(9.10 hodin)
(pokračuje Valachová)
Domnívám se, že vaše obavy pramení zejména z toho, že právo na vzdělání musí být realizováno na našem území rovným způsobem, ať se jedná o cizince, nebo nikoliv. Nicméně školský zákon v § 20 jednoznačně ustanovuje, že občané Evropské unie a jejich rodinní příslušníci mají přístup ke vzdělávání a školským službám podle tohoto zákona za stejných podmínek jako občané České republiky. Stejně tak osoby, které nejsou osoby Evropské unie, mají za stejných podmínek jako občané EU přístup k základnímu vzdělávání - to je ta záležitost, na kterou upozorňujete - pokud pobývají na území České republiky.
Co je ale klíčové, je tedy to, že poskytování základního vzdělávání, to je povinná devítiletá školní docházka, což je tedy něco jiného než realizace práva na vzdělání, nejsou to stejné množiny, není vázáno na fakt, že žák cizinec pobývá na území České republiky oprávněně. Tato ustanovení, tak jak jsem je definovala, podle školského zákona jednoznačně korespondují s příslušnými články Úmluvy o právech dítěte, a nemělo by tedy dojít k tomu, že toto ustanovení, které jste interpeloval, by bylo interpretováno jako neústavní, onen tedy § 50.
Nicméně chci upozornit na to, že § 50 je vlastně administrativním opatřením, které reflektuje na obecné povinnosti, které směřují jak směrem k dětem cizinců, tak tedy k těm ostatním. A to je tedy v § 22 odst. 3, kdy podle školského zákona mezi základní povinnosti zákonných zástupců v oblasti plnění povinné školní docházky žáka patří povinnost zajistit, aby žák docházel řádně do školy, a potom také aby oznamovali škole údaje podle § 28 odst 2 a 3 školského zákona, mimo jiné místo trvalého pobytu či pobytu na území České republiky. Ustanovení § 50 odst. 4 tak zavádí pouze nové pravidlo administrativního ukončení základního vzdělávání, byť zvláštní s ohledem na ostatní skupiny žáků, a máme za to, že v tomto případě se nejedná o neústavní ustanovení.
Nicméně jsem porozuměla velmi správně, vážený pane profesore, vašim obavám z hlediska možné praxe, která nemusí reflektovat to, že v důsledku tohoto administrativního ukončení již se nikdo nebude zajímat, jakým způsobem je právo daného dítěte na území realizováno, nebo dokonce zda na území nesetrvává, a nemá tedy samozřejmě i dál povinnost povinné školní docházky, a tedy zda tady tyto záležitosti budou dostatečně v praxi reflektovány.
V tuto chvíli bych svou reakci uzavřela tak, že nemám obavu, že se jedná o neústavní ustanovení, ale sdílím s vámi pochybnosti v tom smyslu, že by mohla být praxe taková, že by k neústavnímu zacházení mohlo v konkrétním případě docházet. Proto si dovolím svou reakci na vaši interpelaci doplnit v tom smyslu, že učiním metodická a koordinační opatření směrem ke vzdělávacím institucím v tom charakteru, abych je upozornila na tyto možné konotace a zabránila případnému postižení konkrétního žáka-cizince. V tomto ohledu bych nabídla, že samozřejmě písemně tuto svou argumentaci doplním včetně doložení metodického usměrnění v této oblasti. A samozřejmě pokud bych detekovala v rámci území, že k takovým případům dochází, tak bych následně informovala poslance a poslankyně o této skutečnosti spolu s návrhem řešení. Nicméně samotné ustanovení za neústavní nepokládám.
Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Zeptám se pana poslance, zda chce reagovat. Prosím, samozřejmě.
Poslanec Rostislav Vyzula: Vážená paní ministryně, velice si vážím vašeho vstřícného postoje a jsem maximálně spokojen, protože takový postup eventuálně by mohl nastat a mohl by být nepříjemný. Známe mnohé případy i z Evropské unie podobných situací. Jen jsem na to chtěl upozornit, aby si toho ministerstvo bylo vědomo, protože on nikdy neví člověk, ale stát se to může. Děkuji velice a jsem maximálně spokojen.
Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, tím pádem předpokládám, že nenavrhujete nesouhlas. A pokud paní ministryně nechce již vystupovat, můžeme tuto interpelaci ukončit. Děkuji.
Další interpelací je interpelace pana místopředsedy Filipa na pana ministra Zaorálka. Ale pana místopředsedu Filipa tady nevidím, takže to je přesně ten případ, na který jsem upozorňoval, tzn. § 112. Tudíž tato interpelace také nebude projednávána.
