(12.10 hodin)
Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji, pane předsedající. Posléze může dojít ke změnám dodavatelů bez ohledu na konec kontraktů s původním dodavatelem, z čehož zpravidla vyplývají smluvní pokuty obsažené ve smlouvách nebo všeobecných obchodních podmínkách. Obojí vzhledem k množství vynucených změn pak může zvýšit počet takovýchto případů. Řešení problémů pak padne na spotřebitelské organizace, Energetický regulační úřad a jeho pracovníky včetně interního ombudsmana nebo také na ombudsmana veřejných práv, případně na soudy. Samotné množství změn ve spotřebitelských smlouvách způsobí skokově i vyšší administrativní zátěž u dodavatelů. Kromě toho, že se to jistě někde finančně promítne, bude pravděpodobně docházet i k drobným následným chybám, které jsou s touto činností spojeny za běžné situace. V tomto případě však může jít dokonce o masové měřítko. To, že by se ve spotřebitelských smlouvách případně mohly objevit i jiné změny než ty, které by vycházely přímo ze změn zákonů, raději ani nedomýšlím.
Nechci se opakovat, ale ráda bych dodala ještě pár slov k problematice mimosoudních řešení spotřebitelských sporů, konkrétně tedy v energetických odvětvích. Je jistě dobré využívat širší spektrum nástrojů, které může spotřebitelské spory řešit bez zásahu soudu a proces tak zrychlit a zlevnit. Existuje zde však ombudsman veřejných práv, jehož agenda je, řekněme, všeobecná. Na spotřebitelské spory v energetice se dlouhodobě zaměřuje právě Energetický regulační úřad. V minulosti to bylo jeho oddělení ochrany spotřebitele, později přibyl i interní ombudsman, který se věnoval další části této agendy. Je z mého pohledu netransparentní štěpit tuto činnost mezi více subjektů, které by si navíc mohly konkurovat, případně řešit stejný případ, doručený na obě místa zároveň, a navrhnout odlišné postupy, i když by v závěru vedly ke stejnému cíli. Kromě zbytečného zdvojení nebo ztrojení agendy pokládám také za zbytečné, aby byl financován další subjekt, který by se alternativním řešením spotřebitelských sporů zabýval. Pokud by byl subjekt financován ze soukromých zdrojů, obávala bych se pak o jeho nezávislost.
Posledním tématem, které v energetických odvětvích ve vztahu ke spotřebitelům musím uvést, je energetická chudoba. Je zajímavé, kolik úsilí věnuje Ministerstvo průmyslu a obchodu narovnání situace na energetickém trhu České republiky, aniž by jakkoli spolupracovalo na prospotřebitelských sociálních tématech a řešeních, jež by ulehčila těm nejpotřebnějším. Mělo by spolupracovat s Ministerstvem práce a sociálních věcí a zjistit, kolik domácností pobírá dávky na bydlení, které jsou z velké části tvořeny právě příspěvkem na energie, a bez ohledu na zájmy velkých energetických firem by ministerstvo mělo přemýšlet o tom, jak zákazníky ochránit.
Musím znovu zdůraznit a v závěru říci, že v celé Evropské unii v dnešní době dochází ke snaze ochránit spotřebitele před obřími korporacemi, zejména pak v bankovnictví, energetice a telekomunikacích. V Evropské unii pro obyčejného člověka je někdy velmi složité a finančně náročné se bránit nepřiměřeným pokutám takovýchto korporací. Naopak obří firmy mají dostatek financí na celá právní oddělení, která jsou schopna obyčejného člověka během sporu doslova rozdrtit. A právě těmto lidem by měl být k dispozici ombudsman Energetického regulačního úřadu.
Vážené kolegyně a kolegové, chtěla bych z tohoto místa poděkovat všem členům výboru pro sociální politiku, kteří přispěli ke schválení mého pozměňujícího návrhu o zavedení energetického ombudsmana do zákona. Věřím, že toto usnesení tady na plénu také podpoříte. Ptám se při této příležitosti, proč ministerstvo nezavedlo již energetického ombudsmana přímo do zákona. Vím, že energetický ombudsman je možná malá kapička v moři, ale přesto může přispět alespoň k částečnému napravení některých křivd obyčejných lidí naší země.
Já vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Budeme pokračovat v řádné rozpravě. Nyní je přihlášen pan poslanec Adam.
