Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Petr Gazdík)

30.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném
ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 379/ - prvé čtení

Tímto sněmovním tiskem jsme se zabývali dne 20. ledna 2015 na 25. schůzi Poslanecké sněmovny, kdy jsme jej přerušili v obecné rozpravě usnesením Poslanecké sněmovny číslo 588 a současně jsme požádali, aby tomuto projednávání byla přítomná veřejná ochránkyně práv paní Anna Šabatová.

Prosím nyní, aby místo u stolku zpravodajů zaujal pan ministr Jiří Dienstbier a zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Markéta Adamová. Vítám mezi námi paní ombudsmanku Annu Šabatovou. Vítejte, paní ombudsmanko.

Budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě, do které se jako první přihlásil pan ministr Jiří Dienstbier. Prosím, pane ministře.

 

Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já tady nebudu opakovat celé úvodní slovo, protože je to pokračování rozpravy, jak tady zaznělo. Přesto si myslím, že i na začátek dnešního jednání bude dobré zrekapitulovat některé základní body předloženého návrhu zákona.

Kromě určitého zpřesnění procesu prošetřování podnětů a jeho zjednodušení, které by mělo být přívětivější i vůči všem, v jejichž zájmu a kteří jsou předmětem šetření, tak návrh obsahuje posílení pravomocí veřejného ochránce ve dvou oblastech. Tou jednou je právo veřejného ochránce navrhovat rušení protiústavních zákonů Ústavního soudu. Toto rozšíření pravomocí je výslovně obsaženo ve vládním prohlášení této vlády, která návrh zákona předkládá. Možná bych tady uvedl jedno zajímavé srovnání, protože podobné oprávnění mají ombudsmani v 11 zemích Evropské unie. To, co je zajímavé, že toto oprávnění mají ve všech členských státech, které jsou těmi tzv. postkomunistickými státy, a to s výjimkou Litvy. Jinak ve všech ostatních zemích - ještě s výjimkou České republiky - toto oprávnění ombudsmani mají. Nejde tedy o nic nestandardního. Rozšíření oprávnění v tomto směru doporučuje Parlamentní shromáždění Rady Evropy a stejně tak některé další mezinárodní instituce, které se zabývají ochranou lidských práv.

Tím druhým oprávněním, které vládní návrh navrhuje udělit veřejnému ochránci práv, je tzv. žaloba ve veřejném zájmu v oblasti ochrany proti diskriminaci. Opět nejde o nic nestandardního. Vidíme, že jak instituce ombudsmana, tak i některé další lidskoprávní instituce podobné povahy v zemích Evropské unie, a to zhruba v polovičním rozsahu z hlediska počtu zemí, které tuto úpravu mají, tak říkám, je to tam zcela standardní.

Já bych ještě zmínil třetí oprávnění nebo pravomoc veřejného ochránce práv, která byla v původním návrhu vládního zákona, to je tzv. monitorovací mechanismus podle úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením. To prošlo celým legislativním procesem až na úroveň vlády, kde to bylo vyřazeno z jediného důvodu - protože nebyla shoda v posílení Kanceláře veřejného ochránce práv o pracovníky, kteří by tuto činnost zajišťovali. Osobně musím říct, že jsem nepovažoval za rozumné rozšiřovat pravomoc, pokud není zajištěn také její řádný výkon. V mezičase jednáním s Ministerstvem financí tento rozpor byl odstraněn, nicméně v tuto chvíli návrh zákona je bez tohoto oprávnění veřejného ochránce práv a je to i dluh České republiky z mezinárodní smlouvy, kterou jsem zde uváděl, neb jsme zavázáni takový monitorovací mechanismus zavést. Čili byl bych rád, aby se potom v případě, že zákon projde do druhého čtení, na úrovni výborů vedla debata i v této oblasti.

Vnímám, že tady není jednoznačný postoj k rozšíření pravomocí veřejného ochránce práv v těch oblastech, které jsem uváděl. Předpokládám, že bude dostatečný prostor k této debatě v případě, že zákon projde prvním čtením a bude přikázán výborům Poslanecké sněmovny právě ve výborech, kde je samozřejmě zcela otevřený prostor pro věcnou - chtěl bych zdůraznit to slovo věcnou - debatu o tom, jaké pravomoci veřejného ochránce jsou prospěšné z hlediska posílení ochrany lidských práv v České republice. Tímto bych vás chtěl požádat pro tuto chvíli o podporu zákona. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministru Dienstbierovi. A nyní poprosím paní veřejnou ochránkyni práv Annu Šabatovou o její vystoupení k tomuto bodu. Prosím, paní ombudsmanko, máte slovo.

