(20.40 hodin)
(pokračuje Novotný)
Na první pohled by se mohlo zdát, že zažíváme standardní konflikt opozice a koalice, hlasování o důvěře vládě, které se odehrává mnohokrát ve všech volebních obdobích a které patří k jakýmsi rituálům parlamentní demokracie. Já se domnívám, že to dnešní jednání a to dnešní hlasování ještě více než tímto standardním konfliktem opozice a koalice je pokusem o vzkaz ze strany opozičních poslanců směrem ke koaličním poslancům za tradiční parlamentní strany a pokusem o vzkaz, abychom si uvědomili, že ta zodpovědnost poslanců tradičních politických stran za kvalitu demokracie platí pro nás všechny, jak pro ty, kteří sedí v opozici, tak pro ty, kteří v tuto chvíli vládnou.
Atmosféra v této zemi před posledními parlamentními volbami byla taková, že hodně lidí přemýšlelo nad tím, jak se vypořádat s tím, že v politice, ať už v té levicové, nebo v té pravicové, občas v ní hráli příliš velkou roli zákulisní hráči, kteří v některých případech, veřejnost měla ten dojem, ovlivňují politiky a politiku víc, než je zdrávo. Je potřeba si přiznat, že tato reflexe byla správná, ale na základě tohoto hodnocení velká část české veřejnosti udělala pozoruhodný závěr: My nechceme, aby politiku zpovzdálí ovládali kmotři, a tak si jednoho z nich, jednoho z těch nejbohatších, postavíme přímo do vedoucí pozice na politické scéně. K diskurzu veřejnému v této zemi začaly patřit myšlenky typu: zvolíme si někoho, kdo už má vyděláno, ten už vydělávat nepotřebuje, nebude potřebovat ani vydělávat dál ani krást. Je to pozoruhodná myšlenka, ale tato myšlenka jako spousta stejných situací, které se v minulých obdobích v době jakési krize parlamentní demokracie objevily, je myšlenka fatálně chybná a fatálně mylná. Já chci upozornit, že tím pádem téma konfliktu zájmů není jenom tématem našeho dnešního jednání, ale jakási jeho zkreslená interpretace byla přímo tématem těch voleb, které vytvořily celou tuto politickou reprezentaci.
Když se podíváte na servery na vyjádření pana Andreje Babiše k otázce konfliktu zájmů, já bych chtěl připomenout jedno takové zkratkovité, dobře zapamatovatelné, které pan Andrej Babiš řekl v situaci, kdy nominoval za hnutí ANO do vlády dnešního ministra dopravy. Teď nebudu vůbec mluvit konkrétně o této personální nominaci. Tehdy se diskutovalo, jestli je problematickým konfliktem zájmů, když někdo, kdo v jakémsi prostředí pracoval v podnikatelské sféře, aby ho řídil jako ministr. Tehdy pan Andrej Babiš zareagoval zkratkovitými slovy: Kozel zahradníkem, to nakonec nemusí být špatná myšlenka. Já osobně jsem přesvědčen, že měsíce a léta následující ukážou, že koncept kozla zahradníkem špatná myšlenka je. Někteří, když slyší tuto formulaci kozel zahradníkem, tak si myslí, že český jazyk v tomhle případě jenom upozorňuje na to, že kozel zahradnictví nerozumí, a tak by neměl zahradnictví řídit. Původ této formulace je ale úplně jiný. Ve skutečnosti tím hlavním problémem je, že když učiníme kozla zahradníkem, tak je velké nebezpečí, že spořádá na té zahrádce veškerou mrkev a veškerou zeleninu, která tam je, protože tak mu velí tento apetýt. Já mám rád anglosaské jazyky a v anglosaských jazycích, když si zkusíte přeložit onu formulaci, udělat kozla zahradníkem, tak ta angličtina má daleko výstižnější termíny. V takových situacích mluví o tom, že není dobré pustit lišku, aby dohlížela nad kurníkem, anebo pustit kočku, aby dělala pořádek v holubníku. Tam nejde o to, že liška nebo kočka dělání pořádku v holubníku nerozumí, tam jde o to, že když do něj vtrhne, tak to většinou končí tím, že veškerá ta zvířata, která v tom holubníku jsou, jsou snědena, zachvácena a že hlavním cílem té kočky či lišky je ten holubník ovládnout a zůstat v něm úplně sama.
