(12.10 hodin)
(pokračuje Bělobrádek)
Za páté. Musíme Unii upozornit, že skutečně migrace nehrozí pouze z Afriky a Blízkého východu, ale že na Ukrajině je 1,5 mil. vnitřních vysídlenců a že my budeme tou cílovou zemí v případě Ukrajinců a my se musíme připravit na to, že sem přijdou, a musíme také našim kolegům říct, že my potom nebudeme chtít přerozdělovací kvóty. My si s těmi lidmi budeme ochotni poradit sami.
Další věc je, že se musíme skutečně připravit na příjezd těchto lidí, protože délka našich hranic je dlouhá 2 tis. km a pobřežní hranice 66 tis. km, takže i zajištění naší hranice je velmi složité a hermeticky uzavřít Schengen je prostě sci-fi, natož když si uvědomíme, že i když jsme byli mimo Schengen, i když jsme byli mimo EU v roce 2001, tak k nám sem ilegálně přišly tisíce lidí a nakonec v roce 2001 to bylo až snad 18 tis. lidí, přestože byly hranice. To už bychom skutečně museli postavit hranici, jako byla železná opona, a to si myslím, že například v Řecku, v Itálii a mnoha dalších zemích by bylo dosti obtížné.
Šestým závěrem je, že jedině omezení přílivu uprchlíků, těch, kteří jsou nyní mimo Evropu, že to je to nejlepší řešení, a musíme tedy přesunout svoji pozornost vně. Debata o kvótách paralyzovala často debatu o tom, jak řešit příčiny. Přestože chápu kolegy, že si kvótami chtěli odlehčit, nic to nevyřeší.
Co se týká stabilizace, myslím si, že je skutečně potřeba s Ruskem hovořit, je potřeba se zamyslet i nad tím, že už někteří i evropští politici, myslím, že to řekla i kancléřka Merkelová, že je potřeba se začít bavit i s Asadem. Já z toho nadšen tedy nejsem, každopádně ať bychom s Ruskem začali spolupracovat, tak nelze přehlížet všechna rizika, která přichází, nelze v žádném případě legitimizovat to, co se děje na Ukrajině. To musíme jasně odmítnout.
A konečně za sedmé, za posledních 20 let máme o 1 mil. dětí v ČR méně. Zbytek Evropy je na tom podobně, Němci ještě hůř. To vede některé politiky k úvahám, že by migrace mohla nahradit nebo vyřešit tento demografický deficit. Naopak já si myslím, že můžeme doplnit vybranými lidmi na profese, které chceme, a lidi, kteří zde chtějí být a buď se chtějí vrátit zpátky, anebo se chtějí asimilovat, tak ty tady samozřejmě přivítat můžeme. Cizinci už zde mají obrovský podíl v ČR, ale my je tak nevnímáme, protože jsou to Slováci, jsou to lidé, kteří jsou nám kulturně blízcí, jsou to další národy. Na Vietnamce si už ani skoro nevzpomeneme, že jsou to cizinci. Každopádně je pravdou, že pro nás je zcela zásadní, abychom vytvořili podmínky pro to, aby se lidé nebáli přijímat více dětí do rodin, především ti, kteří pracují, především ti, u kterých je tedy předpoklad, že budou vychovávat svoje děti tak, aby pracovaly. Proto nejsme příznivci plošných dávek, nejsme příznivci dávek jako takových a spíš to má smysl, a proto jsme to prosadili a jsem za to rád, aby se snižovaly odvody nebo daně pracujícím rodičům, nikoliv aby se dávaly plošné dávky.
Další věcí, kterou navrhujeme, je co nejvíce pomoci k tomu, aby české rodiny anebo občané ČR se nebáli tyto děti přivádět na svět, aby se o ně starali, protože předpokládáme, že náklady na asimilaci těchto občanů budou nulové, což se u mnoha imigrantů skutečně předpokládat nedá.
