(15.30 hodin)
(pokračuje Kaňkovský)
Naším návrhem je úprava prováděcí vyhlášky k § 5 zákona o zdravotních službách týkající se náplně preventivních prohlídek. Principem úpravy by bylo stanovení povinnosti, aby praktický lékař pro děti a dorost při pravidelných preventivních prohlídkách, které u dětí mezi šestým a patnáctým rokem věku probíhají v pravidelných dvouletých cyklech, tedy v sedmém, devátém, jedenáctém, třináctém a patnáctém roce, měl za povinnost v rámci této preventivní prohlídky vystavit i potvrzení o zdravotní způsobilosti pro zotavovací akce. Rodič by tedy získal potřebné potvrzení v rámci této preventivní prohlídky, platnost by byla právě ony zmíněné dva roky. Rodičům by tím odpadla návštěva pediatra se svým dítětem navíc, zdravotnická zařízení by naopak stále v případě potřeby dostala potřebné údaje. Považuji toto řešení za rozumný kompromis, který jsme diskutovali s kolegou Kasalem i s vedením České rady dětí a mládeže, která jej akceptuje.
Chci se v této souvislosti na závěr zeptat zde na fóru, pana ministra, zda si toto navržené řešení, které jsme projednali s hlavním hygienikem, osvojil a v jakém časovém horizontu je možné očekávat změnu prováděcí vyhlášky. Osobně se velmi přimlouvám za to, aby ten termín byl maximálně do tří měsíců.
Vážené kolegyně a kolegové, děkuji vám za pozornost a pana ministra si dovoluji zdvořile požádat potom, možná v závěrečném slově, o stručnou odpověď. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní požádám pana poslance Svobodu, připraví se pan poslanec Farský. Máte slovo.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych se i já jako relativní odborník zapojil do diskuse, která je téměř bezbřehá.
Já bych v prvé řadě chtěl velmi poděkovat kolegyni Novákové za slova, která tady říkala. My totiž ten problém očkování řešíme špatně. My ho řešíme jako spor dvou celků. Nějakých rodičů a lékařů. Jdeme na to známým českým způsobem, který říká "jiný názor je urážka, kterou lze smýt jenom krví", místo toho, abychom udělali to, co tady tak dobře popisovala kolegyně Nováková, to znamená, abychom vytvořili prostor pro to, že o této věci nebudeme válčit, ale budou o ní lékaři a pedagogové s rodiči hovořit. Bohužel to není tak úplně jednoduché, jak kolegyně říkala, ale je to cesta, která je bezesporu rozumná. A je také nutná.
Je potřeba si uvědomit, a to je odpověď - on zde již není - na otázku, proč očkujeme, když pak semotamo nějaké neočkované dítě se dostane mezi očkované, že se vlastně nic nestane. Ze všech statistických studií víme, že pokud proočkovanost poklesne pod 90 %, přestává to vlastně jako ochranný mechanismus proti epidemii fungovat. Jen bych si vás dovolil upozornit, než budete hlasovat o těchto věcech, abyste se seznámili s výsledky, které známe z Ukrajiny, která zrušila očkování, které měla povinné jako postsovětská země. Prostě proto, že na to v zásadě neměli, tak zrušili povinnost a proběhla tam tak obrovská epidemie, která postihla 15 % všech dětí. To už není žádná legrace. Podívejte se na to, co se děje v Bangladéši, co se děje ve všech těch zemích, které neočkují, když se epidemiologická situace zhorší, jaké tam probíhají epidemie a v jaké podobě.
Můj otec jako praktický lékař trvale nosil v kapse takové zvláštní pero, které používal, když se dostal k dítěti, které mělo záškrt. Záškrt totiž dokázal úplně ucpat dechovou trubici a jediná možnost byla proříznout tracheu, aby se vzduch dostal tomu dítěti, které bylo už modré a umíralo. Oni ti praktici na to měli prostě takovou tlustou jehlu. Uměli to přesně v tom prstenci probodnout, a to byla věc, kterou, já se pamatuji, otec dělal relativně velmi často. Je to věc, se kterou se nesetkáme. Ale pokud pozměníme systém našeho očkování, přičemž sem budeme mít neustálý příliv migrantů ze zemí, kde choroba je frekventní, dostaneme se do úplně jiné situace. To, co už dneska víme, je otázka tuberkulózy, kterou nám sem dovezli do věznic vlastně vězňové ze zemí východní Evropy.
