(17.20 hodin)
(pokračuje Kováčik)
Pamatuji, že od roku 1997 se v této Sněmovně odehrávají s víceméně železnou pravidelností pokusy o to, aby když už sem ty řetězce přišly, aby se tu chovaly alespoň tak slušně, jsou tu přece jen hosty a mají z nás, aby se tu chovaly alespoň tak slušně jako doma, v zemích původu. A opět na margo té probíhající diskuse. Kdyby bylo v České republice stejně nepřijatelné, aby se v řetězci nabízelo jiné zboží než české, tak jako je to například v Německu, tak jako je to například ve Francii. Zkuste si v Rakousku koupit české zboží v řetězci, který je jak v Rakousku, tak i tady. Nedostanete je tam. A je jim jedno, jestli chtějí zpestřovat trh, jak my říkáme ano, pojďme regulovat. Ano, regulovat, přátelé. Pojďme regulovat povinné procento českého, moravského a slezského zboží v řetězcích - 60 %, 70 %, 80 %, ne všechno, aby byla možnost pro občana zpestřit si tu nabídku. Víte, u nás je to obráceně. Leckde jen těch 20, 30 % českého zboží a ostatní Evropa nám dodává se svými jogurty, dodává nám údržbu své krajiny, tedy my platíme v jogurtech údržbu jejich krajiny, platíme jejich mzdy prvovýrobců i zpracovatelů, a dokonce, jak tu bylo vícekrát zmíněno, to samé zboží má v našich obchodech, tedy v obchodech, které jsou v České republice, poněkud jinou, když to řeknu velmi jemně, kvalitu než v zemi, kde tedy je matka, s poukazem na to, že česká, moravská a slezská chuť je jiná. Možná horší nebo možná kapsa horší. No to ne, to zboží je stejně drahé nebo dražší, cena je stejná. Nebylo by zapotřebí takovéhoto zákona, kdyby se tato pravidla dodržovala, kdyby i u nás bylo nepřijatelné, že na českém území by se měla nabízet nějaká přemíra zboží, ať už je to z Německa, z Francie, z Polska nebo odkudkoliv odjinud. Nebylo by zapotřebí takového zákona, kdyby ona zbožštělá modla volného trhu doopravdy fungovala, tedy pardon, svobodného trhu, na základě rovných podmínek, rovných přístupů, například rovných dotací, například kdyby bylo úplně jedno, že ve francouzském obchodě téhož řetězce, v německém obchodě téhož řetězce, v českém, slovenském či polském obchodě téhož řetězce jsou naprosto stejné podmínky jak pro zákazníka, tak pro dodavatele. Ale bohužel, zkuste si naložit kamion například sýrů nebo jiných mléčných výrobků a prodat je do téhož řetězce v Německu či kdekoli jinde, kde sídlí ty matky. Se zlou se potážete. Neuzavřete, ani s vámi nebudou jednat o té smlouvě. Ta dodávka je možná pouze omezeně a pouze za potupných podmínek. A kdyby nebylo takových potupných podmínek, nebylo by zapotřebí, abychom se takovýmto zákonem - a od roku 1997, to už je mnoho let - tady museli zabývat.
