Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jaroslava Jermanová)

170.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace

Na pořad jednání 29. schůze Poslanecké sněmovny bylo předloženo celkem deset odpovědí na vznesené interpelace, s nimiž poslanci nebyli spokojeni, a z toho důvodu požádali o zařazení na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Upozorňuji všechny poslance na ustanovení § 112 odst. 6 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, které zní: Není-li interpelující poslanec na schůzi Sněmovny přítomen, nekoná se o odpovědi na jeho interpelaci rozprava a Sněmovna k ní nezaujme stanovisko ani o ní dále nejedná.

A nyní přistoupíme k projednávání odpovědí na písemné interpelace. Prvním v pořadí je pan místopředseda vlády a ministr financí Andrej Babiš. Ten odpověděl na interpelaci poslance Antonína Sedi ve věci proplacení analýzy nákladů a úhrad zdravotního pojištění firmě SW LAB, s.r.o. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 449. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno. Já otevírám rozpravu a prosím pana poslance Seďu k mikrofonu.

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, kolegové, pan ministr financí dodržel slovo, my jsme se minulý týden setkali na Ministerstvu financí, projednali jsme vlastně analýzu nákladů, domluvili jsme se na tom, že společným cílem je zlepšení transparentnosti efektivity zdravotnictví. Já jsem ho požádal a pan ministr Babiš slíbil, že bude spolupracovat s panem ministrem zdravotnictví Němečkem, a tím bych tuto interpelaci ukončil.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Končíme tedy projednávání této interpelace.

Přistoupíme k další interpelaci a to je interpelace na pana ministra obrany Martina Stropnického. Ten odpověděl na interpelaci pana poslance Petra Bendla ve věci Vojenské lesy a statky České republiky, prodej dřeva. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 468. I projednávání této odpovědi bylo přerušeno. Já otevírám rozpravu. Nevidím tady pana poslance Bendla, takže končíme tuto interpelaci.

Přejdeme k další interpelaci a to je interpelace na ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka, který odpověděl na interpelaci poslance Miroslava Grebeníčka ve věci dodržování a prosazování zákona na ochranu míru Charty OSN a haagských a ženevských konvencí o mezinárodním právu válečném a ochraně obětí války, civilního obyvatelstva a válečných zajatců ve válkách a okupacích diplomaticky, materiálně a vojensky podporovaných vládou České republiky a prováděných členskými zeměmi NATO a paktem NATO. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 485.

Otevírám rozpravu a prosím k mikrofonu pana poslance Grebeníčka.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, není to tak dávno, co papež František pronesl následující slova: "Také v dnešní době se sráží úsilí o mír se skutečností, že se ve světě odehrávají četné ozbrojené konflikty. Je to svým způsobem třetí světová válka vedená po kouskách a v kontextu globální komunikace je zde cítit klima války." K tomu pak ještě dodal: "Je to ovzduší, které vyvolávají a podněcují ti, kteří si přejí střet mezi kulturami a civilizacemi, a ti, kteří s válkami spekulují, aby vydělali na prodeji zbraní."

Tolik tedy svatý otec. Co k tomu dodat? Snad jen to, že očividně opět zraje krizová situace ve světě a zasahuje i Evropu, která má sice za sebou řadu civilizačních zádrhelů, ale příliš se z nich nepoučila. Jistě byla i období, kdy právě ze srdce Evropy pramenily ideje a činy, jež daleko překračovaly naše hranice. Je škoda, přeškoda, že se na hluboké zdroje našich humanitních tradic takřka bez zábran valí vlny globalizačního kosmopolitismu, v nichž se utápí vědomí nezbytnosti nové národní aktivity navazující na všechno plodné a pokrokové v našem i mezinárodním měřítku.

Jistě, řešení problémů a poměrů v Evropě není věcí jakékoli jednotlivé země či národa, nýbrž záležitostí integrovaného kontinentu.

Ano, moje kritika je vedena proti negativním průvodním jevům soudobého rozbujelého globálního kapitalismu, jako jsou lokální války, tisíce zničených lidských životů, zdevastované regiony a utečenecké tábory. Kritizuji i to, že Evropská unie se otrocky podřizuje americké agresivní politice, a vadí mi i to, že Spojené státy americké vyžadují od vlády a občanů České republiky podporu a spoluúčast i při akcích, které jsou v rozporu s českým zákonem na ochranu míru, s Chartou Organizace spojených národů a haagskými a ženevskými konvencemi. Výsledkem pak není vyšší míra bezpečnosti ani českých občanů, ani občanů ostatních zemí Evropy a světa, ale již zmíněné války a okupace, humanitární katastrofy a další bezpečnostní rizika.

Ministr Zaorálek se v odpovědi na mou písemnou interpelaci přihlásil k dodržování zákona na ochranu míru i k Chartě OSN a závazkům, které pro naši republiku, a tedy i pro vládu plynou z mezinárodního práva. A je potěšující číst, že se česká vláda na agresích a porušování mezinárodního práva nehodlá do budoucna podílet. V odpovědi ministra Zaorálka jsou ovšem i některá tvrzení, která vyžadují bližší vysvětlení. Opravdu si myslí, že okolnosti, kdy Spojené státy zaútočily na bývalou Jugoslávii nebo Irák a kdy v rozporu s mezinárodními konvencemi cíleně bombardovaly množství civilních cílů a doslova barbarsky porušovaly práva válečných zajatců, nejsou v rozporu s Chartou Organizace spojených národů?

Ministr Zaorálek také sdělil, že naše účast ve spojeneckých operacích Severoatlantické aliance předpokládá elementární důvěru v to, že spojenci vědí, co je předmětem mezinárodních závazků. Ne, nepochybuji o tom, že to spojenci skutečně věcí. Proto se ministra zahraničních věcí ptám, co udělá on osobně a vláda České republiky pro to, aby se vůči pachatelům agresí, válečných zločinů a zločinů proti civilnímu obyvatelstvu, které spáchaly armády a vlády členských zemí Severoatlantické aliance, uplatnily - řečeno jeho slovy - příslušné postupy na mezinárodní úrovni.

Dámy a pánové, zatím děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji a vidím, že se zvedá pan ministr zahraničních věcí. Prosím, máte slovo, pane ministře.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Ano, děkuji. To je samozřejmě vůbec ne zas tak lehké téma, které zvedl pan poslanec Grebeníček, a já se pokusím aspoň v obrysech naznačit pozici Ministerstva zahraničí a české vlády. (V sále je hlučno.)

Především je podle mě docela zásadní to, aby Česká republika se jako stát hlásila k principům mezinárodního práva a dodržování vlády práva. Musí nás zajímat to, co se odehrává ve světě, také v souvislosti s tím, jakým způsobem se dodržují ta základní pravidla, která upravují styky a chování mezi státy. Právě pro stát jako Česká republika je to naprosto klíčové, protože z 20. století máme zkušenost s tím, jak obtížné bylo tady ve středu Evropy udržet skutečně nezávislý a suverénní stát. Dovolím si tvrdit, že po velkou část 20. století se nám to vlastně vůbec nedařilo, a domnívám se, že jsme nebyli vlastně od roku 1939 až do roku 1989 de facto skutečně suverénním státem. Jsem přesvědčen, že to by nás mělo vést k obrovské obezřetnosti vůči tomu, jakým způsobem se rozhodují spory mezi státy a jestli se v těch sporech používá síly, anebo jestli se respektují principy mezinárodního práva. Proto si myslím, že soustředit se na to, abychom ve svém chování a vystupování v zahraniční politice byli vždy na straně mezinárodního práva a odmítání toho principu, že platí síla a neplatí právo, to je něco, k čemu bychom se měli vždy hlásit.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane ministře, omlouvám se. Přestože je nás tady tak malý počet, je tu velký hluk. Poprosila bych kolegy o ohleduplnost ke kolegům, kteří interpelují, aby slyšeli svou odpověď, na kterou čekají. Děkuji.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. To, co tady zvedl pan poslanec Grebeníček, vlastně souvisí s těmi posledními konflikty, ke kterým došlo řekněme v posledních dvaceti letech, patnácti letech, a možná má svůj precedent už v událostech v roce 1990, kdy nově nalezený konsenzus Rady bezpečnosti umožnil kolektivní ozbrojený zásah v Iráku na samotném počátku 90. let. Rada bezpečnosti tehdy v roce 1990 Irák vyzvala, aby se z kuvajtského území, které obsadil, bezpodmínečně stáhl, a jelikož ten se odmítl podřídit, tak tehdy Rada bezpečnosti schválila postupně celkem 12 rezolucí, v nichž se vlastně stále intenzivněji volila donucovací opatření bez použití ozbrojené síly. Irák ve svém chování ovšem pokračoval, a Rada bezpečnosti proto v listopadu 1990 zmocnila členské státy, aby dodržování těch předchozích rezolucí vynutily. A ta formulace byla "použitím všech nezbytných prostředků". Je to rezoluce číslo 678. Tedy v tom bylo implicitně i ozbrojenou silou. Pak došlo k vojenskému zásahu v roce 1991, který provedla asi třicítka států, jejichž jednotky byly podřízeny velení USA. Operace byla úspěšná, poměrně rychle vedla k obnově stavu. To byl velice významný precedent, ten irácký precedent z roku 1991, který potom byl později Radou bezpečnosti recyklován i v dalších případech ohrožení mezi národního smíru.

Z hlediska práva pochopit tento proces, nebudu to tady asi rozebírat a odkážu vás na knihu Jiřího Malenovského Mezinárodní právo veřejné, ve které on provádí výklad toho, jak je možné pochopit to, že vlastně tady signatáři Charty OSN předali Radě bezpečnosti supranacionální pravomoci a na jejich základě pak Rada bezpečnosti sama namísto členských států kvalifikovala určitou situaci jako porušení nebo ohrožení mezinárodního míru podle čl. 39 Charty a rozhodla za podmínek stanovených Chartou o konkrétních opatřeních, která jsou státy povinny provést. Prostě podle pana Malenovského mezinárodní právo nebrání tomu, aby v rámci svých supranacionálních pravomocí OSN zpětně zmocnila členské státy k tomu, aby namísto ní provedly konkrétní donucovací opatření. Tyto státy ovšem musí se zpětným zmocněním souhlasit. A na tohle vlastně pak navazovalo řešení i těch dalších situací, i když ta situace nebyla zdaleka totožná a výklad není vůbec jednoznačný. Protože zejména pak opatření proti Svazové republice Jugoslávie v souvislosti se situací v Kosovu, jakož i proti Talibánu po teroristickém útoku Al-Káidy na newyorský Manhattan nebyly v tom průběhu úplně totožné s tím, co se odehrálo tehdy v roce 1990 a 1991. Ty případy, ke kterým došlo v Kosovu a pak po útoku Al-Káidy na Manhattan, to byly situace, ve kterých Rada bezpečnosti konstatovala hrozbu pro mír a bezpečnost, odsoudila ten odpovědný subjekt, avšak nezmocnila a priori mezinárodní společenství ani regionální organizace, jako třeba NATO, k použití ozbrojené síly, což ovšem čl. 53 Charty OSN výslovně vyžaduje. Takže ty vojenské operace USA a NATO neschválila Rada bezpečnosti explicitně ani a posteriori. Na druhé straně je ale nejen neodsoudila, ale dokonce akceptovala implicitně jimi dosažené vojenské i politické výsledky v terénu a stala se tvůrcem přechodného administrativního a politického uspořádání v Kosovu po vojenské porážce Jugoslávie.

Takže na rozdíl od té rozsáhlé angažovanosti v Iráku, kde jsem říkal, že byla přijata celá řada rezolucí, vykazovala Rada bezpečnosti v té kosovské a afghánské krizi aktivitu pouze v počáteční a v závěrečné fázi krize, a nikoliv v době jejího vlastního vojenského řešení. Za těch okolností se samozřejmě asi klade otázka, jaký mezinárodněprávní titul měly zasahující mocnosti k tomu ozbrojenému zásahu, když předchozí zmocnění k němu nebylo dáno Radou bezpečnosti ani explicitně, ani implicitně.

