(9.10 hodin)
(pokračuje Fiala)
Ukazuje se však, jasně se to ukázalo, že vláda tady hrála velkou evropskou komedii. Na jedné straně ukazovala veřejnosti a médiím, že bojuje proti kvótám, ale na druhé straně v okamžiku, kdy došlo na lámání politického chleba, tak vzala zpátečku, zařadila zpátečku, pravděpodobně proto, aby si v Evropské unii neudělala příliš mnoho nepřátel. Pan premiér se asi bojí, že ho stihne podobný osud jako Roberta Fica, který neváhá slovenské občany hájit a Evropská socialistická internacionála mu hrozí vyloučením, protože jeho smýšlení není dostatečně proevropsky progresivní. Vicepremiér Andrej Babiš se možná zase obává, že pokud se vláda ozve, rozhněvá Evropskou komisi a ta zastaví příliv dotací, které jdou také do jeho podniku.
My jsme hluboce přesvědčeni, že většinové přehlasování v otázce přijímání cizích příslušníků na naše území, tedy v otázce, která se bytostně týká bezpečnosti, která se bytostně týká suverenity naší země, je riskantním precedentem. A toto není jenom můj názor. To, že systém povinných kvót navržený Evropskou komisí, je "neakceptovatelný a může představovat rovněž nebezpečný precedent do budoucna", to jsou slova premiéra Sobotky z 18. června tohoto roku, tedy z minulé schůze Poslanecké sněmovny k otázkám migrace. A ten samý Bohuslav Sobotka o čtrnáct dní později veřejnosti sděluje, že vláda povinné kvóty bez protestu přijme. A tedy ten precedent, který označoval za mimořádně nebezpečný, se tímto jeho postojem v podstatě vytvořil.
Z hlediska budoucí obhajoby našich zájmů, zájmu České republiky v rámci Evropské unie, je použití, ale i tichá akceptace, i tichá akceptace takového řešení, silového řešení ze strany vlády, naprosto nepřijatelná. Hrozí totiž, že toto řešení, tento způsob přehlasování zájmu jednotlivých států a zájmu České republiky se stane v Evropské unii osvědčenou praxí a znemožní tak jakoukoliv možnost do budoucna obhajovat naše zájmy, naše názory, naše postoje, tedy zájmy, postoje a názory občanů České republiky. Pokud budeme tuto praxi bez odporu, bez jakékoliv reakce, bez jakékoliv obrany akceptovat, tak hrozí, že o otázkách naší národní suverenity, o otázkách našeho zájmu, naší bezpečnosti bude rozhodovat nějaká hlasovací unijní koalice, hlasovací mašinérie v rámci Rady, a to je naprosto nepřijatelné. Přitom premiér se na tomto místě například v červnu tohoto roku dušoval, že trvá na tom, že to musí být národní vlády, které mají šanci kontrolovat migrační toky do svých území a regulovat je.
Další příležitostí, kdy bude mít vláda možnost zastávat naše zájmy v otázce migrace, bude jednání o návrhu Komise na permanentní přerozdělovací mechanismus. Jak bude ale vláda bránit tomuto dalšímu návrhu Komise, když už jednou de facto tento princip připustila? Já se skoro obávám, že na tuhle otázku, kterou jsem teď položil, jak bude vláda bránit tomuto novému návrhu Komise, je už skoro pozdě. Pozdě je ale proto, že vláda nejednala, nebo neříkala veřejnosti pravdu. Již několik dní, několik týdnů před naším fiaskem na zasedání Rady Evropské unie jsem se ministrů vlády a přímo pana premiéra opakovaně ptal, jaký bude postup vlády, pokud bude hrozit hlasování kvalifikovanou většinou, a co vláda podnikne, bude-li v této otázce přehlasována. Buď jsem se nedozvěděl nic, nebo jsem byl panem ministrem Zaorálkem v našem společném televizním vystoupení osočen, že straším lidi, že česká vláda má situaci pod kontrolou. Ministr zahraničí také dodal, že - cituji: "je přesvědčen, že použití kvalifikované většiny v Evropské unii se používá na technické věci a použití na tuto výslovně politickou záležitost je precedent, který by byl nebezpečný" - konec citátu ze slov pana ministra Zaorálka. Vypadá to ovšem, že pana ministra jeho evropští partneři v použití kvalifikované většiny pěkně vyškolili. Stejný pan ministr Zaorálek dnes říká, že se tomu precedentu nebudeme bránit, protože bychom se vyautovali pro další jednání. Tak já musím jenom říci, že český ministr zahraničí tady nejenom srazil paty, ale že se nechal ještě střelit do nohy a myslí si, že jako jednonohý český reprezentant si vylepší svoji startovací pozici. No tak já si tedy myslím, že si svoji startovací pozici tímto postojem Česká republika nejen nevylepší, ale katastrofálně si ji zhoršila.
Musím říci, že taková česká diplomacie nehájí české zájmy, ale jediné, co hájí, je vlastní bezproblémové fungování v Evropské unii. A dámy a pánové, to není jedno a to samé. Česká diplomacie nemá hájit bezproblémové fungování, svoje bezproblémové fungování v rámci Evropské unie, ale má hájit zájmy České republiky a zájmy českých občanů, což nedělá. A znovu opakuji, v této chvíli nejde jenom o otázky migrace, ale jde o samotný princip fungování České republiky v rámci Evropské unie. Vláda se v praxi silového hlasování v otázkách národního zájmu musí bránit všemi politickými a právními prostředky. Pokud to vláda neučiní, pokud nevyužije všech prostředků, pokud se nebude bránit, tak zradí zájmy našich občanů a nenávratně tak poškodí již tak nízkou důvěru lidí v evropský integrační projekt.
Bohužel - a říkám to opravdu nerad, protože já na těchto věcech nechci získávat žádné opoziční politické body, já bych byl šťasten, kdybychom v této věci dosáhli celonárodního konsenzu a mohli postupovat společně - bohužel dosavadní postup vlády důvěru nebudí. A nebudí ji nejenom pro to, co vláda udělala, ale nebudí ji ani pro to, co říkala o tomto postoji, protože je zcela zjevné, že nám vláda neříkala celou pravdu, že nebyla a není v této otázce jednotná a že si ani celou pravdu neříkali pravděpodobně jednotliví členové vlády. Možnost efektivního prosazení našich zájmů tak padla za oběť nesouladu mezi členy vlády, kteří si mezi sebou nesdělují elementární informace, které mají vliv na taktiku jednání, a opět tímto postupem ohrožují naše národní zájmy.
Pan premiér Sobotka v pořadu České televize - abych to ilustroval na konkrétních případech - 13. září řekl: "Naším cílem je, aby se o této věci" - tedy rozumějte o kvótách - "mluvilo na Evropské radě, ne aby se ta věc uzavřela na úrovni ministrů vnitra nebo ministrů zahraničí. Čili chceme," říkal pan premiér Sobotka, "aby se o tom jednalo na úrovni Evropské rady, tak jako se o tom jednalo v minulosti."
Jak máme ale rozumět tomu, že pan státní tajemník Prouza, pravá ruka premiéra, který má na starosti evropské záležitosti a do jisté míry koordinuje českou evropskou politiku, 29. září v rozhovoru pro týdeník Respekt přiznal, že "záměr po neúspěšném červnovém jednání, jehož se premiér Sobotka zúčastnil, zněl, že dohodu uzavřou ministři vnitra, na jejichž jednání se rozhoduje hlasováním, a premiéři se pak budou věnovat skutečně důležitým věcem"? ***