 

Veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já nebudu opakovat to, co říkal ministr Dienstbier, tedy tu věcnou informaci o tom, čeho se návrh novely zákona týká, a pokusím se zareagovat na to, s čím byla přerušena schůze, na které jste projednávali zákon poprvé koncem ledna. Tam zazněla otázka, jak se k tomu stavím já, jestli na tom trvám, nebo něco v tomto významu, a byla přerušena schůze a odročeno jednání, takže jsem pochopila, že poslanci chtějí znát také můj názor. Proto jsem zde. Vím, že problémy nečiní ty drobné úpravy v proceduře, vím, že problém v podstatě nečiní otázky spojené s orgánem monitorujícím práva lidí se zdravotním postižením, takže se krátce pokusím vyjádřit k dalším dvěma věcem.

Jestli by mi někdo položil otázku, jestli dvě nové pravomoci jsou nezbytné pro moji práci, tak vám odpovím po pravdě, že nejsou nezbytné. Instituce ochránce pracuje patnáct let, myslím že velmi efektivně, a zatím tyto pravomoci neměla. Kdyby mi někdo položil otázku, jestli se situace lidí, kteří se na mě obracejí, může něčím zlepšit nebo jestli můžou nalézt některé konkrétní případy lepší řešení, odpovím jednoznačně ano. Je asi těžko měřitelné, jaký ten posun je. Vy všichni, kteří jste byli v takových situacích, kdy jste se museli zabývat řešením jednotlivých stížností, tak si uvědomujete, jak se někdy těžko hledá nástroj, cesta. A někdy je nástroj prostě zákon.

Také jistě všichni víte, jak je v Česká republice rozšířena skrytá i zjevná diskriminace. A někdy je třeba mít ještě jiný nástroj, který v tuto chvíli má veřejný ochránce práv. Pojímám to zásadně jako instituci, takže v tuto chvíli nemluvím o sobě, protože nejde o mé pravomoci. Uvědomte si, že skutečně nejde o moje pravomoci, nejde o moji moc. Jde o ty lidi, v jejichž prospěch vystupujeme. To bych chtěla podtrhnout, abyste si toto uvědomili. Moje moc se nezvětší ani o píď. Ochránce nikdy nemohl nic rozhodnout, vždy mohl jenom doporučit nebo navrhnout. V tomto duchu se nese i další oprávnění. Nemohu opravdu rozhodnout, aby soudce nějak rozhodl. Mohu dát pouze návrh, nějak ho zargumentovat a je to na soudu, jak rozhodne. Nemohu bohužel přijmout některé argumenty, že to je příliš moci v jedněch rukou. Není tomu tak. Ochránce pouze doporučuje. Je to na vás.

Můžu vám dát několik příkladů. Požádala jsem své kolegy, když se mě ptali, v jakých případech bych to použila. Nevím do budoucna, v jakých případech bych to používala, protože to přinese situace. Případy, s nimiž se na vás lidé obracejí, jsou nejrůznější. Je několik konkrétních případů, které moji předchůdci řešili, a trvalo jim to velmi dlouho. Někde řešení není zcela uspokojivé dodneška a někde se ho naopak podařilo dosáhnout, ale daleko dříve by se to podařilo s menším vypětím sil již dříve, kdyby bylo oprávnění dát žalobu v otázkách diskriminace k soudu. Chci říct, že tento typ žaloby nezastupuje jednotlivce a nežádá pro něj o zadostiučinění. Je to typ žaloby, která žádá instituci, aby upustila od diskriminačního jednání. Taková žaloba se hodí pouze pro situace, kde diskriminace není skrytá, ale je vlastně zakomponovaná do nějakého právního předpisu, do nějaké vnitřní normy, do nějakých metodik, případně praktik nějaké instituce.

Veřejný ochránce práv například téměř tři roky válčil s pražským Dopravním podnikem o to, aby do prostředků hromadné dopravy mohli nevidomí a jinak postižení vstoupit s vycvičeným psem bez náhubku. Bylo to neúspěšné, až musel hledat konkrétní lidi, které de facto přesvědčoval, aby šli k soudu, byli dva nebo tři, a poté v rámci předžalobní výzvy konečně Dopravní podnik ustoupil. To je typická situace, kdy nařízení dopadá na řadu subjektů, nevyžadujete peníze, ale chcete, aby diskriminující subjekt skončil svou činnost. Měli jsme šetření Grantové agentury, kdy vzniklo podezření, že to, jak jsou nastaveny postdoktorandské granty, tedy granty pro ženy a muže často ve věku třicet, pětatřicet let, kdy v dnešní době spousta lidí zakládá rodinu, že jsou ty podmínky nastaveny tak přísně, že se může přerušit jenom jednou za celou dobu grantu, tedy za několik let, jenom na rok a žádost se může podat jenom ve dvou měsících v roce. Tyto podmínky velmi negativně dopadají jakožto nepřímá diskriminační pravidla vůči ženám matkám, případně otcům, kteří by chtěli pečovat o děti. Upozornili jsme na to Grantovou agenturu, a i když slíbila, že toto odstraní, bohužel jsme zjistili, že to neodstranila. Byl by to jeden z adeptů na takovou žalobu. Mohla bych pokračovat, ale myslím, že tyto dva případy ilustrují typově situace, ve kterých lze s nadějí na určitý úspěch takovou žalobu podávat. Obvykle to bývá situace, která je nějak vyjádřena nějakým předpisem.

