(15.50 hodin)

 

: Děkuji panu poslanci. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Svoboda, po něm paní poslankyně Lorencová, po ní pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

: Děkuji za slovo a dovolte, pane předsedající, abych vaším jménem řekl všem poslancům, kteří jsou tady. Já tu nejsem proto, abych hrál divadlo! Já tu jsem proto, protože jsem chtěl, aby se v politice něco změnilo. Pro to jsem hodně udělal, hodně jsem si za to vysloužil a byl bych hrozně rád, kdybychom se vrátili k tomu, co tady řešíme. Řešíme fatální konflikt zájmů a změnu toho, co bylo předtím, co já jsem kritizoval, že státní prostředky odcházely do soukromých rukou. My jsme tady proto, protože to jediné, co plníte ze svého volebního programu, je to, co neplníte. To znamená, ten zásadní boj proti korupci a proti všem zlodějnám skončil! Protože je to jenom boj za to, aby se ten přesun těch prostředků převedl k někomu jinému. Je to o novém rozdělení státní peněz a o tom tady dneska mluvíte! (Slabý potlesk.)

 

: Děkuji panu poslanci Svobodovi. Nyní paní poslankyně Lorencová s faktickou poznámkou, po ní pan poslanec Zahradník. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, když to tady tak všechno poslouchám, říkám si, jak moc spoléhá část této Sněmovny na krátkou paměť voličů, na krátkou paměť občanů. Jak moc spoléhají na to, že uplyne pár let a všichni dávno zapomenou, z čeho jsme se vlastně vyhrabávali a kam jsme se dostali. Paměť národa je velice ošidná věc. Já jsem osobně přesvědčená, že řada možná i politických stran, nejenom konkrétních poslanců, nemusí pro zánik svých politických stran a svých mandátů dělat vůbec nic. Stačí jen pokračovat v politice, kterou zvolili. Zvolili totiž politiku arogance a přezíravosti k občanům tohoto národa, ke svým voličům. A to si myslím, že stačí samo o sobě, aby se pomalu, ale jistě ocitli v propadlišti historie.

 

: Děkuji paní poslankyni Lorencové. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Zahradník, po něm pan poslanec Beznoska. Prosím, pane poslanče.

 

: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já sleduji tu debatu stále ještě z pozice začátečníka ve Sněmovně. Tuto chvíli zažívám poprvé, kdy by byla vyslovována nedůvěra vládě. A jedna věc mě zaujala. Všichni ti koaliční poslanci, ať už jsou ze sociální demokracie, nebo z hnutí ANO, tak vystupují a hodnotí, jaký je kdo herec, vzpomínají, jaké vlády nám tady vládly v minulosti, jak ty vlády byly ustaveny, ale nikdo zatím neřekl a nezmínil se o tom hlavním meritu věci. Nikdo neřekl: pan Babiš v žádném střetu zájmů není. Nebo, pokud v nějakém hypotetickém střetu zájmů je, tak ten střet nepřináší jeho firmě nějaké zisky. Možné je, a jistě se toho dočkáme, že všichni vědí a čekají, že pan Babiš vystoupí sám a že tuto svou obhajobu nám tady řekne z tohoto řečnického pultu sám. Že řekne, že žádné miliony, desetimiliony, stamiliony, miliardy do jeho podniku Agrofert z titulu jeho funkce neplynou. Anebo možná nakonec je to všechno pravda a vládní koalice prostě jenom musí ustát, vysedět, využít tu svoji stojedenáctičlennou většinu a prostě návrh zamítnout. Ale to na tom nemění nic, že ten střet zájmů tady je, že ty miliardy do firmy Agrofert plynou a bohužel také ještě asi nějaký čas plynout budou.

 

: Děkuji panu poslanci. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Blažek. Prosím, pane poslanče.

 

: Děkuji za slovo. Já bych rád podpořil pana poslance Kováčika, abychom se vrátili k meritu věci, a to meritum věci dnes je vlastně velmi jednoduché. Otázka toho, proč se dneska scházíme, zní, kolik pan Andrej Babiš zatím ve vládě vydělal a kolik ještě vydělá. Vraťme se prosím vás k tomuto tématu.

 

: Děkuji panu poslanci Blažkovi. To byla poslední faktická poznámka. Nyní s přednostním právem pan kolega místopředseda Vojtěch Filip. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, členové vlády, paní a pánové, dovolte mi nejprve říct před vlastním projevem, že nepovažuji za vhodné si z jednoho z nejvážnějších ústavních institutů, vyslovení nedůvěry vládě, dělat legraci. Považuji to za nedůstojné jednání této Sněmovny a nechť se zamyslí všichni, kteří k tomu nedůstojnému průběhu přispěli například zneužíváním faktických poznámek.

Druhou věc, kterou bych chtěl říct a kterou řekl alespoň ve zkratce pan předseda klubu Pavel Kováčik, že vláda určitě neplní náš volební program. To bychom se k ní chovali jinak než jako nejsilnější opoziční strana.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych připomněl, že když jsme jednali po ustavení současné vlády o vyslovení důvěry této vládě, tak jak o ni požádala Poslaneckou sněmovnu, měl poslanecký klub KSČM před sebou víc otázek než odpovědí. Jediné, co bylo jasné a jasně pozitivní, že se na vládě nebudou podílet ti, kteří zavedli zemi do marasmu, rostoucího deficitu a spirály dluhů, která se jen a jen prohlubovala, a to jak špatnou politikou, tak neuvěřitelnou mírou korupce a dalšího tunelování peněz z daňových poplatníků. To mě v té době nejvíc rozčílilo. Čekali jsme totiž, že tato vláda přestane s politikou snižování mezd policistů, hasičů, zdravotníků a dalších zaměstnanců veřejného sektoru, protože to byl podle mého soudu, a nejen mého soudu, nejhorší zločin Nečasovy a Kalouskovy vlády. Sebrala peníze těm, kteří slouží této zemi v různých zpřísněných turnusech bez ohledu na počasí, na denní nebo noční dobu, na soboty, neděle, jenom aby měli na veřejné zakázky, ze kterých odtékaly peníze neuvěřitelným způsobem. To bylo třeba změnit. Bylo třeba změnit, aby na těchto zakázkách netyli takoví páni náměstkové Šiškové nebo jiní náměstci ministrů nebo přímo ministři. Země byla totiž na jaře roku 2013 před výbuchem odporu více než rozlobených občanů. A můžeme být rádi, že mimořádné volby v roce 2013 situaci zklidnily.

Ale samotné vládní prohlášení, když jsme ho posuzovali před rokem a čtvrt, neobsahovalo velké množství slibů, se kterými vládní strany uspěly ve volbách. Respektuji to, co tady řekl předseda vlády, že to je legitimní politická vláda vzešlá z voleb. Ale sliby, které byly odhozeny, jsou velmi důležité a lidé čekají, jak se k nim vládní koalice zachová. Navíc, některé osoby ministrů nezaručovaly a nezaručují plnění volebních ani vládních slibů. Klub KSČM v té době velmi opatrně dal nově vzniklé vládě šanci, i když jsme sice nehlasovali pro vyslovení důvěry, protože tak velkou důvěru ve vládu nemáme, ale také jsme nehlasovali proti vládě. Neznamená to ale, že nejsme opoziční strana. Čekali jsme, jak se vláda jako celek začne chovat a jednotliví ministři budou řídit své rezorty a budou je zvládat. Přitom Komunistická strana Čech a Moravy měla alespoň na minimálním úspěchu vlády zájem vzhledem k tomu, jakou odpovědnost nese ve více než polovině krajů naší země a v mnoha a mnoha městech a obcích. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP