(15.40 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Paní ministryně je legislativec. Řekla tady takovou větu, že je jedno, jestli je to většina, nebo menšina. A co když je to výrazná menšina? Já jsem myslel, že ty případy jsou tři. Mě bude zajímat i procento. Já bych chtěl slyšet, když už budete ta čísla zjišťovat, nejenom odhad, ale skutečně číslo. Jinak se pohybujeme v nějakých odhadech, pocitech, signálech, zkušenostech, informacích. Já jsem slyšel: byly to vesnické školy, nebyly to vesnické školy, je jich hodně, není jich hodně, odbory to chtěly, odbory to nechtěly.
Při vší úctě k mému kolegovi panu poslanci Hegerovi, jak říká: možná to k ničemu není, ale vyšleme pozitivní signál... No já nevím, jestli máme vysílat pozitivní signál tím, že změníme nějaké paragrafy. Jestli je to to pravé. A skutečně (nesrozumitelné), že to dělají ty soukromé školy. Už to trošku někteří berou zpátky, už to nejsou ti starostové, už jsou to možná ti soukromí majitelé, kteří to to... A říci větu, tady to zaznělo opakovaně, řekla to i paní ministryně, že to je málem nezákonné. To je ale přece zákonný postup. A já jsem se ptal, jaký je rozdíl mezi jinými profesemi. V jiných profesích to je mravné a v této profesi je to nemravné? V jiných profesích, když mají smlouvu na dobu určitou, tak dostanou hypotéku a úvěr na rozdíl od učitelů, nebo nedostanou? Proto já jsem příznivec obecného řešení a ne speciálního.
K tomu zákoníku práce. Samozřejmě že stávající stav zákoníku práce vede k tomu, že je menší počet pracovních míst, než by být mohl. Protože není to takový ten svět, kde jsou ti zlí zaměstnavatelé a ti hodní zaměstnanci. Taky jsou zaměstnanci, kteří nejsou hodní, když to řeknu takhle eufemisticky. A zbavit se ho není úplně jednoduché pro toho zaměstnavatele. A není to jenom problematika jakoby výrobních firem, ale je to i v tom školství. Zeptejte se starostů, jak jednoduché je vyměnit ředitele, který není dobrý. Pokud nic neporušil, formálně všechno plní, jenom ta škola stagnuje. Například není tak oblíbená v tom městě. Chodí tam menší počet žáků. Máte šanci vyměnit toho ředitele? No nemáte. Protože se tady vykládá vždycky pohádka, jak si starosta udělal ze svého kamaráda nebo z ženy kamaráda ředitele či ředitelku té malé školy. A to přece, kdo se tomu věnuje na tom městě a ještě třeba ve větším městě, jako je Opava, když máte 14 základních škol, tak uvidíte ty trendy, která škola je výborná, která je průměrná a na které spíš dochází k problému, že rodiče o ni ztrácejí zájem. A máme šanci vyměnit toho ředitele? Paní ministryně, zkuste dát samosprávě nějaký nástroj, aby měli šanci! Nemáte šanci. Vůbec ne.
Když se prosadilo do zákona opatření poměrně běžné v jiných profesích, opatření, že jednou za šest let se může vypsat tendr na ředitele, co to spustilo za odpor! Jak málo odvážných zřizovatelů se k tomu postavilo. A (nesrozumitelné) plošně. Proč plošně? To jsou přece věci, které se mají řešit individuálně. Ne plošně všem dávat smlouvy na dobu neurčitou a taky ne všechny jakoby pravidelně měnit.
Takže ten zákon prostě je zbytečný. Možná že projde 15. září, možná projde 22. září. Ale v okamžiku, kdy ta čísla nebudeme mít před třetím čtením, a já myslím, že návrh pana poslance Gabala byl naprosto korektní. Ať se teď netrápíme. Tomu rozumím. Pokud ta čísla tam nejsou, je to chyba vašeho předchůdce, protože ta čísla tam měla být, abychom věděli o faktech, jestli skutečně někomu pomůžeme, nebo jenom máme signály, ať už dobré, nebo špatné.
A já jsem neříkal, že někdo nastupuje v průběhu školního roku, jak tady někdo z předřečníků zmínil. Já jsem říkal: Ano, podle zákona a podle logiky školské veřejnosti je školní rok od 1. září do 31. srpna. Podle zkušeností a interpretace rodičovské veřejnosti a té žákovské, která je tedy mnohem větší, školní rok začíná 1. září a končí 30. 6. Tak to přece je. Jinak to vnímají ředitelé a učitelé, délku školního roku, a jinak to vnímají žáci a rodiče. Jinak by nebyly přece prázdniny. Dneska někde sedm, někde osm, někde 12 dnů (týdnů?).
Takže mně to nepřijde, a nikdy jsem ředitelem školy nebyl a nebudu, ale mně to zas nepřijde tak úplně vyloučené, že někoho přijmu 1. července. Aby měl čas se připravit a 1. září se plně zapojil do výuky. Přijde mi to mnohem logičtější než někoho přijímat k 1. září, aby ten den podepsal pracovní smlouvu a šel učit za hodinu. Mně to pak přijde, že by to klidně mohlo takhle fungovat. A mám takový pocit a mám takové signály a slyšel jsem, že se tomu tak děje, že od 1. 7. to je, ale úplně přesně to kvantifikovat neumím. Ale měli bychom se nad tím zamyslet a říct, jestli je to dobrý, nebo špatný nešvar, a na základě toho buď, přijmout nebo nepřijmout další paragraf. Děkuji.
