(11.30 hodin)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Stupčukovi. Posledním zatím přihlášeným do obecné rozpravy - pardon, s faktickou poznámkou paní poslankyně Černochová. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Jana Černochová: Pane místopředsedo, já bych chtěla poprosit, zdali by bylo možné přerušit projednávání tohoto bodu, než se lavice za mnou zaplní ministry. Vidím statečnou paní ministryni školství. Připadá mi, že pokud projednáváme tak zásadní zákon, který i v tom předvolebním klání hrál velmi významnou roli, máme tady i hosty na galerii, tak je zcela nedůstojné, aby se projednával tento zákon a za námi byly prázdné lavice. Navrhuji přerušení do doby, než se alespoň částečně zaplní lavice za mnou. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se velmi omlouvám, paní poslankyně. Jednak zákonná podmínka přítomnosti alespoň jednoho z ministrů je splněna. Pokud máte procedurální návrh?
Poslankyně Jana Černochová: Navrhuji přerušení do doby, než tady bude pan ministr vnitra a pan premiér.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: To je upřesnění. Budeme hlasovat o procedurálním návrhu paní poslankyně Černochové do přítomnosti pana ministra vnitra a pana premiéra.
O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro přerušení tohoto bodu do přítomnosti. Pardon, prohlašuji toto hlasování za zmatečné. Je tady žádost o odhlášení. (Poslanci houfně přibíhají do sálu.) Odhlašuji vás tedy všechny. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami. Jedna podmínka už je splněna. Pan ministr vnitra je přítomen.
Budeme tedy hlasovat, pokud paní poslankyně souhlasí, pouze do přítomnosti pana premiéra. Je to tak.
Zahajuji hlasování o přerušení tohoto bodu do přítomnosti pana premiéra. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?
Je to hlasování pořadové číslo 227. Přihlášeno je 125 poslankyň a poslanců, pro 23, proti 82. Návrh nebyl přijat.
Budeme pokračovat v obecné rozpravě, do které je přihlášen pan poslanec Václav Snopek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Snopek: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, stručné vyjádření k návrhu tohoto zákona by se nechalo shrnout do jedné věty. Jedná se o účel chvályhodný, pozitivní, ale současně nepromyšlený, nedotažený, zvyšující administrativní náročnost a hlavně značně rizikový.
Návrh neprošel řádným legislativním procesem a nebyl připomínkován územními samosprávnými celky a jakási dotazníková akce směrem ke krajům nemohla, a žel nenahradila řádný proces přípravy. Nelze upřít snahu komplexním pozměňovacím návrhem odstranit nejožehavější nedostatky návrhu zákona, ale nejen podle mého názoru, ale i řady právníků takto předložený návrh neodstraňuje četná rizika. Ta nelze odstranit ani prováděcím nařízením. Bývalo dobrou praxí, že s návrhem zákona byl předkládán i prováděcí předpis nebo nařízení, a v případě tohoto zákona by to bylo velice žádoucí. Z dikce pozměňovacího návrhu, kde je řada nedostatků, víme, že nemůžeme potom prováděcí vyhláškou měnit jak podstatu, ale ani obsah zákona.
Až díky komplexnímu pozměňovacímu návrhu jsme se dozvěděli o značně podhodnocených nákladech původního nákladu na realizaci zákona. Z dopadové studie vypracované Ministerstvem vnitra vyplývá, že v případě zveřejňování smluv nad 50 tis. bez daně z přidané hodnoty se náklady pohybují od 300 mil. do 1 mld. ročně. Často se tu dohadujeme o penězích a tady je vidět jedna miliarda. Spotřeba navýšení pracovníků zaměstnaných pro zveřejňování smluv je odhadována na 8 tis. přepočtených pracovníků. Někdo by mohl říci, že je to boj proti nezaměstnanosti, ale bohužel účel zaměstnanosti nebude přinášet další vyšší hodnoty. Vedle údajů z dopadové studie Ministerstva vnitra je znám i stínový přepočet RIA z dílny Centra aplikované ekonomie, kde náklady na zveřejňování se pohybují v částce až 1,5 mld. To nejsou údaje jiné než ze samotného Ministerstva vnitra.
Celý návrh zákona, původní i komplexní pozměňovací, jsem konzultoval s řadou právníků na úrovni Pardubického kraje. Pouze pro názornost: V rámci Pardubického kraje je předpokládaný počet zveřejňovaných úkonů přibližně 30 tis. Opomenu-li krajský úřad, kde podle původního přepočtu by to znamenalo nárůst o tři pracovníky, musím ale uvést i další příklad a je to Pardubická krajská nemocnice přibližně s 11 tis. objednávkami a 3 tis. smluv. Jaký to bude mít následek? Odčerpání finančních prostředků z léčebné péče na administrativu.
A to hlavní, co by v zákoně mělo být jasné, je nejasnost v posuzování. Nelze dopustit individuálně složité posuzování toho, jaké smlouvy mají být zpřístupněny a eventuálně jaké údaje znečitelněny. V tomto směru musí být zákon jednoznačný. Ve hře je totiž fatální věc a je to platnost smlouvy. Neplatnost právního úkonu je nejhorší sankcí práva ve vztahu k určitému právnímu jednání. Může být lákavou cestou ale jen pro toho, kdo nebude řešit její důsledky. Advokáti určitě budou mít hodně práce navíc a divil bych, kdyby v takovémto případě nejasného zákona protestovali. Někde jsem dokonce četl, že si s tím i poradí.
Pro bližší pochopení upozorňuji i na skutečnost, a to tu zaznělo, že vedle navrženého zákona musíme mít na zřeteli i paragrafy 2991 až 3005 nového občanského zákoníku, se kterým musí územní samosprávné celky pracovat, a dostat novelu tohoto zákona do litery občanského zákoníku bude poměrně složité. Daleko lepším řešením než zneplatnění smlouvy by určitě bylo stanovení sankcí například odvozené od ceny zboží či díla než neplatnost smlouvy.
Chci upozornit i na některé další skutečnosti. Zveřejňování jakýchkoliv osobních údajů je značně rizikové. Jedno z rozhodnutí Evropského soudního dvora C92/09 a 9309, body 58 a 59. Dovolím si citovat: "Zveřejnění jmenovitých údajů o uvedených příjemcích a přesných částkách, které obdrželi, na internetové stránce tak vzhledem k tomu, že se tyto údaje stávají dostupnými třetím osobám, představuje zásah do jejich soukromého života ve smyslu článku 7 Listiny." V tomto ohledu nemá význam skutečnost, že zveřejněné údaje se týkají profesní činnosti. Evropský soud pro lidská práva v tomto ohledu v souvislosti s výkladem článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech rozhodl, že výraz soukromý život nesmí být vykládán restriktivně a žádný zásadní důvod neumožňuje vyloučit profesní činnost z pojmu soukromý život.
Návrh omezující zveřejňování obchodních smluv s podnikateli fyzickými osobami je zřejmě diskriminační. Pokud budou zveřejňovány, měly by být anonymizovány. K čemu je pak takové zveřejnění? Podnikatelé veřejnoprávní pak budou diskriminováni, mám na mysli státní podniky, a ty podle § 1 zákona č. 77/1997 Sb. vykonávají podnikatelskou činnost vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. S majetkem státu mají hospodařit účelně, hospodárně a rozvíjet ho. Je to tedy v rozporu se zájmem podniků, tedy jejich zřizovatelů či zakladatelů. Je to tedy v rozporu s veřejným zájmem. ***