Čtvrtek 9. července 2015, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze
(pokračuje Jan Hamáček)
170.
Písemné interpelace
Na pořad schůze bylo předloženo celkem 10 odpovědí na vznesené interpelace, s nimiž poslanci nebyli spokojení, a z toho důvodu požádali o zařazení na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Se čtyřmi jsme se již vypořádali 18. června, nyní zbývá ještě 6. Všechny upozorňuji na ustanovení § 112 odst. 6 jednacího řádu, které říká, že není-li interpelující poslanec na schůzi Sněmovny přítomen, nekoná se k odpovědi na jeho interpelaci rozprava a Sněmovna k ní nezaujme stanovisko a ani k ní dále nejedná.
Nyní přistoupíme k jednotlivým odpovědím. První interpelace je pana poslance Rostislava Vyzuly, který interpeloval ministra školství, mládeže a tělovýchovy Marcela Chládka ve věci povinné školní docházky cizinců. Pan ministr odpověděl a jeho odpověď se s interpelací předkládá jako tisk 490. Dne 18. června byla tato interpelace a její projednávání přerušeno.
Otevírám rozpravu. Hlásí se pan poslanec Vyzula. Prosím, máte slovo.
Poslanec Rostislav Vyzula: Dobrý den. Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, rád bych dnešní den dokončil svou interpelaci, kterou jsem začal v březnu tohoto roku na ministra školství, ještě pana Chládka. Bohužel, tuto věc zdědila nová paní ministryně. Chápu, že je to dědictví, ale věřím, že se nějak dohodneme.
Na začátek bych rád na začátek uvedl krátce tu historii. Interpelace probíhala na základě novely zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, konkrétně nového ustanovení § 50 odst. 4, které bylo do školského zákona vloženo zákonem č. 82/2015 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. května 2015.
A teď čeho se to týká. Uvedené ustanovení § 50 odst. 4 školského zákona stanoví - cituji: "Pokud se cizinec, který nemá trvalý pobyt na území České republiky, neúčastní vyučování nepřetržitě po dobu nejméně 60 vyučovacích dnů a nedoloží důvody své nepřítomnosti v souladu s podmínkami stanovenými školským řádem, přestává být dnem následujícím po uplynutí této doby žákem školy." To je ten problém, který vnímám, že problémem může být, a proto bych rád, kdybychom našli nějaké řešení.
Jak jsem již upozornil v písemné interpelaci z 31. března t. r., výše uvedené ustanovení se mi jeví jako diskriminační. Ustanovení vytváří nerovnost v zacházení s tuzemci a cizinci, a tak se dostává do rozporu s rovným právem na vzdělání. To je zakotveno v mnoha normách mezinárodního práva, kterými je Česká republika vázána, a za zavedení tohoto ustanovení proto České republice hrozí nepříznivé mezinárodněprávní důsledky.
Ve svém vyjádření k mé písemné interpelaci uvedl ministr Chládek, že se v praxi stává, že cizinec, který je vázán povinnou školní docházkou, opustí území České republiky nebo změní školu, aniž by zákonní zástupci dali svůj úmysl škole předem na vědomí. Dále v této souvislosti zmínil, že v takových případech bylo dosud obtížné žáka ze školy vyloučit. Dovoluji si však upozornit, že situace, která je zde popsaná, může nastat i u občanů České republiky, nikoliv jen u cizinců. U občanů České republiky však nemůže z takového důvodu dojít k vyloučení žáka ze školy. Domnívám se proto, že tímto argumentem nemůže být dostatečně vyvrácena diskriminační povaha daného ustanovení § 50 odst. 4 školského zákona.
Proto se ptám, paní ministryně: Skutečně se domníváte, nebo tedy aparát Ministerstva školství, že je nové ustanovení školského zákona nezbytné k dosažení zamýšlených cílů a že není diskriminační? Dál bych se rád zeptal: Jaký máte postoj k faktu, že pro Českou republiku mohou z nově zavedeného ustanovení plynout nepříznivé mezinárodní důsledky?
