(18.10 hodin)
(pokračuje Němcová)
Není určitě žádoucí, aby se tyto masy daly do pohybu, a viděla bych v tom velké riziko nejenom pro Českou republiku. Proto se ODS domnívá, že je lepší jít naproti těmto rizikům tím, že se budeme na evropské úrovni bavit o tom, jak lze navýšit rozpočet z jednotlivých zemí, jak zároveň lze redukovat rozpočet Evropské unie, aby z těch kapitol, které nemají takovou váhu, takovou míru rizika a takové nebezpečí, aby tyto peníze byly převedeny do kapitoly, která by zajistila bezpečnost schengenského prostoru a snažila se řešit nějakým lepším způsobem než dosud otázku uprchlíků.
Jestliže v tom bodě 3 máme, že podporujeme humanitární pomoc, dovolte mi malou odbočku. Vždycky trpím tím, když se ozve jako reakce na naše výhrady proti přijímání uprchlíků věta: No ale to je nehumánní postoj, vždyť přece my jsme povinni pomoci těm, kteří jsou ve velké nouzi a kteří si zasluhují naši pomoc. A já se dívám na ty konvoje lodí, které připlouvají k břehům Evropy, a sama jsem se zajela podívat soukromě do severní Itálie, abych viděla, jaká je tam situace, a vidím dominantně mladé muže, kteří připlouvají a kteří se snaží, aby byli spaseni uprostřed Evropské unie. Pro mě humanitární pomoc, zejména v místech, která jsou ve válečném stavu nebo v těžké situaci neúrody, hladomoru apod., spočívá v tom, že se staráme o ty nejbezbrannější - děti, ženy, staré lidi. Ale najednou je tady otázka, že humanitní postoj je ten, když my se o tyto lidi, kteří zůstávají v Africe, v Sýrii, ti staří, nemocní, děti a ženy, když se o ně postará evropská populace, zatímco jejich synové, místo aby se tam všemi silami starali o své rodiny a bránili nějaké snesitelné poměry uvnitř své země, tak odcházejí do Evropy. Zdá se mi, že v tomto je zkreslený výklad pojmu, co je a co není humanitární pomoc, co je a co není odpovědnost každého jednotlivého člověka, ať už žije v Africe, nebo žije v Evropě. Tolik jsem měla zapotřebí výklad k tomu bodu 3.
A mé otázky vládě znějí takto. Ráda bych znala odpověď na otázku, kolik přesně bylo peněz zatím uvolněno na tuto pomoc v rámci humanitárních táborů. Zda má vláda představu o možném zvýšení těchto prostředků. Zda jednala s někým v Evropské unii a jaké úrovně by toto navýšení mělo dojít. Zajímalo by mě také, zda jednáme s některými zeměmi o rozšíření uprchlických táborů právě v těch místech, odkud migranti přicházejí, s cílem zastavit je tam, zabránit jim v tom, aby se vydali na moře a připlouvali k břehům Evropy, poskytnout jim maximální pomoc tam. Tedy s kterými zeměmi o tom již jednáme.
Čtvrtým bodem našeho usnesení bylo téma kvót. Ono se z toho celkového problému vymyká jaksi nejvíce. Teď je nejdiskutovanějším tématem, zda tedy má Česká republika a spolu s ní ostatní země Evropské unie přistoupit na návrh Komise na povinné rozdělení uprchlíků pro jednotlivé členské země. Ta otázka zviřuje napětí ve veřejnosti nejenom naší, ale vím, že příští týden se k tomu bude konat summit Evropské unie, a myslím si, tak jak jsme se o tom bavili v ODS, že stále platí naše usnesení z února letošního roku. My jako občanští demokraté odmítáme povinné kvóty pro jednotlivé země Evropské unie. Jsme přesvědčeni o tom, že cesta by měla vést přes maximální diplomatické úsilí k vytvoření zón pro uprchlíky v zemích jejich původu s podporou Evropské unie. Prostě zadržet je, co nejvíc to půjde, doma.