Když teď budeme zkoumat, jak na tohle odpovědět, tak zjistíte, že v těch debatách, v těch právních, odpověď není jednoznačná. Na jedné straně prostě členové OSN přenesli své kompetence související s ochranou mezinárodního míru na Radu bezpečnosti. Proto jen ona může rozhodnout o donucovacích opatřeních i o tom, jak budou ta zvolená opatření provedena. Závazky, které z tohoto rozhodnutí Radě bezpečnosti vzejdou, mají přednost před ostatními závazky k tíži členských států a tento právní prostor členským státům k autonomnímu donucovacímu zásahu prostor neposkytuje.

Nicméně pak existuje druhá věc, že lze sotva obhájit tezi, že ta nečinnost Rady bezpečnosti v situaci, která objektivně ohrožuje nebo porušuje mezinárodní mír, vůbec nic nemění na rozdělení kompetencí mezi Radou bezpečnosti a členy OSN. Platí, že není-li tento orgán schopen v nebezpečné situaci vykonávat své kompetence způsobem, který mu členové OSN předepsali a který od něj očekávají, tak sotva se tito členové spokojí s rezignováním, konstatováním, že jim absence vlastních pravomocí znemožňuje místo něj zasáhnout. Prostě ta rezignace by nebyla slučitelná s cíli, pro které Charta vůbec vznikla, a tedy s účelem, pro který členské státy na Radu bezpečnosti kompetence přenesly. Nabízí se tedy teze, že členské státy mohou autonomně samy zasáhnout mimo ochromený systém upravený Chartou OSN. A kvalifikovaná nečinnost Rady bezpečnosti v konkrétní nebezpečné situaci vede ve světle této teze k návratu k mezinárodněprávnímu stavu, jaký existoval před předáním kompetencí na základě charty OSN, tedy k aktivizaci práva povinností, které členským státům plynou z obecného mezinárodního práva. Je to jasné? Prostě protože Rada bezpečnosti není schopna být efektivní a fungovat, tak se dostáváme před stav, než byla na ni práva a povinnosti přenesena.

To je zhruba, řekněme, ta právní základna úvah o tom, jak to je vlastně s dodržováním principů práva v situacích, které nacházely později v průběhu těch dvaceti let. A ta debata, kdybychom ji tady vedli důkladněji, by ukázala, že na to není, jak je vidět, zcela jednoznačná a černobílá odpověď, což je dáno pravděpodobně i tím, že celý systém mezinárodního práva je něco, co se nachází v určitém pohybu a co nedává úplně jednoznačnou možnost stoprocentní výkladu takovou, jakou máme třeba zřejmě vyšší na úrovni jednotlivých států.

Na druhé straně si myslím, že to je ta rovina právní, a pak samozřejmě existuje politická debata. A ta rozhodnutí, která tehdy byla také politická rozhodnutí, tedy rozhodnutí, která musí obhájit před svými občany a i z hlediska historie, a tady je, já se dokážu poměrně snadno ztotožnit s kritikou toho, co se třeba odehrálo v roce 2003, protože jsem přesvědčen, že tady ta situace byla opravdu hodně odlišná, při invazi do Iráku, při útoku na Irák, a dokonce to je situace, která i rozdělila, pokud si vzpomenete, tehdy evropské státy, kde část evropských zemí se odmítla na této intervenci podílet a část se k ní přihlásila. A dneska se domnívám, že ten rok 2003 je pro nás v lecčem velmi varovný, protože všichni víme, že tehdy to můžeme pokládat za selhání velké části společnosti řady zemí Západu, protože se vlastně stalo to, že se akceptovaly informace a argumenty, které se pak později ukázaly být nepravdivé a lživé, což je věc, která se, dá se říct, dodnes jakoby vrací. Použít jako ospravedlnění použití síly, použít nepravdivé, nebo dokonce lživé informace, to je něco, co se nedá hájit, a podle mne to také vedlo k celé řadě věcí, které se na životě i některých institucí zásadně změnily. Mám na mysli roli zpravodajských služeb, ověřování důkazů. Když mám na mysli třeba Severoatlantickou alianci, tak se domnívám, že i to, co se odehrálo v roce 2003, vedlo ke změně způsobu fungování spolupráce zpravodajských služeb členských států. Vedlo to k tomu, že se dnes scházejí prakticky týdně na pravidelných screeninzích, kde se informace prověřují, a to, co je vydáváno jako informace NATO, tak je opravdu jenom to, co je stoprocentně prokázáno, ověřeno. Já si myslím, že to, co se stalo v roce 2003, se dnes už opravdu nemůže opakovat, protože to bylo dostatečně varovné a protože to bylo opravdu v něčem velmi vážné selhání. Že se před veřejností obhajovalo něco, co se pak ukázalo být nepravdivé. Samozřejmě že v roce 2003 celá ta akce zdaleka neměla tu právní základnu, jako měl ještě útok na Irák v roce 1991, takže i z hlediska mezinárodního práva by ta debata pravděpodobně byla daleko méně jistá z hlediska oprávnění vstoupit na území Iráku v roce 2003.

Podobně je to samozřejmě, jak už jsem tady naznačil, i s tou situací v Kosovu. I tam si myslím, že ta debata je daleko komplikovanější. Z toho, co vyplývá z literatury, kterou mám k dispozici, se nedá jednoznačně říci, že by ten, a z toho, co jsem tady uvedl, že by ten zásah bylo možné nějak jednoduše označit za porušení mezinárodního práva, ale rozhodně ta věc byla sporná a je možné to diskutovat. Pravděpodobně ta diskuse by byla docela komplikovaná. To znamená, to je ta právní rovina.

Já si osobně myslím, že jiná je ta rovina politická. Co se týče Kosova, tak já sám jsem byl ten, kdo tady ve Sněmovně vznášel otázky nad tím, jestli podpořit vznik nezávislého státu, pokud nejsou splněny předpoklady pro vytvoření takového životaschopného státu. Tady odkazuji na vystoupení, které jsem tady měl, a jenom abych ho nemusel opakovat, tady si myslím, že je také široké pole debaty, ale to už je zase jiná diskuse.

Já tady tohle zmiňuji proto, aby bylo zřejmé, že to není zdaleka vždy jednoduchá a černobílá věc. A když říkám, že Česká republika musí být stát, který musí dbát na ochranu práv, na respektování mezinárodní práva, Česká republika je smluvní stranou Římského statutu Mezinárodního trestního soudu. My jsme ratifikovali jako 23. země změnu Římského statutu týkající se zločinu agrese, který představuje dle mého tu nejzávažnější a nejnebezpečnější formu protiprávního použití síly, jehož se stát vůbec může dopustit v mezinárodních vztazích. A to mezinárodní trestní soudnictví je důležitý prvek podpory šíření právě respektu k lidským právům, mezinárodnímu humanitárnímu právu a vládě práva. To je bez debat, a věřím, že bude vždy, základní pilíř také české zahraniční politiky. Já mohu tady také mluvit o tom, že na mezinárodní úrovni my jsme dnes podpořili celou řadu iniciativ na podporu mezinárodního trestního soudnictví.

Nemá možná smysl, abych tady všechno vyjmenovával, ale další významná oblast je, že se Česká republika zasazuje o dodržování závazků plynoucích z Charty OSN, z haagských úmluv a z ženevských úmluv o ochraně obětí ozbrojených konfliktů. Účastníme se iniciativy Švýcarska a Mezinárodního výboru Červeného kříže k posílení dodržování mezinárodního humanitárního práva. Tyto snahy povedou k ustavení mechanismu pro monitorování dodržování mezinárodního, například humanitárního práva na 32. konferenci Červeného kříže a Červeného půlměsíce v prosinci tohoto roku.

Takže tady bych si stál za tím, že my se snažíme podle nejlepšího svědomí se k těmto principům hlásit u vědomí si toho, jak je to pro naši zemi důležité. A mohl bych tady pojednat jednotlivé kauzy: Kosovo, Irák, Afghánistán, Libye. U všech zjistíme, že v těchto zemích došlo, že i události v těch zemích mohou být podrobeny debatě. U některých těch zemí situace vůbec není jednoduchá. V případě Iráku, Afghánistánu docházelo k porušování práv, které je zkoumáno a vyšetřováno. Každá ta země by vydala na vlastní debatu.

Ale je tu jedna věc, kterou bych možná rád zmínil jako zásadní, protože tady se mluvilo o tom, že jsme byli někam zavlečeni politikou Spojených států amerických. Když já jsem totiž ne tak dávno, to je vlastně v průběhu ani ne celého roku, měl možnost mluvit s prezidentem Barackem Obamou a řekl jsem mu, že oceňuji to, že současné Spojené státy se jednoznačně hlásí k dodržování principů mezinárodního práva a principů multilaterality v mezinárodních vztazích. A to jsem řekl také proto, že mohu odkázat na konkrétní vystoupení amerického prezidenta z poslední doby, ve kterých se jednoznačně, a dokonce velmi rezolutně postavil právě za dodržování principu mezinárodního práva na současné planetě, a to i v konkrétních kauzách. Takže já si tady dovolím tvrdit, že tady se rozhodně neděje to, že by nás někdo někam vlekl. Já si naopak myslím, že je nesmírně důležité, že země s takovou váhou jako Spojené státy a současná administrativa a prezident jednoznačně dávají najevo, že vyvodili závěr třeba z velké kritiky, která se strhla kolem událostí v Iráku v roce 2003. A že z jejich současných vystoupení podle mě jednoznačně plyne, že podobné ohýbání důkazů a podobné zaštiťování se důkazy údajnými, které se později ukážou nepravdivé, podle mě naprosto nepřichází v úvahu. A je důležité, že právě třeba prezident Spojených států na Valném shromáždění OSN vystoupí v projevu, kde něco podobného naprosto jednoznačně a zřetelně deklaruje. A i ohlas, který vlastně jeho vystoupení třeba podobné mělo i v jiných částech země, dává najevo, že v současné době Spojené státy rozhodně nejsou vnímány jako někdo, kdo by se chtěl vracet k některým těmto kauzám, o kterých tady byla řeč a které opravdu poškodily podle mě obraz i renomé společenství zemí, které podobným způsobem postupovaly.

Takže bych byl rád, kdybychom tady rozlišovali, uvědomovali si tok času, uvědomovali si, s kým třeba konkrétně dnes se na mezinárodní scéně bavíme, a abychom v tom nebyli paušální a neházeli všechny a všechno do jednoho pytle. Protože když jsem, jak jsem říkal, poděkoval a ocenil tyto principy v rozhovoru s americkým prezidentem, tak to byla pro mě naprosto zásadní věc, protože podobné vyjádření a podobná vyjádření na podobné úrovni pro Českou republiku mají naprosto životní důležitost. A někdo, kdo takto se hlásí k principům mezinárodního práva, tak je pro mě významný spojenec a mně potom nepřipadá šťastné říkat věty, ve kterých jeho roli v současném světě vlastně zpochybňujeme.

Takže chápu význam té materie, rozumím tomu, že to může být a že to musí být dokonce zásadní kritérium, do jaké míry česká zahraniční politika právě tyto principy bere vážně a dodržuje je. Protože kdyby se tak nedělo, tak to by bylo sebevražedné, bylo by to v rozporu s veškerou zkušeností historickou, kterou máme. Na druhé straně bych byl rád, kdybychom se o tom bavili přesně, abychom byli schopni rozeznat, kdo dnes v tom současném světě je náš skutečný spojenec a na koho se můžeme spolehnout, že bude bránit tomu, aby se podobná selhání, která se týkají zamlčování pravdy, nerespektování faktů a důkazů, opakovala. V tom si myslím ale, že i mezi našimi partnery v Evropské unii, v Alianci došlo k dost velkému poučení. A nejen my, ale je tam řada dalších zemí, které si rizika podobných postupů uvědomují.

