(14.30 hodin)
Předseda PSP Jan Hamáček: Znovu žádám levou stranu sálu, aby se zdržela poznámek, zejména hlasitých, a nechala vystoupit pana předsedu Kalouska.
Poslanec Miroslav Kalousek: Oni se tam hádali o něčem jiném, oni nekomentovali můj projev. Ale děkuji, pane předsedo.
Chtěl bych se zeptat kolegů ze sociální demokracie, proč když prosazovali veřejnou podporu na tzv. šrotovné, proč jedním dechem říkali, že to je podpora automobilovému průmyslu? Když samozřejmě ani jedna koruna z těchto dvou miliard nešla výrobcům automobilů. Ta podpora byla nasměrována k zákazníkům, aby dostali příspěvek při nákupu nového auta. Nicméně přesto to samozřejmě byla podpora automobilového průmyslu, protože díky tomuto příspěvku zákazníkům mohli výrobci automobilů ta auta prodávat. V logice pana ministra Babiše nebo pana předsedy Faltýnka to tak ovšem není. V logice pana předsedy Faltýnka z toho příspěvku měli výhodu pouze ti zákazníci a ten výrobce z toho vůbec nic neměl, ten jenom makal pro lidi.
Tak si musíte vybrat, kolegové, co byla nebo nebyla podpora toho či onoho. Já myslím, že je to úplně zřetelné. Argumentace pana ministra Babiše, že výrobce z toho nic nemá, protože cenová intervence jde vůči distributorům, je stejně absurdní, jako kdybychom tvrdili, že z veřejné podpory solární energie nemají vůbec nic solární baroni. To jenom pro ty slušné lidi, aby měli levnější elektriku, ti solární baroni s tím mají jenom starosti a opravdu žádný výdělek. Není to pravda! Solární baroni díky tomu mají nepřiměřeně velké zisky a zrovna tak tady bude mít nepřiměřeně velký zisk agrární baron podle zákona, který si sám napsal.
Druhý mimořádný klam, který zazněl, nebo spíše pokrytectví, které bylo provedeno, byl okamžik, kdy v určité fázi téhle argumentace se hnutí ANO a její předseda rozhodli, že si zahrají takovou hru na to, že oni to chtějí taky ukončit a nechají to na své koaliční partnery. Tak nechali pana poslance Raise - nedomnívám se, že to byl přímo nápad pana poslance Raise - tak nechali pana poslance Raise předložit pozměňující návrh na ukončení daňové podpory biopaliv zcela identický s mým. S tím, že se to pak nějak, dovolíte-li mi to slovo, zašubelí, aby se vůbec k hlasování pozměňovacího návrhu pana poslance Raise nedošlo. Nicméně hnutí ANO s panem ministrem financí by si mohlo umýt ruce: My jsme to vážně chtěli ukončit, vždyť náš poslanec podal ten pozměňující návrh. Toto pokrytectví se podařilo minimálně nasvítit tím, že zpravodaj a navrhovatel identického pozměňujícího návrhu nakonec svůj návrh stáhl a Sněmovna hlasovala o pozměňujícím návrhu pana poslance Raise. A v rozporu s veřejným prohlášením, v rozporu s tím, co deklaroval pan ministr financí a drtivá část jeho poslaneckého klubu, hlasovala proti návrhu svého stranického kolegy.
To, co na tom bylo skandální, byla skutečnost, že když druhý den na tiskové konferenci pan ministr financí odpovídal na otázku: Proč vy jste nepodpořil? - on se zdržel hlasování - Proč vy jste nepodpořil návrh na ukončení biopaliv, když jste to veřejně sliboval? Pan ministr financí odvětil, myslím, že to zvládnu doslova: "Já jsem tam byl za Ministerstvo financí, Ministerstvo financí mělo neutrální stanovisko, tak já se přece nemohu rozdvojit."
