(11.00 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Podívejte, vezměte si třeba Tomáše Garrigua Masaryka v roce 1918, když vznikal samostatný československý stát. Pokud si vzpomenete, tehdy to vypadalo, že se nám na krajích země rozpadne, a já si vzpomínám, že tam Masaryk poslal ozbrojené oddíly a poměrně tvrdě to potlačil. Nevšiml jsem si, že by v této zemi někdo říkal, že Masaryk selhal v tom začátku československého státu, když tvrdě potlačil všechny pokusy rozbít stát. Je to tak, nebo ne? Má někdo pocit, že Masaryk selhal v roce 1918? ptám se Sněmovny, ale přitom nekřičím. (Pobavení v sále.) V roce 1938, dovolte, abych vám, vážení kolegové připomněl, že tehdy také došlo k velice vážným nepokojům v pohraničí pod záminkou také práv menšin, pokud si dobře vzpomínám. Možná to někteří nevíte, ale my jsme tam poslali armádu a byly tam desítky mrtvých, protože jsme drželi území československého státu. A také si nevzpomínám, že bychom v našich vzpomínkách a historii říkali, že tehdy jsme selhali, když jsme drželi území státu tak, jak jsme si ho vybojovali.
Já to říkám proto, abych upozornil na to, že není tak lehké říkat státu, co má nebo nemá dělat, když je to suverénní stát, a my ho bereme jako suverénní stát. Takže když Ukrajina touto asociační dohodou na sebe bere závazky, tak to znamená, že říká ano, vy nám budete mít právo mluvit do těch věcí, protože my s vámi chceme obchodovat, chceme s vámi politicky spolupracovat a my na sebe bereme tyto závazky a jsme ochotni ty věci změnit.
Dovolím si tady říci jednu věc. Já se domnívám, že na Ukrajině se situace změnila oproti Janukovyčovu režimu, kdy jsme zažili politiky v té době, kteří nám tvrdili, že chtějí do Evropské unie, a říkali, že chtějí do NATO, a to všechno nám tady povídali, mnozí z vás si to pamatují. Myslím si ale, že v té době nebyla skutečná vůle na sebe ty závazky brát. Dnes vám mohu říct, že jsme s panem premiérem Bohuslavem Sobotkou absolvovali jednání s místopředsedou Evropské komise panem Marošem Ševčovičem, který nám podal informaci o tom, jak to vypadá v energetické oblasti na Ukrajině, a informoval nás o tom, jak se dodržují ty principy energetické politiky, ke kterým se Ukrajina zavazuje, že je bude dodržovat. Dokonce nám říkal, že on je přesvědčen - my tu máme dneska svoje kontrolory na to, jakým způsobem prochází plyn Ukrajinou - informoval o tom, že dnes si Ukrajinci nedovolí odebírat plyn, který patří Evropě. A říkal dokonce: no tak, vždyť mají v Evropě dneska svého základního spojence, tak si nemůžou dovolit, aby toho spojence nějakým způsobem šidili. Já to říkám jako příklad toho, že dnes ta vůle na Ukrajině respektovat závazky je větší než kdykoli předtím. Mohl bych vám tady číst tu pasáž asociační dohody, která se třeba týká obchodu s energií, a tam se Ukrajina zavazuje, že bude respektovat pravidla, že bude respektovat pravidla v oblasti ceny apod., způsobem, který nikdy nebyl zvykem na Ukrajině respektovat. Takže já to říkám proto, že ten tlak je dneska větší než kdykoli jindy.
Tady bylo řečeno, že na Ukrajině jsou velká očekávání. To máte pravdu a myslím, že tyto obavy jsou naprosto opodstatněné. Tam jsou skutečně velká očekávání. Já vás mohu ujistit ale o jednom, že všichni, co tam jezdíme - já jsem tam byl sedmkrát a jsou jiní, jako komisař Hahn a další, kteří tam byli ještě víckrát, samozřejmě - a my všichni opakujeme, že tohle je opravdu jenom dohoda o přidružení. My všichni opakujeme, že Ukrajina má před sebou nepředstavitelně těžké úkoly a že dokud nedokáže předvést, že je schopna změnit, transponovat svou ekonomiku, zacházení s penězi, úroveň korupce, tak nemá cenu se o ničem dalším bavit. Já vám tady prostě, přátelé, přísahám, že komisař Johannes Hahn, který se tomu věnuje, je tvrdým komisařem, takovým, jakého neměla Evropa v jednání s Ukrajinou, a dává jasně Ukrajincům najevo, že pokud na jejich straně nebude ochota plnit, k čemu se zavazují, tak nebudeme moci mluvit o žádné pomoci. Dneska to stojí tak, že pokud oni nedoručí to, co je na jejich straně, tak to není pravda, že poplynou peníze na Ukrajinu. My politici reprezentujeme veřejnost nejenom v Česku, ale i v jiných zemích. A vždyť nejenom v Česku nikdo nechce, aby se tam cpaly peníze do kapes oligarchů. Vždyť to je něco, co je neslýchané. To nevezme veřejnost v žádné zemi. Chápete, budovat Ukrajinu jako stát, kterému se bude pomáhat, a tam si bude skupina vyvolených mastit kapsy - na to nemusím být sociální demokrat, abych vám řekl, že u tohohle já nebudu asistovat. Samozřejmě že ne. A za to máme odpovědnost. A já vám říkám, že zdaleka se v tom necítím sám. Tohle je nové vědomí, které existuje, a nepředstavujte si, že Evropa dnes mávne prostě rukou a řekne: tak jim to tam pošlete, zalepte ty díry, nás nezajímá, co s tím bude. Ujišťuji vás, že v tom se skutečně situace změnila a že současná politická reprezentace - žádná není dokonalá, to je jasné, ale taková vůle něco změnit podle mě ještě nikdy na Ukrajině nebyla.