Takže jakkoliv je mezinárodní právo něco, co je, jak jsem řekl, pohyblivé, a není tak jednoduše uchopitelná každá situace, přesto nám dává určité vodítko, kterého se musíme držet a které je zásadní. A stále se zpřesňují ty věci, jako je definice agrese, co to je vlastně respektování suverenity státu. To je věc, na které se pracuje, my se na tom podílíme a je to náš zájem a je to ochrana i českého státu. Kdo je v tom ochoten s námi spolupracovat, tak toho bychom měli brát jako významného spojence. Myslím si, že jich máme hodně. A já za Českou republiku si myslím, že mám svědomí čisté. My rozhodně v tomhle nebudeme dělat žádnou dvojakou hru a nebudeme pokrytci. Jsem připraven k férové debatě a snažím se o ni i tady dnes v odpovědi na interpelaci pana poslance Grebeníčka.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu ministrovi a vidím, že pan Grebeníček se hlásí do rozpravy. Prosím, pojďte k mikrofonu. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, s velkým zaujetím jsem vyslechl vystoupení ministra, a dokonce si myslím, že šlo o vcelku seriózní přístup k dodatečné odpovědi k mé interpelaci. Přes to všechno považuji za přinejmenším vhodné připomenout, že jsou i jiné názory. Například symbolické hodiny soudného dne, tedy zkázy lidstva, se prý v letošním roce poprvé po 31 letech posunuly z pěti na pouhé tři minuty ke 12. hodině. Upozorňuje nebo informuje o tom Bulletin atomových vědců založený v roce 1941 v Chicagu experty, kteří pracovali na sestrojení první americké nukleární bomby. S paralelou k dnešní situaci připomíná, že když před 31 lety, tedy v roce 1984, Spojené státy spustily obrovské zbrojení včetně destabilizující raketové obrany, zavládly mezi Spojenými státy a tehdejším Sovětským svazem ledové vztahy a veškerá komunikace mezi nimi ustala. Nekontrolovatelné klimatické změny, globální modernizace jaderných zbraní, konstatuje uvedený bulletin, a jejich obrovské arzenály představují v roce 2015 mimořádnou a nepopiratelnou hrozbu další existenci lidstva.

Ano, já souhlasím s ministrem Zaorálkem, že dnes (debata?) o tom, co je dnes v zahraniční politice rozumné a co představuje naopak cestu do pekel, by byla nepochybně dlouhá a komplikovaná. Je ovšem skutečností, že s bezpečností Evropy, či dokonce celého světa hazardují především ti, kdo si neuvědomují, že nebezpečná eskalace napětí, jíž jsme v poslední době svědky, může nakonec vyústit do dvou scénářů.

Tím prvním, a upozorňují na to mnozí odborníci, je cesta k horkému konfliktu, kdy ta strana, která v něm bude prohrávat, sáhne ke zbraním hromadného ničení. Druhý scénář prý může být ještě kratší. Jedna strana sáhne k těmto zbraním pro jistotu preventivně. Nejtragičtějším důsledkem hesla "jsme vítězové studené války a musíme se jako takoví i chovat" je, že se tu prý dělá z nepředstavitelného představitelné, jako by současné oslabení dnes už kapitalistického Ruska dělalo nukleární válku myslitelnou. Jako by bylo možné dokonce vyhrát.

Mocenské elity supervelmoci, která zvítězila ve studené válce, vládnoucí vrstvy Spojených států amerických, zjevně pochopily zánik bipolarity jako uvolněný prostor pro vlastní politickou, ekonomickou a vojenskou expanzi. Doktrína preventivního užívání síly a hrozby silou je pak flagrantním porušováním mezinárodních úmluv. Na tom skutečně musím stát. A samozřejmě i základních principů mezinárodního práva. Tedy o tématu jste mluvil a já k tomu znovu zaujímám stanovisko. Proklamované právo preventivní agrese, alespoň podle mého názoru, podlamuje vše, čeho bylo při vytváření mezinárodního systému právních záruk míru a bezpečnosti dosaženo.

Česká vláda by se neměla nechat zatlačit do kouta nesmyslnými argumenty typu - kdo nesklapne podpatky a nedrží hubu a krok, je pro Putina, proti Spojeným státům a Severoatlantické alianci, a dokonce i proti svobodě a demokracii. Jistě, kdyby měla česká vláda v ruce trumf, mám na mysli výsledek referenda o vstupu České republiky do Severoatlantické aliance, nemusela by mnohdy až trapně kličkovat. Rozhodně by nemohlo dojít k tak výrazné kolizi mezi názory občanů a českou zahraniční politikou.

Globalizovaný svět současnosti, to bohužel není svět vzájemné výhodné spolupráce, výměny zkušeností, solidarity a pomoci. Reálná politika americké vlády a jejích příznivců je totiž založena na útočnosti, vojenské převaze a efektivních silových akcích. Spojené státy by si měly konečně uvědomit, že doba vševládních velmocí a her na světového četníka, stejně jako éra budovatelů jediné správné společnosti a kultury sice pomalu, ale přece jenom odchází. Aktuální výzvu Evropského parlamentu členským státům Evropské unie, aby tlačily vládu Spojených států amerických k uvolnění mezinárodního napětí, bych považoval za malé světlo na konci tunelu. Snad se jednou i Evropě podaří vytvořit rozumnou společnou zahraniční politiku a možná i vlastní obranyschopnost. Pokud k tomu dojde, bude Severoatlantická aliance konečně následovat Varšavskou smlouvu a Evropa se stane rovnoprávným partnerem Spojených států amerických.

A ještě drobnou poznámku. Václav Havel na sklonku své politické kariéry nám stačil prozradit, že cílem Severoatlantické aliance má být vytlačení Ruska z Evropy do Asie. Po svých někdejších výzvách, asi si vzpomínáte, k humanitárnímu bombardování, po vyloženě militaristických postojích k řešení problémů Afghánistánu a Iráku přiřkl Severoatlantické alianci možná jen jednu roli - prosazovat americké zájmy ve světě. Ano, i díky Václavu Havlovi je zcela zřejmé, proč trvalý mír a demokratická bezpečnostní architektura Evropy a světa nemohou být založeny na existenci agresivní aliance či cizinecké legie Spojených států amerických.

Podotýkám, že zcela jiného názoru než ministr Lubomír Zaorálek, co se týče záměrů vlády Spojených států a průběhu a výsledku jejich jednání, je například Doug Bandow, vědecký pracovník CATO Institutu, bývalý zvláštní asistent administrativy prezidenta Ronalda Reagana a respektovaný politický analytik, ten hodnotí dosavadní zahraniční politiku vlád republikánů a demokratů následovně - to cituji: Konsenzem obou hlavních politických stran je konstantní intervence. Podle Douga Bandow se zástupci obou politických stran snaží předčit toho druhého jen v bezohlednosti zásahu. Někdejší asistent Reaganovy administrativy kriticky přiznává, že každý zásah Spojených států amerických ve skutečnosti jen komplikuje a zhoršuje situaci a každá nová intervence vyvolává nové problémy, krize a katastrofy, které zase následně - a cituji opět jeho slova: přerostou do nového kola války, okupace, bombardování, humanitárních programů, invaze, diplomatického tlaku a jiné formy intervence.

Dámy a pánové, k nynějšímu krizovému vývoji vztahů s Ruskem kolem Ukrajiny se opakovaně vyjádřil i Henry Kissinger, uznávaný veterán americké politiky a exšéf americké diplomacie. Právě on důrazně upozornil, že Ukrajina by v kontextu svých složitých dějin i problémové současnosti neměla být soupeřením Spojených států s Ruskem, ale mostem. Spojené státy americké, jak uvádí Kissinger, se ale naplno pustily do klasické politické hry, což doložily i odposlechem náměstkyně diplomacie Nulandové, která po převratu v Kyjevě domlouvala s ambasadorem, kdo má stát v čele země.

Ano, naznačil jsem, že stále ještě vidím věci trochu jinak, než ministr. Uvidíme, co bude následovat.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak, tudíž rozpravu končím a táži se pana poslance Miroslava Grebeníčka, jaké navrhuje usnesení Poslanecké sněmovny k této odpovědi.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Právě před chvílí jsem naznačil trvající odlišnosti v přístupu k dané problematice. Za těch okolností tedy bych navrhl odmítnutí odpovědi a vyčkal bych si na odpověď novou.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Takže nesouhlas. Já svolám kolegy z předsálí. Všechny vás odhlásím a poprosím, abyste se znovu přihlásili svými kartičkami. Počkáme, až se nám počet přítomných poslanců ustálí.

 

Zahajuji hlasování o nesouhlasném stanovisku Sněmovny s interpelací pana ministra Zaorálka. Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro. Proti?

Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 74, do kterého je přihlášeno 95 přítomných. Pro 26, proti 55. Konstatuji, že návrh nebyl přijat. Končím projednávání tohoto bodu.

 

Nyní přejdeme k další interpelaci, tou je interpelace pana poslance Grebeníčka na předsedu vlády Bohuslava Sobotku, který mu odpověděl na interpelaci ve věci zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, žádost o informace o rozsahu vznášených požadavků, stavu a rizicích vypořádání majetkových a finančních nároků a požadavků katolické církve vůči České republice a dalším subjektům. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 486.

Já otevírám rozpravu a prosím k mikrofonu pana poslance Grebeníčka.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Děkuji. Vážená paní předsedající, kolegové a kolegyně, předseda vlády již v polovině loňského roku přislíbil podat Sněmovně informaci o tzv. církevních restitucích, tedy o vznášení majetkových nároků a o průběhu vydávání majetku českého státu a vyplácení prostředků v řádu desítek miliard korun ze státního rozpočtu, potažmo z peněz občanů. Tento příslib vyřčený předsedou vlády jsem tehdy pochopitelně nebral jako nějaké nezávazné tlachání, nebo snad dokonce jako vědomě vyslovenou nepravdu. Funkce předsedy vlády je podle mého přesvědčení příliš odpovědnou funkcí na to, aby bylo možné a priori tomu, kdo ji zastává, nevěřit, že míní vážně to, co říká. Když pak předseda vlády ani do konce loňského roku svůj příslib nesplnil, bylo snad možné ještě připustit, že na něj zapomněl a že ti, kdo odpovídají za chod jeho úřadu, mu jej z nějakého důvodu nepřipomínají. I to by se mohlo stát.

Otevřeně přiznám, že v těchto souvislostech bylo pro mne nepříjemným překvapením zjištění, že návrh, aby premiér splnil svůj závazek vůči Sněmovně a občanům, nepodpořily nejen poslanecké kluby ANO a lidovců, ale ani většina poslanců premiérovy vlastní strany. A co je s ohledem na vážnost funkce předsedy vlády ještě více zarážející - pro zařazení tohoto bodu, a tedy pro to, aby splnil svůj dřívější daný závazek, nehlasoval ani premiér sám.

Nemusím zde příliš dlouze rozebírat nesporný fakt, že Poslanecká sněmovna není orgánem vlády, ale ani orgánem vládní koalice. Podle Ústavy Sněmovna není a neměla by být, je-li řeč o demokratických základech státu, jen prodlouženou rukou vlády nebo jakékoli koaliční většiny. Pokud tedy opozice vyzve vládu a jejího předsedu, aby skládali účty z výkonu moci a aby podali zákonodárcům a občanům informace o stavu naplňování konkrétních zákonů o nakládání se státním majetkem a prostředky, pak, jde-li o skutečně demokratickou vládu, takové žádosti je povinna vyhovět. A to tím spíše tehdy, když předseda vlády podání informací sám veřejně přislíbí.

Z toho, co jsem nyní předeslal, je zřejmé, proč jsem se na předsedu vlády obrátil v této věci s písemnou interpelací. Jestliže se chtěl předseda vlády z nějakého důvodu vyhnout plnění svých povinností ústavního činitele vůči Poslanecké sněmovně a poslancům, využil jsem možnosti položit předsedovi vlády otázky ke stejné věci formou písemné interpelace a pokládal jsem mu je již v konkrétní formě s vědomím toho, že se jako představitel výkonné moci dlouhodobě z nějakého důvodu vyhýbá tomu, aby svůj závazek ke Sněmovně a občanům splnil.