Pak jsme přesvědčeni o tom, že by zde měl existovat tlak na Evropskou unii k posílení personální podpory té identifikace a možná i finanční podpory k tomu, aby byli identifikováni ti, kteří už na břehy Evropy dorazí, aby jejich další postup do dalších zemí už byl pod nějakou kontrolou. Mluvili jsme velmi často, a dá se o tom také číst, o modelu Austrálie, která si zřídila takové mandátní území v Kambodži a myslím ještě někde jinde. Nedovolí ani žadatelům o azyl vstup na jejich území, nepřijímá uprchlíky a jednoznačně vyslala signál - týkalo se to, to musím přiznat, spíše těch ekonomických uprchlíků, nikoli uprchlíků z těch válečných zemí, to já chci prosím rozdělit, protože to je jiná situace - ale postavili se k tomu velmi tvrdě a myslím si, že některé prvky z toho australského modelu bychom mohli přijmout.
Domnívám se též, že je velkou chybou systému povinných kvót to, že už tady přece probíhá několik let různé azylové řízení, které bylo nastaveno v různých zemích různě. Ty země, které v minulých letech otevřely široce svou náruč, nyní zjišťují, že to nebylo správné rozhodnutí, že jsou zatíženy už přívalem uprchlíků velmi, a nyní chtějí, abychom tedy my část toho břemene přenesli na nás. Já rozumím principu solidarity, ale nemyslím si, že za to, že jednotlivé společnosti, ať už je to ve Švédsku, Německu nebo v jiných zemích, už začínají cítit významně tuto tíhu uprchlíků, že pomůžeme situaci tím, že zatížíme také sebe sama. Považuji takovou politiku za velmi chybnou.
Mé otázky k tomuto bodu tedy znějí, zda má vláda skutečně jasno v otázce kvót. Protože jsem četla vyjádření pana místopředsedy Bělobrádka, který mluví o tom, že budeme přijímat uprchlíky, a to více než tisíc ročně, proti tomu ministr Chovanec říká, že neví, kde pan ministr Bělobrádek k takovým číslům přišel, že o tom nic neví. Já prosím nezpochybňuji to, že členové vlády mají nějaké své představy, ale zpráva pro veřejnost musí být jasná. Vláda České republiky přistupuje na kvóty, nebo nepřistupuje na kvóty. Chceme přijímat uprchlíky a v jaké výši, nebo nebudeme přijímat. Proto bych tuto otázku chtěla vyjasnit.
Chtěla bych se také zeptat na to, co jsem slyšela, pokud jde o to zatížení Itálie, ale samozřejmě i Řecka, která podle tvrzení pana náměstka Prouzy nebo ředitele odboru, teď nevím přesně, že Itálie nereaguje na nabídky finanční a personální podpory k tomu, aby zvládla tenhle příval. Tak by mě zajímalo, zda skutečně vláda s italskými partnery jednala a nějakou pomoc tohoto typu jim nabídla a skutečně byla odmítnuta.
Pak bych chtěla vědět ještě odpověď na to, co znamená vyjádření eurokomisaře pro vnitřní věci Dimitrise Avramopulose, který říká - cituji: "Dohoda o povinných kvótách bude uzavřena do konce července." Máme tomu rozumět tak, že tady je jasný plán a to všechno, co se odehrává, je takový trochu politický folklór a ví se už předem, že ta dohoda uzavřena bude, nebo je to spíše zbožné přání pana komisaře, nějaký spíše jeho vzkaz domů, který není opřen o žádné reálie, které by vycházely z dosavadních jednání? Na to bych také ráda znala odpověď vlády.
Chtěla bych také vědět, zda jsme jednali s italskou stranou o tom plánu B, o kterém mluvil premiér Matteo Renzi, o tom, že bude vydávat schengenská víza, která umožní běžencům se tři měsíce pohybovat v rámci všech zemí evropského prostoru. On tím možná vyhrožoval, nicméně předseda vlády Itálie není jen tak někdo a zajímalo by mě, jestli jsme s nimi nějak jednali.
Chtěla bych se ještě chvíli zabývat otázkou schengenského prostoru, protože to figuruje v bodě 6 našeho usnesení, kde vyzýváme vládu, aby podporovala volný pohyb osob v rámci schengenského prostoru, a odmítáme návrhy na jeho omezení. Stanovisko ODS je, že trváme na tom, aby to byla priorita České republiky, tedy zachování schengenského prostoru.
Samozřejmě že si velmi pečlivě všímáme toho, co se děje, ať už ze zoufalství v jednotlivých zemích. To, co se praktikuje na hranicích mezi Francií a Itálií blízko městečka Ventimiglia, co se tam děje na severu Itálie, např. ve městě Bolzano, kde na nádraží řada těch utečenců je nyní soustředěna a už tam dochází k potyčkám, protože řada z nich je nespokojených s dosavadním zacházením s nimi nebo s tím postupem.***