Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

33.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 585/2004 Sb.,
o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon),
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 455/ - prvé čtení

Požádám pana ministra obrany Martina Stropnického a pana zpravodaje pro prvé čtení Václava Klučku, aby zaujali svá místa u stolku zpravodajů, a zároveň požádám pana ministra, aby z pověření vlády předložený návrh uvedl. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr obrany ČR Martin Stropnický Děkuji, pane předsedající. Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, dovolte mi, abych odůvodnil předložené vládní návrhy zákonů branné legislativy, kterými vláda naplňuje svoje programové prohlášení, v němž se zavázala, že dokončí potřebné změny v branné legislativě. (V sále je značný hluk.)

Stěžejním návrhem je vládní návrh novely branného zákona a s ním souvisejících zákonů. Vláda tímto reaguje na neustálý a bohužel nikoli příznivý vývoj bezpečnostní situace v Evropě a rovněž na ne zcela uspokojivý stav zálohy ozbrojených sil České republiky, která v důsledku legislativní nečinnosti od roku 2004 zůstává nevycvičeným -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane ministře, já vás na chvilku přeruším a požádám sněmovnu o klid. Pokud hlouček vlevo diskutuje jiné téma, tak ať odejde diskutovat do předsálí a nechá pana ministra obrany přednášet ten návrh. Já ještě počkám... Děkuji, pokračujte, pane ministře.

 

Ministr obrany ČR Martin Stropnický Čili ne zcela uspokojivý stav zálohy ozbrojených sil České republiky, která v důsledku legislativní nečinnosti od roku 2004 zůstává nevycvičeným a stále se početně ztenčujícím sborem. Připravenost Armády České republiky zejména v minulosti negativně ovlivnil také snížený rozpočtový rámec Ministerstva obrany.

Návrhy zákonů tvořících soubor branné legislativy jsou připravovány již několik let s vynaložením značného úsilí věcných i legislativních týmů. Toto úsilí však dosud nevedlo k očekávanému normativnímu výsledku. Branná legislativa má silný společenský a politický kontext a význam. Jako nově jmenovaný ministr obrany jsem byl samozřejmě povinen seznámit se detailně s jejím obsahem, tak jak byla připravena, a posoudit její správnost. Také proto jsem i spolu s přihlédnutím k proměně mezinárodní bezpečnostní situace původní návrh vzal zpět. Zodpovědně upravené návrhy pak prošly novým připomínkovým řízením a dvojím projednáváním v Legislativní radě vlády. Ta označila jako hlavní okruhy úprav, jimž je potřeba věnovat pozornost z hlediska zajištění jejich ústavnosti: a) povinnost stanovit podmínky doplňování ozbrojených sil výlučně zákonem, dále pak zachovat genderovou rovnost a dále pak vyloučit výběrový princip pro odvodní řízení a povolávání vojáků v záloze k výcviku na vojenském cvičení. Na základě těchto podnětů Ministerstvo obrany návrhy zákonů upravilo a v tomto upraveném znění byly také schváleny vládou a předloženy k dalšímu legislativnímu projednávání v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. S hlavními zásadami obsaženými v souboru návrhů zákonů bych vás teď rád stručně seznámil.

Dominantním prvkem navrhovaných úprav je řešení postavení vojáka v aktivní záloze, které se přibližuje postavení vojáka z povolání s maximálním využitím jeho předcházejícího výcviku a nabytých zkušeností a vědomostí. Mnohá ustanovení v zákoně jsou inspirována zkušenostmi s vytvářením zálohy v zahraničí. Týká se to například vytvoření zvláštní kategorie povinné zálohy, pro niž bylo využito systému takzvané operativní zálohy podle francouzského modelu. Ve Francii se tato záloha skládá jednak z dobrovolníků, kteří podepíší kontrakt na jeden až pět let služby, jednak z bývalých vojáků z povolání, kteří musí být po skončení služebního poměru dalších pět let k dispozici. Zvláštní kategorie povinné zálohy bude významným prvkem doplňování ozbrojených sil vzhledem k připravenosti bývalých vojáků z povolání, kteří jsou v ní zařazeni.

Za účelem posílení úlohy aktivní zálohy se nově navrhuje možnost vojáků v aktivní záloze účastnit se také zahraničních misí. Dále se stanoví systém motivace vojáků v aktivní záloze a finanční kompenzace pro jejich zaměstnavatele. Návrh rovněž zohledňuje požadavky stávajících vojáků zařazených do aktivní zálohy a zintenzivňuje jejich výcvik. Navrhovaná úprava zahrnuje také institut dobrovolného vojenského cvičení. Dobrovolné vojenské cvičení je koncipováno pro všechny občany schopné vojenské služby, kteří se chtějí podílet na obraně státu, avšak nemají zájem vstoupit do aktivní zálohy ozbrojených sil. Významnou úpravou je stanovení možnosti doplnění ozbrojených sil vojáky v záloze a jejich přípravy před vyhlášením stavu ohrožení státu, nebo dokonce válečného stavu. Tímto opatřením se částečně odstraňuje nedostatek, který vznikl v roce 2002 při zahájení profesionalizace ozbrojených sil a byl umocněn v roce 2004 přijetím branného zákona. V důsledku toho došlo ke snižování absolutního počtu vojáků v záloze, zvyšování jejich průměrného věku a zásadnímu snížení připravenosti vojáků v záloze. V současné době proto chybí přípravné období, které by umožnilo zvýšit obranyschopnost České republiky ještě před vypuknutím konfliktu, a to včetně doplnění a přípravy ozbrojených sil osobami a vojenským materiálem.

Vláda se při schvalování návrhu musela vypořádat také s tím, zda využije principu dobrovolného, nebo povinného přejímání branné povinnosti občany. Historické tradice spíše potvrzují využití principu doplňování ozbrojených sil na základě branné povinnosti. Vláda se nakonec přiklonila k využití provádění odvodního řízení pro 18leté občany a částečně tímto opatřením nahradila absenci přípravného období.

Předkládané návrhy zákonů jsou specifické nejenom v předmětu úpravy, ale také v zohlednění historických zkušeností této země, které nás vedou více než kohokoliv jiného k vlastnímu úsilí zajistit mír a bezpečnost. Bez důsledné přípravy na obranu státu v době míru přitom mohou být ohroženy demokratické principy tohoto státu. Současná bezpečnostní situace nám dnes a denně dokazuje, že zachování stability ve světě můžeme dosáhnout pouze tehdy, budeme-li schopni a ochotni také mír bránit a budeme-li to také připraveni dát jednoznačně a jasně najevo.

Jak jsem již zmínil, předkládaný soubor návrhů zákonů byl zpracován v kontextu změn ve vývoji mezinárodní situace a s přihlédnutím ke skutečným schopnostem Armády České republiky včetně jejích povinností vyplývajících z mezinárodních závazků. Cílem navrhované úpravy je za současného rozvíjení profesionální armády především doplnění zálohy a zvyšování účasti občanů na obraně státu, zvyšování počtů nasaditelných osob pro plnění úkolů různého stupně náročnosti, a to od bojových až po asistenční činnosti, snižování osobních nákladů, a to s využitím zálohy, což je z hlediska její přípravy mnohem úspornější než udržování stejné schopnosti silami průběžně sloužícího a placeného profesionálního personálu. Výsledkem by měla být silnější vazba mezi občanskou společností a ozbrojenými silami, zapojení dobrovolníků s civilní kariérou do činnosti armády, čímž se zvýší identifikace obyvatel s vojenským prostředím.