Od premiéra a jeho odborného zázemí jsem očekával profesionální přístup, a tedy nikoli plané fráze, obecná uklidňující tvrzení, ale solidní konkrétní informace. Z textu premiérovy odpovědi, který máte k dispozici, se lze snadno přesvědčit, že premiér nenaplnil svou odpověď požadovaným věcným obsahem. Nezbylo mi tedy, než požádat o zařazení mé interpelace a jeho odborně a obsahově velmi slabé nedostatečné odpovědi k projednání.

Vážené dámy a pánové, znovu zdůrazňuji, to, co mě nejvíce na premiérově přístupu a způsobu jeho jednání vadí, je, že neplní ani své vlastní sliby a neprojevuje vážnost ani k Poslanecké sněmovně, ale ani respekt k občanům, a to ani k těm, kteří věřili jeho slibům a kteří jej a jeho stranu v posledních volbách do Sněmovny volili. Jestliže před volbami bylo téma možná neskromných církevních majetkových a finančních požadavků a jejich přezkoumávání pro předsedu vlády a jeho strany dost dobré na to, aby jím oslovil své voliče, pak je to nyní otázka nejen zásadního rozporu předvolebních slibů a nynější povolební politiky jeho strany, ale je to jistě i otázka charakteru toho, kdo prostřednictvím tématu a příslibů získal hlasy voličů a v důsledku toho zaujal funkci, ve které má začít ty sliby naplňovat.

Válcování Poslanecké sněmovny, odpírání informací a odpírání demokratického zařazování a projednání návrhu opozice, odpírání i jen demokratické diskuse, tedy ty nepřijatelné, nedemokratické způsoby, které současný premiér tak dlouze a hezky dokázal vytýkat prokorupčním a klientelistickým partám expremiérů Mirka Topolánka a Petra Nečase, ty stejně nepřijatelné a nedemokratické způsoby uplatňuje nyní on sám a spolu s ním, bohužel, i mnozí členové poslaneckého klubu jeho vlastní strany.

Ptám se tedy premiéra: Existuje nějaké jiné vysvětlení než selhání politické a lidské pro otevřené pohrdání Sněmovnou, které předseda vlády přislíbí cokoli, ale které se pak zdráhá poskytnout i základní informace, na které má nejen Poslanecká sněmovna, ale i širší veřejnost plný nárok?

Dámy a pánové, doufám, že konečně dostanu seriózní odpověď. Děkuji za pozornost. (Potlesk z levé strany sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji a poprosím k mikrofonu pana premiéra. Prosím, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane poslanče, vážené poslankyně, vážení poslanci, jsem rád, že ještě zbývá cirka hodina do konce písemných interpelací, tzn. je dostatečný prostor pro to, abychom se nyní věnovali církevním restitucím a abych informoval Poslaneckou sněmovnu o tom, jakým způsobem dochází k naplňování příslušného zákona.

Především chci ale říci na začátek, že pokládám interpelaci poslance za zcela legitimní nástroj, který poslanec má plné právo uplatnit. Zcela tak pokládám za naprosto v pořádku, že poslanec může být nespokojen s odpovědí ministra nebo předsedy vlády a uplatní ten požadavek i teď v rámci ústních interpelací, a myslím si, že je v této situaci mou povinností, abych rozšířil svou písemnou odpověď, kterou jsem poslal panu poslanci Grebeníčkovi, a informoval v rámci tohoto bodu obsáhleji o tématu, na které jsem byl dotazován. Čili dovolte mi nyní, abych se věnoval této konkrétní problematice v rámci odpovědi na písemné interpelace.

Na začátku bych chtěl znovu připomenout, protože téma církevních restitucí je téma konfliktní, je to téma, které rozdělilo naši společnost, že za vlády Petra Nečase jsem spolu s dalšími poslanci hlasoval proti přijetí návrhu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Proti návrhu zákona tehdy hlasoval i celý poslanecký klub sociální demokracie, který byl v opozici. Nicméně zákon byl přijat.

Chtěl bych také informovat Poslaneckou sněmovnu o tom, že jak procedura při přijímání tohoto zákona, tak i jeho samotný obsah byly předmětem celkem tří stížností podaných u Ústavního soudu České republiky, konkrétně senátory a poslanci sociální demokracie, Věcí veřejných a také KSČM. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 29. května 2013 výhrady vůči zákonu odmítl. Procedura při přijímání zákona i jeho samotný obsah tak byly shledány v souladu s ústavním pořádkem České republiky. My jsme jako tehdy ještě opoziční strana vyčerpali možnosti, které jsme měli v situaci, kdy návrh zákona byl schválen tehdejší vládní většinou a kdy tedy Ústavní soud posoudil jeho soulad s Ústavou České republiky a bohužel stížnostem, které byly podány jak na proceduru, tak na samotný obsah zákona, nevyhověl.

Již v únoru roku 2013 pak byly podepsány smlouvy o vypořádání se 16 církvemi a náboženskými společnostmi. V těchto smlouvách se Česká republika zavázala k vyplácení finanční náhrady po dobu třiceti let a k vyplácení příspěvku na podporu činnosti po dobu sedmnácti let. Opět připomínám, že tyto smlouvy byly podepsány bývalou vládou Petra Nečase. Církve a náboženské společnosti se naproti tomu ve smlouvách zavázaly, že jejich nároky týkající se původního majetku, jenž se stal v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 předmětem majetkové křivdy a který se podle zákona z roku 2012 nevydává, jsou vypořádány, a to včetně nároků, které ke dni uzavření této smlouvy nejsou známy.

Česká republika se jako demokratický právní stát nemůže vydat cestou jednostranného zrušení či změny takto uzavřených smluv. Jednostranná změna těchto smluv ze strany vlády by byla ve zjevném rozporu s principy právní jistoty a předvídatelnosti práva.

Chci také připomenout, protože to pan poslanec Grebeníček ve svém dotazu zmiňoval, že sociální demokracie před volbami do Poslanecké sněmovny nenavrhovala, aby vláda jednostranně tuto smlouvu vypověděla. Byli jsme si vědomi toho, že by to bylo v rozporu s principy demokratického právního soudu (státu) a že by takový jednostranný krok vlády neobstál před Ústavním soudem. To, co jsme navrhli v našem volebním programu, byl závazek, že po volbách budeme jednat s církvemi a budeme se snažit dosáhnout revize částky finanční náhrady, která byla církvím určena.

Chci informovat pana poslance Grebeníčka o tom, že vzápětí po volbách do Poslanecké sněmovny, ještě dříve, než byla sestavena současná vládní koalice, sociální demokracie začala s církvemi jednat. Já jsem měl několik schůzek s představiteli církví, kde jsem jim navrhl, abychom se dohodli na redukci částky narovnání s církvemi tak, aby to odpovídalo rozpočtové situaci České republiky. Čili tento návrh jsem církvím předložil, ale bohužel ani opakovaná jednání nevedla k tomu, že by církve zaujaly jiné stanovisko, než že trvají na smlouvách, které byly podepsány s vládou Petra Nečase. Jiné stanovisko zástupci církví na těch jednáních, kterých jsem se osobně zúčastnil, nikdy bohužel v uplynulých měsících nedeklarovali.

Vláda se za tohoto stavu, kdy vláda musí jednat na základě zákona a v mezích zákona, zaměřila především na to, aby vydávání majetku církvím a náboženským společnostem probíhalo důsledně v mezích zákona č. 428/2012. Za tímto účelem byl také na můj návrh vládou České republiky zřízen vládní výbor k dopadům zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Vládní výbor se zaměřuje na způsob aplikace zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, vyhodnocuje procesní průběh soudních sporů ve věcech majetkového vyrovnání, vypracovává a vládě každé čtvrtletí předkládá zprávu o průběhu vydávání majetku, o podaných žalobách a o průběhu soudních sporů v těchto věcech.

Chci informovat o tom, že tato zpráva, která je každé čtvrtletí předkládána vládě, je zprávou veřejnou. To znamená, že je zcela dostupná veřejnosti včetně členů Poslanecké sněmovny a Poslanecká sněmovna, respektive kterýkoliv orgán Poslanecké sněmovny se může kdykoliv rozhodnout, že takovouto zprávu projedná. A musím říci, že jsem zatím nebyl požádán orgánem Poslanecké sněmovny, například některým z výborů, že by některý z výborů se chtěl zabývat projednáním této zprávy. Já to nabízím jako možnost pro produktivní dialog mezi vládou a Poslaneckou sněmovnou a myslím si, že by některý z výborů Poslanecké sněmovny, ať už je to například kontrolní výbor, nebo rozpočtový výbor, mohl požádat o to, aby tato zpráva byla na úrovni příslušného výboru projednávána za účasti zástupců vlády a příslušných resortů. Čili každé čtvrtletí je ze strany vlády zveřejňována a projednávána zpráva o průběhu církevních restitucí.

V návaznosti na mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu, která se uskutečnila 24. července loňského roku, provedl vládní výbor k dopadům zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a jím zřízená pracovní skupina vyhodnocení podnětů, které na jednání schůze zazněly, a podnětů, které mi byly zaslány na základě mé dodatečné písemné výzvy, kterou jsem učinil předsedům poslaneckých klubů. Výsledky tohoto vyhodnocení vládní výbor zaslal v lednu 2015 všem předsedům poslaneckých klubů. Chci tedy odmítnout, že by vláda cokoliv utajovala, chci odmítnout, že by se vláda jakýmkoliv způsobem schovávala před připomínkami z Poslanecké sněmovny, protože těmito připomínkami se vládní monitorovací výbor prokazatelně zabýval a informace poskytl předsedům poslaneckých klubů. Současně chci znovu zdůraznit a upozornit, že tyto zprávy vládního monitorovacího výboru jsou veřejné. Nejbližší další jednání vládního monitorovacího výboru se koná právě dnes v odpoledních hodinách na Úřadu vlády.

Ve věci zmiňovaných případů, které byly zmíněny také v interpelaci, kde zmiňujete problematiku vydávání majetku, na který církve a náboženské společnosti nemají nárok, musím říci, že i z tohoto hlediska se vláda prostřednictvím monitorovacího výboru věnuje dodržování zákona při vydávání majetku. Členové výše zmíněného vládního výboru prozatím docházejí k závěru, že podle dostupných informací v procesu vydávání movitého i nemovitého majetku státu na základě příslušného zákona postupují státní orgány striktně podle zákona, a samozřejmě pokud je jakýkoliv požadavek na podrobnější informace, tak tyto podrobnější informace je možné poskytnout na základě čtvrtletní zprávy.

Dovolte mi nyní, abych se konkrétně vyjádřil po jednotlivých resortech k tomu, jak prozatím probíhá proces církevních restitucí.

Pokud jde o Ministerstvo kultury, Ministerstvo kultury průběh vydávání věcí podle příslušného zákona neřídí ani nekoordinuje, podle § 18 odst. 11 zákona jsou však všechny organizační složky státu, příspěvkové organizace, státní podniky a další státní organizace povinny za každý kalendářní rok Ministerstvu kultury předkládat účetní údaje o vydaném majetku. Údaje za rok 2014 byly předloženy do konce února 2015.

Údaje se předkládali na formuláři, který stanoví prováděcí vyhláška k příslušnému zákonu. Ministerstvo kultury předložené údaje za rok 2014 zveřejnilo na svých webových stránkách, kde jsou již uvedeny údaje za rok 2013. Zároveň zpracovalo souhrnnou tabulku s údaji o vydaném majetku za roky 2013 a 2014 a jednotlivé formuláře byly dále postoupeny Českému statistickému úřadu, který je zpracovává pro statistické účely. Průběžné údaje o vydávání jsou potom samozřejmě k dispozici vládnímu monitorovacímu výboru.