Paní poslankyně a páni poslanci, už to dál nebudu zdržovat, případně kdyby vás něco zajímalo, tak vám odpovím na otázky, a jinak vy jste ti, kdo rozhodnou. Já pouze postupuji podle zákona.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní ombudsmance za její jasné vyjádření. Nyní s přednostním právem za poslanecký klub Občanské demokratické strany paní místopředsedkyně klubu Jana Černochová. Prosím, paní místopředsedkyně.

 

Poslankyně Jana Černochová: Krásné odpoledne, dámy a pánové. Dovolila bych si polemizovat nad poslední větou paní ombudsmanky, že postupuje podle zákona, protože na příkladu šátkové aféry v jedné ze zdravotnických škol paní ombudsmanka jednoznačným způsobem prokázala, že svoji pravomoc překročila, protože její stanovisko nebylo žádným doporučením, ale nutila ředitelku školy paní doktorku Kohoutovou, aby paní ředitelka na základě jejího požadavku změnila školní řád. Tady si dovoluji velmi silně polemizovat nad tím, co tady před malou chvílí bylo řečeno.

Návrh zákona je dalším nesystémovým a destabilizujícím zásahem do ústavního pořádku České republiky. S podobnými zásahy máme již bohaté zkušenosti, kdy politici podlehli mnohdy uměle vyvolanému nátlaku, který se zaštiťoval různými aktivisty, jako je právě paní Šabatová, a veřejným zájmem a narušili jsme stabilitu ústavního systému zbrklou a nekoncepční změnou. Jestli nevíte, o čem mluvím, zmíním jedno jediné - přímá volba prezidenta. Původní smysl úřadu veřejného ochránce práv je zcela jiný. Má být oporou veřejnosti ve sporech se státní správou, poskytovat právní a jiné poradenství, veřejně poukazovat na problematické jednání úřadů státní správy, být prostředníkem při řešení sporů s úřady, předkládat nezávazné návrhy na změny ve fungování státní správy.

Posílení pravomoci ombudsmana je posunem k dalšímu tříštění základních složek moci. Historicky osvědčený systém od Charlese Montesquieuho, systém tří pilířů moci, zákonodárné, výkonné a soudní, který funguje po staletí, nepotřebuje takové zásadní korekce, jako si přeje paní Šabatová, a nepotřebuje, aby vznikl čtvrtý pilíř. Ombudsman je volen Poslaneckou sněmovnou, které je ze své činnosti odpovědný. Je naprostým nesmyslem, aby ombudsman fakticky dohlížel na tvorbu zákonů, a tedy stál nad orgánem, Parlamentem, tedy oběma komorami, který jej volí a kterému je odpovědný, a vykonával jeho kontrolu. Vláda je také odpovědná Poslanecké sněmovně, ale ta ji nijak nedozoruje, nementoruje, nekoordinuje.

Návrh zákona znamená další erozi politiky, další posun od systému, kde těžiště moci spočívá v rukou voliči zvolených politiků, k systému, kde rozhodují nevolení úředníci, přičemž ombudsman by v takovém systému byl oproti poslancům ve značné výhodě, například v tom ohledu, že jeho funkční období přesahuje funkční období Poslanecké sněmovny, protože jeho funkční období, funkční období paní Šabatové, je šestileté, a my se můžeme rozpustit tento rok. Současná praxe výkonu funkce ombudsmana v podání paní Šabatové navíc poukazuje na to, jak snadno je tato funkce politizovatelná a jak snadné je do výkonu této funkce projektovat vlastní ideologické přesvědčení a vlastní světonázor. Právě toho by se měl ombudsman vyvarovat. Dokázal to pan Motejl, dokázal to pan Varvařovský, nedokázala to paní Šabatová.

Rozšíření pravomocí s sebou nese ještě větší riziko politizace této funkce. Ombudsman bude daleko větším suverénem, v možnosti ústavní žaloby bude potom postaven na roveň prezidentovi (s důrazem) a nad roveň každého jednoho poslance či senátora, což je naprosto nepřípustné. Jedna paní Šabatová rovná se 40 poslanců.

