(18.10 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Pilnému za dodržení času. Nyní paní poslankyně Radka Maxová, také k faktické poznámce. Poté paní poslankyně Soňa Marková, Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Radka Maxová: Děkuji. Já také musím reagovat na svoji předřečnici. Ráda bych zde přečetla pár vět našich odborníků.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vás přeruším a požádám sněmovnu o klid. Páni kolegové, paní kolegyně, prosím, abyste diskuse mimo téma přenesli do předsálí. Pokračujte, paní poslankyně.
Poslankyně Radka Maxová: Je smutné, že zatímco u kosmetických operací jsme ženám tento implantát nikdy nedávali, tzn. ty nejlevnější, ale vždy jen ten nejkvalitnější, tak tyto ženy, které ho dostaly, byly vždy po rakovině prsu a netrpělivě čekaly na jeho rekonstrukci, aby se zase mohly cítit jako ženy. Bohužel, pojišťovny jim hradily v té době jen tento nejlevnější implantát. Hrozné je, že ty ženy měly často zájem si připlatit, ale to nejde. Považuji za neetické, když pak taková žena s rakovinou skončí na soukromé klinice, kde si zaplatí sto tisíc ze svého, to znamená výkon i zdravotnický prostředek, jen aby dostala to nejlepší. Říkala jsem to už mnoha ministrům zdravotnictví, ale nějak to nemá výsledek.
Další věc je, že v současné době třeba čeká 500 žen na profylaktickou mastektomii a rekonstrukci prsu po ablaci. Hlavním důvodem je mimo jiné to, že z paušálu nemocnice je přiděleno pouze šest implantátů na měsíc, jejichž počet z důvodů ekonomických nelze překročit.
Myslím si, že tento pozměňovací návrh vůbec by neměl být vnímán tak, jak říká paní kolegyně Marková, ale naopak. Je to služba pro naše pacienty, pro naše občany. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní paní poslankyně Soňa Marková, připraví se pan poslanec Štětina, také faktické poznámce, jako zatím všichni. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Já věřím tomu, že to, co jsem tady řekla, vyvolává určité emoce. Ale vážení, vy si pořád neuvědomujete tu věc, že tato diskuse se tady odehrávala v době, kdy pravicová vláda chtěla vlastně přijmout standardy a nadstandardy. A měli pravdu v tom, že dříve, než jasně zákonem řekneme, na co má pacient nárok... A uvědomme si jednu věc - vy kteří zde hovoříte a hovořili jste velmi plamenně, a já vám to věřím, tak si uvědomte, že ne všichni lidé jsou bohatí a mají na to. To znamená, my přece nemůžeme rozdělovat ty nemoci podle toho.... ta nemoc ani úraz si nevybírá, ať je ten člověk bohatý, nebo chudý. Všichni bychom měli mít nárok na zdravotní péči, která odpovídá tomu našemu onemocnění a tomu, jaký zdravotnický prostředek potřebujeme. Přece neexistuje rozdíl mezi chudým a bohatým pacientem. Je jenom jeden pacient a ti mají být léčeni lege artis. Prostě tak to je a tak to aspoň pořád bude do té doby, než si v této společnosti řekneme, že to bude jinak a že ti, co mají víc peněz, tak budou ošetřeni dříve a lépe než ti, kteří peníze nemají. Ti mají holt smůlu. A pokud si to tady řekneme a pokud to tady někdo odhlasuje a bude to v zákoně a v Ústavě, tak prosím, ale do té doby je asi zbytečné vést tuto diskusi, a ošemetné. Taková věc se dá řešit pozměňovacím návrhem, o kterém jsme vůbec nemohli diskutovat. Není to o tom, že bychom si neměli něco připlácet nebo nepřiplácet, ale pojďme nejdříve udělat krok jedna, než začneme dělat krok dvě.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní další faktické poznámky. Omlouvám se panu poslance Hegerovi. První, samozřejmě s faktickou poznámkou, již ohlášený pan kolega Štětina, potom s faktickou poznámkou pan zpravodaj a další podle pořadí, jak je tady mám uvedené. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Jiří Štětina: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Dámy a pánové, mně je po pěti letech, co tady sedím, úplně jedno, jaká je vláda u moci, jestli pravicová, nebo levicová. Je to úplně jedno, nic se nezměnilo, je to stejné. Ale my nemáme vůbec špatné zdravotnictví. Nám lidi neumírají, protože nemají peníze. Já končím své krátké vystoupení jedinou otázkou: Vážené dámy a pánové, a co nám vadí, abychom zrušili tento bod č. 31? A teď se na mne nezlobte, kolegové ani zleva, ani zprava, já to vidím skutečně jako velikánskou brzdu. Takže nazývejme věci tak, jak jsou. Je nás tady 200 a snad se nás tady 101 najde, kteří tento nesmysl zruší. Já vám děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan zpravodaj Vyzula. Jinak pokud jde o ústavní zákon, tak vždycky jen tři pětiny, tedy 120. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Rostislav Vyzula: Děkuji, pane předsedající. Já už jsem to tady říkal, nebavme se o nadstandardu a standardu. Je to úplně o něčem jiném. Prostě pacient má právo na to se rozhodnout. Má právo se rozhodnout.