Pokud jde o problematiku vrácení movitých a nemovitých věcí na Pražském hradě, pokud jde o tuto problematiku, dle informací od Správy Pražského hradu přijala celkem šest žádostí. Dle informací, které má Úřad vlády k dispozici, zatím k vydání žádného majetku nedošlo.

Pokud jde o otázku financování platů duchovních, tady chci upozornit, že financování platů duchovních státem bylo zákonem č. 428/2012 Sb. od 1. 1. 2013 zrušeno. Příspěvek na podporu činnosti vyplácený 17 církvím a náboženským společnostem nelze považovat za nový model financování platu duchovních. Příspěvek má pomoci odstranit důsledky mnohaleté hospodářské závislosti církví a náboženských společností na státu. Z těchto důvodů je také omezen okruh příjemců příspěvku tak, aby příspěvek neumožnil vznik dalších na státu závislých církví a náboženských společností.

Pokud jde o splátky, které prozatím podle zákona byly poskytnuty, v roce 2013 Ministerstvo kultury vyplatilo podle příslušného zákona církvím a náboženským společnostem roční splátky finanční náhrady v celkové výši 1 959 milionů Kč a příspěvek na podporu činnosti v celkové výši 1 444 milionů Kč. V roce 2014 Ministerstvo kultury vyplatilo podle zákona z roku 2012 roční splátky finanční náhrady v celkové výši 2 023 milionů Kč a příspěvek na podporu činnosti v celkové výši 1 444 milionů Kč. Pokud jde o rok 2015, Ministerstvo kultury vyplatilo podle zákona z roku 2012 církvím a náboženským společnostem příspěvek na podporu činnosti v celkové výši 1 444 milionů Kč.

Pokud jde o naplňování zákona na úrovni Ministerstva zemědělství, Státní pozemkový úřad a Lesy České republiky jsou vzhledem k počtu výzev hlavními povinnými osobami podle zákona z roku 2012. Státní pozemkový úřad je zároveň správním orgánem, který dohody uzavřené na vydání zemědělských nemovitostí mezi oprávněnými osobami a povinnými osobami schvaluje, resp. vydává rozhodnutí o jejich vydání či nevydání, pokud dohoda není uzavřena. Počet výzev se mění, protože stále dochází k jejich postupování mezi povinnými osobami pro nepříslušnost. Změny počtu výzev u oprávněných osob již nejsou tak intenzivní, jako byly například na podzim roku 2014.

Pokud jde tedy o Státní pozemkový úřad, a jsou to údaje k 5. červnu letošního roku, celkový počet výzev Státní pozemkový úřad eviduje jako povinná osoba 3 453 výzev, které představují 68 105 pozemků a 470 staveb. Pokud jde o uzavřené dohody, Státní pozemkový úřad jako povinná osoba uzavřel 2 275 dohod na vydání 26 648 pozemků s výměrou přes 18 000 hektarů a současně uzavřel dohody na vydání 54 staveb. Pokud jde o schválené dohody, schváleno bylo 1 837 dohod na 21 551 pozemků o výměře 14 799 hektarů a 52 staveb. Pokud jde o správní řízení podle § 9 odst. 6 zákona z roku 2012. Pokud nedojde k uzavření dohody mezi povinnou osobou, což je Státní pozemkový úřad, a oprávněnou osobou, oprávněná osoba může podat návrh na správní řízení. V tomto řízení bylo vydáno 225 rozhodnutí o vydání 1 707 pozemků a 18 staveb. Rovněž bylo vydáno 100 rozhodnutí o nevydání 1 040 pozemků o 188 hektarech a 7 staveb. Nejvíce výzev obdržel Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj: 538, následovaný Krajským pozemkovým úřadem pro Jihomoravský kraj: 387 a Krajským pozemkovým úřadem pro Jihočeský kraj, kde to bylo 381 výzev.

Pokud jde o situaci v Lesích České republiky k 7. červnu letošního roku - údaj o celkovém počtu výzev. Lesy České republiky evidují celkem 2 236 výzev k vydání majetku, které představují 48 840 pozemků a 1 392 staveb. Pokud jde o uzavřené dohody, uzavřeno bylo s oprávněnými osobami 1 616 dohod o vydání nárokovaného majetku v rozsahu 16 032 pozemků. Nemovitý majetek na uzavřených dohodách činí 71 907 hektarů a 200 staveb.

Dohody schválené Státním pozemkovým úřadem. Dohody, které byly schváleny, těch je 1 339, představuje to 14 000 pozemků o výměře 62 000 hektarů a 178 staveb.

Pokud jde o správní řízení...

Nyní ještě informace, která se týká státních podniků, kterými jsou státní podniky povodí. Tady se jedná v gesci Ministerstva zemědělství o Povodí Moravy, Povodí Odry, Povodí Vltavy, Povodí Ohře a Povodí Labe. Podniky v souhrnu evidují 676 výzev na 2 422 pozemků. Vzhledem ke specifické situaci pozemků, například původní pozemek je dnes velmi často zatopený například vodou z přehrady, se vydávají pozemky ojediněle. Dosud bylo zapsáno vlastnictví oprávněné osoby pouze na 8 pozemků.

Pokud jde o zamítnuté velké nebo větší restituční případy, v rámci resortu zemědělství došlo během 1. poloviny roku 2015 i k několika zamítnutím velkých restitučních případů, a to rozhodnutím příslušných krajských pozemkových úřadů. Jednalo se o zamítnutí výzev podaných Benediktinským opatstvím sv. Václava v Broumově, Cisterciáckým opatstvím v Oseku a Kanonií premonstrátů v Teplé, kde povinnými osobami byl Státní pozemkový úřad nebo Lesy České republiky.

Tolik tedy doplnění mé odpovědi na písemnou interpelaci pana poslance Grebeníčka. Předpokládám, že po dnešním jednání monitorovacího výboru bude připravena další zpráva pro jednání vlády České republiky, a tato zpráva bude přirozeně také následně publikována. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu ministrovi a eviduji faktickou poznámku pana poslance Koníčka, potom řádnou přihlášku pana poslance Fiedlera. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vladimír Koníček: Vážený pane premiére, nemůžete věřit všemu, co vám vaši spolupracovníci připraví. Na webu vlády vlada.cz je sekce vládního výboru k dopadům zákona o majetkových vyrovnáních. V této sekci není ani jedna čtvrtletní zpráva o výsledcích práce toho výboru. Podle tohoto webu to vypadá, že výbor přestal fungovat 5. prosince 2014. Půl roku už tento výbor podle webu vlády nezasedal. Takže vy nám tady něco říkáte, ale na webu vlády nemáme šanci se to dovědět.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a poprosím k mikrofonu pana poslance Fiedlera.

 

Poslanec Karel Fiedler: Dobré dopoledne, kolegyně a kolegové. Kolega Koníček mi tady právě před chvilkou trošku vzal téma, protože během vystoupení pana premiéra Sobotky na základě právě jeho odkázání na web Úřadu vlády, když jsem posílal písemnou interpelaci, na kterou jste mi, pane premiére, odpověděl, tak jste mě vždy odkazoval i v dalších potom ústních interpelacích na tento web. Takže na tomto webu na Úřadu vlády, kde jsou informace za vládního výboru k dopadům zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, já bych kolegu Koníčka trošku poopravil, ne že tam nejsou žádné zápisy ze zasedání, je tam zápisů uvedeno pět v těchto datech: 11. dubna bylo první ustavující, 22. dubna 2014 bylo druhé, třetí bylo 30. května 2015, čtvrté bylo - tady mám chybu - 5. 8. a poslední bylo 15. prosince 2014. Za rok 2015 na tomto webu, na který se, pane premiére, odvoláváte, nejsou žádné informace. My jsme se teď od vás nějaké dozvěděli, za což tedy děkuji, ale v každém případě neplatí to, co by jste sliboval, když my jsme tenkrát vyvolali mimořádnou schůzi k této tematice, že budou informace dostupné jednou za tři měsíce, jednou čtvrtletně. Nemohu souhlasit s tímto vaším tvrzením. Fakta na webu Úřadu vlády hovoří jinak.

Dále bych se chtěl zeptat, jak je to s novelou zákona č. 428/2002 Sb., teď nevím, jestli si to pamatuji dobře, sněmovní tisk 144, nejsem si jist tím číslem, který podalo několik poslanců ze sociální demokracie a já s nimi, protože jsem se na tom podílel a vlastně jsem to inicioval. My máme pořád stav, kdy tento platný zákon, na který jste se právě ve vašem vystoupení odvolával, říká, že dohody měly být vypořádány do 30. června 2014. Za dva týdny budeme mít rok, co porušujeme zákon. Je to správné, ptám se, pane premiére, že takto vláda sama ukazuje, jak zákony není nutno dodržovat, termíny v nich stanovené a lhůty? Co si o tom potom mají myslet občané, když v jiných případech jsou sankcionováni za maličkosti a vláda toto nedodržuje?

A je tady ještě další věc. Přednedávnem vyšla zpráva Českého statistického úřadu, který jasně konstatoval to, co již v minulém volebním období, kdy vy jste byli opozicí, jste správně připomínkovali a argumentovali, že ocenění majetku církve - nemovitostí a pozemků - bylo nadhodnoceno, nebylo použito stejné ocenění jako v jiných restitučních případech. Myslím, že Český statistický úřad tomu učinil jasný konec, protože to konstatoval, není nutno o tom debatovat, prostě bylo to konstatováno Českým statistickým úřadem. Vláda bude tento rozpor dále akceptovat, že ocenění majetku bylo poněkud nadhodnoceno?

Očekávám, že na webu Úřadu vlády, na který jste se několikrát odvolával a mě na něj odkazoval, informace tedy budou běžně dostupné, a chtěl bych od vás odpověď na tyto otázky, které jsem právě sdělil. Jak to tady bude s majetkem, který bude vydáván, který je vydáván po 30. 6., a jak jsme slyšeli z údajů, které jste právě sdělil, ještě to nějakou dobou bude trvat, čili jestli hrozí nějaké sankce ze strany církví za pozdní vydávání. A druhý dotaz spočívá v tom, že evidentní rozpor v ocenění majetku, který potvrdil Český statistický úřad, jestli tato vláda, když vy nyní nejste v opozici, správně jste to tenkrát kritizovali, ale jste vládní stranou, jestli budete akceptovat, nebo ne. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a prosím dalšího přihlášeného do rozpravy a tím je pan poslanec Grebeníček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Dámy a pánové, pan premiér se sice posunul ve svém výkladu, ale já mám dojem, že znovu prokazuje, že před volbami v roce 2013 byl buď naivní, nebo ne zcela upřímný, když okázale sliboval pohnout s tzv. církevními restitucemi. Mám dokonce pocit, že jeho dnešní zájem na případných korekcích či vnesení pořádku do tak ožehavé záležitosti je téměř nulový. Nic na tom nemění jeho ucelená retrospektiva, kterou tady před chvílí prezentoval a kterou vlastně všichni dobře známe.

A tak církve, řády a náboženské společnosti až příliš často pokukují i po majetku ve vlastnictví samospráv, které ze zákona nejsou povinny vydávat. Několikrát se také stalo, že bylo požádáno o fyzické vydání majetku, za nějž už církve čerpají velkorysou finanční náhradu. Kvůli církevním restitucím se už dokonce před soudy absurdně tedy perou i dvě organizace státu - Státní pozemkový úřad, který rozhoduje o vydání, a Lesy České republiky, jež spravují nárokové pozemky. Zdrženlivost Lesů České republiky nepřipisují však mnozí komentátoři nějaké hamižnosti, prý se jen kryjí, aby jejich eventuální nadstandardní vstřícnost nebyla jednou označena za nehorázné poškozování státu. A premiér Sobotka na půdě parlamentu buď doposud mlčel, anebo, a to mám ten pocit z dnešního vystoupení, přece jenom stále ještě mlží. Ani se mně nechce věřit, že zastává funkci šéfa vládního výboru dohlížejícího na průběh vracení majetku církvím. Nejspíš si vzal příklad z lidoveckého ministra zemědělství, pod kterého spadají Lesy České republiky i Státní pozemkový úřad. Ten nedávno bez uzardění prohlásil: Nesedím každý týden a nedělám si svodky, jak pokračuje proces církevních restitucí.

