(18.20 hodin)
(pokračuje Němcová)
Můj druhý dotaz na premiéra, pokud by tu byl, by zněl, jestli vláda dávala prezidentu republiky souhlas s touto cestou i ke složení delegace. Prostě aby ho do Moskvy doprovázel za Vladimirem Putinem Martin Nejedlý z Lukoilu a aby se následně sešel prezident České republiky s Vladimirem Jakuninem, který je na americkém sankčním seznamu. Mě by moc zajímalo, jestli vláda má nějakou výhradu k tomu, jak personálně a věcně se Česká republika prezentovala na této cestě. O věcné otázce si můžeme nechat jen napsat některými více nebo méně zasvěcenými komentáři, protože co se odehrálo za zavřenými dveřmi, neví nikdo. Nota bene i to zavdává otázku, zda delegace nebyla složena právě tak, aby nikdo nemohl vynést, co tam vlastně pánové domluvili.
Mohla bych citovat z tohoto nesouladu mezi prezidentem a vládou řadu příkladů dalších, ale nemyslím si, že nás to už teď nějak posouvá dál. Zásadní je, že vláda není schopna - to bych jí možná ani tolik nevyčítala, protože s prezidentem republiky, tak jak sledujeme jeho každodenní provokace a každodenní vystupování, asi nelze sladit jednotnou zahraniční politiku, nicméně úkol vlády to je. Ona nám tu ústy předsedy vlády slibovala, že bude domlouvat pravidelné schůzky na Hradě, že bude koordinovat zahraniční politiku, že k lapsům, které by nás mohly poškodit jak u partnerů v NATO nebo u partnerů v EU, nemůže dojít, ale tyto lapsy vidíme každý den. Možná část médií nebo část veřejnosti se rozhodla na základě dennodenních prezidentských provokací, ať už jsou v režii pana Ovčáčka, nebo prezidenta samotného, je dále nekomentovat. Myslím, že všichni už jsme si řekli, že hranice byla překročena poté, kdy jsme se dozvěděli o té nadmořské výšce, jakou nadmořskou výškou disponuje náš prezident a jakou ministr zahraničních věcí Kerry, tak si asi každý řekl, že teď už ta debata nemá žádný rozumný smysl. Ale vláda přesto je povinna svou základní roli plnit a je povinna v zahraniční politice vystupovat tak, aby ohroženy zájmy České republiky nebyly, což v případě koordinace s Milošem Zemanem se neděje, a naše zájmy ohroženy jsou.
Třetí věc, kterou chci zmínit, možná navazuji na to, co zde říkal místopředseda vlády Andrej Babiš ve svém prvním vystoupení, ne potom ve faktických poznámkách. Mluvil o tom, že je vděčný zemi, která jej tady nechala působit a umožnila mu, aby vystoupal po tom ekonomickém žebříčku až do této výše. Po střetu zájmů Andreje Babiše, po zahraniční politice jestli něco za třetí vytýkám vládě, tak hluchotu k tomu, co projevila, když Andrej Babiš v době své cesty po Spojených státech se musel dočíst v jednom tamním časopise, který se zabývá zahraniční politikou, a tento časopis rozebíral gigantický konflikt zájmů Andreje Babiše i jeho spornou minulost, tak na to Andrej Babiš reagoval takto. Teď dovolte, abych ho citovala. Bude tam slovo, které jsem si nevymyslela, ale musím ho tady říct. "Minulý týden mě totálně poblili. To je podraz. Kdo to udělal? No Češi. Kdo jiný by to udělal," sděluje Andrej Babiš, který má tuto zemi tak rád a je jí tak vděčen za to, že mu dovolila ekonomicky vyrůst a i politicky se prosadit až do úrovně, kterou vidíme dnes! Já nevím, ve které vládě které země by bylo možné, aby její první místopředseda, byť není narozen v té zemi, tak tím spíše by si dovolil nějaká takováhle slova na adresu občanů té země říci, aniž by se předseda vlády ozval.
Já si myslím, že pokud Andrej Babiš to takto ve vztahu k českým občanům cítí, není potřeba, aby za nás trpěl. Může se odebrat do své domoviny, akorát je problém v tom, že tam by ho jistě do vlády nepřizvali, alespoň tak hovoří Slováci o tom, že se nám smějí, jak jsme něco takového vůbec mohli dopustit. To je další věc, kterou vládě vytýkám, že dovolí takovouto dehonestaci českých občanů.