I v současné době, musím říci kolegyni Markové, že v podstatě ten bohatší, ten, kdo má ty peníze, tak si může koupit jakýkoliv zdravotnický prostředek. Prostě si ho celý může koupit. Tento návrh umožňuje aspoň to, že v podstatě si mnohem více lidí bude moci doplatit jenom ten rozdíl mezi hrazeným a nehrazeným. Bavme se spíš o hrazených a nehrazených zdravotnických prostředcích. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji. Nyní ještě jednou faktická poznámka pana poslance Janulíka. Připraví se pan poslanec Plzák, také k faktické poznámce. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji vám. Vážení přítomní, já to řeknu znovu. To je opravdu hluboké nepochopení. Tady vůbec přece nejde o žádné rozdělování, ta mantra chudí - bohatí pacienti. Proboha, to s tím vůbec nemá co dělat. To se přece nedotýká toho systému, toho bazálu, který je dneska. Nebavíme se tady o velkých sumách, bavíme se prostě o tom, že my pacientovi řekneme - tak buď dostanete obyčejnou sádru zednickou, kterou pojišťovna hradí a stojí 200 Kč, anebo lehčená sádra, která stojí 400 Kč, což je rozdíl 200 Kč, to pochopí kdekdo. Tak logicky pacient řekne - fajn, já si připlatím 200 Kč a budu mít lehčenou. Ale my mu řekneme ne, ne, ne, ne, ne, milý zlatý, celých 400 Kč si zaplatíš, protože těch 200 Kč chce pojišťovna ušetřit.
Tady je absurdní systém, který odporuje zdravému rozumu. Nepleťme do toho ty mantry o chudých a bohatých pacientech. To s tím naprosto nesouvisí. Standardy a nadstandardy do toho nepleťme. Tady jde jenom o to, že když si na něco chci připlatit, tak já jenom chci, abych měl to právo. To přece odporuje Listině základních práv a svobod. Já nemám právo si pořídit to, co chci? Za podmínek stanovených zákonem?
Takže znovu, paní kolegyně prostřednictvím pana předsedajícího, to je hluboké nepochopení. Ten pozměňovací návrh se tohoto vůbec nedotýká! Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Další faktická poznámka pana poslance Plzáka. Připraví se s faktickou poznámkou pan poslanec Svoboda. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, pane předsedající. Pro paní kolegyni Markovou. Vždyť už to tady existuje, podívejte se na stomatologii. Přijdete o nějaký zub nebo o více zubů. Část práce vám zaplatí pojišťovna a pak už jen na vás, co si zaplatíte: jestli si tam dáte titanový čep a zbrusu nový zub, nebo jestli to vyřešíte nějakým můstkem. Každá cena je jiná. Vždyť to už tady je, akorát že je to jen ve stomatologii a jinde to zatím není.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní pan poslanec Bohuslav Svoboda, také k faktické poznámce, potom faktická poznámka pana poslance Ludvíka Hovorky. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Já se vaším prostřednictvím omlouvám poslankyni Markové, protože všechno je směrem na ni, ale ono to skutečně je úplné nepochopení vidění toho světa. Říct o tom, že my poskytujeme péči non lege artis těm chudým, a těm, co si zaplatí... Jen upozorňuji, že nejlevnější implantát, který pojišťovna platí, je implantován lege artis. To nemá s lékařskou vědou a uměním nic společného. A upozorňuji na to, že pokud dáte možnost pacientovi připlatit si pět tisíc korun, tak bude mít čočku, která mu vydrží pravděpodobně až do smrti. Jinak mu ji budou vyměňovat za pět let. (Potlesk poslanců ANO a ODS.) ***