Ano, církevní restituce zůstávají jablkem sváru. Tak například sociálně demokratickému šéfovi ústavněprávního výboru Sněmovny Jeronýmovi Tejcovi se vůbec nelíbí to, že Lesy České republiky spadají pod Ministerstvo zemědělství vedené místopředsedou KDU-ČSL Marianem Jurečkou, mají monopol na kontrolu vydávání majetku církvím. Za nerozumné považuje i to, že Lesy České republiky jsou jediným, kdo může u soudu rozporovat rozhodnutí Státního pozemkového úřadu vydat či nevydat ve správním řízení údajný církevní majetek. Kolega Tejc dokonce navrhuje, aby možnost podat opravnou žalobu k soudu měl i Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, jenž spadá pod Ministerstvo financí. K podání tohoto návrhu jej prý vedla personální politika na Státním pozemkovém úřadu a také podezření, že ministerstvo vedené zástupcem KDU-ČSL nemusí mít velký zájem, aby byly podávány žaloby, u nichž chce, aby se dvouměsíční lhůta na podání prodloužila na šest měsíců. Podle šéfa klubu ČSSD Romana Sklenáka jde prý o Tejcovu osobní iniciativu, o které ho informoval a kterou údajně sociálně demokratičtí poslanci podpoří. V lednu - zdůrazňuji v lednu - letošního roku kolega Sklenák dokonce prohlásil, že Tejcův návrh by se měl projednat během příští schůze Sněmovny.

Dámy a pánové, to, co podali již zhruba před rokem poslanci ČSSD jako nevládní návrh na prodloužení lhůt k vydávání majetku církvím, je nutné považovat jen za jakýsi fíkový list, který má dnes už jen zakrýt skutečnost, že vláda a koalice vedená sociálními demokraty odmítá cokoliv na tom prapodivném zákoně změnit.

Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi měl údajně zamezit tomu, aby se církevní hodnostáři obraceli na soudy se žalobami na stát, kraje, obce i na občany. Přijetím uvedeného zákona měly skončit ostudné spory, jakých jsme byli svědky i v případě, kdy se kardinál Miloslav Vlk kochal představou, že na českém státě jeho církev vysoudí i chrám sv. Víta na Pražském hradě. Zatím se však jen a jen množí žaloby a nové a nové požadavky.

Na čtyřech posledních schůzích Poslanecké sněmovny náš klub navrhoval zařadit do programu bod Informace vlády o postupu ústředních orgánů státní správy při realizaci zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Ani jednou nebyl tento návrh schválen. Přitom v červenci roku 2014, tedy na 13. schůzi Sněmovny, premiér Sobotka veřejně prohlásil, že je připraven s takovou informací vystoupit. Začátkem tohoto týdne začala schůze devětadvacátá a skutek opět utek'.

Pokusil jsem se tedy získat informace, tak jako moji dva předřečníci, na webových stránkách české vlády. Šlo mně hlavně o zápisy z jednání vládního výboru k dopadům zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Bohužel, jak mně avizoval s předstihem kolega Vladimír Koníček, podle zmíněného webu se tento výbor, v jehož čele stojí premiér Sobotka, sešel naposledy v prosinci loňského roku. Půl roku tedy nevykonával žádnou činnost. Přitom má vládě předkládat čtvrtletně průběžné informace o průběhu projednávání církevních restitucí. Pokud tento výbor tak dlouho nezasedal, doufám - jak sdělil premiér - že to možná už dnes nebo zítra dožene.

Někde jsem četl, že v lepším případě losoval částku, na niž byl v rámci údajných restitucí ohodnocen církevní majetek, Béďa Trávníček na kole štěstí. V případě horším prý mohlo dojít k holportu něco za něco. Jinak si prý nelze vysvětlit, že čísla, která v květnu letošního roku zveřejnil zde zmiňovaný Český statistický úřad, se tolik liší od těch, jimiž nás i legislativu krmily kabinety Mirka Topolánka a Petra Nečase. Například tržní cena - a já považuji za vhodné to připomenout - polí vracených církvím je podle statistiků pětkrát nižší. Průměrnou cenu za hektar spočítali na 7,50 Kč za metr čtvereční. Ovšem církevní komise Topolánkovy vlády pracovala bez uzardění s údajem 44,40 Kč. U lesních pozemků Český statistický úřad z daňových přiznání odvodil variabilní průměrnou cenu mezi jednou korunou a deseti korunami. Církevní komise však stanovila průměr na 27,70 Kč. Ano, zásadní to je pro finanční náhradu za nevydaný majetek. Cinknutý odhad církvím přihodil miliardy.

A tak mám dojem, že místo církevní komise, kterou spíchli již Topolánkovi ministři, by to nyní chtělo spíš poslaneckou vyšetřovací komici. Zdá se ovšem, že je to takřka nereálné. Ochota není ani u někdejších viníků ani u dnešní vládní koalice. Dokladem toho je i trapné kličkování premiéra Sobotky, o čemž svědčí jeho odpověď na moji interpelaci.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Grebeníčkovi. Nyní dvě faktické poznámky. První faktická poznámka pana poslance Karla Fiedlera, poté pan poslanec Antonín Seďa také s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte dvě minuty k faktické poznámce.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo. Díval jsem se do systému, pamatuji si to dobře, je to sněmovní tisk 144, ta novela, která je tady zaparkovaná již rok. Od prvního čtení uběhne koncem měsíce rok, kdy se několikrát nedostala na pořad jednání.

Ten návrh posouval původní termín o šest měsíců, dokdy se mělo vydat. Já jsem k tomu podal sám pozměňovací návrh, který navrhoval nebo navrhuje termín posunout o dalších dvanáct měsíců, protože jsem se již sám domníval, že těch šest měsíců nebude postačovat, a jak mi realita dává za pravdu, tak jsem to odhadoval poměrně správně. Čili já jsem navrhoval stanovit termín, do kdy má být rozhodnuto, do konce tohoto roku.

Já se domnívám, pane premiére, nezlobte se, že vaše vůle toto řešit, resp. neřešit, je asi stejná jako vůle vládní koalice a vaší strany zvolit předsedu vyšetřovací komise D47, kterou také úspěšně již několik měsíců blokujete.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Fiedlerovi i za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Antonín Seďa. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane premiére, kolegyně, kolegové, jenom pár poznámek ke kolegovi Grebeníčkovi, vaším prostřednictvím. To, co tady zmiňuje, ty své výhrady, jsme tady přednášeli ve dne v noci. Stejně to nepomohlo a ukazuje se, že jsme upozorňovali správně.

Druhá věc. Pan premiér tady říkal, co všechno sociální demokracie udělala pro to, abychom ten, řekněme, nedobrý a nepříliš vhodný zákon spravili. Obraceli jsme se na Ústavní soud, je tady ta novela zákona. Je problém, že při jednání Poslanecké sněmovny vlastně ještě nedošlo k tomu, abychom to projednali. Já jsem chtěl říci za sebe, že před rokem, nebo více než před rokem, jsem se obrátil na Svatý stolec, přímo na papeže Františka, ve věci, aby pohlídal majetek, který v rámci církevních restitucí česká církev dostává. On mně slíbil, aspoň svou odpovědí, že pohlídá. Zároveň jsem ho požádal, aby část těch peněz, resp. ten majetek posloužil k tomu, co vlastně by katolická církev měla v rámci české společnosti poskytovat, to znamená, aby se zapojil do činnosti jak zdravotní, tak především sociální. I tento můj požadavek pan František (oživení v sále), pan František papež, jaksi potvrdil a myslím si, že -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, přihlásil jste se k faktické poznámce. Já jsem nucen vás upozornit.

 

Poslanec Antonín Seďa: Ano. Já děkuji. Takže to byla informace, která je, to znamená, není pravdou, že by sociální demokraté v dané věci nic nekonali.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Seďovi. Ptám se, kdo další do rozpravy. Pan předseda vlády. Prosím, pane premiére. Slovo má předseda vlády České republiky Bohuslav Sobotka. Prosím.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, já musím říci, že skutečně vláda nemá důvod cokoli tajit a každého čtvrt roku vláda projednává zprávu o tom, jak probíhá vydávání církevního majetku. Ta zpráva je veřejná, to znamená, není žádný problém, aby se k ní jakýkoli poslanec parlamentu dostal. To znamená veřejná zpráva, která je projednávána. Vládní výbor se schází dnes na základě řádné pozvánky, dnes večer se sejde a bude znovu projednávat další takovouto zprávu, která se týká vydávání majetku. Pokud jde o tu minulou schůzi vládního výboru, vládní výbor o zprávě hlasoval per rollam, to znamená, podle mých informací došlo k hlasování per rollam o zprávě, která byla připravena.

Já jsem zatím neobdržel, ani v rámci této interpelace, ani v rámci dalších jednání, která probíhala na půdě Poslanecké sněmovny, žádný konkrétní podnět, který by se týkal vydání nějakého konkrétního majetku, kde je podezření, že ten majetek nebyl vydán v souladu se zákonem. Přirozeně pokud bychom takový podnět obdrželi, ať už jako vláda, nebo vládní monitorovací výbor, tak se tím budeme zabývat a budeme chtít, aby příslušné ministerstvo, které odpovídá za vydávání majetku, tuto věc prověřilo. Čili pokud budou takovéto podněty, jakékoli podněty ze strany Poslanecké sněmovny, tak se tomu vláda bude věnovat.

Já ale chci poukázat na jeden fakt, a to se projevilo i teď tady v té debatě. Vláda je vlastně kritizována ze dvou směrů. Na jedné straně jsme kritizováni za to, že majetky se vydávají zbrkle, aniž by se ty věci náležitě posoudily, a současně je vláda kritizována z druhé strany, ze strany poslanců Úsvitu, kterým vadí, že to jde příliš pomalu. Já nevím, v čem je tedy problém. Na jedné straně se tedy nemůžeme zavděčit poslancům Úsvitu, protože se vydává příliš pomalu, na druhou stranu se poslanci KSČM domnívají, že to jde příliš rychle.

Je to podle zákona. Je to podle zákona v situaci, ve které ten zákon začal být aplikován. A to nebylo za naší vlády a my jsme nebyli ti, kdo ten zákon prohlasovali a kdo na něj státní aparát připravovali. Byla to vláda Petra Nečase, která realizovala reformu pozemkových úřadů těsně předtím, než se spustila aplikace církevních restitucí. To přece vy všichni víte, že za Nečasovy vlády došlo k reformě těchto úřadů a součástí té reformy bylo také, že odešlo několik set odborníků ze státní správy, kteří se do té doby otázkou majetků a pozemkových majetků zabývali. Prostě v okamžiku, kdy vznikl Státní pozemkový úřad, tak to také znamenalo propouštění a znamenalo to odchod celé řady kvalifikovaných lidí. A mohu vám říci, že po řadě těchto pracovníků soukromý sektor samozřejmě sáhl, protože to byli kvalifikovaní lidé, kteří se zabývali pozemky, zabývali se pozemkovými úpravami, zabývali se majetkovými záležitostmi, a v okamžiku, kdy se jich stát zbavil tou reformou za Nečasovy vlády, tak tito lidé většinou skončili v komerčním sektoru.V okamžiku, kdy Státní pozemkový úřad čerstvě vznikl, byl oslaben personálními čistkami, tak došlo k tomu, že se na něj navalila povinnost podle zákona o církevních restitucích. To byla realita roku 2013 a 2014.

