(15.00 hodin)
Poslanec Miroslav Kalousek: Já se omlouvám oběma kolegům, kterým bych dal kdykoli jindy přednost, ale mé vystoupení bude kratší než faktická poznámka. Já jsem tedy jenom chtěl říct, abychom si prosím uvědomili, jakou jsme institucí a kdo se nám zpovídá. Jsme Poslaneckou sněmovnou a zodpovídá se nám vláda České republiky, která odpovídá za veškerou exekutivu. Je to střechový orgán exekutivy v České republice. A pro mě je nepřijatelná argumentace, která tady zaznívá, kdy pan ministr vnitra vystoupí a řekne: Ten policajt za to nemůže, ten státní zástupce, to je pán, ten to nařídí. Předpokládám, že pak může vystoupit i pan ministr Pelikán a říct: No ten policajt to udělal úplně špatně a ten státní zástupce měl pravdu. Mě to nezajímá! Poslanecká sněmovna je orgán, kterému se zpovídá vláda. A vládě se zpovídá policie i státní zastupitelství. Za ten neskutečný bordel a za to neskutečné lidské ponížení a vláčení bahnem před námi neodpovídá policajt ani státní zástupce, před námi odpovídá vláda České republiky! A já prosím, abychom vládu České republiky povolali k odpovědnosti! (Potlesk z lavic TOP 09.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Pan předseda Fiala.
Poslanec Petr Fiala: Dámy a pánové, my jsme tady slyšeli přesvědčivě podaný osobní příběh pana poslance Svobody. Příběh o tom, jak je opakovaně kriminalizován, nebo jak jsou činěny opakovaně pokusy o jeho kriminalizaci. Kdyby to byl pouze příběh pana poslance Svobody, tak je to závažné, je to smutné, je to tragické. Byl by to pro nás podnět, abychom zpozorněli. Ale nebylo by to tak strašně vážné, jak to vážné je. Pan docent Svoboda v tom není sám. Těch pokusů o kriminalizaci politiky se tu děje celá řada. A těch omylů, ke kterým dochází, je také celá řada.
Dámy a pánové, před chvílí tady položil pan poslanec Kalousek otázku: A co dál? Co bude dál? Já chci říct, že stejnou otázku jsem veřejně položil na konci minulého týdne, když jsem se dozvěděl, že Ministerstvo spravedlnosti se omluvilo třem bývalým poslancům této Poslanecké sněmovny a domluvilo se s nimi na vyplacení odškodného. Tady vznikla prokazatelná škoda, stát udělal chybu a na to musí následovat nějaká reakce. Někdo je za to odpovědný, někdo se z toho musí zpovídat, někdo z toho musí vyvodit nějaké konsekvence. A já se obávám, že to se zatím neděje.
Ale pojďme dál. Kriminalizace politiky není nebezpečná pro politiky. Kriminalizace politiky je nebezpečná pro společnost, pro všechny občany. Ono to začíná pokusem kriminalizovat politické rozhodnutí. Sedíte v radě, máte materiály od svých právníků, od celého úřednického aparátu, hlasujete v dobré víře pro něco, a pak přijde někdo a řekne: Vy jste pravděpodobně měl jiný úmysl. Tak jste obviněn, vláčí vás v médiích, týdny, měsíce, roky to trvá, a pak vám stát řekne: Sorry, my jsme se spletli. Vy máte zničenou pověst, politickou kariéru, všechno, ale my jsme se spletli. To přece nemůžeme nadále dopouštět!
Ale já vám řeknu ještě něco jiného. Za kriminalizací politiky bude následovat, pokud to nezastavíme, kriminalizace jakékoliv veřejné činnosti, jakékoliv funkce. Slyšeli jsme tu o starostech, ale já vám mohu říct, že se pomalu začínají bát i ředitelé škol, prostě každý, kdo o něčem rozhoduje, za něco odpovídá, že přijde někdo a řekne: Vy jste to mohl udělat jinak. Vy jste to mohl udělat výhodněji! Bude vláčen měsíce, roky, po vyšetřování, po soudech, a nakonec se řekne: Sorry, vy jste nic neudělal, my jsme se spletli.
Dámy a pánové, to nemůžeme dopustit. Je naší odpovědností, aby to přestalo, abychom něco udělali. A je odpovědností vlády, aby nějakým způsobem začala reagovat. Tady máme exemplární případ, který každý chápeme, který se nás každého dotýká. Tak já vás vyzývám, zachovejme se tak, jak se jako zákonodárci zachovat máme. Žádejme po vládě, aby jednala, žádejme po vládě, aby z toho vyvodila odpovědnost! Žádejme po vládě, aby přijala taková personální i systémová opatření, aby se tyto případy nemohly opakovat! (Potlesk z pravé části sálu.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Ještě než dám slovo panu poslanci Stanjurovi, tak má dvě minuty s faktickou poznámkou paní poslankyně Lorencová.