Při hledání nejvhodnějšího řešení se Ministerstvo obrany inspirovalo právní úpravou v zajišťování bezpečnosti a obrany státu ve státech Evropské unie a NATO. Vzhledem k rozdílnosti těchto úprav jsme se soustředili na povinnou nebo dobrovolnou účast občanů při přípravě k obraně státu a institutů vytváření zálohy ozbrojených sil. Z námi provedené analýzy vyplynulo, že plně profesionální armáda je využívána ve většině evropských států. Ta je ale vždy doplňována jistým objemem zálohy, nejčastěji do jedné třetiny jejího počtu. Plně profesionální model je v některých zemích doplněn možností dobrovolné základní aktivní služby, jako například v Německu nebo také na Slovensku. Jenom například v Dánsku, Švédsku a Rakousku existují dobrovolnické sbory miličního typu. V několika zemích je realizována povinná základní vojenská služba, která však s výjimkou miliční služby ve Švýcarsku je ve skutečnosti prakticky stoprocentně dobrovolná, neboť k výkonu služby je povolána vždy jen malá část odvedených branců, a to s jejich výslovným souhlasem. Výjimkou z dobrovolného zapojení je například Finsko, jehož model se nejvíce blíží Izraeli. V Norsku je branná povinnost platná i pro ženy. Zálohám je obecně přikládán vysoký význam také v takzvaně velkých armádách, tedy v americké, britské nebo francouzské.

Zásadním aspektem navrhované úpravy je posílení schopnosti armády bránit území České republiky i její rozvinutí na válečné počty. Reagujeme tak na skutečnost, že se válečné konflikty přiblížily k samotné hranici členských států NATO.

Jsem si vědom toho, že branná legislativa v každé době vyvolává neobyčejný zájem veřejnosti i médií stejně jako pozornost zákonodárců a vyvolává celospolečenskou, často polemickou až bouřlivou diskusi. Nejinak tomu bylo a patrně bude i v tomto případě. V této souvislosti vnímám jako nesmírně pozitivní aktivní spolupráci výboru pro obranu s Ministerstvem obrany při posuzování navrhovaných změn, a to ať již při formálních, nebo méně formálních setkáváních, například na výjezdním jednání výboru pro obranu. Zájem výboru o danou problematiku mě i přes uplatněné výhrady naplňuje přesvědčením, že návrh je vnímám jako významný, důležitý a že jako takový má dobrou šanci být postoupen do druhého čtení. Věřím, že v druhém čtení pak nalezneme odpovídající prostor pro projednávání a pečlivé posuzování případných jednotlivých návrhů a jejich případné doplnění na základě vzájemné diskuse.

Na základě návrhu výboru pro obranu a ve spolupráci s ním byl proveden také průzkum názorů veřejnosti. To uvádím už v samotném závěru svého vystoupení jen pro doplnění informace. Průzkum názorů veřejnosti potvrdil většinový zájem občanů této země na jejich účasti při obraně vlasti. Je totiž třeba, aby si občané uvědomili, a jak se ukázalo, oni si to již uvědomují, že nestačí mít pouze profesionální armádu, ale je třeba jejich osobní aktivní účast při obraně státu.

V souvislosti s tím je Ministerstvo obrany samozřejmě připraveno dále spolupracovat na úpravách předložených návrhů zákona tak, aby byla vytvořena účelná a pro tento stát potřebná právní úprava. Při projednávání souborů branné legislativy prosím přihlédněte k tomu, že zejména návrh novely branného zákona je v současné době zcela stěžejní normou, která je klíčem k užití všech dalších zákonů branné legislativy a současně zdrojem institutů používaných v těchto zákonech. Proto považuji za mimořádně důležité, aby tento návrh byl po vašem projednání postoupen do dalšího čtení a po svém přijetí především umožnil implementaci nových podmínek doplňování ozbrojených sil.

Děkuji za vaši pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru obrany Martinu Stropnickému. Žádám, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Václav Klučka a přednesl nám svou zpravodajskou zprávu. Pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Václav Klučka: Dobrý den, vážení kolegové, vážené kolegyně, vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády. Úvod jsem si dnes trochu rozšířil, protože věc, kterou tady budu jako zpravodaj prezentovat, je věcí nesmírně důležitou a nesmírně vážnou. Je to věc obrany tohoto státu, je to věc obrany této vlasti, ve které žijeme. Základní norma, která se nazývá branným zákonem. Nikdy v minulosti, když jsem vystupoval v této Sněmovně, jsem nemluvil s větší vážností. Vždycky jsem byl připraven na věci, které souvisí s tematikou, kterou jsem reprezentoval, ale tak vážné téma jsem nikdy před sebou neměl. (V sále je rušno.)

Dámy a pánové, chci předně zdůraznit, že branná povinnost státních občanů České republiky po vytvoření profesionální armády z našeho právního řádu nikdy nevymizela, nadále trvá. Branný zákon z roku 2004 s ní nadále počítá a vztahuje se na všechny - na všechny občany ve věku 18 až 60 let, i na ženy, a to zejména z genderových důvodů. Zákon totiž aplikuje princip rovných příležitostí mužů a žen.

Velmi se omlouvám, ale jde o vážné téma. Prosím kolegy, aby tomu opravdu věnovali pozornost.

Podle dosavadní právní úpravy je doplňování armády možné až ve chvíli, kdy vláda vyhlásí tzv. stav ohrožení státu. První odvedení občané by byli ale k dispozici až zhruba po 72 dnech a následně by musel ještě proběhnout jejich výcvik, což je v případě reálné hrozby příliš dlouhá doba. Proto novela branného zákona, kterou předložila tato vláda do parlamentu, obsahuje možnost zahájit na základě nařízení vlády odvodní řízení ještě před vyhlášením stavu ohrožení státu.

Dámy a pánové, zkusme se na to podívat z jiného úhlu pohledu: Co je to branná povinnost? Je to povinnost občana plnit úkoly ozbrojených sil České republiky. Zahrnuje povinnost občana podrobit se odvodnímu řízení a plnit další povinnosti stanové branným zákonem. Branná povinnost vzniká občanovi dnem následujícím pod dni, v němž dosáhne věku 18 let, a zaniká dnem dosažení věku 60 let, nebo i dříve z důvodů uvedených v branném zákoně. Já prosím cituji a definuji brannou povinnost ze stávajícího zákona z roku 2004. V této Sněmovně pro tento zákon v roce 2004 hlasovalo 140 poslanců - 140 poslanců, kteří dali důvěru verzi, že odvody budou až v době, kdy dojde k válečnému napadení státu. Promiňte mi výraz nesmysl. To nezvládneme.

Tato vláda po chvílích dlouhé trpělivosti, po jedenácti letech, přišla s návrhem, že je třeba z odpovědnosti té branné povinnosti k státu něco udělat. Neříkám, že ten návrh není ještě dále diskutovatelný, vrátím se k tomu v závěru, kdy vám doporučím, abychom to do druhého čtení pustili a diskusi ještě provedli. Neříkám, že můžeme najít varianty řešení, které nebudou tak přísně regiózní, nebudou říkat, že v 18 letech půjdeš k odvodu. Možná dospějeme ke kompromisu, že půjde o dobrovolnou brannou povinnost, a to nejen z úrovně mužů, ale i žen. Možná to bude kompromis, který nám řekne, s jakou kvantitou lidí jsme schopni se setkat a zda tato kvantita odpovídá představě válečné kondice naší armády. Válečná kondice, to je něco jiného než práce v míru, kdy máme 17 tisíc vojáků z povolání, a ještě je trošinku povýšíme. To ale není ta dostatečná základna pro to, abychom dokázali úkoly v době válečného napadení splnit.

Dámy a pánové, tato společnost po jedenácti letech tzv. hluchoty v oblasti branné povinnosti je rozložena. Dovolte mi, abych vám ocitoval názor bývalého vojáka z povolání: Nikdy nebudu chránit a hájit zájmy České republiky tímto násilnickým, militantním způsobem. Byť se novela zákona schovává velmi pečlivě do hávu dobrovolnosti a třeba i obrany, dav je připravený elitami tohoto světa na jednoznačné ano. Přece je to naše povinnost chránit zájmy své republiky. Moje povinnost rozhodně ne. Další zkouška odevzdanosti vědomí českého národa je tady. Vždyť ten, kdo nechrání tímto způsobem zájmy České republiky a své rodiny, není Čech a není vlastenec.

Ano, sám za sebe vystupuji z této davové a masové manipulace a říkám ne! Tímto způsobem rozhodně ne! A pokud je toto měřítkem pro získání odznaku vlastence, dobrovolně a zcela vědomě se ho zříkám. Zájmy své rodiny nebudu nikdy chránit násilnickým způsobem, byť se jednalo o čistě tzv. obranu šikovně schovanou a spletenou myšlenkami na bojové akce. Kam až musíme klesnout k tomu, abychom pochopili, že jsou naše kroky destrukční, a ne tvořivé?

Stydím se za to, že jsem Čech. Stydím se za svoji nezodpovědnost, kterou jsem vyslovil při zvolení těchto zákonodárců. Koneckonců jsem byl i tím, díky kterému tam dneska jsou. Jak jsem mohl být tak bláhový a naivní?

Dámy a pánové, toto je názor bývalého vojáka, občana České republiky. Myslím si, že je to dostatečná výzva za to, abychom konečně s branným zákonem a s brannou povinností udělali něco, co bude pro český stát reálné, tvořivé a odpovědné. Já vás prosím, abychom zákon, branný zákon propustili do druhého čtení k odborné diskusi v jednotlivých výborech.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z lavic ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji za jeho zpravodajskou zprávu. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám zatím pět přihlášek. První přihlášená je paní poslankyně Jana Černochová. Před ní jedna faktická poznámka. Ale faktická poznámka reaguje na průběh rozpravy.

 

Poslanec Pavel Plzák: Spíše technická poznámka. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, dovolil bych si navrhnout vzhledem k velmi těsné tematické příbuznosti bodů 33, 34, 35, jestli bychom nemohli sloučit rozpravu k těmto bodům.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: (Váhavě.) No, já myslím, že asi - musím nechat o takovém návrhu, jestli to myslí pan kolega vážně, hlasovat. Nebo jestli to bere zpátky? Chápu, že vaše pocity jsou všelijaké. Já to musím vzít tak, jak to bylo řečeno. Berete to jako procedurální návrh, pane poslanče? (Ano.) Dobře. Takže návrh na sloučenou rozpravu. (Poslankyně Černochová se snaží promluvit na mikrofon.) O tom rozhodneme bez rozpravy.

 

Poslankyně Jana Černochová: Pane místopředsedo, s přednostním právem.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak prosím, paní kolegyně.

 

Poslankyně Jana Černochová: Je to nemožné, protože je u každého tisku jiný zpravodaj.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To nebrání sloučené rozpravě, protože máme k jednomu tisku také více zpravodajů. Ale dobře.

Rozhodneme v hlasování číslo 236, které jsem zahájil. Ptám se, kdo je pro sloučení rozpravy k těm tiskům. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 236. Z přítomných 160 pro 7, proti 55. Návrh nebyl přijat. Budeme pokračovat řádným způsobem.

 

Tedy první paní poslankyně Jana Černochová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, po vystoupení pana Klučky bych možná jenom dodala to, že děsivější na tom příběhu, který nám tady četl, a myslím si, že většina z nás ví, o jaké jméno se jedná, je to, že tento člověk kromě toho, že je bývalý voják z povolání, tak je stále vojákem v aktivní záloze. Ale to je bod, ke kterému se dostaneme jako k následujícímu bodu po projednávání branného zákona.

K brannému zákonu. Na stůl se nám dnes dostávají další klíčové normy z balíčku tzv. branné legislativy. Už jsme před časem schválili dvěstědvacetjedničku, zákon o vojácích z povolání, schválili jsme změnu hranic vojenských újezdů. Ještě předtím jsme schvalovali nový zákon o Vojenské policii. Během několika let tak dochází k zásadní proměně legislativy, která se začala připravovat za ministra obrany Alexandra Vondry a navazuje na principy uvedené v Bílé knize o obraně. Ta by mimochodem, pane ministře, zasloužila nástupkyni, protože od jejího schválení uplynuly již dlouhé čtyři roky, a tak jak jste tady o tom hovořil vy i pan kolega Klučka, tak bezpečnostní situace se od té doby zásadním způsobem proměnila.

V následujících měsících budeme projednávat klíčovou novelu branného zákona, nový zákon o vojácích v záloze a zákon o ozbrojených silách. Předběžnou dohodou mezi panem ministrem a členy výboru pro obranu jsme žádali, aby se lhůta, která nám umožní tyto normy důkladným způsobem projednávat, prodloužila na 90 dnů, takže jenom prosím, aby pan ministr na tento slib, který nám dal, nezapomněl a v rámci té procedury on nebo pan zpravodaj načetl devadesátidenní lhůtu, protože tam vždycky musí být stanovisko pana ministra.

Ve všech těchto normách se jedná o úpravy, které zásadním způsobem ovlivňují obranyschopnost České republiky, a měli bychom jim věnovat veškerou pozornost.

Příprava změny branného zákona započala již v roce 2011 přesvědčením, že bezpečnostní situace zvláště po ruské invazi v Gruzii v roce 2008 se zhoršuje a naše země, která vstoupila v roce 1999 do Severoatlantické aliance a od roku 2005 má profesionální armádu, je sice bezpečnostně ukotvená, ale nemá adekvátně nastavený systém obrany vlastního území. Od přípravy této branné legislativy došlo i k personálním změnám na celé řadě významným postů. Tento návrh de facto předkládá třetí ministr obrany a třetí náčelník Generálního štábu.

Asi vás nepřekvapí, když řeknu, že jsem zklamaná z toho, že dříve, než branný zákon šel do vlády, nebyl s námi, s poslanci výboru pro obranu, konzultován a nebyla hledána shoda napříč politickým spektrem. Bohužel původní verze z roku 2013 totiž doznala zásadních změn. Mrzí mě, že dodnes, tedy do prvého čtení novely branného zákona, my poslanci neznáme záměr změny v souvislosti s plošnými odvody, které Ministerstvo obrany nejprve chtělo, potom zase nechtělo. Na výboru pro obranu nám bylo před dvěma týdny přislíbeno, že z ministerstva přijde paragrafové znění úpravy předmětné části zákona. Doufala jsem, že se tak stane před prvním čtením. Bohužel se tak nestalo.

Jsem opoziční poslankyní a mohlo by mě těšit v tom vládu i pana ministra koupat, ale obranu a bezpečnost naší země jsem nikdy nebrala jako politikum nebo nějaký nástroj soupeření. Vážím si své příslušnosti k České republice natolik, že nepodléhám takovým svodům k destrukci branného zákona, ale naopak se trpělivě celé měsíce snažím panu ministrovi pomáhat s tím, aby zákony Sněmovna konečně projednala. Mám podporu Občanské demokratické strany, které byl odpovědný přístup k zajištění obrany naší vlasti vždy blízký. I když jsme byli ve vládě, hledali jsme v těchto podstatných věcech pro fungování našeho státu vždy širší konsenzus než jenom ten koaliční. Musím ale nyní říct upřímně jedno - považuji za chybu, že jeden z nejdůležitějších zákonů naší země, branný zákon, se bude projednávat salámovou metodou, do které budou přimíchávány prvky lidové tvořivosti v podobě poslaneckých návrhů. To není správně. Chtěla bych žít v zemi, kde si vláda jako vrchol exekutivní moci bude jasně za svým návrhem branného zákona stát a nebude nás zákonodárce stavět do situace, kdy dnes hlasujeme o něčem, co dozná zásadních změn. A jaké změny to budou, ani v tento moment nevíme.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní kolegyně, já vás na chviličku přeruším.

Sněmovně oznamuji, že dnes přijela na návštěvu Poslanecké sněmovny delegace Národního shromáždění Korejské republiky, kterou vede předseda Jeho Excelence pan Chung Ui-hwa. Vítáme vás. (Poslanci za potlesku v lavicích povstávají.)

Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Jana Černochová: Bylo by jednoduché a systémově možná správné nyní navrhnout vrácení návrhu zákona vládě k přepracování. Nicméně bezpečnostní situace ve světě, v Evropě i v samotné České republice není jednoduchá a já si moc dobře uvědomuji, jak rychle změny těchto zákonů naše země potřebuje. Proto bude Občanská demokratická strana hlasovat pro propuštění novely do druhého čtení. Očekávám však, že pan ministr brzy přijde s nějakými smysluplnými návrhy, které odstraní výtky, jež se objevily.

Nemá smysl opakovat to, co vládní návrh zákona obsahuje. Všichni jste si to mohli přečíst. Jen se chci omezit na tři poznámky.