Takže já bych byl rád, kdybychom tady říkali celou pravdu. Kdybychom mluvili o tom, co se odehrávalo ve státní správě, protože Státní pozemkový úřad má také nějakou historii, pozemkové úřady v naší zemi mají nějakou historii a docházelo tam ke změnám, které organizovala vláda. Ale nebyla to vláda Bohuslava Sobotky, nebyla to vláda Jiřího Rusnoka, ale byla to předcházející vláda Petra Nečase a tehdejší ministři zemědělství, kteří za reformu státní správy odpovídali.

Konstatuji tedy, že Státní pozemkový úřad nebyl připraven na zákon o církevních restitucích, a konstatuji také, že harmonogram, který byl v tomto zákoně navržen, absolutně neodpovídal realitě a možnostem státní správy. Ale to už jsme říkali v době, kdy se tady ten zákon projednával, a upozorňovali jsme na to tehdejší představitele pravice, že tento zákon a lhůty, tak jak jsou navrženy, neumožňují státní správě, aby tyto věci řádně prověřila, projednala a včas rozhodla. Ukázalo se, že jsme měli pravdu. Čili termíny dodržovány nejsou, ale stát jedná tak, aby pokud možno termíny dodržoval, ale z objektivních důvodů při tom obrovském nápadu žádostí to zatím možné není. Nicméně ten proces posuzování v čase pokračuje.

Čili to jsou věci, které chci zmínit a připomenout ještě teď v rámci diskuse, kterou vedeme.

Jinak tedy musím říci, že skutečně je k dispozici zpráva o průběhu vydávání majetku podle zákona o majetkovém vyrovnání za první čtvrtletí roku 2015, která prošla jednáním vlády, to znamená je to veřejně dostupný dokument a je možné se s tímto dokumentem seznámit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi vlády. Mám dvě faktické poznámky a pan kolega Koníček s řádnou přihláškou. Nyní tedy pan poslanec Karel Fiedler s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Pavel Kováčik také s faktickou poznámkou. Aha, dobře, tak kolega Fiedler se přihlásí řádně. V tom případě pan poslanec Pavel Kováčik s faktickou poznámkou. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji. Přeji hezký dobrý den všem, co mají tu trpělivost zůstat v tomto sále a poslouchat debatu, která je velmi závažná a je jedním z ústředních témat posledních let.

Dvě drobnosti k vystoupení pana premiéra. Tou první je - začnu odzadu - otázka funkčnosti nebo nefunkčnosti Státního pozemkového úřadu. Je třeba doopravdy říkat celou tu informaci. A to doplnění zní tak, že když byl přes náš odpor přijat zákon o Státním pozemkovém úřadu, tak jsme se snažili alespoň - a přiznám se, že jsme se cítili velmi osamoceni, my jako klub KSČM - o rok nejméně odložit účinnost tohoto zákona právě proto, aby Státní pozemkový úřad, který doopravdy čekala ta obrovská kláda úkolů spojená s tzv. církevními restitucemi, se stačil na to připravit. To, co říkal pan premiér o těch personálních čistkách, resp. o propouštění odborníků, to je pravda a bylo třeba celý ten systém nějakým způsobem revitalizovat, nebo bych spíše řekl resuscitovat.

Ta druhá poznámka. Pane premiére, je dobře, že zpráva je veřejná. Technické problémy, které jsou spojeny s jejím zveřejněním na webu, možná budou odstraněny a možná jsou jenom technické, ale přesto bych si dovolil sdělit, že my budeme požadovat, aby nejen byla zveřejněna někde na webu nebo v tisku, rozhlasu, v televizi, ale aby byla zveřejněna, projednána a diskutována i tady v Poslanecké sněmovně. My jsme se zavázali, že se o tuto záležitost budeme neustále zajímat, slíbili jsme to tady mými ústy veřejně a budeme na plnění tohoto slibu trvat už jenom proto, abychom včas stačili i to názorové spektrum, které tady je, do té diskuse zapojit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane předsedo, uplynul váš čas. Děkuji. Nyní s řádnou přihláškou pan poslanec Vladimír Koníček, poté řádná přihláška pana poslance Karla Fiedlera. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vladimír Koníček: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vyzval jste k uvedení nějakého konkrétního příkladu. Já bydlím v Boršicích a vedle je Velehrad. Na Velehradě už od předminulého století existoval Podpůrný spolek kněží Arcibiskupství olomouckého. To byl spolek občanů toho okolí a ten spolek nebyl ani pro podporu církve v oblasti sociální ani školské ani žádné jiné, které vyjmenovává zákon, to byl spolek pro podporu poutníků. Teď se jako nástupnická organizace přihlásilo Arcibiskupství olomoucké a argumentuje tím, že má nástupnický papír. Ale jaký papír? V roce 1995 požádalo Arcibiskupství olomoucké Ministerstvo kultury o to, aby prohlásilo nástupnickou organizací tohoto spolku právě Arcibiskupství olomoucké. A víte, čím podložilo tuto žádost? Místopřísežným prohlášením, že jsou tou nástupnickou organizací. Takže v roce 1995 nikdo nezkoumal, jestli jsou právě tou organizací podporující školství, kulturu, sociální věci, a prostě to ministerstvo za tři dny - sedmadvacátého posílají žádost, 30. listopadu 1995 ji ministerstvo potvrdí, že jsou nástupnickou organizací. Tak funguje státní správa.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vladimíru Koníčkovi. Nyní s řádnou přihláškou pan poslanec Karel Fiedler. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo. Já bych hned zareagoval na slova pana poslance Koníčka. Když jsem se před rokem tímto začal zabývat, nebo vlastně už delší dobu, ten čas letí, tak jsem se dostal k informacím, nebo dostaly se mi dokumenty, kde více majetků bylo zahrnuto do toho zákona pouze na základě čestného prohlášení. Nejedná se o tento jeden jediný případ, ale to nástupnictví vzniklo na základě více čestných prohlášení. A teď bych chtěl reagovat na to, co tady říkal před chvilkou pan premiér.

Pane premiére, nezlobte se na mě, prostřednictvím pana předsedajícího samozřejmě, ale vy jste tady neuváděl pravdivé informace, ale dokonce jste si ve vašem vystoupení sám protiřečil. Vy jste v jednu chvíli řekl, že je vše vydáváno, realizováno v souladu se zněním zákona, a pak jste řekl, že ten termín není splněn, že se překračuje. Tím si sám protiřečíte.

Chtěl bych vyvrátit vaše tvrzení o tom, že poslanci hnutí Úsvit tlačí na to, aby se vydávalo co nejrychleji. To je nesmysl, co jste tady prohlásil. My přece říkáme, že chceme posunout tu lhůtu pro vydávání, aby naopak všechny ty případy mohly být posouzeny bez spěchu, bez časové tísně, bez chyb. Nevím, kde jste vzal ten nesmysl, že my tlačíme na rychlost vydávání. To se na mě nezlobte, pane premiére.

K tomu termínu. Ten termín jsem navrhoval já, prodloužit do konce roku. Uvidíme, jestli to bude vůbec stiženo. Ale je to v podstatě bezpředmětné, protože vy jako strana vládní koalice jaksi netlačíte na to, aby se s tím něco dělalo. Dneska víme, že jsme v rozporu se zněním toho zákona, že ta lhůta vypršela skoro před rokem, a na to jsem nedostal od vás odpověď. Stejně jako tradičně jsem od vás nedostal odpověď na to, zda stanovisko Českého statistického úřadu, který jasně říká, a říkají to tady i kolegové z poslaneckého klubu KSČM, že řada toho majetku je nadhodnocena, tak jak vy jste to v minulém volebním období správně kritizovali. Já se vás tedy znovu, opětovně ptám, jestli to hodláte akceptovat, anebo jestli velmi jednoduše se tím můžeme začít zabývat tím, že sněmovní tisk číslo 144 se konečně dostane na pořad schůze Sněmovny do druhého čtení a budeme k tomu eventuálně něco moci si říct, vysvětlit, eventuálně přijmout pozměňovací návrhy třeba takové povahy, které by řešily to, že dojde ne úmyslně, ale prostou chybou k vydání toho, co se vydávat nemělo. Mluvím o chybách, o omylech, což v tom původním zákonu řešeno není, a tak jeden z mých pozměňovacích návrhů se tímto zabývá.

Není v žádném případě pravda, že my tlačíme na rychlost vydávání. Opakuji, není to pravda. A očekávám od vás odpověď na ty dvě zásadní věci - já zopakuji: co uděláte s překračovaným termínem a co uděláte podle údajů Českého statistického úřadu s nadhodnoceným majetkem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. To byl poslední přihlášený do rozpravy. Pokud se nikdo nehlásí do rozpravy, ptám se pana poslance Miroslava Grebeníčka, jaké navrhuje usnesení v této záležitosti, v této interpelaci. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Než budu mluvit o usnesení, jedna poznámka. Podobně jako kolega Karel Fiedler se ohradil proti jistému tvrzení premiéra, musím se ohradit i já. Pokud jeho seskupení prý tedy usiluje o rychlé vydávání majetku církvím, on se ohradil a vysvětlil věci, tak já se musím zase ohradit, že jsme nikdy netvrdili, že se to dělá příliš rychle. S tím totiž přišla sociální demokracie a v programu na dnešní schůzi přece máme iniciativu, kterou vede kolega Tejc. Tak já samozřejmě bych to prvenství rád přijal, ale opravdu to patří sociální demokracii a jsem zvědavý, jak se s touto iniciativou nakonec popasuje zde ve Sněmovně.

Vzhledem k tomu, co tady přednesl premiér Sobotka, co tady v rozpravě zaznělo, musím bohužel vyslovit nesouhlasné stanovisko a vy hlasováním rozhodnete, kam věc bude pokračovat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Grebeníčkovi. Já vás všechny odhlásím a požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami.

 

O návrhu na vyslovení nesouhlasu s odpovědí pana premiéra na písemnou interpelaci Miroslava Grebeníčka ve věci zákona č. 428/2012 Sb. rozhodneme v hlasování číslo 75. To jsem zahájil a ptám se, kdo je pro vyslovení nesouhlasu. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 75 z přítomných 102 poslanců pro 30, proti 63. Návrh nebyl přijat. Tím interpelace k tisku 486 končí.

 

Máme před sebou tři minuty, kdy ještě můžeme projednávat písemné interpelace, a já tedy zahájím interpelaci pana poslance Rostislava Vyzuly, který interpeloval ministra školství Marcela Chládka, který odpověděl na interpelaci ve věci povinné školní docházky cizinců. Kolega Vyzula se s ním nespokojil. Paní ministryně Valachová tady není. Ptám se tedy, pane poslanče, jestli navrhujete její přerušení, a vzhledem k tomu, že bychom to asi ani nestihli, i kdyby tady paní ministryně byla, tak se ptám na váš názor, jak se k tomu chcete postavit. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Rostislav Vyzula: Dobrý den. Děkuji, pane předsedající. Ano, vzhledem k tomu, že - a to jednoznačně chápu - paní ministryně jednak zde není, dnes přichází do úřadu, a jednak nemůže být také seznámena s danou interpelací, proto bych chtěl požádat ctěnou Sněmovnu o přerušení do dalšího interpelačního dne.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. V této záležitosti přerušíme jednání o této interpelaci hlasováním. Myslím si, že je logický důvod, aby se nová paní ministryně mohla seznámit s vaší interpelací, s odpovědí svého předchůdce.

 

Ptám se tedy, kdo je pro přerušení této interpelací v hlasování číslo 76, které jsem zahájil. Kdo je pro přerušení projednávání této interpelace. Děkuji. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 76 z přítomných 108 pro 92, proti 1. Interpelace byla přerušena a budeme se jí zabývat v příštím jednacím dnu ve čtvrtek, kdy bude znovu zařazen tento bod pro interpelace, které byly odmítnuty.

 

Já té jedné minuty nevyužiji k tomu, abych otevřel další interpelaci, ale naopak ji využiji k tomu, abych přečetl došlé omluvy z jednání Poslanecké sněmovny, které přišly předsedovi Poslanecké sněmovny.