A jestli vám někomu připadá jakoby absurdní debata a absurdní argumenty, které říkám, je to pravda. Ale jak chcete jinak reagovat, když máte absurdní návrh a k tomu absurdní zdůvodnění? Tak pak se snažíte v rozpravě ukázat na komičnost nebo nelogičnost a používáte možná karikaturu, možná zkreslení, možná silnější slova, silnější příklady, než by si úplně věcná debata zasloužila. Ale když vláda neví, kolika lidí se to týká, ale to dobro páchat lze a chce, tak je to potom složité.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím s faktickou poznámkou paní poslankyni Semelovou. Potom paní ministryně a potom paní poslankyně Bohdalová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Marta Semelová: Abych pravdu řekla, já tu diskusi ze strany pravice nechápu. To není o dojmu, to není o pocitu. Ti kantoři to prostě prožívají na vlastní kůži. Jsou tady statistiky Úřadu práce, jsou tady informace každý rok z médií, z různých krajů, z různých míst, z různých škol, jsou tady informace odborů, Asociace pedagogů a ředitelů základních škol, dalších pedagogických asociací. A v momentě, kdy se má přijmout nějaký zákon, který tu situaci má vyřešit, nebo alespoň zlepšit, tak my tady budeme desítky minut, hodiny diskutovat nad tím, jestli ten zákon je zbytečný, nebo není zbytečný a jestli ho náhodou nemáme znova odložit! (Potlesk zleva.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Poprosím paní ministryni k mikrofonu.
Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Já si dovolím reagovat na tu otázku zákonnosti a nezákonnosti postupu. Domnívám se, že se jedná o nezákonný postup, a rozdílnost z hlediska pedagogických pracovníků je zejména v tom, že tento nezákonný postup je zcela zjevný právě proto, že ten školní rok pokračuje. Takže opakovaně pedagogové ztratí zaměstnání, takzvaně ztratí, 30. června a potom ho tedy náhodně nabudou 1. 9. V tomto případě nejde pouze o smluvní volnost mezi stranami, která by samozřejmě zásadně měla být rovná, ať se jedná o jakékoli povolání či profesi, a v tomto se bezpochyby shodneme, ale v tomto případě rukojmím nejsou jenom učitelé, ale zejména děti a vzdělávání a kvalita jejich vzdělávání.
Takže jako ministryně školství v žádném případě to nehodlám tolerovat a budu v každém případě tento vládní návrh zákona dál hájit a podporovat. S výhradou toho, že respektuji výhrady poslanců, které zazněly, že máte právo na to, aby důvodová zpráva obsahovala tato data. A činím zde příslib, že samozřejmě při závěrečném hlasování tato data budete mít k dispozici. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Mám zde pět faktických poznámek. Poprosím k mikrofonu paní poslankyni Bohdalovou, připraví se paní poslankyně Hnyková, pak pan poslanec Kořenek. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Vlasta Bohdalová: Nedá se nic dělat, ale školství rozumí v této Sněmovně úplně každý. A proto se o něm vždycky takhle dlouho bavíme. Přátelé, kdyby se tahle věc týkala deseti, dvaceti kantorů, které toto postihne, tak by to stálo za to to tady řešit. Vzpomeňte si na těch přes 200 nebo 2 000 dětí, nevím přesně, kolik to přesně bylo, kvůli kterým jsme se tady bili ohledně lesních školek. Tak tady taky padala různá čísla. Ale tady se bavíme o lidech, kteří připravují naši mládež na budoucnost. A já vám řeknu, že je velice nedůstojné, aby kantor deset měsíců vyučoval na střední škole matematiku a kluci potom o prázdninách jeli na vodu a ten samý kantor, protože dva měsíce nemá práci, je obsluhoval v kempu v kiosku! A to je to, čemu tenhle zákon má zabránit.
Já si myslím, že je úplně jedno, jestli víme, jestli teď je těch 1 300 lidí, nebo jestli je to 700 lidí. Ale když nám to paní ministryně řekne před třetím čtením, tak každý budete mít možnost si zvážit, jestli pro vás 700 kantorů, 100 kantorů nebo 2 000 kantorů je moc, nebo málo. Děkuji za pozornost. (Potlesk části poslanců.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a poprosím k mikrofonu paní poslankyni Hnykovou, připraví se pan poslanec Kořenek, po něm pan poslanec Urban. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Jana Hnyková: Vážené kolegyně a kolegové, já jsem nechtěla vystoupit, protože tomu školství opravdu nerozumím. Ale kladu si jednu základní otázku. My tady o tom mluvíme, ale vůbec za tím nevidíme toho člověka. Vždyť ten učitel, který dostane, a víme každý ve svém kraji, že je to prostě nešvar, který se děje. Za a) za tím učitelem musíme vidět, že to je člověk, který potřebuje mít aspoň nějakou jistotu. A já bych byla velmi ráda, abychom už ukončili tuto debatu a mohli se věnovat dalším zákonům. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců Úsvitu.) ***