(11.30 hodin)
Poslanec Miroslav Kalousek: Za normální situace bych chápal a respektoval vaši připomínku, pane předsedající. Ale v okamžiku, kdy se tady demonstrovalo obrovskými a nesmyslnými cedulemi, předsedající této Sněmovny nezasáhl. Takže jsem logicky pochopil, že nonverbální komunikace je tady povolena a že to je prostě nový styl komunikace. Když si řekneme, že nic takového tady už dělat nebudeme, tak to dělat nebudeme. Ale já jsem si opravdu nezačal.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Na svou obranu jenom to, že jsem v tu chvíli neřídil schůzi, takže jsem zasáhnout nemohl. Takže to je asi všechno, co já mohu říct.
Nyní tedy pan poslanec Zbyněk Stanjura ve svém vystoupení s přednostním právem. Ale prosím tedy nejdřív kolegy o klid! Já chápu, že je to věc, která budí emoce, ale nemyslím si, že je dobré, abychom ty emoce přenášeli do podoby, která není důstojná jednání Poslanecké sněmovny. Děkuji.
Prosím, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, já se dneska omezím spíš na politický či základní ideový střet v tomhle zákoně. Pokusím se být pokud možno věcný a s dvěma malými výjimkami, kdy pak budu hovořit, abych to trošku odlehčil, o dvou konkrétních paragrafech, a jak je zdůvodňuje předkladatel, to znamená vláda České republiky.
Celý ten projekt, když se na něj podíváte a sledujete tu diskusi, ona začala někdy v únoru, kdy Ministerstvo financí poslalo ten materiál do připomínkového řízení. My jsme v té době uspořádali první z našich tiskových konferencí k tomuto tématu a od té doby se vede debata ve veřejném prostoru a je to dobře. Té debaty se neúčastní pouze politici, ale ti, kterých se to bude týkat. Účastní se jí komentátoři ekonomičtí, političtí a já myslím, že to není špatně, že můžeme třídit argumenty.
Proč říkáme, že ten projekt není ekonomický ale politický, či spíše ideologický? Vycházíme z těch čísel. Zhruba se za jeden kalendářní rok vybere 800 mld. daní. Zhruba. I kdybychom vládě uvěřili, jako že nevěříme, že to přinese 12 mld. zvýšených daní ročně, a to nepočítáme náklady státu, ale i kdyby, teď se o tom nechci přít, tak vláda upře sto procent své politické energie, nasazení, k prosazení toho projektu, který by potenciálně podle vlády mohl zvýšit výběr daní o 1,5 %. To je první argument, který říká, že ten projekt není ekonomický, že u ekonomického projektu bychom se určitě připojili k debatě o parametrech a možná bychom přicházeli s pozměňujícími návrhy.
A druhý parametr a druhý argument, proč ten zákon je ideologický a ne ekonomický, je vlastně zpráva NKÚ. Určitě nebudete podezírat opozici, že tu zprávu tvoří. Citovali to tady kolegové už přede mnou, tak jenom připomenu to číslo. Z DPH, které státu uniká, a nikoho z nás to netěší, ta šedá ekonomika, na kterou cílí registrační pokladny, představuje 7 %. A zase - stoprocentní politické nasazení, stoprocentní politická energie (nesrozumitelné). Já neobhajuji 7 % úniku a neobhajuji to, že někdo neplatí daně! A odmítám tu jednoduchou argumentaci: kdo je pro tento zákon, bojuje s daňovými úniky, a kdo je proti tomu zákonu, ten toleruje daňové úniky. Nic takového není pravda a budeme to s veškerou vehemencí odmítat. A budeme přinášet argumenty, proč tomu tak je. Naopak, opakovaně jsme říkali mnohokrát u mnoha zákonů, že v boji s daňovými úniky má tato vláda naši jasnou podporu.
Chci říct, že je to jenom náhoda, že ministr financí, který to předkládá, má rozsáhlé podnikatelské zkušenosti a zaměstnává tisíce či desetitisíce lidí. Kdyby to předkládal Bohuslav Sobotka jako ministr financí, který nikdy nepodnikal, nikdy nikoho nezaměstnával, byli bychom stejně ostře proti, jako když to připravovalo Ministerstvo financí pod vedením Andreje Babiše. Chci říct, že pro nás není důležitá osoba, konkrétní osoba ministra financí, který to předkládá, to v té argumentaci my jako občanští demokraté nebudeme používat. Nám vadí ten samotný princip. A protože jsem říkal, že ta debata se vede ve veřejném prostoru, tak si dovolím ocitovat z jednoho komentáře, který napsal pan Lukáš Kovanda, který to napsal, aspoň to srovnání s tím Chorvatskem, řekl bych výstižněji, než já bych se pokoušel tvořit ty věty.
