(15.10 hodin)
Poslanec Jan Farský: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážené lékařky, vážení lékaři, já bych jenom krátce doplnil jako spolupředkladatel pozměňovacího návrhu, který tady byl debatován, jenom v několika odrážkách. My s kolegyní Novákovou nenavrhujeme rušení povinného očkování. To je důležité takto zmínit, protože i komentáře, které jsem tady slyšel, zaznívají, jako bychom v tomto směru postupovali. Není to tak.
Druhá věc je odpovědnost. Ve formě, ve které je navrhována, není ničím novým. Je to odpovědnost, jakou nese např. německý stát za negativní dopady očkování, ale ve státě, kde je očkování dobrovolné. Odůvodňovat, když stát dává povinnost a zároveň není ochoten nést odpovědnost za negativní následky, je argument dosti oslabený.
A ještě je důležité jednu věc k tomu uvést. Tu, která zatím v návrhu zákona není, ale debaty se k ní blíží i díky tomu, jak rozhodoval Ústavní soud v minulých dnech a týdnech, kdy v disentním stanovisku ústavní soudkyně paní Kateřiny Šimáčkové bylo celkem jasně odůvodněno a stanoveno, že tak jak je dnes očkovací plán, jak jsou dneska určeny vakcíny, jak je určena přesná značka, která je proplácena - protože alternativu je možno použít, ale musíte si ji zaplatit sami -, tak ta konstrukce, kdy je toto stanoveno vyhláškou, je podle jejího názoru - a je to názor ústavní soudkyně - protiústavní. To znamená, že my se očkování budeme muset věnovat. A pokud diskuse bude od začátku nalinkována způsobem, že lékaři, kteří sedí v Poslanecké sněmovně, řeknou, že všichni, kteří nemají před jménem MUDr., jsou laici a nesmějí se k tomu vyjadřovat, protože tomu nerozumějí, tak se nikdy žádnému závěru nedobereme. Tento přístup je přesně ten, který dovedl k tomu, že dneska jsou tady odpůrci očkování. Protože místo aby se s nimi komunikovalo, tak se sankcionují a ostrakizují. Dokud se tento způsob komunikace nezmění v partnerský, tak bohužel bude ten problém jen větší a větší. Náš pozměňovací návrh, který jsme s kolegyní Novákovou předložili, tento příkop, který je zde vykopán, měl alespoň nějaký způsobem - a má, pořád je to jeho úkol - zahladit, nebo alespoň už neprohlubovat. Bohužel přístup, který tady vidíme, je opačný.
Já bych se chtěl vyjádřit k pozměňovacímu návrhu, který jsem předložil. V systému je pod číslem 1876 a netýká se očkování. Týká se § 9 odst. 1, kde se stanovuje, že v současné době, pokud nějaké dítě nastupuje na zotavovací akci, musí mít tzv. prohlášení o bezinfekčnosti. V tomto prohlášení rodič podepisuje - a teď vás poprosím o pozornost, jestli toto byste podepsali, jestli to tak skutečně každý dokážete - že dítě 14 dnů před odjezdem do školy v přírodě nebo na zotavovací akci nepřišlo do styku s fyzickou osobou nemocnou infekčním onemocněním nebo podezřelou z nákazy. Toto je dikce zákona, toto je dikce bezinfekčnosti, kterou každý rodič podepisuje. On ji podepíše, protože jinak by dítě na tu akci nevzali. Ale určitě to nepodepisuje jako něco, co může prohlásit a je určitě pravdou. Netuší, kde dítě se pohybovalo posledních 14 dní, kde ve škole se potkalo s kým infekčním. Takže my tady vlastně rodiče nutíme podepisovat zbytečný papír a ještě přitom lhát. Z toho důvodu navrhuji tuto formulaci vypustit. A myslím si, že pokud bude zachováno, že rodič podepíše, že dítě nejeví známky akutního onemocnění a není mu nařízeno karanténní opatření, že nebude v tu chvíli rodič nucen ke lži a přitom bude naplněna podstata návrhu. To je první část pozměňovacího návrhu.