Za prvé. Jasně chci deklarovat, že nemáme problém s odvodním řízením jako takovým. Problém máme s plošnými odvody celých ročníků v době míru a jejich následná příprava nepříprava dobrovolných, nikoli povinných cvičení. Vláda má mít možnost zahájit odvodní řízení ještě v době míru, ale vždy selektivně podle potřeb ozbrojených sil. Aby se vyhovělo Ústavě, je možné zákonné zmocnění získat tak, že vláda by v případě nutnosti rozhodla v době míru o odvodu a toto rozhodnutí následně ve formě zákona ve zrychleném řízení schválil Parlament, obě jeho komory.

Za druhé. Co je naopak nezbytné upravit, je možnost povolávat příslušníky takzvané povinné zálohy na obnovovací cvičení v době míru. Důvod je jednoduchý. Mohou se z nich stavět štáby, resp. velitelská struktura mobilizovaných jednotek, a ta nám chybí. Ve chvíli, kdy bude zapotřebí odvádět, bude již připravená a vycvičená velitelská struktura, čímž se opět sníží reakční doba a zvýší se celková flexibilita nástupu.

Za třetí. Mám velký problém s pořádáním dobrovolných cvičení tak, jak je v návrhu zákona. Nebylo mi odpovězeno na to, co bude s těmi, kteří tři měsíce budou cvičit, do jaké jednotky budou zařazeni, jak se bude jejich výcvik obnovovat, zdali vůbec. Hrozí totiž, že si přijdou pouze zastřílet a pak je ztratíme, takže to bude neefektivní. A podle rozpočtových plánů by tato celá anabáze stála jednu miliardu ročně. Aby to dávalo smysl, tak by muselo jít o povinný výcvik následovaný nějakými obnovovacími cvičeními. To by však byl už zřejmě návrat k základní vojenské službě a o tom tady dnes zatím nikdo nemluví. Odmítám ale polovičaté kroky, což je bohužel tento případ vládního návrhu.

V tuto chvíli je také naprosto nevhodné tříštit dobrovolnost. Ta je vyjádřena ve službě v aktivní záloze. Věnujme se jí, podporujme ji. Je to to první, co bychom měli posilovat vedle profesionální armády, a nevytvářejme jakési úkroky.

Nakonec jsem přesvědčená, že je nezbytné obnovit širší vzdělávání obyvatelstva, zvláště mládeže, v otázkách obrany a bezpečnosti. Mrzí mě, že tady teď nesedí paní ministryně školství, mládeže a tělovýchovy. Chtěla bych se zeptat jí i pana ministra obrany, zda v návaznosti na projekt s názvem POKOS, je to zkratka příprava občanů k obraně státu, obě tato resortní ministerstva někdy uvažovala například o zařazení konání povinných kempů pro studenty středních škol, protože to je přesně věkový elektorát, který bychom měli oslovovat, tak aby ten nepříliš příznivý demografický vývoj se v budoucnu alespoň petrifikoval. Já osobně bych tyto kempy považovala za smysluplnější než pořádat dobrovolná tříměsíční cvičení. Na těchto několikadenních či týdenních táborech by studenti řekněme třetích nebo čtvrtých ročníků středních škol měli možnost zcela organizovaně dostávat informace o obraně a bezpečnosti nejenom od vojáků, ale i od hasičů, policistů, záchranářů. Studenti by se dozvěděli více o základech první pomoci, topografii, protichemické obraně, ale i o významu armády, policie, hasičů, záchranářů a podobně.

Z našich ulic vymizely vojenské uniformy. Pokud mohu mluvit ze své zkušenosti, s tím, že já samozřejmě jsem trošku jiný případ tím, že jsem členkou výboru pro obranu, tak uniformy vidím, ale když jsme teď na některých našich základních školách využili možnosti aktivních záloh, které ukazovaly a vysvětlovaly studentům devátých tříd, co vlastně jejich činnost obnáší, tak se celá řada dětí přiznala, že poprvé vidí vojenskou uniformu. Ano, máme profesionální armádu. Já jsem za to ráda, ale na druhou stranu dobrovolné zálohy, které už v našem právním řádu máme a chceme je novelizovat tak, aby situace i v náboru těchto aktivních záloh byla lepší, tak se nemůže vytratit z naší společnosti jakékoliv povědomí o tom, co armáda dělá a hlavně proč tady je.

Takže bych se chtěla zeptat pana ministra, jestli kromě těch věcí, které budeme diskutovat ve výboru pro obranu, by nám mohl na některé další schůzi dát s paní ministryní školství, mládeže a tělovýchovy nějakou informaci o tom, jakým způsobem se budeme snažit zapojit tu generaci, které je dnes čtrnáct, patnáct a která legisvakancí, než ten návrh bude nejen účinný, ale i platný, tak která možná tehdy se už bude blížit plnoletosti a bude moci nastupovat ať už do profesionální armády, nebo do záloh, tak abychom tuto generaci na to připravili a s tou přípravou začínali dřív, než tomu bylo nyní.

Děkuji vám za pozornost. A jak jsem řekla, klub Občanské demokratické strany podpoří návrh do druhého čtení a budeme doufat, že se připomínky, které jsem tady zmínila, upraví v původním vládním návrhu natolik dostatečně, že bude moci návrh branného zákona ve třetím čtení podpořit.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Janě Černochové. Dovolte mi, než udělím slovo k faktické poznámce panu zpravodaji, abych konstatoval omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Na celý den se dnes omlouvá místopředseda vlády a ministr financí Andrej Babiš, od 11.30 do 13 hodin se omlouvá paní poslankyně Nytrová, od 11 do 13 hodin pan poslanec Jeroným Tejc, od 11 do 15 hodin paní poslankyně Radka Maxová a paní místopředsedkyně Jermanová od 11 do 14 hodin.

Nyní faktická poznámka pana zpravodaje. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Václav Klučka: Dámy a pánové, prostřednictvím pana předsedajícího k Janě Černochové: Optimismus naplňuje v této chvíli mou duši, protože to je přesně ono. Diskutovat o problémech po jedenácti letech nečinnosti, kterou doprovází obranyschopnost našeho státu. Jsme ve velmi složité situaci. Jenom tato diskuse, tyto náměty, tyto návrhy nám dopomohou k tomu, abychom našli řešení. Já jí mockrát děkuji za tyto návrhy, protože když to srovnám s diskusí nad branným zákonem tenkrát u ministra Picka, který jsme zvládli oba dva společně, tak ta diskuse byla úplně jednodušší. Dneska vzhledem k rizikům tohoto státu odpovídá tomu, čemu říkáme zabezpečení země. Moc děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Klučkovi za dodržení času k faktické poznámce. Pokračujeme panem poslancem Ivanem Gabalem. Připraví se pan poslanec Alexandr Černý. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, dobrý den. Vážený pane předsedající, vládo, kolegyně a kolegové, přestože budu mluvit více k právě diskutované legislativě, vystoupím zároveň i k těm dvěma následujícím zákonům, abychom trochu ten čas uspořili a integrovali diskusi.

V předkládaném zákonu řešíme resty poněkud kvapné profesionalizace naší armády z počátku nového milénia z hlediska naší schopnosti zapojit více občany této země do její obrany. Činíme tak v souladu s naší příslušností k západnímu světu, tedy způsobem konformním s právním řádem, Ústavou a Listinou lidských práv, tzn. nečiníme tak dekrety. Tyto legislativní i obranné dluhy samozřejmě realizujeme v reakci na změnu bezpečnostního prostředí po 25 letech života v naprostém bezpečí, jakkoli se ani v této době Evropa neobešla bez války. Dnes je ale riziko nejen zřetelnější a konkrétnější, ale také hrozba jeho eskalace akutnější. Proto revidujeme a potřebujeme zvýšit svou schopnost obrany způsobem, kterým odpovídá jak rizikům, tak našim možnostem.

Ministerstvo obrany se po delší době hledání pro nás vhodného způsobu zvýšení obranyschopnosti rozhodlo pro zajištění plošné možnosti či schopnosti vojenské služby formou povinných odvodů příslušných věkových ročníků mužů a žen, a to s tím, že budeme přinejmenším vědět, kolik občanů je v případě nouze schopných plnit brannou povinnost. Tato varianta zejména ve spojení s tím, že není následována náročnější formou povinného výcviku a vojenské služby, nepochybně odpovídá snaze a tendenci nezvyšovat výrazně výdaje na obranu a neměnit zásadně podstatu naší armády, pokud to nebude nutné.