Omlouvá se z pracovních důvodů paní poslankyně Marta Semelová, pan poslanec Stanislav Huml bez uvedení důvodu. Z pracovních důvodů pan poslanec Jiří Zemánek. Pan poslanec Jiří Mihola od 9.30 hodin z pracovních důvodů. Pan poslanec Karel Černý, který se omlouvá na dnešek i na zítřek. Do 11 hodin z rodinných důvodů pan poslanec Vít Kaňkovský. Pan poslanec Ivan Gabal z dopoledního jednání bez uvedení důvodu. A pan ministr Robert Pelikán na dnešní dopolední jednání se omlouvá.

Tím jsem doplnil omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. A protože je 11 hodin, přerušuji bod 170 do příštího čtvrtka do 9 hodin. A než budeme pokračovat schváleným pořadem schůze, hlásí se s přednostním právem předseda poslaneckého klubu ODS a místopředseda klubu ANO.

Pane předsedo (Stanjuro), jestli se to týká pořadu schůze (Ano.), tak bych poprosil ještě, jestli se to týká přímo, nikoli žádné procedurální záležitosti, ale pořadu schůze, tak mi dovolte, abych ocitoval pro znalost problematiky ty úvodní věci tak, jak je to původně schváleno. Myslím, že to bude vhodnější. Můžeme se tak domluvit? Děkuji.

Měli bychom se věnovat pevně zařazeným bodům 95, 98, 100, 102, 91, 93, 103, 90, 104 a 108 a kdykoliv v průběhu projednávání těchto bodů bychom ve 12 hodin měli přerušit pro bod 172, což je Informace ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka k léčbě roztroušené sklerózy. Pokud bychom vyčerpali do 13 hodin tyto body včetně bodu 172, tak bychom se zabývali body z bloku druhých a prvních čtení dle schváleného pořadu schůze. Odpoledne projednáme bod 171, což jsou ústní interpelace.

To je tedy k tomu, co je asi nejpodstatnější z toho, abychom si ozřejmili, v jakém jsme stavu projednávání. Nyní k pořadu schůze první pan předseda. Prosím, pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Pane místopředsedo, dobrý den. Ještě než dám návrh změny programu, tak bych jenom poprosil, jestli byste na mikrofon opravil tu vaši informaci. Vy jste řekl příští čtvrtek, že je přerušeno, ale myslel jste určitě 9. července.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, ne příští čtvrtek, ale samozřejmě ve čtvrtek druhého jednacího týdne, to znamená 9. července. Omlouvám se. Děkuji za upřesnění.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já vím, že jsme si rozuměli, ale aby to bylo zcela přesné.

Měl bych návrh ke změně programu naší schůze. Navrhuji dnes jako první bod zařadit bod číslo 18, návrh poslanců Jana Farského a dalších, je to Registr smluv. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Jako první bod, ano? Předřadit, dobře.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Dnes jako první bod. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano teď jako první bod, hned v 11 hodin. Děkuji.

Další je pan místopředseda klubu ANO, pan poslanec Schwarz. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Bronislav Schwarz: Dobré dopoledne, pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Nebudu zdržovat. Návrh mám stejný. Vidím, že to funguje tak, že podpoříme návrh pana předsedy klubu ODS. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, děkuji. Pan poslanec Radim Fiala. Prosím, pane poslanče..

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo, mám návrh změny programu, který původně vůbec nebyl na tuto schůzi plánován. A to proto, že se obávám a nejsem si jist, zda večer bude schválena schůze o imigrantech v 18 hodin. Tak bych chtěl navrhnout změnu programu již teď. Nikoli přímo k těm imigrantům, ale k daleko důležitějšímu problému, a to vůbec k setrvání České republiky v Evropské unii. (Oživení a smích v sále.) Myslím si, že je čas začít diskutovat o těchto alternativách.

Připravil jsem návrh usnesení a... (Reakce v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Prosím o klid! Poslanecká sněmovna jedná o programu schůze, a pokud se chcete někdo vyjádřit k návrhům jednotlivých kolegů, tak se přihlaste, já vám udělím slovo. Máme na to půl hodiny, mimo jiné, podle jednacího řádu. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji, pane předsedající. Dovolte mi přednést návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky považuje problém nelegální imigrace za zásadní ohrožení bezpečnosti České republiky. Odpovědnost za tento stav nese politika a fungování Evropské unie. Poslanecká sněmovna vědoma si odpovědnosti k občanům České republiky vyzývá vládu České republiky k přípravě zákona o referendu, kde občané České republiky budou mít možnost vyjádřit se k dalšímu setrvání naší země v Evropské unii." Tedy tím končí toto usnesení. Tedy nikoliv my, ale občané České republiky.

Dovolte mi, mám pět minut na to, abych to zdůvodnil, dovolte mi, abych velmi krátce odůvodnil toto usnesení.

Ještě před několika měsíci jste se smáli a žertovali o kebabu. Stejně tak jak jste se smáli před chvílí, kdy jsem toto usnesení navrhl. Napříč politickým spektrem Tomio Okamura byl vláčen vašimi médii a moji bývalí kolegové v Úsvitu si začali nad radikálem Okamurou umývat ruce a rozjeli puč. Dnes už vás smích přešel. (Protestní hvízdnutí z lavic poslanců Úsvitu.) Nelegální migrace je vážný problém a vyžaduje zásadní kroky. Nepomohou líbivá slova, je čas pro činy. Za nelegální migraci je zodpovědná politika a fungování Evropské unie. Jde o prokazatelný fakt. Státy Evropské unie se podílely ozbrojenou akcí na destabilizaci ve Středomoří. Tato destabilizace zesílila celý problém. Jsou to orgány Evropské unie, europarlament a Evropská komise, kdo podporuje řešení nezákonné imigrace na úkor členských států. To ony onen problém způsobily a to my za něj teď máme zaplatit. (V sále je neklid.)

Evropská unie podporuje dlouhodobě multikulturní koncept Evropy. Tento koncept je nebezpečnou -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ještě jednou vás přeruším, pane poslanče, a požádám kolegy o klid. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přál bych si, abyste pokud máte jiné téma, než je program dnešní schůze, své diskuse přesunuli do předsálí. A to včetně pana ministra.

Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji, pane předsedající.

Evropská unie podporuje dlouhodobě multikulturní koncept Evropy. Tento koncept je nebezpečnou ideologickou vizí, která vybízí národy Evropy k rezignaci na vlastní budoucnost. Jde o falešný projekt jednotného euronároda, kde imigrace má být tavicím kotlem, ve kterém zmizí národy Evropy. Problém nelegální migrace je logickou a zákonitou součástí systému budování superstátu s názvem Evropská unie. Nejde o havárii systému, jde o průvodní jev jeho stavby.

Naši občané mají plné právo na odpor k tomuto plánu. Měli by cítit podporu nás poslanců a samozřejmě vlády. Proto musíme jednat a jednat o řešení podstaty věci. Občané musejí dostat příležitost si svou budoucnost zvolit za férových podmínek. V referendu o vstupu do Evropské unie byli oklamáni. Tohle, co nám dnes Evropská unie skutečně přináší, to nikdo z nich nechtěl. Lisabonskou smlouvu jste jim vnutili a neptali jste se jich. Je fér nyní dát možnost občanům hlasovat, protože teď vědí, jakou budoucnost jim připravují v Bruselu.

Řešení nelegální imigrace znamená ukončit členství v projektu superstátu Evropské unie. Legitimní je v tomto případě pouze vůle občanů. Podpora předloženého usnesení o referendu Sněmovnou je k tomu první krok. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času k odůvodnění návrhu. Nyní s přednostním právem pan předseda Bohuslav Sobotka, potom k programu schůze pan kolega Vácha. Prosím, pane předsedo vlády, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, poslanci, já skutečně jenom proto, aby tady nebyla žádná pochybnost. Já jsem samozřejmě připraven v 18 hodin tady být v Poslanecké sněmovně. Respektuji to, že byla svolána mimořádná schůze Poslanecké sněmovny k tématu, které je velmi závažné v rámci celé Evropy. Není to jenom věc České republiky, je to věc situace celé Evropy a jejího bezprostředního okolí. Jsem připraven informovat Poslaneckou sněmovnu o pozici vlády České republiky k této situaci. Čili počítám s tím, že zde budu, že poskytnu Poslanecké sněmovně příslušnou informaci. A pak je jenom na Poslanecké sněmovně, zdali v této situaci schválí program mimořádné schůze, nebo neschválí program mimořádné schůze. To je spíš otázka toho, zdali se v té následné rozpravě budou moci zapojit všichni poslanci, anebo jenom poslanci, kteří mají přednostní právo. Ale to je věc Poslanecké sněmovny, jak se rozhodne. V každém případě informace z pohledu vlády tady v 18 hodin zazní.

Požádal jsem rovněž ministra vnitra a požádal jsem rovněž pana ministra zahraničí, aby se k té záležitosti vzápětí po mém vystoupení také vyjádřili. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi. Nyní k programu schůze pan poslanec Vácha. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji, pane předsedající. Já bych chtěl požádat o vyřazení bodu, sněmovního tisku 480 z programu této schůze, jedná se o dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky, a to z důvodu, že tento tisk nebyl dosud projednán výborem pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a je na programu na příštím jednání tohoto výboru. Takže bych poprosil o vyřazení tohoto bodu z jednání této schůze.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Který tisk je to?

 

Poslanec František Vácha: Sněmovní tisk 480. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: 480, dobře. Bod 157, tisk 480. Děkuji.

Ještě někdo? Než přistoupíme k případným změnám schváleného programu, chtěl bych vás informovat, že včera organizační výbor projednal návrhy Poslanecké sněmovny na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání, které vám byly doručeny jako sněmovní dokument 2529. V této souvislosti navrhuji zařadit tento sněmovní dokument do programu 29. schůze Poslanecké sněmovny do bloku Zprávy, návrhy a další. O tom bychom hlasovali, pokud nikdo nezablokuje nové body - dobře, pokud nikdo, budeme hlasovat o jednotlivých návrzích.

 

Jako o prvním budeme hlasovat o tom, že předřadíme před pevně zařazené body, tak jak jsem je četl, bod č. 18, to je Registr smluv.

Rozhodneme v hlasování 77, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 77 z přítomných 138 pro 124, proti 2. Návrh byl přijat.

 

Dále budeme hlasovat o návrhu, který přednesl pan poslanec Radim Fiala, to je, abychom se zabývali usnesením, kterým se navrhuje jednat o referendu o setrvání České republiky v Evropské unii, tedy o návrhu usnesení takové referendum vypsat, nikoliv o zákonu.

Rozhodneme v hlasování 78, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 78 z přítomných 139 pro 11, proti 96. Návrh nebyl přijat, nebudeme ho mít jako bod této schůze.

 

Nyní se budeme zabývat vyřazením bodu 157, tisku 480, jak předložil pan kolega Vácha.

Rozhodneme v hlasování 79, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro vyřazení tohoto bodu. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 79 z přítomných 139 pro 122, proti 1. Návrh byl přijat a bod 157 jsme vyřadili v podstatě do projednání ve výboru pro školství, mládež a tělovýchovu.

 

Nyní se budeme zabývat zařazením nového bodu, návrhem Poslanecké sněmovny na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání, které budou doporučeny prezidentu republiky, sněmovní dokument 2529.

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 80. Kdo je pro zařazení tohoto nového bodu? Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 80 z přítomných 139 pro 112, proti 5. Návrh byl přijat a státními vyznamenáními se budeme zabývat v termínu, který...

 

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Novotný: Kolegyně a kolegové, v hlasování číslo 78 jsem hlasoval proti, na sjetině mám pro. Jenom pro stenozáznam, nezpochybňuji hlasování.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, pan poslanec Novotný bude mít opraven zápis ve stenozáznamu. Hlásí se někdo? Nikdo. Můžeme se tedy zabývat body programu, tak jak jsme jej nyní změnili.

 

Já tedy zahajuji podle změněného pořadu schůze bod číslo 18. Tím je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.