(12.00 hodin)
(pokračuje Bělobrádek)
Za prvé si musíme uvědomit, že je to nejmasovější migrace od druhé světové války a máme zde zhruba 60 milionů běženců. To je obrovské číslo a je naprosto jasné, že Evropa ani při nejlepší vůli nemůže v krátké době absorbovat více než jednotky procent tohoto počtu. To je evidentní.
První závěr tedy může znít tak, že nelze prostě problém vyřešit tím, že sem všechny běžence pozveme a pak se nějak ukáže. Drtivé většině z nich bychom za prvé nepomohli, za druhé nepomohli ani těm ostatním tak, jak oni si představují, a my budeme mít dost problémů s tím, až mnozí z těch, kteří sem přijdou, budou překvapeni, že nepřišli do vysněného ráje, ale že realita je daleko krutější, a budou ještě navíc frustrovaní, což může přinést další problémy do budoucna. Možná že bychom nakonec nedokázali pomoci ani sobě, pokud by ten počet byl v krátké době tak enormní. To není sobectví, to je realita. Je prostě jasné, že když jedete na loďce a teče do ní, tak bychom nejdříve měli ucpat díru, a ne si rozdat ešusy a zkoušet tu vodu vybírat.
Druhá věc, že tato ohromná masa, často lidské bídy a utrpení, strachu, násilí a bezpráví, se vydala hledat bezpečí a prosperitu jinam zatím jen v menší míře, tedy i to, o čem mluvil pan ministr, že to je jen zahřívací kolo a že nás může čekat daleko větší masa lidí, kteří se dají do pohybu. Ono z těch 60 milionů zhruba 20 milionů je někde v pohybu a zatím 1,8 milionu lidí požádalo o azyl. Zhruba 40 milionů lidí zůstává zatím vnitřními uprchlíky a žijí buď ve vlastní zemi, mnozí žijí už v zemích, které v podstatě de facto přestaly existovat, a jsou tam zatím. Otázkou je, co udělat, a my to řešení nabízíme už dlouhodobě, pomoci těm místním institucím, popř. neziskovým organizacím tak, aby se co nejvíce snažily ty lidi udržet na místě, aby se nedávali dál na pochod. Jakmile se dají na pochod, velmi obtížně se zastavují v těchto obrovských počtech.
Miliony zoufalých lidí, kteří přijdou na oplocenou hranici, se prostě zastavují skutečně jen velmi těžko, a neumím si moc představit tu humanitární katastrofu, až na hranicích Schengenu budou stovky tisíc lidí. Jestli budeme přes ten plot házet jídlo nebo něco podobného. To znamená, my se musíme maximálně zabývat tím, jak dosáhnout toho, aby se vůbec na ten pochod nedali. To není kapitulace, to je přiznání faktu. My jsme schopni v nějaké kapacitě ubránit hranice, ale pokud bude migrantů více než těch, kteří hranice chrání a hlídají, tak to je v podstatě neřešitelné.
Je potřeba si říct, a byla o tom tady řeč, že ty kvóty považujeme skutečně za nesmyslné, nebudou fungovat, jsou k ničemu a je to v podstatě i směr k popření subsidiarity a suverenity v rámci Evropské unie. A myslím si, že tento mechanismus bude velmi obtížně nutit lidi, kteří budou přerozděleni tam, kam nechtějí, dlouhodobě tam pobývat. Souhlasím s tím, co bylo řečeno, ten rozdílný sociální systém. Jestliže v Německu budou dostávat takové příspěvky, jako jsou v jiných zemích penze, tak to bude velmi složité. Bude to chodit tak, jako jsme byli zvyklí u některých našich občanů, že oni se budou vracet třeba k nám jednou za rok a nechají si zpětně vyplatit dávky, a pak zase odjedou do Německa, kde budou žít se svými rodinami, se svými soukmenovci, budou tam žít společně za ty německé dávky, které jsou podstatně vyšší, a pak si tím přilepší. Budeme ty lidi tady držet násilím? Udrží je skutečně jenom sociální dávky? Já jsem k tomu trochu skeptický. A na tyto otázky jsme skutečně odpovědi zatím nedostali.