Je to preventivní opatření. Jako lékař jsem si vědom toho, že v medicíně je nejdůležitější prevence. Nemůžeme hasit požár, ale musíme mu předcházet. Proto bych nebyl rád, aby se Česká republika do problémů, které mohou vyústit i v nepříjemné ekonomické důsledky, dostala. Takže prosím o odpověď. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji panu poslanci. Paní ministryně si přeje vystoupit, má tedy slovo.
Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Vážený pane poslanče, pane profesore, dovolte mi zareagovat na vaši interpelaci. Jednak mi dovolte omluvu, že se dostáváme k jejímu finálnímu řešení v okamžiku, kdy novela školského zákona 1. května, tudíž ustanovení, o kterém máte pochybnosti z hlediska jeho ústavnosti, nabylo 1. května 2015 účinnosti.
Domnívám se, že vaše obavy pramení zejména z toho, že právo na vzdělání musí být realizováno na našem území rovným způsobem, ať se jedná o cizince, nebo nikoliv. Nicméně školský zákon v § 20 jednoznačně ustanovuje, že občané Evropské unie a jejich rodinní příslušníci mají přístup ke vzdělávání a školským službám podle tohoto zákona za stejných podmínek jako občané České republiky. Stejně tak osoby, které nejsou osoby Evropské unie, mají za stejných podmínek jako občané EU přístup k základnímu vzdělávání - to je ta záležitost, na kterou upozorňujete - pokud pobývají na území České republiky.
Co je ale klíčové, je tedy to, že poskytování základního vzdělávání, to je povinná devítiletá školní docházka, což je tedy něco jiného než realizace práva na vzdělání, nejsou to stejné množiny, není vázáno na fakt, že žák cizinec pobývá na území České republiky oprávněně. Tato ustanovení, tak jak jsem je definovala, podle školského zákona jednoznačně korespondují s příslušnými články Úmluvy o právech dítěte, a nemělo by tedy dojít k tomu, že toto ustanovení, které jste interpeloval, by bylo interpretováno jako neústavní, onen tedy § 50.
Nicméně chci upozornit na to, že § 50 je vlastně administrativním opatřením, které reflektuje na obecné povinnosti, které směřují jak směrem k dětem cizinců, tak tedy k těm ostatním. A to je tedy v § 22 odst. 3, kdy podle školského zákona mezi základní povinnosti zákonných zástupců v oblasti plnění povinné školní docházky žáka patří povinnost zajistit, aby žák docházel řádně do školy, a potom také aby oznamovali škole údaje podle § 28 odst 2 a 3 školského zákona, mimo jiné místo trvalého pobytu či pobytu na území České republiky. Ustanovení § 50 odst. 4 tak zavádí pouze nové pravidlo administrativního ukončení základního vzdělávání, byť zvláštní s ohledem na ostatní skupiny žáků, a máme za to, že v tomto případě se nejedná o neústavní ustanovení.
Nicméně jsem porozuměla velmi správně, vážený pane profesore, vašim obavám z hlediska možné praxe, která nemusí reflektovat to, že v důsledku tohoto administrativního ukončení již se nikdo nebude zajímat, jakým způsobem je právo daného dítěte na území realizováno, nebo dokonce zda na území nesetrvává, a nemá tedy samozřejmě i dál povinnost povinné školní docházky, a tedy zda tady tyto záležitosti budou dostatečně v praxi reflektovány.
V tuto chvíli bych svou reakci uzavřela tak, že nemám obavu, že se jedná o neústavní ustanovení, ale sdílím s vámi pochybnosti v tom smyslu, že by mohla být praxe taková, že by k neústavnímu zacházení mohlo v konkrétním případě docházet. Proto si dovolím svou reakci na vaši interpelaci doplnit v tom smyslu, že učiním metodická a koordinační opatření směrem ke vzdělávacím institucím v tom charakteru, abych je upozornila na tyto možné konotace a zabránila případnému postižení konkrétního žáka-cizince. V tomto ohledu bych nabídla, že samozřejmě písemně tuto svou argumentaci doplním včetně doložení metodického usměrnění v této oblasti. A samozřejmě pokud bych detekovala v rámci území, že k takovým případům dochází, tak bych následně informovala poslance a poslankyně o této skutečnosti spolu s návrhem řešení. Nicméně samotné ustanovení za neústavní nepokládám.
Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Zeptám se pana poslance, zda chce reagovat. Prosím, samozřejmě.
Poslanec Rostislav Vyzula: Vážená paní ministryně, velice si vážím vašeho vstřícného postoje a jsem maximálně spokojen, protože takový postup eventuálně by mohl nastat a mohl by být nepříjemný. Známe mnohé případy i z Evropské unie podobných situací. Jen jsem na to chtěl upozornit, aby si toho ministerstvo bylo vědomo, protože on nikdy neví člověk, ale stát se to může. Děkuji velice a jsem maximálně spokojen.
Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, tím pádem předpokládám, že nenavrhujete nesouhlas. A pokud paní ministryně nechce již vystupovat, můžeme tuto interpelaci ukončit. Děkuji.
Další interpelací je interpelace pana místopředsedy Filipa na pana ministra Zaorálka. Ale pana místopředsedu Filipa tady nevidím, takže to je přesně ten případ, na který jsem upozorňoval, tzn. § 112. Tudíž tato interpelace také nebude projednávána.
Budeme pokračovat interpelací pana poslance Ondráčka na pana ministra vnitra. Pan ministr vnitra Milan Chovanec odpověděl na interpelaci poslance Zdeňka Ondráčka ve věci ohledání místa činu při násilné smrti muže v Jihlavě. Interpelace spolu s odpovědí se předkládá jako tisk 517. Otevřu rozpravu, nicméně upozorňuji, že pan ministr vnitra je řádně omluven z důvodu zahraniční cesty.
Pan poslanec... (Gestikuluje z místa.) Pokud navrhujete přerušit z důvodu nepřítomnosti pana ministra, tak prosím na mikrofon a samozřejmě o tom nechám hlasovat.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Pane předsedo, dobré dopoledne. Vzhledem k nepřítomnosti pana ministra navrhuji přerušení projednávání této interpelace do jeho přítomnosti. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. O tomto návrhu rozhodneme hlasováním.
Zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí s přerušením této interpelace. Kdo je pro? Kdo je proti?
Hlasování má číslo 233. Přihlášeno je 96, pro 83, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl přijat. Tato interpelace byla tedy přerušena.
Budeme tedy pokračovat interpelací paní poslankyně Jitky Chalánkové. Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová odpověděla na interpelaci paní poslankyně Chalánkové ve věci budoucnosti českých dětí umístěných v pěstounských rodinách v Norsku po dosažení jejich zletilosti. Interpelace se spolu s odpovědí předpokládá jako tisk 518. Nicméně i tady platí to, že paní ministryně je řádně omluvena. Otevírám rozpravu a prosím paní poslankyni.
Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji, vážený pane předsedo. Vnímám, že paní ministryně je řádně omluvena, přesto nebudu navrhovat přerušení tohoto bodu, ale ani hlasování o spokojenosti či nespokojenosti, a ráda bych se tímto způsobem vyjádřila k odpovědi.
Vážená paní ministryně, vyjádřila jsem nesouhlas s vaší odpovědí na moji interpelaci proto, že jste zřejmě špatně pochopila moji otázku, respektive odpovídáte na něco jiného, než jsem se ptala. Ostatně v textu sama přiznáváte, že vám není jasné, co svou interpelací sleduji. Já vám to tedy vysvětlím.
Můj dotaz zněl: Předpokládejme, že Denis anebo David Michalákovi zůstanou v pěstounské péči až do dosažení zletilosti. Svého českého občanství nemohou být zbaveni. Co se s nimi stane po dosažení zletilosti? Jaká práva budou mít v Norsku jako cizinci? Co se s nimi stane, až na ně norský stát přestane pěstounům vyplácet štědré přídavky a dávky? Budou k nim mít pěstouni vyživovací povinnost? Budou mít nárok na zabezpečení ze strany norského státu? A jak se k nim zachová český stát, rozhodnou-li se ve svých 18 letech vrátit do České republiky a nebudou umět ani slovo česky? Bude český stát vůči nim vynucovat občanské povinnosti, například připravovanou odvodní povinnost?