Je to tedy sedm faktů a návrhů na řešení a je toho hodně, co jsem neřekl. Mnohé můžete najít na našich webových stránkách. Skutečně se tomu věnujeme poctivě a pokud možno racionálně a snažíme se nezneužívat emocí. Lidé se samozřejmě bojí a bojí se zcela oprávněně, mají strach. A pokud s nimi nebudeme diskutovat a pokud nebudeme hledat řešení a nebudeme třeba i tady v diskusi o těch věcech mluvit, pak dáme prostor těm, kteří také nechtějí demokracii, také nechtějí svobodu, jen ji nechtějí z druhé strany. A my demokracii a svobodu doufám chceme. Chceme, aby tady byla dál demokracie, a já si to aspoň přeji, protože mám dvě malé děti a chci žít v ČR i dál.
Pro ty, kteří neposlouchali dost pozorně, shrnu svoje vystoupení do dvou vět. Řešení problému neleží v ČR ani v Evropě, řešení leží na Blízkém východě a v Africe, tedy tam, kde ten problém vzniká. A řešením demografického deficitu není migrace, ale podpora řádné výchovy dětí v českých rodinách. Je jasné, že kdo nemyslí na druhé, nemá srdce. Kdo nemyslí sám na sebe, nemá rozum. Řešme tedy problém migrace hlavou i srdcem. Je velmi důležité, že něco jiného je solidarita, něco jiného je pomoc, ale něco jiného je sebevražda. Jsme povinni podle mého soudu pomoct druhým, dokonce křesťané jsou povinni nastavit i druhou tvář, ale nemají povinnost a naopak nesmějí nastavit tvář druhého, nesmíme nastavit tvář našich dětí, nesmíme zničit budoucnost této země.
Dovolil bych si zareagovat jen velmi krátce na to, co tady říkala kolegyně Chalánková. Souhlasím, pravda se nedá odhlasovat. Ale aby k tomu mohlo dojít - k tomu dojít samozřejmě může v tom, že i pravdivé věci se mohou přehlasovat. Na druhou stranu od toho je tady potom Ústava, od toho je právní řád. A tím navážu na pana místopředsedu Filipa. To, o čem bude nyní diskuse, to, o čem bude diskuse v dalších letech, je právní stát. Jestliže budeme tolerovat netoleranci, skončíme. Jestliže netolerujeme netoleranci xenofobům, kteří jsou odsud, tak stejně tak nemůžeme tolerovat netoleranci těch, kteří sem přicházejí. Jestliže oni sem přicházejí a říkají "to se nám nelíbí, to změníme", tak ať sem nechodí, protože nejsou tady vítáni. Pokud sem někdo přijde a něco ho uráží, tak ho to uráží, ale to není důvod, abychom to měnili. A teď je otázka, jak měnit i celkový právní rámec tak, abychom zůstali skutečně liberální parlamentní demokracií, a tím, kde najít míru, abychom svou tolerancí neumožnili netolerantním a nesnášenlivým protidemokratickým silám, lidem, aby zničili demokracii. My demokracii musíme hájit a k tomu potřebujeme právní rámec. Myslím si, že mnohé právní předpisy budeme muset měnit a budeme je muset zpřísňovat a budeme je muset lépe definovat, a to nebude určitě lehký úkol, kdy bezpečnostní složky a orgány činné v trestním řízení budou muset postupovat rychleji a jednoznačněji.
A nakonec to, co říkal pan místopředseda Filip k tomu, když tady budou legálně mít více žen. Myslím si, že i tady náš bývalý kolega - já jsem ho tady tedy nezažil a ještě ho pár let asi tady nezažiji - ten přece měl legálně také dvě ženy, jenom jedna byla manželka, jedna milenka a žil s nimi veřejně, děti si navzájem hlídali. Já myslím, že si s tím i náš právní systém poradí. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu vicepremiérovi. Nyní tu mám dvě faktické poznámky. S první faktickou poznámkou pan poslanec Antonín Seďa, po něm paní poslankyně Jana Lorencová. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty. ***