Poslanec Petr Adam: Dobrý den. Já se na začátku svého vystoupení musím trošičku vrátit k exkurzu do rodinných dovolených. Já jsem opravdu pouze řekl, že já do Toskánska nejezdím, čímž říkám, že já jsem člověk, který miluje Řecko, jezdím na dovolenou tam. Pokud jde o Itálii, končím v Bibione a mám tam politické vazby, potkávám se tam s druhým poslancem Adamem velice často.
Ale nyní se vrátím ke svému pozměňovacímu návrhu. Ten se týká prevence toho, abychom nepřišli o peníze, které platíme na obnovitelné zdroje. Můj návrh nebyl v hospodářském výboru přijat a vypustilo ho také z původní novely Ministerstvo průmyslu a obchodu. Vzhledem k závěrům Nejvyššího kontrolního úřadu a několika reportážím ve zpravodajství České televize se ale ukazuje, že tady ze strany Evropské unie hrozí reálně nařízení, abychom zastavili pro některé obnovitelné zdroje podporu a abychom ji také vybrali zpátky. Co pak udělají neprůhlední majitelé velkých solárních elektráren? Zkrachují. Žádné peníze nevrátí a my budeme mnoho let řešit otázku odstranění panelů nebo vůbec vypořádání se s nefungujícími solárními elektrárnami. Ministerstvo průmyslu a obchodu vypustilo úpravu překompenzace pouze na základě velmi obecné charakteristiky Legislativní rady vlády, která označila úpravu za retroaktivní, čímž se problém nevyřešil, pouze odsunul do budoucna, neboť Evropská unie bude trvat na zavedení podobného mechanismu. Výroba elektřiny by měla být podporována v takovém množství, se kterým bylo kalkulováno při výpočtu výše výkupní ceny garantující patnáctiletou dobu návratnosti. Výroba elektřiny nad rámec tohoto množství by byla založena na tržním principu bez podpory.
Teď se dostávám k tomu důležitému, finanční stránce věci. Podle analýz Energetického regulačního úřadu a nezávislých odborníků na datech z let 2010 až 2013 by se roční úspora vícenákladů potřebných na krytí podpory pohybovala v průměru kolem 1 až 1,5 mld. korun každý rok. Každý rok bychom ušetřili po dobu nejméně deseti let přes miliardu korun. Proto vracím návrh do hry.
Mnou prezentované návrhy zavádějí do zákona mechanismus definující limity maximálního množství elektřiny, na které je výrobce oprávněn nárokovat podporu za celou dobu životnosti výroby elektřiny a v rámci jednoho kalendářního roku. Nejedná se o zavedení limitů na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, ale o limit množství elektřiny, na kterou je výrobci umožněno uplatnit provozní podporu podle zákona o podporovaných a obnovitelných zdrojích energie. Uplatněním mechanismu maximálního množství elektřiny s nárokem na podporu výrobce inkasuje podporu pouze na takové množství elektřiny, se kterým bylo kalkulováno při výpočtu výše výkupní ceny garantující patnáctiletou dobu.
Jak jsem uvedl, důvodem pro navržení tohoto mechanismu je vytvoření předpokladu pro plnění závazku České republiky plynoucího z notifikace zákona číslo 165/2012 Sb., ve kterém se Česká republika zavázala postoupit k individuální kontrole všech výroben obnovitelných zdrojů energie v desátém roce provozu výrobny a ověřit, zda nedochází u konkrétního příjemce podpory k nadměrné kompenzaci podporou poskytnutou z veřejných prostředků. Česká republika se již zavázala v Evropské komisi k této kontrole pro zdroje a výrobny uvedené do provozu po 1. lednu 2013, nicméně notifikace stále probíhá a je velmi pravděpodobné, že minimálně stejný závazek bude Evropská komise vyžadovat pro Českou republiku i pro všechny ostatní výrobny a zdroje.
Implementace opatření vedoucího k omezení množství elektřiny s nárokem na podporu bude předmětem další novely zákona. Nicméně stanovení limitu množství elektřiny s nárokem na podporu je velmi důležité opatření, které je nutné zavést před samotnou individuální kontrolou po deseti letech, jelikož se lze důvodně obávat, že zákon číslo 165/2012 Sb., ale především zákon číslo 180/2012 Sb. umožňoval nadměrnou kompenzaci veřejné podpory, která je v rozporu s podmínkami pro poskytování veřejné podpory stanovenými právem Evropské unie nebo rozhodnutími Komise vydanými na jeho základě. ***