Nechceme nic jiného, než aby v rámci jednotného evropského trhu měli všichni evropští, tedy i čeští, moravští a slezští dodavatelé stejné podmínky a čeští, moravští a slezští zákazníci stejný přístup ke kvalitě. Zákazník v Německu si nekoupí jiné zboží než německé a považuje to za přirozené. Kéž bychom dokázali zákazníka v České republice vychovat k témuž. Ono se to postupně daří, některé programy byly úspěšné, například povědomost o tom, že když si kupuji výrobek se značkou KLASA, kupuji si kvalitní výrobek, zpravidla, tak ta je velmi vysoká, program byl úspěšný a je třeba jej dále rozvíjet, protože to jsou ty postupné kroky. Ale dokud tomu tak není, dokud jsou události typu: Vážený dodavateli, náš řetězec bude slavit desáté výročí přítomnosti v České republice, bude tě to stát tolik a tolik desítek tisíc dárků k narozeninám, na slevě, na dodávce. Kdyby neexistovaly různé pokoutní zadní marže mimo smlouvu, pokud se chci udržet jako dodavatel v tom řetězci, ještě musím různě hradit další slevy z ceny, různě platit regálné a já nevím, co všechno možného, nést náklady na akce a neodebrané zboží, které ode mne již ten řetězec koupil, tedy odebral, než zaplatil. Odvézt zboží po uplynutí doby minimální trvanlivosti zpátky bez nároku na náhradu. Kdyby takovéto potupné zacházení neexistovalo, tak my sami budeme nejraději, že bude méně byrokracie, že bude méně papírování, méně kontrolování, že to bude samo pěkně plynout na základě toho, jak se má chovat svobodný trh. Ale bohužel. Kdyby existoval tento svobodný trh, bylo by to úplně ideální, nebylo by zapotřebí. On totiž nikdy neexistoval, neexistuje. Odpočátku bylo zapotřebí regulace. A uvědomme si, že pokud tuto přiměřenou regulaci, která bude napravovat nerovnováhu, budeme rozumně uplatňovat i nadále, tak to bude ve prospěch českého, moravského a slezského zemědělce, českého, moravského a slezského zpracovatele zemědělských produktů a koneckonců i našeho spotřebitele, kterým se mnozí, ať už zprava, nebo zleva tak rádi oháníme, který bude mít jistotu, že kvůli cenovým tlakům na dodavatele nebude muset pod názvem párek jíst hmotu pouze párku podobnou, pod názvem pivo pít tekutinu pouze pivu podobnou a další a další zvěrstva, která se bohužel dějí. Neviňme z toho dodavatele. Dodavatel je v znevýhodněném postavení, a chce-li přežít, tak musí na tyto potupné podmínky přistupovat. Pojďme udělat všechno pro to, aby nemusel, aby bylo podle principu já pán, ty pán, abychom v České republice spotřebovávali, nakupovali a rádi konzumovali české, moravské a slezské potraviny.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z levé části sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Pavlu Kováčikovi za jeho vystoupení a dovolte mi, protože za tři minuty budeme muset přerušit projednávání tohoto bodu, abych konstatoval, že mám před sebou pět faktických poznámek, jedno přednostní právo pana ministra a dvě přihlášky řádné, to je pana poslance Pavery a pana zpravodaje Velebného. Nyní tedy faktická poznámka pana poslance Laudáta, poté pan kolega Kalousek, pokud na něj do 17.30 vybude čas. To záleží na kolegu Laudátovi, jak dlouho bude mít faktickou poznámku. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec František Laudát: Děkuji. Já jen zareaguji na paní Balaštíkovou. Sice se nám to nemusí líbit, nebo může líbit, mladé generaci se to líbí a většině společnosti, že si může kupovat výrobky přes internet, což je obrovský hendikep a konec pro standardní klasické obchody. Naděláte s tím asi tolik jako s faktem, že za posledních deset let se změnilo v žebříčku dnes špičkových, protože se sestavují špičkové seznamy profesí, tak před deseti lety z prvních šesti žádná neexistovala. Svět jde někam jinam a výrazně se mění. Určitě bychom to sem někam měli zařadit jako bod, ale vzhledem k tomu, že cokoliv tu my z opozice navrhneme, jak jsme na tom, jak ztrácíme, kde ztrácíme, ale vy to vždycky odmítnete, protože vy směrujete republiku někam jinam. To zaprvé.
Není mi jasné, proč tímto zákonem, který byl vyroben na ÚHOSu, proč není třeba regulován také vztah mezi prvovýrobcem a tím, kdo vykupuje. Proč jen útočíte na jeden segment, stejně tak jako útočíte na to, že omezíte prodejní doby v obchodech nad jistou plochu. To je totéž. Někdo něco plácne, aniž znáte ty konsekvence. A my tu nepožadujeme nic jiného, než když jdete do tak citlivé oblasti, jako je regulace trhu, tak že byste měli dát detailní analýzy, mělo by tam být, jaká je situace, včetně čísel, grafů, faktů. Ale tady skutečně vždycky někdo něco někde vyrobí, dokonce někomu z vaší strany vyrobí nějaká lobby návrh zákona, on klidně jde a on to sem předloží. To je opravdu výborné! Takže já se domnívám, že bychom měli tento pokus odmítnout, a když už tedy, tak přijďte s kvalitní předlohou, zargumentovanou (upozornění na čas), podloženou analýzami, ale tohle opravdu hazardujete. ***