Pochopitelně šlo z mé strany jen o příkladný výčet. Podstatou mé otázky je fakt, že státní občanství si člověk nemůže volit. Rodí se s ním a je obtížně je měnit. Svoji státní příslušnost si nosíme sebou, většinou dobrovolně, ale nefunguje to tak, že by každý byl státním příslušníkem toho státu, na jehož území se právě nachází. Lidé jsou dnes velmi mobilní, ale státní občanství je svazek relativně trvalý a dlouhodobý. Jeho podstatou je věrnost své zemi. Ze státního občanství nevyplývají pro občany toliko práva, ale i povinnosti.
Denis a David tedy budou ve svých 18 letech v Norsku stále de iure cizinci. I pokud by nějak získali ať už dobrovolně, či proti své vůli norské občanství, neznamenalo by to, že přijdou o české státní občanství. Toho nemohou být norským státem nijak zbaveni, protože o české státní příslušnosti Norsko nerozhoduje a rozhodovat nesmí. Tak jednoduše to nefunguje, že ziskem jednoho občanství automaticky ztratíte dosavadní. Proto existuje tolik lidí s dvojím či vícečetným občanstvím, proto existují i lidé bez občanství.
Dvojí občanství pak vede k právní schizofrenii a střetu zájmů. Například pan ministr Dienstbier je povinen zachovávat věrnost České republice i Spojeným státům americkým, přitom za to, že je občanem Spojených států amerických a vyplývají mu z toho i povinnosti, o kterých možná nemá ani tušení, vůbec nemůže.
Vy uvádíte ve své odpovědi, že příkladný návrat již zletilých chlapců do České republiky by byl věcí jejich úvahy a vážení všech okolností včetně zvážení jazykové výbavy.
Vy uvádíte ve své odpovědi, že příkladný návrat již zletilých chlapců do České republiky by byl věcí jejich úvahy a vážení všech okolností včetně zvážení jazykové výbavy. Sama tedy naznačujete, že Denis a David v Norsku postupně zapomenou, pokud se to již nestalo, český jazyk, a že to logicky bude limitovat jejich volbu. Norsko svým přístupem tak fakticky odnárodňuje české státní občany české národnosti a vytváří na ně tlak, aby se ve své dospělosti stali Nory. To je nefér nejen vůči nim, ale je to nepřátelské i vůči České republice.
Správně uvádíte, že je věcí každého, aby se rozhodl, ve které zemi chce žít. To vyplývá z ústavně- i mezinárodněprávně zaručené svobody pobytu. Toto právo se nepochybně vztahuje i na nezletilé děti, pouze je jejich jménem vykonávají osoby za ně zodpovědné. Rodičovská práva vůči Denisovi a Davidovi stále ještě má paní Michaláková. Paní Michaláková dala opakovaně najevo, že chce, aby děti žily a vyrůstaly v České republice a pod českou jurisdikcí. Norsko jí však ve výkonu tohoto rodičovského práva efektivně brání.
Toto jsou ve stručnosti důvody, proč nesouhlasím s odpovědí na svoji interpelaci a žádám o její dopracování, zejména pokud se týče dotazu na právní postavení Denise a Davida vůči České republice, a to nejen co se týče jejich práv, ale i povinností.
Vážený pane předsedo, protože tady žádám, tak bych si dovolila požádat o přerušení tohoto bodu do přítomnosti paní ministryně. Omlouvám se za svou informaci na začátku, kterou jsem sdělila. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, to je samozřejmě možné. Pokud si v tomto okamžiku přejete přerušit, tak svolám kolegy. Budeme tedy hlasovat o přerušení této interpelace na návrh paní poslankyně Chalánkové.
Zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí s přerušením této interpelace, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 234, přihlášeno je 105, pro 65, proti 13. Tento návrh byl přijat a interpelace byla přerušena.
Další interpelací je interpelace paní poslankyně Jany Černochové na pana předsedu vlády. Předseda vlády Bohuslav Sobotka odpověděl na interpelaci paní poslankyně Jany Černochové ve věci dotací pro motoristické sportovní organizace. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 520. Ale já tady nevidím paní poslankyni Černochovou, takže jakkoliv pan předseda vlády avizoval, že je na cestě, aby mohl odpovědět na interpelaci, tak zde není interpelující poslankyně, a podle § 112 tedy o této interpelaci jednat nemůžeme.