A ještě poslední věc na závěr. Abychom neválčili, abychom prostě diskutovali s těmi, kteří mají jiný názor, musíme si také uvědomit jednu věc. V okamžiku, kdy názor relativně malé skupiny, sofistikované skupiny, skupiny, kterou tvoří, jak tady bylo řečeno, převážně vysokoškoláci a vzdělaní lidé, když převáží a zmizí povinnost očkování, nevím, jestli v naší společnosti jsou všichni na takové úrovni, aby možnost neočkovat a nestarat se o ni a s dítětem nikam nechodit nevyužili. Obávám se, že i my máme takové skupiny rodičů. Jako já říkám otevřeně, nemáme všechny lékaře ty nejlepší stoprocentní lidi na světě. Ale zrovna tak je to s rodiči. Úplně to samé. A to si obě strany musí uvědomit. V okamžiku, kdy otevřeme ten prostor, budou ho zneužívat nezodpovědní rodiče. Rodiče, kteří se o děti nestarají, v nejhorším případě je dávají do ústavu, ti určitě nepoběží někam oočkovat to dítě. Prostě budou rádi, že nemusí pro to dítě nic udělat.
A poslední věc, to tady říkal kolega Kaňkovský, o vzniku té skupiny, která se tím bude zabývat. To je věc nesmírně důležitá. Protože chci-li, aby to, co říkala kolegyně Nováková, začalo platit, to znamená, že ten individuální očkovací plán skutečně bude jednou z variant, on už dneska je, ale to, co je tam potřeba vědět, co to znamená. Individuální očkovací plán v každém případě znamená jiný nástup, nebo zhoršení nástupu imunity. Proto musíme vědět, jak má být udělán, také musíme vědět, kolik dětí máme podle toho individuálního očkovacího plánu očkovaných. Tam prostě musí existovat nějaká evidence. To tak jednoduché není. V okamžiku, kdy oočkuji polovinu dětí individuálním očkovacím plánem, kterým zůstane interval půl roku nebo tři čtvrtě roku bez vzniku imunity, tak prostě jsem vlastní očkování zrušil. Proto velmi vítám, že bude fungovat nějaká skupina odborníků, kteří na všechny tyto otázky odpovědí, protože ze všeho nejhoršího v medicíně je to, něco zřídit zákonem. Když to zřídíte zákonem, tak to všichni musí dělat. A ono to nemusí být úplně dobře, nebo může ten vývoj jít jiným směrem, mohou vzniknout jiné očkovací látky. Mohou vzniknout jiné mutované varianty těch chorob, a proto právě všechny tyto věci by neměly být zřizovány zákonem. Měl by tam být otevřený prostor, pro volnou aplikaci posledních poznatků lékařské vědy a ten prostor využívat po komunikaci s těmi rodiči, kteří té komunikace jsou schopni. S jinými to nejde. Děkuji. (Slabý potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Než budeme pokračovat v rozpravě, přečtu další omluvenku. Od 15.30 do 16.30 se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Milan Šarapatka.
Nyní požádám pana poslance Jana Farského o jeho příspěvek do rozpravy. Máte slovo.
Poslanec Jan Farský: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, myslel jsem si, že sem nastoupím po panu kolegovi Svobodovi a budu reagovat na jeho plamenný pohled lékaře, tak jak jsme tady byli doposud v otázce očkování zvyklí. Nemusím to udělat. A skoro jsem zvažoval, jestli nemám svoji přihlášku stáhnout. Myslím si, že jsme tady svědky, a je to tak dobře, obrovského posunu od těch předchozích druhých čtení, kdy tady byly dva nesmiřitelné tábory, které si nenaslouchaly, kdy ten příkop mezi nimi se jen prohluboval, kdy zároveň se zvyšovala nedůvěra na obou stranách a skutečně jsme se neblížili k žádnému výsledku, k žádnému řešení. ***