Čtvrtá věc, kterou vytýkám vládě, je, že se nijak nebrání útokům na média, tedy ty, kteří mají být doprovodnou částí normálního demokratického provozu v normální demokratické zemi. Útok vedl ministr Babiš proti týdeníku Echo. Okamžitě po jeho vzniku oznámil, že na ně pošle finanční kontrolu, protože zrovna do deníku a týdeníku, co čert nechtěl, odešli tam téměř všichni slušní novináři z jeho tehdejší mediální divize Agrofertu, tedy z Lidových novin a Mladé fronty. Na ty si chtěl ministr financí posvítit, poslat na ně finanční kontrolu. Druhý útok přichází proti České televizi, to jsme tu koneckonců slyšeli i dnes, kdy se mu nelíbí, jak veřejnoprávní televize referuje o tom, jak peníze a na jaké účely čerpají firmy ministra financí ze státního rozpočtu. Třetí útok přichází na televizi Barrandov jen proto, že tato televize si dovolila upozornit na to, že partnerka pana ministra neumí proclít věci, které si přiváží ze zahraničí. Čtvrtý útok na Svobodné fórum, kde napadá šéfredaktora Pavla Šafra. Ten se nakonec rozhoduje Andreje Babiše žalovat.
Čili to jsou věci, které jsem též nezaznamenala ani jedinkrát, že by se proti nim vláda, předseda vlády, kterýkoli reprezentant ČSSD, kterýkoli z reprezentantů KDU-ČSL vymezil. Samotná akceptace takovýchto výpadů proti normálním demokratickým médiím - teď do toho nezahrnuji Lidové noviny a Mladou frontu, na které asi platí ten přiléhavý termín, který dnes, není můj originální, zazněl na našem poslaneckém klubu, že tato média se z hlídacích psů demokracie proměnila na hlídací psy Agrofertu. Ale proti tomu přece vláda musí něco dělat. To jsou důvody, které, pokud je shrnu a zopakuji, tak jsem přesvědčena, že jsou dostatečné pro to, abychom dnes jako opoziční strany svolali tuto schůzi, abychom řekli svůj pohled na to, v čem vláda selhává, a ať už je to v oné vnitřní věci, onom konfliktu zájmů, nabourávání demokratického systému v zemi nebo v zahraniční politice nebo v ohrožení demokratických médií a útoku na naše občany. V tom všem já spatřuji dostatečný důvod, aby tato vláda ve své práci nepokračovala.
To je vše, co jsem k tomu chtěla říci. Snažila jsem se čerpat pouze z faktů a chtěla jsem vyvrátit některé dominantní teze pana ministra Babiše, který stále tvrdí, jak on nic, on muzikant, jak ke všemu přišel jenom proto, že všichni kolem něj kradli. O svých zájmech v roce 2009, v roce 2010, o svém lobbingu a telefonování nám tady neřekl ani jedno jediné slovo. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní poslankyně Miroslava Němcová. Teď mám dvě faktické poznámky: pana poslance Martina Novotného a poté pana předsedy klubu TOP 02 Miroslava Kalouska. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Martin Novotný: Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, dostávám slovo o něco později, tak se omlouvám, že se ve faktické poznámce vracím ještě k vystoupení pana kolegy Chalupy.
On tu zmínil, že hlavním účelem jeho pohledu na politiku je to, aby v této zemi skončil systém klientelismu. Systém klientelismu je nepochybně nebezpečím v každé době. Musím říci panu kolegu Chalupovi prostřednictvím pana předsedajícího takové osobní svědectví z minulých let. Jako komunální politik jsem potkával ve své práci řadu vrcholných politiků i vysoce postavených politiků a mezi nimi samozřejmě ty dobré i ty, kteří se velmi rádi chlubili svými vztahy na nejrůznější velmi bohaté lidí a na nejrůznější velmi bohaté podnikatele. Bylo to napříč stranami, bez ohledu na to, jestli to bylo vpravo, či vlevo. Víte, jaké jedno z nejčastějších jmen, které v té době, kterou vy nazýváte dobou klientelismu, zmiňovali jako ten kontakt, kterým se chlubili, jako tu osobu, s kterou se rádi setkávali a nejrůznější věci dojednávali? Vždy to bylo jméno Andreje Babiše. Bylo to jméno citované familiérně, bez příjmení, oním jménem Andrej. ***