V diskusi nad touto variantou, kterou vedl výbor pro obranu s Ministerstvem obrany a s Generálním štábem, se postupně prosadil odlišný pohled, a dovolím si říci napříč politickým složením výboru pro obranu, a to, že páteří naší obrany je kolektivní obrana NATO, naše schopnost poskytnout nebo přijmout vojenskou pomoc silami profesionální armády a záloh. (Poslanec Gabal se odmlčuje.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vám rozumím, pane poslanče. Požádám kolegy tady v tom hloučku vlevo, aby debaty přemístili do předsálí. Děkuji.

 

Poslanec Ivan Gabal: Takže v tomto pohledu je klíčem naší obranyschopnosti profesionální Armáda České republiky a její cvičící zálohy, které jsme schopni poskytnout spojencům a také využít k naší obraně. V konkrétní strategické debatě tedy převážil názor, že kondice naší profesionální armády a jejích záloh je pro naši bezpečnost významnější než plošné registrační odvody, za kterými nenásleduje výcvik, protože na takový model nemáme finanční ani technické kapacity.

Podíváme-li se na dnešní stav Armády České republiky, pak nelze přehlížet, že pouze z hlediska počtu žen a mužů ve zbrani se pohybujeme na úrovni 16 tisíc a klíčové útvary jsou cca na 65 % stavu, a potřebovali bychom se dostat někam k celkovému počtu 27 tisíc. Pro ilustraci: Nasazení a roční udržení několika set vojáků na ochranu Vrbětic vážně oslabuje naši schopnost participovat v aktivitách kolektivní obrany.

Obdobná je situace záloh, kde máme přibližně 1500 žen a mužů, a potřebovali bychom asi trojnásobek, a zejména aby měli možnost pravidelně cvičit spolu s jednotkami Armády České republiky a udržovat své bojové schopnosti.

Z hlediska nutných výdajů na obranu jsme v roce 2014 vydali 0,95 % a v NATO jsme se pohybovali v poslední desítce zemí. Při odečtení sedmi miliard sociálních nákladů obsažených v rozpočtu Ministerstva obrany jsme dokonce cca na 0,81 % a předposlední před Lucemburskem.

Souhrnně z hlediska našeho vkladu do kolektivní obrany nejsme sice zcela v pozici černého pasažéra, ale jsme mezi zeměmi, které nepřispívají společné ani vlastní obraně dospělým a plnoprávným způsobem. To nás samozřejmě bezpečnější nečiní.

Aniž bychom podceňovali schopnosti našich vojáků, je v mnoha ohledech některá jejich bojová technika starší, než jsou oni sami. I v tom máme velký dluh, a nejsme tudíž schopni se bránit pouze vlastními silami a byli bychom závislí na pomoci spojenců. Z této strany a z této strategické perspektivy je patrné, že klíčovým prvkem naší obranyschopnosti nejsou branci, ale profesionální vojáci a zálohy a do nich je třeba investovat cílevědomě, s rozvahou, ale zvýšenou měrou.

Z uvedených důvodů je projednávaný zákon ve své koncepci modifikován a bude pozměněn ve spolupráci s ministerstvem v průběhu druhého čtení tak, aby odvody nebyly plošné, ale spíše dobrovolné, a zejména aby je následoval nezbytný intenzivní výcvik. Koncepci plošných registračních odvodů tedy opustíme, jakkoli branná povinnost z naší legislativy nezmizí. Má u české veřejnosti podporu, jakkoli je za základ naší obranyschopnosti jednoznačně vnímána profesionální armáda.

Rád bych jako místopředseda výboru pro obranu Sněmovnu požádal o propuštění předlohy do druhého čtení a vytvoření prostoru na její odpovídající přepracování s ohledem na význam legislativy i vývoj bezpečnostní situace, kdy vrácení předlohy k přepracování potřebnou legislativu k obraně země by výrazně zbrzdilo a zpozdilo. Rád bych zde také veřejně poděkoval kolegyni a kolegům ve výboru pro obranu za práci, kterou na debatě strategie řešení naší obrany odvedli.

Rád bych také požádal vládu, aby zvážila zrychlení růstu výdajů na obranu vzhledem k vývoji bezpečností situace i k našim závazkům vůči spojencům. Výbor pro obranu se na svém nejbližším jednání bude otázkou tempa a kvality čerpání prostředků zabývat, stejně jako koncepcí rozvoje Armády České republiky, tak abychom výdaje racionálně proměnili v potřebný růst bojových schopností Armády České republiky a v zájmu všech občanů této země.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ivanu Gabalovi a nyní vystoupí pan poslanec Alexander Černý, připraví se pan poslanec Antonín Seďa. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Alexander Černý: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi jen několik poznámek, protože leccos už tady zaznělo, a pravdu povediac, k samotné předloze se moc vyjadřovat ani nedá. Paní kolegyně Černochová už naznačila hlavní důvod proč ne, já jen podtrhnu, že jsem si představoval, že to bude probíhat trošičku jinak.

Všichni se shodneme bezesporu na tom, že Evropa ani svět není příliš bezpečná a bezpečný. Jsem docela rád, že se předřečníci nepustili do toho ožehavého problému, kdo za to může, protože to by pravděpodobně zablokovalo jednání Sněmovny, a proto to neudělám ani já. Ale jen připomenu, že na všech možných i nemožných úrovních se bezpečnostní komunita shoduje v jednom, a to je fakt, že v této oblasti lépe už bylo. Že nás tedy příliš příjemné vyhlídky nečekají. Já nejsem bytostně pesimista a doufám, že se odborníci alespoň trochu mýlí a že v nějaké budoucnosti se opět dostaneme do stadia, že budeme bezpečnostní situaci hodnotit poněkud mírněji a shovívavěji, ale to je bezesporu velmi dlouhodobý proces. Stejně dlouhodobý proces je cokoli dělat s armádou.

Jestli jsme se pustili do profesionalizace už před více než dekádou, tak po té dekádě už něco vidíme, jsou nějaké výsledky a můžeme se dívat i zpět. Nebudu teď analyzovat všechny možné a nemožné koncepce a strategie a já nevím, co všechno už bylo přijato, bílé knihy, a k čemu to vedlo.

Jen budu konstatovat, že všechny poslední materiály včetně vyjádření dnes druhého muže Aliance v době, kdy byl ještě náčelníkem Generálního štábu a měl bezesporu nejaktuálnější pohled na věc o tom, v jakém stavu je naše armáda, jak je bojeschopná, jak je schopná plnit svoje základní povinnosti, to je docela dobře známo. Nemám teď na mysli jen oněch sto nebo více miliard vnitřního dluhu, ale mám na mysli především personální naplněnost. A to se netýká jen profesionálů. Už jsme tady slyšeli ta čísla: 16-17 tisíc, 65 % naplněnost. Ale například i aktivní zálohy, o kterých už byla taky zmínka, které už taky hezkou řádku let chceme dostat na nějakou úroveň, ale ani tam se nám nedaří. A to všechno v atmosféře, která by měla podle všech okolností být docela příznivá, v atmosféře, kdy strach je v podstatě to, s čím dnes vstáváme a uléháme. Díky globálnímu informování o tom, co se dnes ve světě děje, a mnohdy i neprofesionální práci celé řady sdělovacích prostředků se dnes člověk bojí téměř všeho. A vedle strachu by nám měla pomoct například i obrovská míra nezaměstnanosti, která teď sice sezónně nepatrně klesá, ale jinak se trvale pohybuje kolem půl milionu nezaměstnaných, v mnoha případech i daleko víc. A ani přesto nenaplníme nic.

