(15.20 hodin)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče, a přeji pěkné odpoledne. Přečtu dvě omluvenky, které ke mně dorazily. Dnes od 15 do 16.30 se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Ivan Gabal a dále od 16.30 se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Martin Novotný.
Eviduji jednu faktickou poznámku, kterou má pan poslanec Vyzula. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Rostislav Vyzula: Děkuji, pane předsedající. Dobré odpoledne, dámy a pánové. Já bych chtěl říct něco tady k předřečníkovi. V podstatě ano, jeden z argumentů Ligy lidských práv byl, že v okolních státech očkování není povinné, nebo je částečně povinné atd. Proč tedy my máme povinné? Jedna ze zajímavých informací říká, že Německo, které nemá povinné očkování, má velké problémy se spalničkami. Neříkám vyloženě epidemie - v loňském roce měli tři tisíce případů spalniček a uvažují o tom, že zavedou povinné očkování! A my ho najednou budeme nějak rušit.
A pokud se týká těch aktivistů, je to takové zajímavé téma, hodně filozofické si myslím, i sociologické. Možná by se tím měli zabývat tzv. sociální behavioristé, to je hrozný název, behavioristé, ale tak se jim říká, protože jaká skupina lidí to je? My je v žádném případě nemůžeme podceňovat, protože jsou to většinou vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří argumentují poměrně slušně, nicméně něco tam chybí - odborný názor. A je to určitá daň za demokracii, že dneska si každý může říct, co chce, a víceméně to zkouší. Možná. Ale některé nápady z jejich strany, jako Liga lidských práv přišla s tím, že násilně zavádíme očkování bez souhlasu rodičů, je úplný nesmysl. V zákoně je, že jedině se souhlasem rodičů, jinak to nejde. A výjimka - ne, to není výjimka, ale to, čeho se to týká, tak se to týká opravdu jenom mimořádných očkování, ale ani tehdy to nejde bez souhlasu rodičů. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Andrle a připraví se pan poslanec Kaňkovský. (Námitky z pléna.) Už byl? Tak v tom případě pan poslanec Kaňkovský a připraví se pan poslanec Svoboda. Děkuji.
Poslanec Vít Kaňkovský: Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, vracíme se dnes v opakovaném druhém čtení k velmi sledované novele zákona o ochraně veřejného zdraví. Jak už tady bylo řečeno, v mezidobí o něm opakovaně jednal výbor pro zdravotnictví, ale také velmi intenzivně byla tato novela diskutována veřejností i médii. Většina z nás řešila desítky, někteří z nás možná i stovky mailů a v poslaneckých kancelářích se u nás střídali jak zástupci laiků, tak zástupci odborné veřejnosti. Tematika, které se to týkalo, bylo už zde několikrát zmiňované očkování.
Spektrum názorů, jak dál v systému očkování v ČR je velmi široký. Nelze nevnímat sílící celospolečenskou diskusi k tomuto tématu i názor části veřejnosti, která požaduje změny v organizaci očkování. Je třeba říci, že se této diskusi nelze vyhnout. Jde o velmi citlivé téma, které vzhledem k tomu, že se dotýká našich dětí, vyvolává i řadu emocí. Každou takovouto diskusi je však z mého pohledu potřeba vést strukturovaně, odborně a teprve poté politicky. Nelze toto pořadí otočit, protože jde opravdu o velmi zásadní téma.
Výbor pro zdravotnictví svým usnesením v lednu tohoto roku zavázal Ministerstvo zdravotnictví k ustanovení široké pracovní komise, ve které by měli pracovat jak zástupci odborné veřejnosti, zástupci zákonodárců, Ministerstva zdravotnictví a zástupci veřejnosti. Jak už tady dnes zmínil pan ministr i pan zpravodaj, tato komise je již zřízena, v nejbližší době započne svoji činnost. Je na nás, členech zdravotního výboru, ale i na vás, kolegové a kolegyně, abychom urychleně pro tuto pracovní komisi stanovili zásadní okruhy témat, kterými by se měla komise zabývat a přijmout k nim posléze i závěr, který by byl případně vodítkem k legislativním změnám. V této souvislosti apeluji, abychom zadání pro práci komise skutečně velmi dobře zvážili, abychom otázky ke sporným bodům v organizaci a systému očkování dobře specifikovali, tak abychom mohli požadovat po jednání komise i jednoznačné závěry.
