(20.20 hodin)
(pokračuje Stropnický)
Teď pár poznámek nikoli přímo z titulu ministra nebo Ministerstva obrany, protože pokud by tomu tak bylo, tak to už by to bylo skutečně vážné. Imigrace. Padlo to tady, ale to si neodpustím. Jsou tedy minimálně řekl bych čtyři kategorie. Je ta humanitární, to je asi kategorie, kde tradice a vzájemnost je něčím evropsky samozřejmým. Pak je tu ta politická, kterou si dovolím označit za relativně velmi málo početnou v té situaci, které teď musíme čelit. Pak je ta ekonomická a pak je ta teroristická. A já jsem někdy na rozpacích při různých výrocích evropských politiků, kdy ty rozdíly jsou myslím velmi podceňovány, a v tom spatřuji jedno ze základních nebezpečí.
A pak je tu ten obchod. Ono to taky už padlo. Těžko mohu přijít po tak dlouhé debatě s něčím průrazně originálním. Ale tady nejde o originalitu. Ten aspekt obchodu je zarážející. Všichni to víme, všichni víme, že to je miliardový byznys v dolarech, to pašování lidí. Zazněla tady možná zajímavá informace navrch od paní poslankyně Černochové - vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně - o těch službách, řekněme, včetně právnických a jakýchsi průvodcovských téměř. Ale je tady taky velmi zajímavé to, že tzv. Islámský stát žije především ze zdrojů na dobytých územích. A to je, když to zjednoduším na jednu komoditu, tak je to například ropa. Ta ropa se musí z té země dostat nějak ven. Ta ropa jezdí cisternami. Ta ropa jezdí do sousedních států. Ty sousední státy jsou některé našimi spojenci. Jeden třeba. Je docela zajímavé, že toto je vlastně v tuhle chvíli neřešitelné a přitom je to jeden ale z klíčů toho oslabit Islámský stát. Protože jedním směrem jezdí kamiony s ropou a v protisměru vozí potraviny. A my děláme, že to není. Tak trochu děláme, že to není.
Čili těch otázek je celá řada. Pomoc na místě, o které se tak často mluví. Ano, kdyby to bylo tak snadné, tak určitě by k ní už dávno docházelo. Ale ono je strašně těžké najít partnery na místě a tu pomoc realizovat. V tom obecném slova smyslu, v tom obecné měřítku, samozřejmě. V praxi je to podstatně těžší. Ale samozřejmě je potřeba se o to pokoušet.
Schengen je jeden z hlavních výdobytků Evropské unie. Je nám jistě všem velmi drahý. Byl bych jenom nesmírně nerad, kdyby to, že něco podceníme, přivodilo takovou situaci, že v Evropě postupně zvítězí takové strany, které ho zruší i bez nás. To by bylo docela Pyrrhovo vítězství.
Potom si dovolím říct ještě jednu věc snad už na závěr, že to vnímám kromě toho všeho, co tady zaznělo, jako určité přímé ohrožení ještě jiného typu - Evropské unie jako takové. Možná jste si všimli, že v posledních dnech se na sociálních sítích, které nepřeceňuji, ale ani nepodceňuji, množí nejrůznější zaručené zprávy, zaručená videa, zaručené fotografie. Řada z toho jsou fotomontáže nebo nějakým způsobem počítačově upravené věci. A abych to řekl lidově, topí se pod kotlem. Existuje celá řada nejrůznějších subjektů, občanských sdružení nebo různých nových a nových informačních serverů, které vysloveně pumpují tu atmosféru. Určitě to je k neprospěchu, a to říkám velmi eufemisticky. A pak si kladu otázku - nejde tady taky o to dokázat, že ta Unie je vlastně neschopná? Opět je neschopná něco řešit, něco velice vážného? Komu prospívají nějaké různice uvnitř Unie? A ony jsou teď, teď jsou. Kdo se z toho případně může nějak politicky radovat? Nechci spekulovat, jenom kladu tu otázku. Ale že Unie je pod určitým jasným atakem, se domnívám tvrdit, že je nepochybné.
A na sám závěr bych si dovolil ještě možná trochu v intencích toho, co vaším prostřednictvím, paní předsedající, tady říkal pan předseda zahraničního výboru Schwarzenberg. A to je kategorie toho strachu. V tom bych velice souhlasil. Rozhodně síla křiku není měřítkem jakéhosi zájmu politika o to řešit situaci. Naopak, myslím si, že využívat ji, a tady to prakticky nezaznělo, a to velice kvituji, využívat současnou situaci bych považoval nejenom za nevkusné, ale za také nebezpečné. Myslím si, že i do budoucna, a budeme v té situaci až po krk, s prominutím, važme ta slova, neživme náznaky nebo už existující případnou hysterii a vůbec už nevyvolávejme paniku. Jednejme. Jednejme prosím uvážlivě, ale rozhodně. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu ministrovi a nyní otevírám obecnou rozpravu, do které mám přihlášeno pět faktických poznámek. První pan poslanec Chalupa, poté paní poslankyně Černochová, pokud ji nechce stáhnout. (Poslankyně Černochová informuje z lavice, že si to rozmyslí.) Dobrá. Potom pan poslanec Kolovratník, pan poslanec Plzák a potom paní poslankyně Němcová. To jenom pro pořádek, abyste věděli, kdy kdo přijdete na řadu. Prosím, máte slovo, vaše dvě minuty.