Poslankyně Jana Lorencová: Dobrý den, kolegyně a kolegové, prostřednictvím pana předsedy, já mám jeden skromný dotaz. Kdy se podle vás vplížil mezi lidi ten strach z odpovědnosti? Kdy to bylo? Bylo to teď za rok a půl, co tady jsme v tomto složení ve Sněmovně? Nebo to začalo už kdysi dávno za předchozích vlád, kdy se lidé začali opravdu bát, protože se spojila moc ekonomická a politická? Kdy se začali bát o chleba, o to, že přijdou o práci, když projeví jiný názor, než byl právě v módě, než byl právě u moci, než těch, kteří byli právě u moci? Takže já bych velmi ráda slyšela, jestli ta váha odpovědnosti, jestli ta tíha té velké odpovědnosti leží na současném parlamentu, na současné vládě, anebo jestli pro ni už zbylo jenom to odstranit to všechno, co tomu předcházelo. Za vašich vlád!
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji i za dodržení času. Nyní s přednostním právem pan poslanec Stanjura.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji. Nejprve budu mít konkrétní poznámku k případu poslední žádosti Policie České republiky a řeknu vám, co mi na tom připadalo podivné, i když nejsem členem mandátového a imunitního výboru, a tudíž jsem neměl možnost seznámit se s tím případem. Ale zkusme si ho popsat. Policie viní primátora, že za jeden milion něco objednal a že tím pádem způsobil škodu městu ve výši jednoho milionu korun. Přijmeme tuto konstrukci. Ale ten jeden milion korun pak za nic musel někdo inkasovat. Primátor to nevyplatil sobě. A jestli všechno, co bylo vyplaceno z městského rozpočtu, byla škoda, to znamená, že město dostalo něco, co má hodnotu nula korun, a logicky se na tom někdo obohatil - mimochodem, ten někdo byl dnešní senátor! Já ho do toho nechci zatahovat. Tady vidíte, jak je to absurdní konstrukce. Někdo způsobil škodu, je vláčen veřejnou debatou a ten, kdo podle policie na tom profitoval a ty peníze inkasoval, o tom se nemluví. Nemělo by se mluvil ani o jednom, aby bylo jasné. Nechci to rozšiřovat na oba dva. Ale to je podivnost, kterou vnímám já jako člen Poslanecké sněmovny, který není členem mandátového a imunitního výboru, a jsem rád, že nejsem členem a že to nemusím číst. Protože to není poprvé, kdy tady vystupují členové mandátového a imunitního výboru s velkou pochybností o kvalitě podaného návrhu. Jsem rád, že jsme v debatě společně došli k názoru, že neplatí: Vydáme všechny! Že je to jenom laciné gesto, které směšuje různé případy, a že opravdu posuzujeme případ od případu. A tak to má být.
Druhá věc, ta už je obecná. A nechtěl bych to zlehčovat. Je to věc, která je pro vládu. Nevím, jestli je v návrhu usnesení. Já bych jako poslanec stál o to, aby vláda předložila statistiku, kolik komunálních politiků bylo obviněno, kolik bylo obžalováno a kolik bylo odsouzeno, a porovnat to s ostatními čísly v jiných případech. Zda je to číslo odsouzených srovnatelné s tím jako v jiných případech, nebo zda je jiné. To si myslím, že je klíčová odpověď na otázku, zda policie a státní zastupitelství postupuje dobře. Pokud to procento bude srovnatelné s jinými případy, tak se nám to může nelíbit, ale ta úspěšnost u nezávislých soudů je obdobná. Pokud bude ovšem nižší, anebo výrazně nižší, tak je tady systémový problém. A kdo z kolegů to zažil v komunální politice, tak bohužel neplatí, že se očistíte. Většinou je pak ta interpretace ne všech, ale mnohých: Bylo to zameteno pod koberec, zase se ti mocní domluvili, nic se nevyšetřilo. Na každém šprochu pravdy trochu. A teď bych mohl jmenovat. Ta teoretická rada "tak odstup, okamžitě odejdi z veřejného života a v okamžiku, kdy se očistíš, tak se můžeš vrátit", ono to mnohdy neplatí, protože mandáty jsou na nějaké období. Ale i kdyby to platilo. Moc reálné to v podmínkách České republiky skutečně není. A ptejte se těch komunálních politiků. ***