Je třeba si zde velmi hlasitě říci, že problematiku očkování nelze opravdu důsledně a důvěryhodně v takovém rozsahu projednat během pár týdnů, tedy chceme-li se chovat zodpovědně, a to je směrem k našim dětem naší povinností. Vím, že odpůrci či jen kritici současného systému očkování nechtějí takováto slova slyšet, ale jako místopředseda výboru pro zdravotnictví, jako lékař s mnohaletou praxí a vůbec už ne jako otec čtyř dětí si nedovedu představit, že bychom bez odborné přípravy přistoupili k závažným změnám v systému očkování v naší republice. A přitom se přiznám, že o některých z nich bych rád diskutoval a některé z nich si dovedu i představit.
Nyní ke dvěma konkrétním problémům projednávané novely. Prvním z nich je bod 40 schváleného usnesení výboru pro zdravotnictví, a tady se přiznám, že jsem i já pro něj zvedl ruku, kterým se navrhuje změna zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v § 38 odst. 7. Tato navržená změna vyvolala velkou negativní odezvu mezi rodiči a také mezi částí lékařů a podle řady oslovených právníků ji bohužel lze vykládat i tak, že by mohlo dojít k očkování dětí proti vůli jejich rodičů. Vzhledem k tomu, že navržené ustanovení skutečně vykazuje známky víceznačnosti, oslovil jsem s žádostí o právní stanovisko Parlamentní institut, který ve svém posudku mou domněnku i názor externích právníků potvrdil. Parlamentní institut ve svém vyjádření mluví o trojznačnosti tohoto ustanovení s tím, že skutečně jeden z výkladů rozhodně lze vykládat i tak, že by v praxi mohlo dojít k provádění očkování dětí proti vůli jejich rodičů. Za sebe zde rozhodně říkám, že si toto jednání v praxi představit nedovedu, a jsem také přesvědčen, že to v žádném případě nebyl úmysl předkladatele. Jsem ale hluboce přesvědčen, že jako zákonodárný sbor jsme povinni schvalovat takové zákonné normy, které jsou jednoznačné a právně nezpochybnitelné.
Ano, možná se teď můžeme usmívat, protože dobře víme, že mnohé naše zákonné normy tomuto pravidlu neodpovídají. To ale není omluva, spíše naopak. Je naší prioritní povinností důsledně dbát na to, aby přijímané zákony měly jednoznačný výklad. Nepodaří-li se to, lze to brát jako naše větší či menší selhání. Právě s tímto vědomím navrhnu v podrobné rozpravě pozměňovací návrh k usnesení výboru pro zdravotnictví k bodu 40, kterým navrhnu bod z usnesení výboru vypustit a ponechat stávající znění § 38 odst. 7 zákona o zdravotních službách, čímž bychom měli dosáhnout zklidnění bouře emocí mezi našimi rodiči. A jsem i v tomto směru přesvědčen, že předkládaná novela jako celek tímto nijak neutrpí.
Druhou oblastí, kterou chci v diskusi zmínit, je zde při minulém jednání diskutovaná otázka potvrzení o zdravotní způsobilosti dětí na zotavovací akce, tedy zejména na letní tábory a školy v přírodě. Byla a zde i jsou navrhovány různé možnosti řešení: buď ponechání stávajícího stavu s tím, že by se platnost tohoto potvrzení prodloužila o jeden rok, tedy celkově na dva roky; v pozměňovacím návrhu kolegy Farského, prostřednictvím pana předsedajícího, se mluví o zrušení povinnosti dokládat toto potvrzení vyjma dětí dispenzarizovaných s nějakým chronickým onemocněním. Tuto problematiku jsme s panem zpravodajem kolegou Davidem Kasalem velmi široce diskutovali s odbornou veřejností a se zástupci Ministerstva zdravotnictví, zejména s hlavním hygienikem panem doktorem Valentou a s paní doktorkou Rážovou. Padaly různé návrhy, nakonec jsme s kolegou Kasalem navrhli hlavnímu hygienikovi řešení, které by mělo vyhovět jak požadavku rodičů, aby nebyli sháněním potvrzení obtěžováni, mnohdy je to stojí den dovolené, mnohdy i podstatně větší starosti, ale mělo by to uklidnit i pořadatele táborů a také zdravotníky, kteří vesměs zmiňované potvrzení považují za potřebné. ***