(16.50 hodin)
(pokračuje Adam)
Navrhuji tedy panu premiérovi, aby spolu s Ministerstvem průmyslu a obchodu přijali vládní usnesení, které bude znít: Prostředky státního rozpočtu pro poskytnutí dotace na úhradu části ceny elektřiny pro rok 2015 pro zákazníky na napěťové hladině velmi vysokého napětí činí 2,262 mld. korun, vysokého napětí činí 7,879 mld. korun a nízkého napětí činí na úhradu provozní podpory tepla 5,559 mld. korun. Tím pádem by se nemusela novela projednávat nyní, mohly by se řádně připravit všechny kroky a byl by čas na přípravu pozměňovacího návrhu týkajícího se zastropování maximálního podporovaného množství energie, který předkládám.
Další pozitivní finanční důvody pro přijetí novely energetického zákona teď už vlastně neexistují. Existují pouze velmi diskutabilní důvody odborné. Především tedy velké přání řady lidí, aby Energetický regulační úřad řídila jakási rada. O tom nechci ale nyní detailně mluvit.
To, co mě nutí jít proti novele energetického zákona, jsou však finanční rizika. Pokud se na poslední chvíli hasí průšvih s věcnými břemeny, kde hrozilo až několik desítek miliard zbytečně vyplacených korun, ale vlastně se finálně neřeší, pouze odloží, což je špatně, měli bychom zákon odmítnout. Pokud paní předsedkyně Vitásková nejdříve slibuje, že spočítá, kolik to celé bude stát, pak přijde s tím, že půjde nejméně o 35 mld. v oblasti obnovitelných zdrojů, ale že ten zbytek neumějí ani samy energetické firmy spočítat, to je varující a je to další důvod navíc, proč tento zákon odmítnout. Pokud ministerstvo přijde s údajným výpočtem dopadů do cen, kde je evidentně celá řada polopravd a chyb, a potom tvrdí, že jsme všichni zbytečně hysteričtí a že se určitě nic nestane, je to špatně a měli bychom zákon odmítnout. Pokud se to samé ministerstvo fatálně v minulosti tolikrát mýlilo v řádech desítek miliard korun u obnovitelných zdrojů a teď se ještě ukazuje, že dávalo na stavbu fotovoltaických elektráren solárním baronům státní úvěry, měla by být bohorovnost ministerstva varující a měli bychom zákon odmítnout.
Pojďme se bavit věcně. V zájmu tohoto státu, v zájmu našich voličů, v zájmu bezpečnosti nás všech. Pojďme si říci, jak se tento zákon bude dotýkat české ekonomiky, českých rodin, jak dopadnou naše strategické investice, jestli se nám nebudou v Evropské unii vysmívat, jestli dostojíme svým mezinárodním závazkům. Nic z toho zákon neřeší a navíc nevíme, kdo a kolik za to zaplatí. Takže znovu opakuji - je to varující a měli bychom zákon odmítnout.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí Úsvit.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím s faktickou pana poslance Pilného. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Ivan Pilný: Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové, vážené kolegyně, já bych se tady v té krátké době pokusil demonstrovat rozdíl mezi vyvoláváním poplašné zprávy a věcným řešením.
Mluvilo se tady o věcných břemenech a jejich zápisu, které ovlivní významně cenu plynu. Nevím, jestli se šiřitelé poplašné zprávy spojili s předsedou katastrálního úřadu. Já jsem to udělal a citoval bych tedy závěr k současné právní úpravě: Zápis oprávnění provozovatelů energetických sítí a omezení vlastníků pozemků vzniklých bez uzavření smlouvy před rokem 2001 atd. není povinností a Český úřad zeměměřický a katastrální už v minulosti opakovaně upozorňoval, že toto ustanovení nemá praktický význam. To je za prvé. Za druhé, ten paragraf, který zaváděl tuto povinnost zalistování věcného břemene, byl na návrh MPO odstraněn. Za třetí, pan předseda katastrálního úřadu Večeřa navrhuje několik způsobů řešení, protože samozřejmě musíme chránit i ty majitele pozemku. A nejjednodušší je zápis s upozorněním, že pozemek je dotčen stavbou technické infrastruktury nebo inženýrské sítě. To je věcné řešení toho problému, které nepřinese žádné administrativní náklady ani nezvýší cenu plynu. Rozdíl je pouze v tom, že buď ten problém řešíme poplašnou zprávou a vyvoláváme tady obrovské emoce, anebo se mu věcně věnujeme. Já se vsadím, že nikdo z těch lidí, kteří tady o tom diskutují, nikdy s předsedou katastrálního úřadu nemluvil.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji a nyní prosím dalšího v pořadí a tím je paní poslankyně Jana Hnyková. Připraví se pan poslanec Karel Fiedler. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji, paní předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych se ve svém příspěvku vyjádřila k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, sněmovní tisk 351.