Budeme spoléhat jenom na peníze? Zvýšíme odměny aktivním záložákům nebo komukoli jinému? Asi to trochu pomůže. To vůbec nezpochybňuji. Ale bezesporu to nevyřeší základní problém a ten si myslím, že nastolen bezesporu je a ještě nějakou dobu bude. Tím problémem je vybalancovat to, co předpokládá branný zákon, tedy povinnost. Doufám, že se nestane, co se stalo teď, že se prakticky ze dne na den Ministerstvo obrany rozhodne - a když si vezmete původní návrh včetně důvodové zprávy a vidíte prostor, který byl věnován tomu, aby se zdůvodnilo, proč je nezbytně nutné dělat povinné odvody, proč je to nutné, proč potřebuje armáda takovou evidenci, aby mohla strategicky plánovat, aby mohla motivovat lidi, a já nevím, co všechno je tam uvedeno, aby to zvýšilo vědomí národa o povinnosti podílet se na obraně vlasti, a pak se téměř ze dne na den dovíme, že nám někdo navrhne, ještě ani nevíme kdo, protože to má být pozměňovací návrh zřejmě někoho z kolegů, že povinné odvody prostě en bloc vypustíme, tedy vypreparujeme celý ten původní dvousetstránkový materiál o to nejpodstatnější a nejdůležitější bez náhrady, protože pokud by tou náhradou měl být vznik nějaké nové kategorie nějakých nových záložáků, tak mám obavu, že budeme tam, kde jsme byli, a že se budeme potýkat s tím problémem zase řadu let.

Je to velmi citlivé téma, to připouštím. Průzkum, který pan ministr zmínil v závěru své řeči ale dává jasně najevo, že víc odvahy by nám v tuto chvíli asi slušelo a že není třeba se vždycky všech myšlenek vzdávat jen proto, že se na webu dají vyčíst i nějaké extrémní názory.

Protože v tuto chvíli opravdu nemá smysl se zabývat textem tisku, ten zřejmě dozná velmi podstatných změn, chtěl bych jenom podotknout, že vzhledem k situaci, k atmosféře, ve jaké se nacházíme, ani my nebudeme navrhovat vrácení k přepracování nebo nějaké radikální řešení za předpokladu, že bude lhůta minimálně o těch 30 dnů prodloužena, tedy na 90 dnů. A budeme velmi doufat, že aktivní podíl ministerstva bude na tvorbě toho zákona dominantní, protože spoléhat na lidovou tvořivost - a nejenom dnes, ale i v předchozích dnech jsme byli mnohokrát varováni před tím, aby se tak zásadní zákony, a branný zákon do kategorie těch nejzásadnějších bezesporu patří, abychom tak zásadní zákony tvořili jaksi na koleně a na základě toho, že se možná trefíme do požadavku.

Nebudu dál rozpitvávat předlohu, protože ta toho v tuto chvíli opravdu hodna není. Navíc se snad časem ukáže, že bude vhodné se věnovat některým konkrétním věcem. Budu tedy velmi přivírat obě oči, až se bude hlasovat o propuštění toho zákona do dalšího čtení. A nebýt tedy těch úvodních floskulí, jak je dnes nebezpečno a v jakém stavu je dnes naše armáda, tak bych opravdu v žádném případě s propuštěním do druhého čtení jinak nesouhlasil.

Děkuju za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkné odpoledne. Děkuji panu poslanci a nyní s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Holík. Připraví se pan poslanec Seďa, poté paní poslankyně Váhalová. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedající, páni ministři, vážení kolegové, rád bych se tady vrátil ke slovům některých svých předřečníků. Z toho, co jsem zaslechl, naše armáda má 16 až 17 tisíc profesionálních vojáků, což je svým způsobem v pořádku, ale za těch jedenáct let už nemáme žádné zálohy. Sám vzpomínám, když jsem byl na vojně, že jsem to považoval za ztracený čas, ale naučilo mě to nějaké návyky. Pro pořádek - naučil jsem se něco o bojové technice a i po těch řekněme 40 letech si ještě něco pamatuji. V současné době mladá generace tohle to nemá. Nedokážu si představit, kolik z vás, z nás a ze všech si dokáže hodit na záda dvacetikilový bágl a šlapat třeba dvacet kilometrů. Ono totiž táhnout na zádech techniku, sžít se s přírodou a přežít v ní je něco jiného než tancovat na diskotéce, byť je to taky veliký sportovní výkon.

Samozřejmě žijeme v demokratické společnosti a z toho důvodu nemůžeme požadovat skutečnou vojenskou službu. Ale pro tu dobrovolnou jsem plně všemi pro a doporučuji, aby tento zákon prošel do druhého čtení.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní tedy pan poslanec Seďa, připraví se paní poslankyně Váhalová. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, jak bylo řečeno, hlavním cílem novely branného zákona je umožnění ozbrojeným silám efektivně plánovat své eventuální rozvinutí na válečné počty. Proto rozšiřuje možnost občana dobrovolně se připravovat k obraně státu a umožňuje zapojení aktivních záloh v operačním nasazení a při likvidaci mimořádných událostí. Zákon zavádí vojenskou činnou službu a povinné odvody pro občany nad 18 let. Také zavádí definici mobilizace a nově i demobilizace ozbrojených sil.

Osobně se mi nelíbí umožnění příslušníkům aktivních záloh v operačním nasazení v zahraničí, chcete-li v zahraničních misích, a to až do sedmi měsíců v roce. Prostě z mého pohledu nelze připustit, aby z důvodu nenaplněnosti české armády profesionálními vojáky či z důvodu omezení doby regenerace mezi zahraničními operacemi v rámci plnění mezinárodních závazků byli vojáci z povolání nahrazováni příslušníky aktivních záloh.

Rozumím tomu, že stát potažmo armáda musí mít přehled o počtech svých občanů pro nasazení v době ohrožení země, mobilizace či válečného stavu. Přesto nechápu, proč se rozšiřuje působnost povinného výkonu branné povinnosti ze stavu ohrožení státu nebo válečného stavu i do mírového stavu, například při ohrožení svrchovanosti, územní celistvosti nebo demokratických základů České republiky.

Dále si dovolím kacířskou otázku, proč je zvolen postup povinných odvodů takto administrativně náročně. V důvodové zprávě se totiž uvádí, že armáda potřebuje ověřit zdravotní a fyzický stav populace schopné vykonávat vojenskou činnou službu. Přitom odvodové komise budou pouze, a to opětovně, vyšetřovat zdravotní stav odvedenců. Proto jsem toho názoru, že by se takto pojaté povinné odvody měly ze zákona vyjmout.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, nebylo by vhodnější, aby se celé odvodní řízení řešilo administrativně na základě odborného stanoviska praktického lékaře? Vždyť Úřad pro ochranu osobních údajů upozorňuje na skutečnost, že na citlivé otázky kolem zdravotního stavu má právo jen lékař. A s ochranou osobních údajů souvisí skutečnost, že krajské úřady mají plánovat zabezpečení výběrového doplnění ozbrojených sil za stavu ohrožení státu. To bych ještě pochopil, ale zároveň mají možnost vydávat rozhodnutí o pracovní výpomoci ve prospěch armády v mírovém stavu, a to ve spolupráci s obecními úřady s rozšířenou působností. Opět je to problém úniku citlivých údajů, možnost korupce, či dokonce možnost zneužití vůči svým politickým konkurentům. Nehledě na skutečnost, že se z dané evidence vyčlení specifické profese jako zdravotní personál, lékaři, farmaceuti či řidiči. Je opravdu nutné zavádět takto administrativně složitý systém, který navíc bude obtěžovat občany, nad rámec nutného?

K vlastní novele zákona mám ještě dvě konkrétní připomínky. Ta první se týká druhé části zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, konkrétně k § 66, 68, kde se zavádějí vysoké pokuty v rámci přestupkového řízení. Totéž v části čtvrté, kde se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kde se v § 370 a 371 mění obsah a výše trestných činů proti vojenské podřízenosti a proti vojenské cti.

Ta druhá připomínka se vztahuje k § 73a Působnost území vojenských újezdů ke kraji, kde nejenom tam, ale i v přílohách č. 1 a 3 tohoto zákona je uveden vojenský újezd Brdy. Ten byl, pokud to dobře chápu, zrušen teprve nedávno.

