(15.10 hodin)
(pokračuje Balaštíková)
Někteří ministři našich vlád z počátku 90. let říkali: Co tu nebude, to si dovezeme. Ale už jsme zapomněli na to, co říkali. Dneska se to děje. Děje se to ve velkém, stále toho méně vyrábíme, víc toho dovážíme. A já mám pro vás pár čísel z veřejně dostupných zdrojů.
Průměrná spotřeba drůbežího masa, vajec, vepřového masa je stále na stejných číslech. To, co se nám liší, je samozřejmě dovoz do naší republiky. Takže zatímco domácí spotřeba byla v roce 2004 u drůbežího masa kryta domácí výrobou z 88,7 %, v roce 2014 to bylo už jen 69,4 %. Pokles domácí výroby otevřel prostor pro dovoz, který v roce 2004 činil 72 tisíc tun, ale v roce 2014 již dosáhl 147,7 tisíce tun, což je nárůst téměř o 104 %. Spotřeba vajec se trošku snížila, nicméně v roce 2001 byla domácí spotřeba vajec kryta výrobou ze 100 %, v roce 2014 již jen z 83 %. Nejhůř je na tom asi spotřeba vepřového masa. Domácí výroba byla v roce 2008 kryta ze 74 %, v roce 2014 již jen z 53 %. A dovoz v roce 2000 byl do České republiky do 5 tisíc tun, zatímco v roce 2005 to bylo již 100 tisíc tun a v roce již 241 tisíc tun a podle ukazatelů za první čtvrtletí roku 2015 to bude do konce roku 266 tisíc tun. Já jsem pro vás, abyste si to dokázali představit, jak obrovské množství masa to je - ložní prostor kamionu chladicího nebo mrazicího návěsu obsáhne 18 tun. Takže v tom vepřovém masu k nám dovezou 15 tisíc kamionů.
A já se jenom chci zeptat těch, kteří jste o tom přemýšleli a kteří jste si to tedy vyrozborovali, jestli jste si spočítali, o kolik pracovních míst pro naše lidi jsme při tomto množství masa přišli, o kolik odvodů do státní pokladny. Já bych mohla v tom výčtu pokračovat, co všechno jsme ztratili. To jsou konkrétní výsledky české zemědělské politiky za období předcházejících vlád. Je to cesta k likvidaci naší zemědělské a potravinářské výroby. Co nejmenší soběstačnost, všechno dovážet odjinud a připravovat podmínky pro zahraniční společnosti. Takové úsilí mělo určitě ty nejlepší motivy. Teď nemyslím některé z vás, myslím ty, kteří o tomhle rozhodovali.
Vrátím se do minulého týdne. Byla tu otázka, proč nejsou v novele zahrnuti dodavatelé. Ono totiž není vůbec známo, že by i velké nadnárodní potravinářské společnosti, které jsou rovněž oligopoly, se u svých odběratelů dopouštěly využívání svého postavení na trhu, například požadovaly poplatek za to, že si je zařadí oni do svého prodeje, anebo jim vyúčtovali svoji dopravu. Je ovšem opravdu potřeba uvést i případy, že si někteří velkovýrobci mohou říct, že už další takový velkovýrobce tam nebude. To se bezpochyby může stát. Ale nebylo to zaznamenáno. Řetězce rády upozorňují, že společnost Coca-Cola nebo Plzeňský prazdroj využily svého výsadního postavení na trhu a zneužily významnou tržní sílu. Ale já říkám - ne, ony se jenom normálně rozhodly na tyhle hnusné podmínky nepřistoupit. A najednou se to těm malým řetězcům nelíbilo, že se tihle dva velcí rozhodli: My tam nepůjdeme a klidně uneseme ekonomickou ztrátu z takového odběratele. Vidíte, vidíte. Naopak běžný výrobce nebo dodavatel potravin nemá skutečnou alternativu, kde prodat produkci, protože ty řetězce skutečně kontrolují 63 % trhu.
