(11.00 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji za dodržení časového limitu. Dalším řádně přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Opálka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Victoria! Konečně jsem se dočkal. Dámy a pánové, zaznělo tady mnoho, na co bych chtěl reagovat, ale přiznám se, že to nestihnu, protože ne vše jsem udržel v hlavě. Ale jednu poznámku na úvod si neodpustím.
Hovoří se tady o budoucnosti tohoto národa, s čímž souvisí samozřejmě i důchodový systém, kdo co zavinil, ale zapomnělo se říci, že z toho srabu, v uvozovkách, který nová politická garnitura převzala, dříve federální, teď už ten zmenšený stát, se zde zprivatizovala a rozkradla spousta státního, družstevního, a v některých případech i individuálního majetku, tři tisíce miliard to někdo vyčísluje. A kde jsou ty peníze? V jakých nových majetcích? Vždyť tady k tomu táhneme skoro ještě poloviční dluh. Když to sečtu, ten majetek a ten současný dluh, tak to nechci ani říkat nahlas.
Jak jsme viděli, je tady spousta odborníků na důchodovou reformu. Problém je, že se nedokážeme domluvit. Já jsem seděl v tzv. první Bezděkově komisi, v první Nečasově komisi, a nyní v první Potůčkově komisi. Vždycky nakonec šlo o dvě bariéry, příkop, a ta silnější se snažila prosadit svůj názor. Nikdy nešlo o žádný konsenzus. Tady totiž je boj, který tu probíhal už od roku 1945, jestli bude stavovský systém, anebo bude systém plošného zabezpečení. Jestli budeme pokračovat s Bismarckem, anebo vyjdeme vstříc chicagské škole, která se vyzkoušela poprvé v Chile, a když se podíváme za tu dobu, tak dneska ovládla celý svět.
A jestli chcete nějakou nejlepší vizuální představu, jak funguje tento svět, tak vám doporučuji činohru Národního divadla, která se uvádí, doufám, že se ještě uvádí, ve Stavovském divadle, má jednoduchý název Enron. Jsou to dvě dějství. Člověk by řekl, že toto je téma, které se ani dramaticky nedá zpracovat, a garantuji vám, že po celou dobu je ticho, nikdo se neprojevuje, ani špendlík byste neslyšeli spadnout na zem, a jak jsem se stal svědkem toho, nakonec obrovský potlesk. A ten potlesk je samozřejmě s takovým trpkým úšklebkem, protože si lidi uvědomují, jak to v tom kapitálovém světě také chodí.
My jsme zde slyšeli mnoho, ale já bych chtěl říci, co je problémem důchodové reformy, aspoň to tak nějak shrnout. Je to především nepříznivý demografický vývoj. Špatná prognóza. Ale kdo za to může? Jestli chtějí lidé pohodlně žít bez dětí nebo s jedním dítětem, no tak pak tito lidé budou muset něco za tento svůj život zaplatit. Takže jim to řekněme otevřeně. Pokud by byli dva ekonomicky činní na jednoho důchodce, tak tady není problém. Jestli žijete pohodlný život, tak pak budete muset počítat s tím, že to něco stojí.
Druhý problém je malá výkonnost ekonomiky. Ona se totiž produktivita práce za těch 25 let vůbec nezvýšila. A kde je malá výkonnost ekonomiky, jsou malé mzdy, jsou malé vedlejší zdroje, a potom se hádáme o tom, kolik do čeho dáme a kde ubereme. V současné době evidujeme také velký počet nezaměstnaných. Evidovaných něco přes půl milionu, možná dalších čtvrt milionu neevidovaných. Něco z toho je v šedé ekonomice, ale ten, kdo je nezaměstnaný, neplatí na dávky, odchází dřív do předčasného důchodu, pokud mu vznikne nárok, a čerpá dříve ze systému. No a jestli vám ročně odchází 40 tisíc lidí do předčasných důchodů, tak si spočítejte, že to samozřejmě musí vytvářet nějaký deficit.
Pak je to neochota občanů s vyššími příjmy solidarizovat se na úkor svého ekvivalentního plnění. A to samozřejmě můžeme na této diskusi, která zde probíhá, docela krásně ukazovat. A to jsme nehovořili o stropech na odvádění, na změny redukčních pásem, kde zasáhl i Ústavní soud, to jsme nehovořili o tom, kde se neplatí vůbec pojistné.
A propos, chtěl bych říci, já jsem také zastáncem toho, abychom odešli z termínu důchodové pojištění, abychom se vrátili k tomu, co bylo před rokem 1993, k důchodovému zabezpečení, protože v podstatě to je zabezpečení, a to důchodové pojištění tady je dobré jenom proto, abychom bilančně na tzv. důchodovém účtu, který žádným účtem není, mohli hlídat, kolik se vybralo a kolik se vyplatilo.
Pak je to samozřejmě zájem skupin finančního kapitálu o správu větší části veřejných financí mimo solidární systém. A to je ten problém. Proč by to měl spravovat stát, něco přes 300 mld. ročně? Vždyť my to také dovedeme. To jsou ty tlaky druhého pilíře, třetího pilíře, koneckonců, když jsem poslouchal to hodnocení, tak jak ho dostal, nebo analýzu, pan místopředseda vlády, tak odkud jinud než z Ministerstva financí takové zákony můžou potom vznikat?
A v neposlední řadě je to odmítnutí sociálně spravedlivějšího přerozdělování nově vytvořených hodnot. To je otázka, jestli bude progresivní zdanění, nebo to bude rovná daň atd., atd. Neochota se více solidarizovat, protože tady se, ač výkonnost ekonomiky není, jak bychom si představovali, přece jenom nějaká nová hodnota vytváří a jde o to, kolik procent z té hodnoty se kde přerozdělí.
Co tedy dnes především oslabuje příjmovou stránku prvního státního důchodového pilíře, toho solidárního, který by měl zabezpečit každého, kdo poctivě pracoval, na jeho stáří? Řeknu vám, tak jak mám informace z okresních správ sociálního zabezpečení, už ani tito lidé to nemají jednoduché, neboť dochází ve svém důchodovém věku k tomu, že se jim některé náhradní doby počítají jenom z 80 % a že vlastně jim nárok na důchod nevzniká k danému statutárnímu věku.
Vím, že tento tisk, a on to zdůrazňoval pan ministr, není o důchodové reformě. Je to jenom o tom, zastavit příchod nových pojištěnců do druhého pilíře. Ale ta diskuse mě vyprovokovala k tomu, abych zde některá fakta zmínil.
Takže ochuzuje první pilíř. Neplacení státu za náhradní doby pojištění a jejich započítávání pro nárok. To znamená, jestliže neplatíte zdravotní pojištění, tak za to platí stát. Pokud v důchodovém systému neplatíte za náhradní doby, neplatí to nikdo a solidarizují se s tím všichni ti, kteří tam vkládají peníze, a pak automaticky musí vznikat deficit, protože tam nikdo za ty nároky ty peníze neodvedl.
Pak je to samozřejmě problematika propojení důchodového systému ČSSZ a ozbrojených složek, viz Ministerstvo obrany, Ministerstvo financí, Ministerstvo spravedlnosti, a zejména Ministerstvo obrany nám vytváří v tomto systému asi 2 mld. deficit každý rok, protože daleko více vojáků už čerpá než to minimum, které dneska na ochranu zájmů někoho máme. ***