v Evropě ochranu, záchranu svého života, a lidé, kteří se k tomu proudu pouze přidávají v rámci standardní klasické ekonomické migrace, kterou tady zažíváme v různých podobách posledních 25 let.
3. Potřebujeme prevenci migračního pohybu. Potřebujeme, aby Evropa soustředila finanční zdroje do regionů, které jsou v okolí regionu nestability. Potřebujeme masivnější pomoc Turecku, potřebujeme masivnější pomoc Libanonu, Jordánsku, zemím, do kterých uteklo nejvíce lidí ze Sýrie před syrskou válkou. Masivní pomoc Evropské unie do těchto regionů, abychom zabránili dalšímu, druhotnému pohybu v rámci migrace. Potřebujeme navracení ekonomických migrantů. To je politika, která v okolí Evropské unie nefunguje. Je tady obrovské množství států v okolí Evropské unie, se kterými nejsou uzavřeny dodnes readmisní dohody. To je potřeba změnit. Čili musíme spojit rozvojovou pomoc, podporu ze strany Evropské unie s tlakem na uzavírání návratových dohod, musí tu být zřejmá readmisní politika zaměřená na celé okolí Evropské unie.
A konečně to, co potřebujeme, je mezinárodní ochrana legitimních uprchlíků. Česká republika je připravena být solidární. My se můžeme podobně jako v době balkánské války postarat o velké množství legitimních uprchlíků, lidí, kteří požádají o azyl v České republice, azyl tady dostanou, chtějí v České republice žít, protože je to pro ně útočiště, a chtějí se integrovat. Budou respektovat naše zákony, které v České republice platí. Čili mezinárodní ochrana legitimních uprchlíků musí být něco, co je v Evropě přirozená věc.
Přerozdělení legitimních uprchlíků může dávat smysl jen v případě, že bude fungovat systém, o kterém jsem mluvil. Největší problém, do kterého by se Evropa mohla dostat, by bylo schválení kvót v situaci, kdy není zajištěna ochrana vnější hranice a regulace migrace. To by sloužilo pouze jako pozvánka pro další ekonomickou migraci, tak jak jsme to viděli v uplynulých týdnech. Prostě v takovéto situaci není možné, aby česká vláda připustila schválení systému povinné realokace a povinných kvót. My budeme i nadále zdůrazňovat nutnost zaměřit se na řešení příčin krize místo toho, abychom řešili následky, abychom donekonečna diskutovali o mechanické redistribuci uprchlíků, kteří stejně v České republice zůstat nechtějí, protože směřují do Německa nebo směřují do Švédska. ***