Ano, je to velmi důležitý zákon. A já bych chtěla prostřednictvím paní předsedající vzkázat kolegovi Urbanovi, že je potřeba ho probrat ze všech stran, protože se bude dotýkat všech obyvatel naší země. My jsme přece sem šli za naše občany, abychom všechny zákony důkladně probrali, a jak říká kolega Votava, aby tady nevznikly paskvily.
Jsem ráda, že mám možnost na tomto místě vyjádřit veřejně své obavy týkající se oslabování ochrany spotřebitele na energetickém trhu České republiky ve vztahu k aktuálně projednávané novele energetického zákona. Jak již bylo v několika vystoupeních mých kolegů poslanců a kolegyň poslankyň zde ve sněmovně i v médiích mnohokrát řečeno, předkládaná novela Ministerstva průmyslu a obchodu může mít zásadně negativní dopad do koncových cen energií, a tak ohrozit spotřebitele i konečné zákazníky. O zranitelných spotřebitelích ani nemluvě. Je nutné podotknout, že nejde jen o finanční zátěž vycházející ze samotné regulace, ale také o spoustu dílčích změn, které povedou ke zdražení dalších služeb, potažmo koncových cen energií.
Problém, který je často opomíjen a není dostatečně vyjasňován, je dopad novely energetického zákona do státního rozpočtu České republiky. Vysvětlím. Nejen že si spotřebitelé budou muset sáhnout hlouběji do kapsy, aby zaplatili faktury za energie, ale peníze, které od nich, občanů České republiky, budou vybrány na daních, budou ze státního rozpočtu doslova vyhozeny oknem. Napravené problémy týkající se solárního boomu ve formě solárního odvodu může dělení provozoven na menší celky rapidně omezit. Ty nevybrané peníze od soukromníků v uvozovkách pak budou v rozpočtu chybět na kompenzaci poplatků pro podporované obnovitelné zdroje energie. Spotřebitelé tak budou biti hned dvakrát.
K tomuto spíše finančnímu nebo ekonomickému tématu se dále detailněji již vyjadřovat nechci. Ráda bych totiž věnovala čas tomu, že ochrana spotřebitele není jen otázkou ekonomické zátěže, ale řekněme také otázkou postavení spotřebitele na trhu, tedy toho, zda má spotřebitel možnost bránit se chování a taktikám soukromých subjektů v případě problémů spojených s jejich činností, resp. vztahů vycházejících z uzavřené smlouvy o dodávkách a souvisejících službách. Je to ale otázka transparentnosti procesů, které se spotřebitele dotýkají. Jejich změny nejen že nesmějí vést k oslabení ochrany spotřebitele, ale také nesmějí vnášet do procesů zmatek a chaos, kterého pak mohou využít nepoctiví podomní prodejci.
Zvláště negativně působí znění, i když to nemusí být na první pohled zřejmé, týkající se způsobu jmenování rady Energetického regulačního úřadu. Dle mého názoru hrozí nebezpečí, že lobbistické skupiny prosadí skrze Ministerstvo průmyslu a obchodu do užšího vedení osoby z praxe, které budou kopat tzv. za svůj tým a prosazovat regulaci na míru regulovaným subjektům, které zastupují, bez ohledu na zájmy spotřebitelů. Nevím, proč dříve vládou jmenovaného předsedu opět vracet do hry, a to rovnou v počtu pěti lidí. V zákoně nyní stojí jmenování předsedy prezidentem republiky. Proč chce Ministerstvo průmyslu a obchodu jeho pravomoci omezovat? ***