Je pravdou, že zatím se hovořilo o rozdělení pouze části těchto běženců, jenže když proudí osm tisíc běženců denně, tak ty kvóty budou příště další a další. A souhlasím s panem ministrem, to nejdůležitější je, aby se z toho nestal trvalý mechanismus. My jsme nehlasovali pro kvóty, považujeme je za nesmyslné. Uvidíme, jak dopadnou Slováci se žalobou. Já jsem tuto možnost dával jako jednu z možností, říkal jsem, že to je jedna z možných variant. Vláda se nakonec rozhodla ji nepoužít, já jsem na té vládě bohužel nebyl, zastupoval jsem premiéra v OSN v New Yorku. Nicméně je evidentní, že i když bylo přijato toto usnesení, tak jeho praktická realizace bude velmi složitá už z toho důvodu, že když to řekneme jednoduše, ti migranti do těch kvót se shánějí obtížně, takže uvidíme.
Chápu Německo. Je přetížené, je to tam složité, jsou skutečně na okraji svých možností. Ale myslet si, že tak, jak to je v Německu, že skutečně to budou přerozdělovat tím svým systémem, všem je nějak rozdělíme, že to bude fungovat i v rámci celé Unie, to, myslím, je hluboké neporozumění. My se jim to snažíme vysvětlit, že je to trochu jinak. Já se pokusím i za 14 dní s kancléřkou Merkelovou znovu jí to vysvětlit, vysvětlit to dalším kolegům z Evropské lidové strany, že takto to fungovat nemusí a že to především není řešení, že to je jen snaha o nějaké odlehčení si. Je to otázka samozřejmě vnitropolitická, nicméně i v Německu už se situace poněkud začíná zhoršovat a není se čemu divit, protože přestože jsou velmi solidární a jsou zvyklí na několik vln těch příchozích, ať už to byla otázka našich bývalých krajanů, ať už to je otázka potom migrace z bývalé NDR, ať už to byli lidé, kteří přicházeli ve 48. od nás, v 56. z Maďarska, v 68. od nás a další, Jugoslávci, tak v tom případě už jsou skutečně za hranicí, kterou Německo může být schopno zvládnout. Na druhou stranu by si také měli uvědomit, že nemohou dávat určité výroky, které motivují migranty k tomu, aby se k nim dostali.
My tedy musíme říci jasně, že místo kvót je potřeba zacpat onu díru, ten příliv uprchlíků, kteří sem jdou. A skutečně to nemohou zajistit pouze hranice. Pokud těch uprchlíků bude tak obrovské množství, nebo těch migrantů, běženců bude tak obrovské množství, tak je ani ten plot nezastaví. Na to nejsme zvyklí. Každopádně proto potřebujeme, aby ti lidé se vůbec k té hranici nedostali. Musíme rychle vracet ekonomické migranty, tzn. zjednodušit proceduru, udělat hotspoty, tam už je začít rozdělovat, rozlišovat, musíme vědět, kam je budeme vracet. Problém s australskou metodou je v tom, a my jsme o tom hovořili s naším velvyslancem v Austrálii, že australská situace je skutečně velmi odlišná od té evropské a není zcela aplikovatelná u nás. Rozdílů je tam celá řada a mnohé jsou už za hranicí mezinárodních smluv. Takže situace je tam trošku odlišná. A my především nemáme smlouvy se zeměmi, kam bychom je mohli vracet, a to je jedna z velkých potíží, které teď máme.
Dále je otázkou cena, co to všechno stojí. Německo počítá s tím, že vydají na ochranu hranice možná 10 deset miliard eur. My bychom potřebovali asi další 2 miliardy korun. Ty peníze vydat musíme, a to z toho důvodu, že určitě nikdo nechceme, aby se nám tu migranti potulovali volně a nebyli pod dohledem. Chci se postavit za naše policisty, za naše vojáky, za všechny, za naše bezpečnostní složky, protože pracují dobře a je potřeba je podpořit, protože na nich teď hodně záleží. Chci se postavit za ty, kteří pracují v zachycovacích táborech u nás, protože jejich práce není jednoduchá a je často demotivující.
Čtvrtý závěr, který je lepší, je dávat peníze tam, kde příčina vzniká, do zemí, ve kterých uprchlíci jsou nyní, do zemí, ze kterých migranti pocházejí, snažit se co nejvíce k tomu, aby peníze byly takto efektivně vynaloženy v těchto zemích, protože jsou také podstatně lépe využitelné. Jde tam o to, že střízlivým odhadem je efektivita těchto peněz 10:1, to znamená, je podstatně levnější pomoci těm, kteří pomoci potřebují, tam, kde jsou, než je brát sem. ***