Budeme pokračovat interpelací pana poslance Ondráčka na pana ministra vnitra. Pan ministr vnitra Milan Chovanec odpověděl na interpelaci poslance Zdeňka Ondráčka ve věci ohledání místa činu při násilné smrti muže v Jihlavě. Interpelace spolu s odpovědí se předkládá jako tisk 517. Otevřu rozpravu, nicméně upozorňuji, že pan ministr vnitra je řádně omluven z důvodu zahraniční cesty.
Pan poslanec... (Gestikuluje z místa.) Pokud navrhujete přerušit z důvodu nepřítomnosti pana ministra, tak prosím na mikrofon a samozřejmě o tom nechám hlasovat.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Pane předsedo, dobré dopoledne. Vzhledem k nepřítomnosti pana ministra navrhuji přerušení projednávání této interpelace do jeho přítomnosti. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. O tomto návrhu rozhodneme hlasováním.
Zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí s přerušením této interpelace. Kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování má číslo 233. Přihlášeno je 96, pro 83, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl přijat. Tato interpelace byla tedy přerušena.
Budeme tedy pokračovat interpelací paní poslankyně Jitky Chalánkové. Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová odpověděla na interpelaci paní poslankyně Chalánkové ve věci budoucnosti českých dětí umístěných v pěstounských rodinách v Norsku po dosažení jejich zletilosti. Interpelace se spolu s odpovědí předpokládá jako tisk 518. Nicméně i tady platí to, že paní ministryně je řádně omluvena. Otevírám rozpravu a prosím paní poslankyni.
Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji, vážený pane předsedo. Vnímám, že paní ministryně je řádně omluvena, přesto nebudu navrhovat přerušení tohoto bodu, ale ani hlasování o spokojenosti či nespokojenosti, a ráda bych se tímto způsobem vyjádřila k odpovědi.
Vážená paní ministryně, vyjádřila jsem nesouhlas s vaší odpovědí na moji interpelaci proto, že jste zřejmě špatně pochopila moji otázku, respektive odpovídáte na něco jiného, než jsem se ptala. Ostatně v textu sama přiznáváte, že vám není jasné, co svou interpelací sleduji. Já vám to tedy vysvětlím.
Můj dotaz zněl: Předpokládejme, že Denis anebo David Michalákovi zůstanou v pěstounské péči až do dosažení zletilosti. Svého českého občanství nemohou být zbaveni. Co se s nimi stane po dosažení zletilosti? Jaká práva budou mít v Norsku jako cizinci? Co se s nimi stane, až na ně norský stát přestane pěstounům vyplácet štědré přídavky a dávky? Budou k nim mít pěstouni vyživovací povinnost? Budou mít nárok na zabezpečení ze strany norského státu? A jak se k nim zachová český stát, rozhodnou-li se ve svých 18 letech vrátit do České republiky a nebudou umět ani slovo česky? Bude český stát vůči nim vynucovat občanské povinnosti, například připravovanou odvodní povinnost?
Pochopitelně šlo z mé strany jen o příkladný výčet. Podstatou mé otázky je fakt, že státní občanství si člověk nemůže volit. Rodí se s ním a je obtížně je měnit. Svoji státní příslušnost si nosíme sebou, většinou dobrovolně, ale nefunguje to tak, že by každý byl státním příslušníkem toho státu, na jehož území se právě nachází. Lidé jsou dnes velmi mobilní, ale státní občanství je svazek relativně trvalý a dlouhodobý. Jeho podstatou je věrnost své zemi. Ze státního občanství nevyplývají pro občany toliko práva, ale i povinnosti.
Denis a David tedy budou ve svých 18 letech v Norsku stále de iure cizinci. I pokud by nějak získali ať už dobrovolně, či proti své vůli norské občanství, neznamenalo by to, že přijdou o české státní občanství. Toho nemohou být norským státem nijak zbaveni, protože o české státní příslušnosti Norsko nerozhoduje a rozhodovat nesmí. Tak jednoduše to nefunguje, že ziskem jednoho občanství automaticky ztratíte dosavadní. Proto existuje tolik lidí s dvojím či vícečetným občanstvím, proto existují i lidé bez občanství.
Dvojí občanství pak vede k právní schizofrenii a střetu zájmů. Například pan ministr Dienstbier je povinen zachovávat věrnost České republice i Spojeným státům americkým, přitom za to, že je občanem Spojených států amerických a vyplývají mu z toho i povinnosti, o kterých možná nemá ani tušení, vůbec nemůže. ***
Vy uvádíte ve své odpovědi, že příkladný návrat již zletilých chlapců do České republiky by byl věcí jejich úvahy a vážení všech okolností včetně zvážení jazykové výbavy. ***