(16.00 hodin)
(pokračuje Sobotka)
A my si soutěžní pravidla nemůžeme vymýšlet v České republice. Koneckonců jsme součástí Evropské unie a jsou tady zásady, podle kterých se řídí soutěžní právo v rámci celé Evropské unie proto, aby byl udržen jednotný trh a aby byly udrženy srovnatelné podmínky na tom jednotném trhu. Takže my tady sami nemůžeme úplně změnit pravidla soutěžního práva.
Zákon o ochraně hospodářské soutěže i unijní úprava rozeznávají jen dva základní typy porušení soutěžního práva. Jsou to zakázané dohody a je to zneužití dominantního postavení. Jednání obchodních řetězců vykazuje znaky zneužití svého postavení. A když se podíváme do České republiky, tak žádný z největších obchodních řetězců nedisponuje výrazně větším tržním podílem, a není tedy možné u některého z nich prokázat dominantní postavení a posuzovat takové jednání dle zákona o ochraně hospodářské soutěže. Stejně tak prostředky soukromého práva v dané oblasti v minulosti selhaly. To je ten důvod, proč se domnívám, že musí existovat specifická právní úprava.
Jak už jsem zmínil, připravený návrh zákona zahrnuje poznatky a zkušenosti, které Úřad pro ochranu hospodářské soutěže získal za dobu aplikace. Z provedených správních řízení, která úřad vedl a vede, ze sektorového šetření, které správním řízením předcházelo, vyplynulo, že chování obchodních řetězců vůči jejich dodavatelům je skutečně projevem síly obchodních řetězců, a to vůči všem jejich dodavatelům bez výjimky. I relativně velcí dodavatelé musí přistoupit na podmínky, které vyžadují obchodní řetězce, protože v opačném případě s nimi obchodní řetězec jednoduše ukončí spolupráci.
Typickým projevem síly obchodních řetězců je to, že dodavatelé nemají žádnou možnost, jak změnit obchodní podmínky obsažené ve smlouvách, které jim obchodní řetězce předkládají k podpisu. Rád bych zmínil několik problematických znaků chování na straně řetězců a současně bych rád informoval Poslaneckou sněmovnu o tom, jak postupoval Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, protože jsem byl opakovaně dotazován na to, kolik takových řízení ÚOHS vedl či vede, jak to skončilo, jestli ta jeho praxe je praxe aktivního úřadu, nebo pasivního úřadu. Takže mi dovolte, abych se v další části svého vystoupení zmínil o tom, kde vidím hlavní problémy z hlediska chování řetězců a kde tedy zasáhl ÚOHS a s jakým výsledkem.
Je naprosto běžné, že obchodní řetězce požadují od dodavatelů nejrůznější platby, a to bez jakékoliv poskytnuté protihodnoty. Typický byl požadavek společnosti Kaufland na platby za to, že v Evropě otevírala tisící prodejnu. Poplatek, a to i ve stotisícové výši, museli zaplatit všichni dodavatelé, a to i ti, v jejichž zemi žádná nová prodejna Kauflandu otevřena nebyla. To znamená, všichni se tedy podíleli na oslavě tohoto úspěchu společnosti Kaufland.
Jak jsem tady zmiňoval v minulosti, je zcela obvyklé regálné, to znamená umístění zboží do nejvýhodnějších pozic z pohledu zákazníka, tak aby bylo na očích. Zalistovací poplatek je další platba, kterou musí dodavatelé platit za to, že mohou zboží vůbec do obchodního řetězce dodávat. Za zveřejnění fotografie svého výrobku v letácích, které obchodní řetězce pravidelně vydávají, platí dodavatelé rovněž až stotisícové částky za jednu uveřejněnou fotografii. Opět konkrétně zde mohu zmínit řetězec Kaufland. Tato věc je v současné době předmětem posuzování ve správním řízení.
Jiný obchodní řetězec, Billa, požaduje po svých dodavatelích poplatek za tzv. remodeling prodejen. Jedná se o novou vnitřní dispozici obchodu a opět musí platit dodavatelé i v případě, že se jedná o prodejnu, do níž své zboží nedodávají.
Velký problém také představovaly, a teď se vracím k té aplikační praxi, dlouhé lhůty splatnosti faktur za dodané zboží. Je potřeba si uvědomit, že v případě potravin se jedná o rychloobrátkové zboží. Běžné bylo, že obchodní řetězce platily ve lhůtách 45, 60, 90, ale i 120 dnů. Pravdou však je, že v okamžiku, kdy začal Úřad pro ochranu hospodářské soutěže tyto případy řešit, došlo ke změně chování většiny obchodních řetězců a lhůta stanovená zákonem v délce 30 dnů je dodržována. Tady si myslím, že se jedná o pozitivní přínos stávající právní úpravy.