A tím se vracím k té své úvodní myšlence, k té výzvě našim demokratickým kolegům, kteří dnes nesedí v opozici, ale kteří dnes sedí v koaličních lavicích, případně ve vládě. Co nám ukázala empirie těch posledních několika měsíců? Koncept, že liška začala správně řídit onen holubník, anebo spíše ten koncept, že ve všech oblastech jeho fungování, ať už jde o ta zvířata, anebo o dohlížení nad jejich myšlením prostřednictvím médií, se snaží postupně celý ten holubník ovládnout? Já jsem přesvědčen, že je to ten druhý koncept.
Kolegyně a kolegové, dnešní vládní koalice z těch demokratických stran. My vás dnes chceme upozornit a připomenout vám, že v tuto chvíli se sami podílíte na tom, že jste pustili kočku do holubníku. Pokud bude někdo dlouhodobě velmi pravděpodobnou obětí, jestli si dříve nebo později neuvědomíte toto nebezpečí oněch choutek té kočky, tak vás ujišťuji, že první v řadě budete právě vy. A já si myslím, že v tomto ohledu buď dříve, nebo později, jestli to nebude dnes při tom hlasování, by si demokratické politické spektrum mělo uvědomit, že tuto zodpovědnost má společnou a že zodpovědnost za kvalitu demokracie a politickou kulturu v této zemi neseme jak opozice, tak i koalice a že ten koncept, který vy vypuštěním kočky do holubníku v tuto chvíli zastáváte, je smrtelný pro celou demokracii v České republice.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Dalším do rozpravy bude pan poslanec Ivan Adamec a připraví se pan poslanec Petr Bendl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ivan Adamec: Děkuji. Vážený pane předsedo, dámy a pánové, hezký večer nebo podvečer. Já bych si dovolil také několik svých poznámek k tomu dnešnímu projednávanému bodu, který se nazývá Návrh na vyslovení nedůvěry vládě České republiky.
Hlavní téma střet zájmů. Já si myslím, že to je docela zajímavé téma. My, co působíme na radnicích, se s tím setkáváme docela dost často, akorát tam většinou ty střety zájmů jsou řádově úplně v jiných hodnotách, než se to může dít na úrovni vlády České republiky.
Já se přiznám, že jsem tady zaregistroval takovou myšlenku od několika koaličních poslanců typu: to mu máme zakázat kandidovat? Já si myslím, že o tom to není. Kandidovat samozřejmě může každý občan České republiky, pokud splňuje nějaké předpoklady. Já si myslím, že to není o té kandidatuře. Kandidovat vlastně bychom neměli zakazovat nikomu. Ale je to o tom, jak pak s tím svým mandátem naloží. Mimochodem, domnívám se, že i víc lidí, například v Senátu jsou lidé, kteří se pohybují ve sféře, kde by mohli výrazně ovlivňovat státní správu, ale zatím jsem nezaregistroval, že se to tak děje.
Dneska se setkáváme, abychom posoudili a bavili se o tom, zda pan první místopředseda vlády pan ministr Babiš je, řekl bych, ve střetu zájmů tím způsobem, že dochází k jeho zneužití. Já bych chtěl hned úvodem říci, že jsme všichni věděli hned od počátku, že je ve střetu zájmů. O tom tady nemůže být vůbec žádná řeč. To prostě je realita, s kterou jsme všichni počítali, a nakonec voliči rozdali karty tak, jak je rozdali, a toto asi nikdo zpochybňovat nebude. My teď říkáme, aspoň opozice říká, že prostě ten střet zájmů je dávno trošku někde jinde, že dochází k zneužití tohoto institutu a že by to takto nemělo pokračovat dále. Mě docela překvapila dneska rétorika pana prvního místopředsedy, kdy říkal, že je naším produktem. Mě by zajímalo, jestli to myslel vážně. Protože pokud já si vzpomínám, jeho jméno jsem poprvé zaregistroval s vládou zesnulého premiéra Grosse, možná to bylo už dřív. Nejsem pamětník ve Sněmovně. Zatímco my jsme všichni kradli, tak tady někdo pomáhal. Evidentně. Takže mně skutečně vadí, že tady nepadají konkrétní jména, že se tady hovoří jenom v náznacích, tak jako by pokračovala předvolební kampaň, a to si myslím, že není dobře.
Kritika opozice tady zazněla, řekl bych, ve dvou směrech. Jedni vládu kritizují za to, že je málo levicová, druzí ji kritizují za to, že je málo pravicová. Já se přiznám, že já patřím do té druhé skupiny, což je velmi logické, a musím tedy říct, že propojení levice a pravice vždycky přinese problémy. Řešením by měl být kompromis, ale já ze své zkušenosti vím, že ty kompromisy většinou dopadnou pro pravici velmi špatně. A domnívám se, že na příkladech, které už tady byly řečeny, to můžeme klidně tady demonstrovat.***