Nejdřív vám ukážu ten graf. (Ukazuje na papíře.) Velmi rádi dneska tady ukazujeme nějaké cedule, tak tohle je graf. To není žádný politický vzkaz. A je tady poměr, procento šedé ekonomiky. Je tady celkem 31 zemí, 28 členů Evropské unie a tři nečlenové, a to Norsko, Švýcarsko a Turecko. Průměr v těch 31 zemích je 18,3 %. Česká republika je s 15,3 %, máme 11 zemí, které jsou na tom lépe než my, resp. 13, a z toho 11 členů Evropské unie. A 17 zemí a z toho 16 členů Evropské unie je na tom hůře než Česká republika. A já přečtu první tři, kteří tam jsou nejhůř: Bulharsko 31 %, Rumunsko 28,1 %, Chorvatsko 28 %. Třetí nejhorší výsledek. Průměr 18, Česká republika 15,3.
A pan Kovanda napsal v tom komentáři nebo v tom stanovisku, které rád ocituji, tato slova: Pochopitelně - a já s tím souhlasím, proto to cituji - podíl 15,3 % není důvodem k jásání. Stále je co zlepšovat. Potěšující však je nejen to, že dosahujeme nižší hodnoty než země Evropské unie ve svém průměru, ale to, že za státy, které jsou mnohdy uváděny coby vzorové, zaostáváme docela nepatrně. Německo vykázalo podíl šedé ekonomiky 12,2, to je rozdíl 3 procentní body. A Švédsko 13,6, což je rozdíl 1,7 procentního bodu proti České republice.
Za vzor je nám dávána ovšem jiná země, a to Chorvatsko. Protože zavedlo elektrickou evidenci tržeb. V balkánské zemi k tomu mají svůj dobrý důvod. Velikost šedé ekonomiky byla v tom průzkumu 28 %. Šedá ekonomika je tam tedy dvakrát rozsáhlejší než v České republice. Když je nám nyní tedy Chorvatsko dáváno vzorem, a to je to přirovnání, které jsem si vypočetl, které se mi i líbí, je to jako by dvojkař, který se chce stát jedničkářem, si bral vzor z pětkaře, který se chce stát čtyřkařem. A všichni se shodneme na tom, že z dvojky dostat se na jedničku je mnohem složitější a náročnější než z pětky se dostat na čtyřku.
A když se na ta čísla podíváte ještě blíže, tak je taky důležitá dynamika snižování toho schodku vzhledem k HDP. A i v tom jsme lepší než Chorvatsko, i v těch letech, kdy už Chorvatsko mělo zavedenou elektronickou evidenci tržeb. Všem to doporučuji, jsou to oficiální tabulky, má to osm stran, ten stručný komentář. Pak je k tomu i podrobná metodika k tomu, jakým způsobem se to vypočítává a jak se to porovnává.
Velmi často jsme tady slyšeli dneska o rovných podmínkách. Už to říkali někteří předřečníci. Tak v tom původním návrhu v únoru se počítalo, že se to bude týkat 600 tisíc podnikatelských subjektů. I po tom křiku, který spustila opozice a my, Ministerstvo financí v tom uhnulo a je jich 300 tisíc. Tak najednou je to 50 %, a je to dobře. To já nekritizuji, aby moje slova nebyla otáčena a překrucována. Tak kde je ta rovnost, když ze 100 % jsme pod nějakým politickým tlakem 50 % dali pryč?
A když se podíváte na to, kterých se to týká, a zase o tom už někteří kolegové mluvili, tak se to týká jenom některých segmentů a ostatních ne. A co je horší, i v těch segmentech jsou už dneska uvedeny výjimky. Například příspěvkové organizace, které velmi často provozují hostinskou činnost jako doplňkovou činnost a tvoří konkurenci ostatním provozovnám na území své obce nebo svého města. A tady už je ze zákona na tu samou činnost ustavena výjimka. Kde je ta rovnost, o které tak rádi mluvíte? A já, někteří z nás to dělají, mám tady tisk 513, mám tady dvě záložky a rád ocituji. To jsou ty dvě výjimky, když říkám to, co nebude obecně politické, ale konkrétní. Nazval jsem si je "spropitné a Zvonokosy".
Tak spropitné. Docela zajímavým způsobem se s problémem spropitného předkladatelé vyrovnávají v důvodové zprávě. V zásadě říkají: Když se spropitné dělí mezi všechny, nebo většina, nebo aspoň některé v té provozovně, tak je to nahodilý příjem, kterým host oceňuje nějakou kvalitu služeb, a je to v pořádku daňově. Ale když si to nechá jenom jeden, například někdo má malou živnost, tak je to daňový příjem a mělo by podléhat všem daňovým řízením. No mně to přijde poměrně zvláštní a chci se zeptat, a je to spíš řečnická otázka, já fakt o tom detailu dneska nechci debatovat - kdo bude kontrolovat rozdělení spropitného v těch provozovnách? Jak je bude vykazovat? Kdo to bude kontrolovat, jak se zjistí, mezi kolik lidí a jak reálná taková statistika bude? Ale to skutečně jen na okraj. ***