Poslanec Bohuslav Chalupa: Dobrý večer, děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, zaznělo zde mnoho slov popisujících stav, slov varujících, slov, která se nás táží na to, co budeme činit. Jsou z hlediska práva je zde vyslovit zcela jistě namístě, nicméně, a omlouvám se za to, neslyšel jsem nic tak nového, aby mě to donutilo k nějakému novému zamyšlení. Nic, co by zásadním způsobem přispělo k mnohatýdenní diskusi a přijímaným opatřením a usnesením k této velmi závažné problematice.
Co mě poněkud překvapilo, je, že řada poslanců zde hovořila tak, jako by tato Poslanecká sněmovna problém nevnímala, jako by ti poslanci, kteří zde nevystoupili, nejsou v tomto směru aktivní. Bohužel mám i pocit, jako by si někteří nepřipouštěli svou odpovědnost za svá hlasování a podpis Lisabonské smlouvy. Jako by nevnímali to, jak jejich straničtí kolegové hlasovali ve věci kvót v Evropském parlamentu. Překvapuje mě to o to více, že tak hovoří i ti poslanci, se kterými se potkávám tu ve výboru pro obranu, tu ve výboru pro bezpečnost, tu v podvýboru pro integrovaný záchranný systém či ve výboru pro migraci a azylovou politiku nebo ve stálé komisi pro kontrolu Vojenského zpravodajství. Právě tito poslanci, vy kolegové, velmi dobře víte, jak dlouho a jak intenzivně se tímto problémem zabýváme. Jak vážně chápeme veškeré aspekty a jak velmi pozorně vnímáme názory našich spoluobčanů.
Řada z nás, kteří v těchto výborech pracují, své názory pronáší velmi zřetelně a jasně a delší dobu. Proto se neztotožňuji s jistou snahou některých politických subjektů si na tomto velmi vážném problému hledat prvoplánově své politické PR, nicméně s ohledem na pozornost médií to samozřejmě chápu.
To, co zde dnes večer zaznělo, to zde v Poslanecké sněmovně nezní poprvé. V řadě případů je to jen myšlenkový extrakt z toho, co již dříve bylo vysloveno řadou z nás -
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane poslanče, váš čas, dvě minuty vypršely.
Poslanec Bohuslav Chalupa: Tak já to rychle dopovím.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Ne, já se moc omlouvám. Jsou dvě minuty, je vás tady dlouhá řada, abychom, případně se přihlaste znovu k faktické nebo do řádné rozpravy. Děkuji.
Další s faktickou paní poslankyně Černochová, stahuje svoji přihlášku. Poprosím pana poslance Kolovratníka. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Martin Kolovratník: Dobrý večer, kolegyně, kolegové, já budu stručný a svůj čas ani nevyčerpám. Nejdříve budu citovat zprávu, kterou jsem přes chat dostal od jedné voličky, občanky z Pardubic, který přesně vystihuje můj postoj: "Imigranti. Obavy chápu a mám velký strach i o své děti. Na druhou stranu, nejsou mi lhostejní a neumím si představit zavřít hranice a nazdar. Navíc vykašlat se na Evropu nejde. Jsme součástí ve všem dobrém i zlém."
Tak to je taková citace jedné z občanek. A já chci říct to, že velmi děkuji a souhlasím s ministrem vnitra Milanem Chovancem, který ten problém jasně popsal. Já jsem tady od něj slyšel jasná stanoviska, jasné formulování politiky, jak budeme postupovat, jaké kroky v tuto chvíli naše vláda činí a bude činit. Podobně jsem slyšel, byť obsáhleji, další závěry a názory od pana premiéra Bohuslava Sobotky. Možná vás překvapím, ale souhlasím s Petrem Gazdíkem, který vyzývá ke konkrétním akcím i na místě. Například k diplomatické nótě na ony bohaté arabské státy, které by měly pomoci, a je to jejich problém. Vyzývá k humanitárním aktivitám České republiky. To jsou stanoviska, která bychom my jako Poslanecká sněmovna měli vzkázat vládě a žádat na vládě, aby tyto kroky podnikala a aby nás o nich zpětně informovala. A to tady budu prosazovat.
Poslední věta. Chci poprosit prostřednictvím paní předsedající paní kolegyni Černochovou, na kterou nebudu pískat ani dnes ani nikdy jindy, aby tuto debatu nezneužívala k politické reklamě. Když paní kolegyně tvrdíte, že vaši europoslanci nějak hlasují a koaliční jinak, tak buďte prosím konkrétní, anebo toto tvrzení stáhněte. Ale nepromítejte tuto debatu do reklamy Občanské demokratické strany.
Děkuji a věřím, že všichni se shodneme na jasném stanovisku vůči vládě, vůči Evropě a hlavně vůči imigrantům. Pěkný večer. ***