Ponechávám stranou, že neutrální stanovisko úřadu, odborné stanovisko, není pokyn k tomu, aby se předkladatel zdržel hlasování. Odborné stanovisko říká: Nám je to v zásadě jedno, ať se rozhodneš tak, či onak, bude to odborně správně. Nicméně pikantní na tom je, že to stanovisko nebylo neutrální. My členové rozpočtového výboru napříč politickým spektrem dobře víme, že Ministerstvo financí s návrhem poslance Raise vyjádřilo souhlasné stanovisko. Máme to písemně a ti, kteří si to nepřečetli, tak slyšeli paní náměstkyni Hornochovou, která tady projednávala s námi jednotlivé pozměňující návrhy a která za Ministerstvo financí s návrhem poslance Raise navrhla vyjádřit za Ministerstvo financí souhlas.
Když to tedy shrnu, tak se nestalo nic jiného, než že ministr financí hlasoval v rozporu s odborným stanoviskem svého úřadu ve prospěch své soukromé firmy a pak o tom stanovisku Ministerstva financí veřejně lhal na tiskové konferenci.
Prosím, v běžné demokracii je tato zcela doložitelná věta a pravdivá věta tak šokující, že abyste ji vstřebali, já si ji dovolím zopakovat, aby bylo naprosto zřejmé, co se opravdu stalo. (Hovoří důrazně.) Ministr financí hlasoval v rozporu s odborným stanoviskem svého úřadu ve prospěch své soukromé firmy a pak o tom stanovisku svého úřadu veřejně lhal na tiskové konferenci. Já si neumím představit zemi, kde by tohle mohlo ministrovi projít. A neumím si představit předsedu vlády, který by nereagoval na něco takového, co ten jeho ministr provedl. Tady ovšem pan premiér pokrčí rameny a řekne: Hlavně abychom s vaničkou nevylili i dítě. Máme za to, pane premiére, že tím dítětem myslíte svůj zájem býti premiérem, který vyměňujete s panem ministrem financí za toleranci, když už ne podporu, jeho soukromých ekonomických zájmů.
Ale zamyslete se prosím, prostřednictvím předsedajícího pane premiére, zda tím neporušujete naprosto základní principy běžné standardní demokracie a neposouváte naši zemi někam, kam opravdu evropská demokracie nepatří.
Nebyl to samozřejmě jediný konzumovaný konflikt zájmů a jediná korupční lež, která už proběhla v této souvislosti. Něco říkal pan předseda Fiala, o něčem se lehce zmínily noviny, když psaly o spekulacích s pozemky u Olbramovic, o veřejných zakázkách ať už na Ministerstvu pro místní rozvoj, nebo u Lesů České republiky. Ale abychom pochopili ten princip, tak já si dovolím jeden z mnoha dalších příkladů znázornit na relativně malé částce, protože chápu, že když mluvíme o miliardách, že si to někdo nedokáže představit, zatímco budeme-li mluvit o statisících, tak to představitelné je.
V dřívějších dobách, ať nemluvím o sobě, řekněme třeba v dobách za pana ministra financí Sobotky, samozřejmě ministři financí vždycky chodili na byznysové obědy a snídaně a konference a setkání s některými zájmovými nebo profesními skupinami. A vždycky to dělali zadarmo. To se však změnilo - nejsme jako politici, makáme! A já se jenom zeptám vás, kolegů ze sociální demokracie nebo z ODS nebo KDU, jak si myslíte, že by dlouho vydržel některý z vašich ministrů, kdyby si založil PR agenturu a řekl svému státnímu podniku, který mu podléhá: Ty zaplatíš za tu snídani se mnou tolik a tolik. Nebo mu to vzkázal přes někoho. To se totiž přesně stalo! Státní podnik ČEPRO, stoprocentně ovládaný ministrem financí, za snídani s ministrem financí zaplatil soukromé firmě ministra financí 161 tisíc korun! Možná dostali i rohlík navíc. A samozřejmě si nedovolili nezaplatit, protože v resortu Ministerstva financí už se dnes dobře ví, jak se daří těm, kteří si neuvědomují priority a nevidí zájem Agrofertu na prvním místě. Ale umíte si představit krystaličtější korupční případ? Já vím, že jde o relativně málo peněz, ale je to věcí principu. ***