Závěrem svého vystoupení chci konstatovat, že jak branný zákon, tak zákon o službě vojáků v záloze byl projednáván již před dvěma lety, a tehdy jsem byl na jednání s bývalým ministrem obrany a přednesl jsem řadu připomínek, které ovšem nebyly zapracovány. A jak je vidět, nejsou brány v potaz ani v předloženém návrhu.

Přes všechny své výhrady podpořím projednávání zákona ve druhém čtení v garančním výboru, protože existuje dohoda s panem ministrem na odstranění připomínek vznesených členy výboru pro obranu. Osobně mám pouze pochybnosti, že se členům výboru pro obranu podaří přijmout takové změny, které budou plnit ty cíle, které armáda původní novelou branného zákona očekávala.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: A já vám děkuji, pane poslanče. Nyní tedy požádám paní poslankyni Váhalovou a připraví se pan poslanec Ludvík Hovorka. Máte slovo.

 

Poslankyně Dana Váhalová: Děkuju za slovo, pane předsedající. Vážená vládo, pane ministře, dámy a pánové, projednáváme dlouho připravovanou novelu branného zákona, kterou máme reagovat na růst bezpečnostních rizik a významně se zhoršující globální bezpečnostní situaci. Hlavní navrhovanou změnou je obnovení povinných odvodů. Ty se mají týkat mužů i žen, kteří dovrší 18 let věku, a cílem je umožnit vytvoření evidence vojáků v záloze, ověření jejich zdravotní a osobní způsobilosti k výkonu vojenské činné služby. Pomocí této informační databáze Ministerstvo obrany bude vytvářet koncepční modely využití těchto záloh, jejich aktivaci, přípravu k plnění úkolů ozbrojených sil nebo motivační nabídky k této přípravě v době míru. Současně jsme ujišťováni, že nejde o návrat k základní vojenské službě nebo povinným vojenským cvičením. Armáda bude i nadále založena v době míru na profesionálních vojácích. Já však mám obavu, že tento návrh nepřinese zvýšení bojeschopnosti české armády, spíše dojde k zbytečnému vynaložení nedostávajících se prostředků a jistému rozladění mladých lidí a jejich rodin.

Podle odhadu se tato povolávací procedura bude týkat ročně sta tisíc 18letých žen i mužů, kteří se dozvědí, zda jsou schopni, či ne, a stanou-li se vojáky v záloze bez jakéhokoli výcviku. S ohledem na to, že neprojdou výcvikem, pokud o to dobrovolně nepožádají, tak to budou vlastně vojáci jenom tak na papíře. Aby tento odvod měl smysl, měl následovat výcvik a dále jeho pravidelné obnovování. Nabízí se ale logicky otázka, zda v případě tohoto máme například vůbec na skladech dostatečné vybavení pro takto odvedené. Osobně jsem názoru, že by bylo vhodnější zaměřit se spíše na dobudování profesionální armády, doplnit její počty a zmodernizovat její kapacity. Více bychom se měli zaměřit i na budování aktivních záloh. V odborném tisku jsem se dočetla, že v současné době je česká armáda schopna bojovat tak maximálně dva týdny. Je otázkou, zda bychom v případě ohrožení měli vůbec čas na zajištění výcviku takto odvedených vojáků. Podotýkám, že výcvik trvá minimálně osm až deset týdnů. Akceschopnost vyžaduje souhru jednotek jak mezi sebou, tak i v palebných týmech, a zvládání nejmodernější techniky v podmínkách stresu.

Vítám, že další část novely se zabývá aktivními zálohami. Je efektivnější budovat profesionální základnu armády a pracovat s aktivními zálohami, vytvořit podmínky pro jejich výcvik a zajistit jim odpovídající vybavení. Návrh zákona má zrušit současné smluvní pojetí vztahu vojáka v aktivní záloze a státu s volně danou možností výpovědi a nahradit jej vztahem vycházejícím z rozhodnutí krajského vojenského velitelství. Zároveň zavádí institut služby v operačním nasazení, který představuje nasazení vojáka v záloze na plnění úkolů ozbrojených sil České republiky i v zahraničí k podpoře jednotek vojáků z povolání. S tímto však nesouhlasím. Domnívám se, že aktivní zálohy bychom měli využívat pouze pro území České republiky a neměly by být vysílány do zahraničních misí. Do zahraničí by měli být vysíláni pouze profesionální vojáci. A s profesionálním výcvikem.

Na základě výše uvedeného se obávám, že novela tak, jak je předkládána nám nyní zde teď, nepovede ke zvýšení obranyschopnosti České republiky, a proto ji mám problém v současné podobě podpořit. Nicméně jsem připravena podpořit posun této novely do druhého čtení a podrobení diskusi. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní poslankyně. Nyní se s faktickou poznámkou hlásí paní poslankyně Černochová. Máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Já myslím, že to paní kolegyně od ženy možná lépe pochopí, ale není tomu tak. Aktivní zálohy jsou složeny i z povinných záloh, kde jsou vojáci z povolání, kteří již ukončili v souladu se zákonem 221 svoji aktivní činnost. Ale jsou to lidé vycvičení a nic by jim nemělo bránit v tom, aby všechny ty dovednosti, které za ty dlouhé roky, kdy pracovali pro armádu, uplatnili v aktivních zálohách.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní řádně přihlášen do rozpravy pan poslanec Hovorka. Připraví se pan poslanec Skalický. Máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážení kolegyně, vážení kolegové, když se před několika lety s velkou pompou rušila základní vojenská služba, poukazovalo se na to, že tím ušetříme značné prostředky. Nyní po letech se ukazuje, že zřejmě základní vojenská služba bude znovu potřeba. A tento zákon, ačkoliv se říká, že nemá charakter povinné vojenské služby, tak v zásadě říká něco jiného, pokud si srovnáte určité paragrafy. Já bych na to rád poukázal.

Pokud se podíváte na § 5 Dobrovolný výkon branné povinnosti aktivní zálohy, každý odveden může být, ale jen na dobu tří let rozhodnutím nebo rozkazem, tedy zařazen do takzvané činné služby do aktivní zálohy. Toto má charakter povinné služby.

§ 12 Příprava vojáka v záloze k plnění úkolu ozbrojených sil. Vojenské cvičení není blíže určeno. Ze zákona může vyplynout povinnost i takzvané pomoci v uvozovkách bratrské při cvičení na cizím území. Minimálně dvanáct týdnů výcviku má povinně každý, koho krajské vojenské velitelství rozhodnutím určí do aktivní zálohy. Toto má charakter základní povinné služby - na 12 týdnů v prvním roce služby a ve druhém a ve třetím roce služby je to doba čtyř týdnů v kalendářním roce. Celkem tedy asi 20 týdnů za tři roky. Odpovídá to zhruba pěti měsícům základní prezenční služby. A zřejmě je to roztaženo na tři roky, aby byla větší možnost nasazení během tří let.

§ 12a Služba v operačním nasazení. Voják v aktivní záloze vykonává službu v operačním nasazení na území České republiky nebo mimo něj v délce do sedmi měsíců v kalendářním roce, a to podle potřeb ozbrojených sil. Na rozkaz třiceti dnů jde na sedm měsíců voják v roce a nemá možnost odmítnout nasazení mimo Českou republiku. To umožní nasazení do misí mimo Českou republiku i bez vyhlášení války.

§ 13 Povolání na vojenské cvičení nebo na výjimečné vojenské cvičení a nastoupení jejich výkonu do služby v operačním nasazení. Na rozkaz do třiceti dnů jde na sedm měsíců v roce a nemá možnost odmítnout nasazení mimo Českou republiku voják v aktivní záloze, který už takzvaně narukoval, je na cvičení a podobně, je převelen rozkazem okamžitě.

Dále § 16 Mimořádná služba. Tady mobilizace počítá se všemi, a to povinně. Ženy nemají výjimku. A v původním znění byly ženy povolávány jen za válečného stavu nebo v ohrožení, kde už měly odrostlé děti starší patnácti let. V tomto případě válečné nasazení žen s péčí o dítě pod patnáct let má charakter totální války.

§ 25 Výjimky z povinnosti dostavit se k odvodnímu řízení a vykonat mimořádnou službu. Zde může být odveden každý. Předurčený voják v záloze může znamenat, že je to ten každý, kdo bude určen.