Řetězce uvádějí, že odebírají 80 % zboží od českých dodavatelů. To je dle průzkumu pravda, ale neznamená to, že je to 80 % českého zboží. A proč ÚOHS má tak málo rozhodnutých správních řízení a uložených pokut? Tak já vám odpovím z té zprávy evropského hospodářského sociálního výboru, kde se píše: Situace v těchto obchodních vztazích je natolik vážná, že evropský hospodářský a sociální výbor doporučuje zohlednit existenci faktoru strachu. Co je to ten faktor strachu? To je ta vyslovená nebo nevyslovená hrozba ukončení spolupráce. A každý, kdo tam dodává, zaměstnává lidi. Myslí na to, že když on už tam nebude moct dodávat, tak možná jeho zaměstnanci přijdou o práci. Možná se zničí i celé rodiny, protože tam mnohdy pracují oba manželé. Tak možná i z téhle hrozby nakonec ti dodavatelé couvnou. A dále se píše: S faktorem strachu musí počítat každý pokus o regulaci nekalých obchodních praktik. To znamená, že v příslušných správních či soudních řízeních není možné ze strany dodavatele očekávat stížnost ani svědectví. A to je prosím odpověď na to, proč máme málo vyřešených případů se zneužíváním významné tržní síly.
Někteří z vás řekli, že obchodní řetězce omezí v důsledku přijetí zákona o významné tržní síle prodej českých potravin. Možná, že při čtení novely někteří z vás si ani neuvědomují, že my tímto zákonem nechráníme jenom české dodavatele, ale my chráníme všechny dodavatele, kteří dodávají, tedy i ty zahraniční, a není tedy důvod neodebírat od českých dodavatelů. Je to zavádějící argument, který rády používají řetězce a také Svaz obchodu a cestovního ruchu, protože je to hlavně jejich organizace.
Přijetí nového zákona o významné tržní síle postihne spotřebitele. A jaký je k tomu důvod? Já myslím, že právě naopak. Novela zákona o významné tržní síle by mohla být přínosem. Díky odstranění takzvané zadní marže obchodu se uvolní finanční prostor pro snížení cen potravin. Budou více chráněni ti malí a střední výrobci, takže je předpoklad, že se žádané kvalitní české potraviny budou více objevovat v regálech marketů. A dalším nepřímým efektem by mohlo být zvýšení zaměstnanosti v regionech.
Schválením nového zákona o významné tržní síle se zvýší ceny potravin. Dopad na ceny potravin dle hodnocení dopadů regulace RIA k zákonu je nulový. Efekt by měl být právě opačný. Odstraněním těch zadní marží, ročních bonusů, zalistovacích poplatků, regálného bychom mohli ty potraviny zlevnit, pokud ovšem řetězce opustí ten svůj chtíč mít pořád ty velké zisky.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Paní poslankyně, já vás na chvilku přeruším a počkáme až se kolegové zklidní, protože ten hluk... Už ustal. Děkuji.
Poslankyně Margita Balaštíková: A když ty naše milé řetězce nebudou mít své zisky z těch nekalých obchodních praktik, tak skutečně zvýší ty ceny. Ale důvodem k tomu bude jenom snaha zachovat si to, co si v naší zemi dále dolují. A jak je to s tou láskou k Česku, tak to nám ukáže opravdu jenom ten budoucí čas. Možná se i já mýlím.
Přijetí nového zákona o významné tržní síle postihne stát na odváděných daních. Chybí mi tady kolegyně, která je specialistka na účetnictví. My jsme si opravdu stáhli veškerá daňová přiznání, rozvahy, výsledovky řetězců, a světe div se, oni na tom zase tak špatně nejsou. Každého, kdo v naší zemi platí daně, my musíme pochválit. Je třeba si však také uvědomit, že někteří při svém vstupu do České republiky dostali ekonomické pobídky, daňově odečítali nájmy nemovitostí od developerů a po převzetí budov do svého majetku znovu běžely daňové odpisy. To není nic nelegálního. Já jenom, že se jim hodně snížily odvody do státní kasy. A jestliže řetězec vykazuje z obchodního obratu v desítkách miliard jedno až dvě procenta zisku, tak si myslím, že my, kteří si říkáme, že umíme trochu počítat, bychom si měli říct, že něco asi není úplně v pořádku. A otázky k tomuto bych nechala na úplně jinou diskusi. ***