Další nefér jednání obchodních řetězců spočívá v požadavcích na tzv. zpětné bonusy. To jsou platby, které nejsou předem sjednány, nevážou se na dosažení určitého objemu prodaného zboží, ale dodavatelé je prostě platí. Toto je případ správního řízení, které úřad vede se společností Tesco a které dosud není uzavřeno, čili další případ konkrétního řízení, které vede ÚOHS.
Další správní řízení, které se zaměřilo na dodržování 30denní lhůty splatnosti, vede ÚOHS se společností Lidl a se společností Globus. V obou případech řízení probíhá, jsou doplňovány důkazy svědčící o porušení zákona. Jedno správní řízení, které ÚOHS vedl se společností Kaufland, již bylo pravomocně ukončeno, kdy úřad konstatoval porušení zákona za nedodržení 30denní lhůty splatnosti faktur. Toto jednání do budoucna zakázal a uložil pokutu ve výši 22 milionů 130 tisíc korun. Toto řízení je v současné době předmětem soudního přezkumu. Stejně tak vedl ÚOHS řízení se společností Ahold, kdy však společnost Ahold v průběhu řízení uznala své pochybení, opět dlouhé lhůty splatnosti, a předložila závazky, které vedly k nápravě, a úřad proto v souladu se zákonem tyto závazky přijal a řízení zastavil.
Se společností Kaufland vede ÚOHS v současnosti další správní řízení, kdy zkoumá, zda existuje objektivně ospravedlnitelný důvod pro požadavky Kauflandu na nejrůznější platby, které požaduje po dodavatelích, a zda, pokud důvod existuje, jsou tyto platby přiměřené.
Obecně je podle mého názoru možné konstatovat, že poté, co nabyl zákon účinnosti, došlo k jistému zklidnění situace v dodavatelsko-odběratelských vztazích. Nicméně z dalších šetření získal ÚOHS poznatky, že obchodní řetězce nalézají nové způsoby, jak získat od svých dodavatelů finanční prostředky, a to bez jakékoliv protihodnoty, bez jakéhokoliv plnění ze strany obchodních řetězců.
Jsem přesvědčen o tom, že příklady, které jsem zde uvedl, které jsou naprosto konkrétní, naprosto adresné, jsou argumentem pro to, aby tady v České republice nadále existoval účinný legislativní nástroj ve formě tohoto stávajícího platného zákona. Domnívám se, že novelizace tohoto zákona umožní efektivnější vymáhání povinností, které jsou v tomto zákoně stanoveny. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s faktickou pana poslance Laudáta. (Odmítá.) Ne? Já vás tady mám elektronicky přihlášeného.
Poslanec František Laudát: Děkuji. Já jsem nechtěl zdržovat. Ale pane premiére, víte, argumentovat tady tou třicetidenní splatností, to je prostě dávno pasé. Je to řešeno, jak jste pak řekl, v jiném zákoně, protože druhotná platební neschopnost se řetězila v řadě oborů v ekonomice, proto to bylo přijato. A argumentovat tím - dneska už je to prostě řada let - to není fér.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní již prosím řádně přihlášenou paní poslankyni Kovářovou. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte, abych otočila debatu trochu jiným směrem. Paní kolegyně Balaštíková se mi při posledním projednávání tohoto návrhu pokusila vysvětlit nezahrnuté regulace dodavatelů do finálního vládního návrhu tím, že - cituji - "vlastně z oblasti dodavatelů nikdy nebylo zapsáno, že by bylo jakékoliv porušení významné tržní síly". K tomuto vysvětlení bych ráda učinila několik poznámek.
Za prvé. V původním návrhu, který odešel do meziresortního připomínkového řízení, byla zakomponována i regulace dodavatelů. Věřím, že Úřad na ochranu hospodářské soutěže, který tento návrh se svým odborným aparátem připravil, věděl, co činí.
Za druhé. I kdybychom přistoupili na argument, že v současnosti žádný dodavatel postavení vyžadující regulaci nemá, nemůžeme přece vyloučit, že k takové situaci dříve či později nedojde. Budeme pak přijímat další novelu novely, nebo je rozumnější přijmout komplexní vše zahrnující úpravu už teď?
Za třetí. Vaše tvrzení ohledně neexistence případů zneužití tržní síly ze strany dodavatelů naráží na výrok prezidentky Svazu obchodu a cestovního ruchu, podle níž významnou tržní silou disponují mnozí dodavatelé. Nemluví snad paní prezidentka pravdu? To je moje první otázka. ***