Pokud se týká § 32 Ohlašovací povinnost, v původním platném znění tohoto zákona nic takového nebylo.

Pokud se týká změny zákona 222/1999 § 6 - ministerstva a jiné ústřední úřady a Česká národní banka - organizační změna v řízení. Odklon od krizového řízení na paralelní strukturu v krajských vojenských velitelstvích. To je také zcela nový prvek.

Dále § 54 Použití zákona k plnění mezinárodních závazků. Zdroje státu mohou být využity v cizí zemi v podstatě bez kontroly parlamentu. Stačí vyhlásit stav ohrožení.

Ještě jedna poznámka. Komentář k ústavnímu zákona č. 300/2000 Sb. ze dne 9. srpna 2000, kterým se mění Ústava České republiky. Evropský integrovaný systém protivzdušné obrany NATO byl vybudován na základě směrnice vojenského výboru NATO. Tento systém je již po celé desetiletí základním pilířem kolektivní obranné politiky doktríny NATO. Zabezpečuje integritu evropského vzdušného prostoru NATO a názorně demonstruje politickou i vojenskou soudržnost členských států této organizace.

Závazky vyplývající z tohoto systému obsahují: omezení suverenity státu tím, že bude vzdušný prostor České republiky považován za součást vzdušného evropského prostoru NATO, převedení vyčleněných sil a prostředků Armády České republiky pod operační velení vrchního velitele spojeneckých ozbrojených sil NATO v Evropě s tím, že tyto síly a prostředky mohou být v případě potřeby použity i k obraně vzdušného prostoru ostatních evropských států NATO, oprávnění vrchního velitele spojeneckých sil NATO vydat vyčleněným silám Armády České republiky rozkaz k použití zbraně při plnění úkolu.

Tento zákon v pojetí, jak je předkládán, je ale posunut. Je to v podstatě zapracovaná doktrína obrany podle článku 5 do Ústavy - systém velení v armádě. O pozemních operacích ale v Ústavě není nikde ani slovo. Zákon tedy jde zřejmě mimo tento rámec. V novele se jedná o podstatné rozšíření aktivity armády a podle mého to musí být zakotveno i v Ústavě. To je jenom můj názor, se kterým je možno polemizovat, ale jak jsem četl zákon, tak mi to z toho vyplynulo.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. A nyní tedy řádně přihlášený do rozpravy pan poslanec Jiří Skalický. Máte slovo.

 

Poslanec Jiří Skalický: Pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, rád bych se zde vyjádřil jako člen výboru pro obranu velice krátce ke všem třem novelám příslušných zákonů, to znamená brannému zákonu, zákonu o vojácích v záloze a ozbrojené síly České republiky.

Mnohé zde bylo po stránce věcné řečeno mými předřečníky, zejména nedostatky, výtky. Proto se touto oblastí nebudu detailně zabývat. Chtěl bych zde pouze prohlásit, že klub TOP 09 a Starostové si je vědom zásadního významu všech tří novel zákonů, které jsou samozřejmě spolu různě provázány, a jsme připraveni všechny tři novely podpořit a poslat do druhého čtení do výboru pro obranu, kde pochopitelně očekávám a očekáváme bouřlivou diskusi, protože samozřejmě ke každému zákonu je možno něco přidat, něco ubrat nebo mít nějaký názor, který ne vždy koresponduje s tím, co je předloženo.

Současně podpoříme, pokud padne návrh na prodloužení lhůty na projednávání na 90 dnů. Já sám bych i uvítal, pokud by doba byla i delší, protože se domnívám, že to prostě za to stojí. Dámy a pánové, děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Chalupa. Máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Dobré dopoledne. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážení kolegové, já mám jenom stručný proslov ohledně toho, že ve výboru pro obranu pracují další členové výboru, kteří se nepřihlásili do rozpravy, nicméně i za ně říkám, že všichni, kteří ve výboru pracují, pracují velice intenzivně a podle toho, co jsem si tady vyslechl, velice bych uvítal, cením si toho, co tady bylo řečeno, abyste své připomínky k brannému zákonu - jednak abyste se informovali u svých zástupců, kteří pracují ve výboru pro obranu - přes tyto své zástupce do výboru pro obranu přenesli. Vysvětlovat si to tady přímo v plénu si myslím, že je ztráta času. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Nikoho nevidím, v tom případě končím obecnou rozpravu a táži se, zda si pan navrhovatel nebo zpravodaj chce vzít závěrečné slovo. Pan zpravodaj.

 

Poslanec Václav Klučka: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, má předtucha týkající se diskusí této velmi důležité normy se naplnila a já vám děkuji za všechna vystoupení včetně námětů, které budou doprovázet jednání garančního výboru v době devadesáti dnů, kteroužto, pane místopředsedo, v této chvíli oficiálně navrhuji, abychom o ní hlasovali jako o prodloužení lhůty k projednávání před druhým čtením.

Zároveň mi dovolte, abychom ještě jedno hlasování už v daném okamžiku uskutečnili. Ono se to týká dalších bodů souvisejících s branným balíčkem, tj. o vojácích v záloze a ozbrojené síly. My to prostě nestihneme do jedné hodiny a já bych velmi poprosil, abychom před jednou hodinou hlasovali o přerušení projednávání těchto bodů a jejich pokračování v té chronologii, jak je, v šest hodin večer po ústních interpelacích. V daném okamžiku také předpokládám, že doba jednání dnešního dne byla v době schválení programu jednání Sněmovny schválena, že budeme dnes jednat po 19., 21., a myslím si, že tam padla i 24. hodina. Pokud tomu tak není, pak nechť i tento návrh je prohlasován. Pokud tomu tak je, pak je to vše v pořádku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane zpravodaji. Přesně tento postup jsem chtěl navrhnout. To znamená, ve 12.55 bod přeruším a dáme tam zařazený bod volební a po šesté hodině pak budeme pokračovat ve schváleném programu. Zaregistroval jsem váš návrh na prodloužení doby na projednávání na 90 dnů. Já osobně jsem přesvědčen, že jsme si odsouhlasili to, že budeme jednat i po 24. hodině. Ještě si to prověřím, ale myslím si, že jsme to schválili hned na začátku našeho jednání.

Nyní tedy budeme pokračovat a budeme se zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro obranu jako výboru garančnímu a já se táži, zda navrhuje někdo jiný výbor jako garanční než výbor pro obranu. Není tomu tak. Eviduji žádost o odhlášení, takže vás odhlásím a požádám vás, abyste se opět přihlásili.

 

Nyní tedy přistoupíme k hlasování a já přečtu, o čem budeme hlasovat. Budeme hlasovat o tom, kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání výboru pro obranu jako garančnímu výboru.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro návrh, nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 237, přítomných poslankyň a poslanců je 137, pro návrh 134, proti 1. Konstatuji, že s návrhem byl vysloven souhlas, a konstatuji také, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro obranu jako garančnímu výboru.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru, a proto se táži, zda někdo navrhuje přikázat tento materiál ještě dalším výborům k projednání. Neeviduji žádost, takže konstatuji, že tento materiál byl přikázán výboru pro obranu a tento výbor je i garančním výborem.

 

Dále zazněl v obecné rozpravě návrh na prodloužení lhůty, a to na prodloužení na 90 dnů.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro prodloužení lhůty k projednávání na 90 dnů. Kdo je proti návrhu?

Je to hlasování číslo 238, každopádně aby to bylo procesně v pořádku, tak já jsem se měl nejdříve zeptat navrhovatele, zda souhlasí s prodloužením lhůty. To znamená, nejdřív se zeptám, zda navrhovatel souhlasí s prodloužením lhůty na 90 dnů. (Ano.) Děkuji. Předchozí hlasování označím za zmatečné a nechám hlasovat ještě jednou.

 

Opakuji hlasování a táži se, kdo souhlasí s prodloužením lhůty na 90 dnů. Kdo je proti návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 239, přítomných poslankyň a poslanců je 144, pro návrh 140, proti žádný. Konstatuji, že jsme prodloužili lhůtu na projednávání na 90 dnů. Tím končím tímto projednávání bodu.

 

Otevírám další bod a tím je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.