V druhé popíšu, jak dnes probíhá situace. Dětí nám na tábory odjíždí ročně kolem 180 tisíc. Každé to dítě, pokud se chce zúčastnit takové zotavovací akce nebo tábora, musí od ošetřujícího lékaře mít vystaveno potvrzení o tom, že je zdravotně způsobilé se takové akce zúčastnit. To znamená 180tisíckrát musí být navštíven lékař, kterého to přirozeně zatěžuje, který vyplňuje mnohdy pouze formální - v případech, kde dítě je zdravé - lejstro, které potom slouží jako příloha ke kontrole od hygienické stanice. Můj návrh je ten, aby tam, kde organizátoři těchto akcí - a tady vystupuji i za organizátory těchto akcí - aby tam, kde je dlouhodobá spolupráce s rodiči a o rodičích se ví, jak za své děti nesou zodpovědnost, tak aby nebyli nuceni navštěvovat lékaře, utrácet peníze za tento posudek a strávit půl dne dovolené na doprovázení dítěte k lékaři. To je návrh, který ušetří práci jak lékařům, kteří tím pádem nebudou muset zbytečně administrovat a nebudou více úředníky než lékaři, a který také zjednoduší náš právní řád. A to je návrh, ke kterému bych rád, kdybyste upjali svou pozornost, protože je antibyrokratický, šetřivý a přitom naprosto logický.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: I já děkuji. A nyní prosím s faktickou pana poslance Vyzulu. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Rostislav Vyzula: Děkuji, paní předsedající, za slovo. Nedá mi to, abych přece jenom krátce nereagoval, a to na vystoupení jednak pana poslance Farského a jednak na vystoupení paní poslankyně Novákové.
Tady to vypadá tak, že lékaři se stavějí proti zbytku světa, že stavějí laiky do pozice ničemu nerozumíte, že s nimi nediskutujeme. Ale vždyť se podívejme na to, co se všechno stalo! Já osobně - a řada mých kolegů - jsme měli desítky individuálních pohovorů s rodiči. Proběhlo několik seminářů na téma očkování, a to přímo v Poslanecké sněmovně. My chceme diskutovat a chceme opravdu vysvětlit laické veřejnosti, jak to s očkováním je. Protože nejenom že jsme přísahali, ale v podstatě každý lékař to má v sobě: neublížit - primum non nocere. To máme prosím v sobě. A nechceme nikomu ubližovat. Proto se teď snažíme o to, aby celkově ta diskuse vyzněla jako konstruktivní diskuse. Ale tady se poslední dobou, poslední dny a týdny, vede hysterie, která je namířena proti očkování. A pak ta diskuse je těžká. Já jsem pro konstruktivní diskusi. Ale pokud se budeme zabývat hysterií, tak tady může být do nekonečna. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji za dodržení časového limitu a prosím k mikrofonu pana poslance Štětinu s řádnou přihláškou. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Štětina: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Já to mám na jednu stranu strašně jednoduché a na druhou stranu strašně složité. Ale mám jednu výhodu. Že vždycky, když přede mnou mluví kolega Koskuba, tak já s ním vždycky souhlasím. Nevím proč, on je z koalice, já z opozice.
Tady padlo tolik slov. Některá se mě i dokonce dotkla. To oslovení - lékaři. Já taky tady nebudu oslovovat - páni profesoři, promovaní inženýři, atd., jak se zpívá v písničce. Neříkejte to, prosím vás pěkně. Jsme tady úplně na jiné půdě. A bez ironie. Já budu taky bez ironie.
Slíbil jsem kolegům z koalice, že nebudu mluvit déle než tři minuty, takže ten slib dodržím. Když něco slíbím, tak to splním.
Dámy a pánové, máme před sebou apolitický zákon, který není ani pravicový, ani levicový. Je to zákon, který bude platit možná pět, možná deset let, bude se třeba částečně měnit. Ale ten zákon potřebujeme. On už je totiž nachystán minimálně rok a stále je odkládán, protože jsou tady různé aktivity - bojovnicím za domácí porody, bojovníkům proti hluku a teď tedy proti očkování.
Já jsem si velmi pečlivě poslechl projev pana ministra, pana zpravodaje a musím říct, že nemám k němu jedinou výhradu. Všechno, co řekli, podepíšu. Ne jako politik, ale jako lékař, který snad 51 let své povolání vykonával zodpovědně tak, že mě nemusí nikdo poučovat, jak mám jednat s pacienty. A já jsem těch pacientů uspal několik desítek tisíc a se všemi jsem musel mluvit. Takže taky dokonce rozumím panu ministrovi, i když se v současné době třeba tolik rádi nemáme. Ale já mu rozumím, že určitě to nemyslel tak, že za všechny komplikace bude zodpovědný stát. Tak jsem tomu já nerozuměl. Ale jsou přirozeně při každém lékařském výkonu, při každém ošetření, podání látky možné komplikace. A když srovnáme komplikace při očkování a srovnáme dejme tomu i kontraindikace a některé možné komplikace, ale prokázané, nikoli pravděpodobné, to tady nemá vůbec místo, tak to je skutečně minimum. ***