Tím pádem pokročíme k poslední interpelaci, kde se tedy obávám, že problém bude úplně stejný. Pan ministr vnitra Milan Chovanec odpověděl na interpelaci paní poslankyně Radky Maxové ve věci formy poučení poškozeného nebo oběti trestného činu v trestním řízení. Interpelace se předkládá spolu s odpovědí jako tisk 521. Ale za prvé pan ministr Chovanec je omluven a za druhé tady paní poslankyně Maxová také není.To znamená, opět podle § 112 nemůžeme tuto interpelaci projednávat. Mám pocit, že tím jsme se vypořádali s písemnými interpelacemi.
Na základě dohody předsedů poslaneckých klubů, která byla učiněna, že v 11 hodin bude pokračovat projednávání branného zákona, mi nezbývá nic jiného než schůzi Sněmovny přerušit do 11 hodin.
(Jednání přerušeno v 9.24 hodin.)
(Jednání pokračovalo v 11.00 hodin.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové vlády, budeme pokračovat, a to pevně zařazenými body 33, 34, 35, 95, 98, 102, 91, 93, 103, 97, 104 a 108. Odpoledne budeme projednávat bod 170, to jsou ústní interpelace.
Hlásí se někdo? Teď je na to ten čas, kdy můžeme jednat o zařazení dalších bodů. Hlásí se pan poslanec Kolovratník. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Kolovratník: Vážený pane předsedající, kolegové, členové vlády, dobré dopoledne. Děkuji a omlouvám se, že to je takhle hodně narychlo. Já se na vás jménem volební komise obracím s prosbou. My bychom rádi z toho bloku volebních bodů, které jsme se rozhodli zatím nezařazovat a nechat až na podzim, tak bychom rádi přece jen dnes realizovali jeden jediný volební bod. Je to bod číslo 141 - volba členů Dozorčí rady Státního fondu rozvoje bydlení.
Krátce vysvětlím proč. S tou žádostí se na mě obrátila ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová s tím, že tato dozorčí rada v tuto chvíli má z pěti členů pouze jednoho, takže není funkční a není usnášeníschopná. Ten stav by potom mohl trvat do září až do října. Takže prosba volební komise je taková, můj návrh, zařadit nově volební bod volba členů dozorčí rady SFRB. A prosil bych standardně ten bod jako poslední před polední pauzou. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, děkuji, poslední před polední pauzou. Má ještě někdo další návrh? Ano, pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. My jsme se v úterý na politickém grémiu Poslanecké sněmovny domluvili, že ty body zařadíme, když bude dohoda. Ta dohoda zatím není. Já se jí nebráním, ale vůbec jsme o tom nejednali. Tak já navrhuji, jestli bychom mohli, pane předsedo, přerušit jednání Sněmovny na pět minut, že bychom si, předsedové poslaneckých klubů a někdo z vedení Sněmovny, řekli, jak v případě tohoto návrhu pana předsedy volební komise postupovat. Já myslím, že během pěti minut jsme schopni se domluvit, jestli ano, nebo ne. Děkuji. Nepřítomní předsedové budou muset vyslat místopředsedy. Moc předsedů poslaneckých klubů nás tady není, pane předsedo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, rozumím tomu. Ano, je to taková dohoda z úterka. Takže vyhlašuji přestávku do 11.07 na poradu předsedů poslaneckých klubů k nově zařazenému bodu. Když tak se mohou soustředit tady u mě.
(Jednání přerušeno od 11.03 do 11.07 hodin.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, vážení poslanci, budeme pokračovat.
Po krátké poradě s předsedy klubů mám tedy jeden návrh na doplnění dnešního programu o volbu do Dozorčí rady Státního fondu rozvoje bydlení. Má někdo ještě jiný návrh na doplnění našeho programu? Není tomu tak.
Rozhodneme v hlasování pořadové číslo 235, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.
V hlasování pořadové číslo 235 z přítomných 149 pro 94, proti 1. Návrh byl přijat. Cca ve 12.45, ve 12.50 bychom zahájili tuto volbu.
Budeme se tedy zabývat pevně zařazenými body a tím prvním bodem je bod číslo 33. Jde o
Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.