Tady jste mluvili o tom, že bude za chvilku nějaký další Majdan. Na to jsem se také často na Ukrajině ptal a mohu vám říci, že na Ukrajině existuje široké vědomí, že jestli znovu přijde Majdan, tak je to prostě s Ukrajinou celé v háji. Chápete, ve chvíli, kdy tam znovu začnou nepokoje, všichni vědí, ve chvíli, kdy řekneme: tahle vláda je taky špatně, tak ztratí trpělivost s Ukrajinou úplně všichni, vlastní obyvatelé, Evropa, všichni. To se tam prostě ví. Podpora, současná podpora té vlády je poměrně velice silná, včetně prezidenta Porošenka. A když jsem se Ukrajinců ptal, tak mi všichni říkali: my víme, on není dokonalý apod. Ale věří té jeho základní snaze změnit poměry způsobem, který bude naprosto zřetelný a jasný.
Takže já vám tady nebudu tvrdit - zdaleka nebyla Ukrajina schopna ani v těch podmínkách, v kterých dneska je, udělat všechny ty věci, které by měla. Ale já přesto si myslím, že tady vydávám pravdivé svědectví, že to, co se tam dneska děje, není tak jednoduchý černobílý proces, a rozhodně to není tak, že bychom si mohli myslet, že se tam smiřujeme s tím, že to za chvilku zase zapadne do těch starých shnilých kolejí. Není to pravda.
Věřím, že v debatách ve výborech a jinde budeme mít víc času se pobavit o těch konkrétních věcech. Já si dokonce myslím, že řada těch obav, které jsou tady vznášeny, jsou naprosto oprávněné a legitimní, protože je oprávněná obava o to, do čeho to vstupujeme. Ta země je ve velmi špatném stavu ekonomicky i politicky a ptát se, jaký to má smysl, jestli víme, máme cíl - to jsou všechno otázky, které jsou naprosto v pořádku. Já mohu jenom říci, že jsem k dispozici i se svými náměstky výborům, abychom to zvládli, abychom se o všech těchto věcech vážně bavili.
Přesto jsem přesvědčen, že to základní - pustit se do projednávání této dohody a ratifikovat ji, že jsou k tomu dostatečně silné důvody. V této chvíli už je to vlastně většina zemí Evropské unie, která drtivým způsobem tu dohodu schválila, a není to proto, že by to poslance v těch zemích nezajímalo nebo byli omezení. Je to proto, že argumenty jsou zřetelné. My máme zájem na konsolidované Ukrajině, stabilizované Ukrajině. Všichni víme, že opačný vývoj by nás ohrozil všechny, Českou republiku také, ta je dokonce velice blízko tomu procesu. Kdyby se to rozpadlo, tak to na nás spadne. A my tady děláme krok k tomu, abychom se snažili Ukrajinu zavázat způsobem, který povede k reformám a transformaci, která Ukrajině, nejenom oligarchům, ale především většině obyvatel, přinese velkou stabilitu.
A ještě jedno, přátelé. Vy tady všichni mluvíte o těch očekáváních. Abych vám řekl pravdu, lidé, kteří ještě před rokem měli na Ukrajině velká očekávání, dnes mají v sobě také velký smutek a velký pocit frustrace nad tím, jak se tam věci vyvíjejí. To znamená, tam není jenom velké očekávání z Evropy, tam je i pocit, jako že už nám snad nikdo nepomůže a že se z toho snad nikdy nevyhrabeme. Situace je tam těžká, je tam dost velké zoufalství, utrpení, je tam velké množství rodin zasažených válkou na východě země. Takže já rozumím otázkám, které tady byly položeny, ale chtěl bych apelovat na to, přiznat si, že situace na Ukrajině není tak černobílá ani z hlediska pocitů. My máme podle mě jedinou možnost - pokusit se této zkoušené zemi pomoci najít samu sebe. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi za jeho závěrečné slovo. Nyní poprosím paní zpravodajku a její závěrečné slovo. Prosím, paní zpravodajko, máte slovo.
Poslankyně Jana Fischerová: Pane předsedající, děkuji vám za slovo. Já nyní navážu, vážené kolegyně a vážení kolegové, na slova pana ministra zahraničních věcí. Musím říci, že tak jak mluvil, tak mi v mnohém mluvil z duše. Na úvod řeknu jako zpravodajka tohoto tisku 310 a řeknu to opravdu s čistým svědomím, že mám názor i po těch všech příspěvcích - některé už se motaly pořád v jednom koutě kolem dokola, ale víceméně, více jsem z toho měla pocit, že jsme tu, poslankyně a poslanci, kteří chceme podat pomocnou ruku právě kolegům na Ukrajině.***