Výkon funkce ombudsmana v podání paní Šabatové je provázen nevídanou měrou politického aktivismu. Nelze zpochybnit legitimitu jejího zvolení, byť to bylo o jeden hlas. A rozhodně jsem paní Šabatovou nevolila. Nicméně ombudsmanka s nástupem do své funkce neopustila svou celoživotní pozici aktivistky, která si jde tvrdě za svým. Neprojevuje ochotu respektovat vůli demokratické většiny i tradiční židovsko-křesťanské hodnoty, na kterých stojí naše společnost, při prosazování svých postojů spoléhá spíše na mimovolební cesty a postupy. Důkazem může být i právě fakt, že si vlastně tento zákon, který nám sem předložil za vládu pan Dienstbier, ona sama vlastně prolobbovala. I to je varování, proč tento zákon nesmíme přijmout.

Takže mi dovolte, abych jménem klubu ODS podala návrh na zamítnutí.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Černochové. Píši si návrh na zamítnutí, už třetí v této rozpravě. Dále se do obecné rozpravy hlásí pan poslanec Benda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře (Dienstbiere), pane premiére - pardon, pane premiére (řečník se otáčí na premiéra ve vládní lavici), pak teprve pane ministře, páni ministři, dámy a pánové, já se k tomu také chci chvilku vyjádřit a říkám otevřeně, že nikdy žádné ústavní změny nedělám, nebo dokonce zákonné změny, ale tady jsme téměř na hraně ústavní změny tak, jak je to koncipováno s ohledem na to, jak je která funkce obsazena. A pokládám za zbytečné a nešťastné do toho tuto úvahu vnášet, jakkoli můžeme ideologicky hluboce se současnou veřejnou ochránkyní práv nesouhlasit. Pak pokládám ale za zbytečné, abychom úvahy o tom, jestli rozšíříme, nebo nerozšíříme nějaké kompetence ombudsmana, spojovali se současným obsazením dané funkce. Současně ovšem říkám, že jsem Kanceláři veřejného ochránce práv, která s těmito nápady chodí, a ne vždy se jich veřejný ochránce práv ujal, chodí v podstatě od svého vzniku, protože jim by se to náramně líbilo i za všech předchozích veřejných ochránců práv, které jsem pokládal za mnohem umírněnější ve svém veřejném vystupování i v právních názorech, než za jakou pokládám dnešní veřejnou ochránkyni práv, jsem jim vždy říkal: Ne, toto jsou věci, které pokládám za nesmyslné vám dávat.

Teze, že veřejný ochránce práv má mít ústavní žalobu na protiústavnost zákonů a jejich jednotlivých ustanovení, je prostě hrubý omyl, hrubý omyl zejména v českém ústavním systému. Ono je moc hezké, a mrzí mě, že to pan ministr nepřizná na férovku, ono je moc hezké ohánět se tím, že ve většině nebo v části evropských zemí ombudsman tuto pravomoc má, ale bylo by fér přiznat, že v těch zemích není individuální žaloba na zrušení zákona nebo podzákonného předpisu, pokud zasáhl do základních lidských práv a svobod. Vtip České republiky je v tom, že tady tuto pravomoc má každý. Pokud mu bylo skutečně uškozeno, pokud rozhodnutím orgánů veřejné moci a aplikací zákona došlo k situaci, kterým byla porušena jeho základní lidská práva a svobody, pak každý má právo nad konkrétním rozhodnutím, kterého se domáhá zrušení u Ústavního soudu, žádat zrušení příslušného protiústavního předpisu. Toto je nezvyklé.

Ve většině těch zemí, aspoň které já znám, které pan ministr tady citoval, tato pravomoc jednotlivých občanů není, a pak je někdy výjimečně nahrazována pravomocí veřejného ochránce práv, který když nashromáždí podnětů od občanů dostatek, dá návrh na zrušení, pokud ho nechtějí dávat politikové. Ale to, co my se snažíme zkonstruovat, je přece něco úplně obráceného. Neexistuje problém. Neexistuje problém! Není nikomu konkrétnímu zasahováno do jeho lidských práv a svobod! Jenom si někdo v krásné kanceláři v Brně vymyslí, že by ten problém mohl existovat, že kdybychom to náhodou takhle aplikovali, tak by možná mohlo dojít k porušení něčích základních práv a svobod. A to je to, co mě zlobí, protože to jsou přesně ti nositelé dobra, v mnoha směrech soustředění kolem dnešní veřejné ochránkyně práv, ale souhlasím s tím, že i kolem pana ministra bez portfeje, který je věrozvěstem těchto nositelů levicových dober a všech kolektivních práv, která snad existují. Ale tady se jedná o situaci, kdy nemáme konkrétní poškození, nemáme konkrétního člověka, kterému bylo zasaženo. Ombudsman se samozřejmě může obrátit na Parlament, jak už bylo mnohokrát řečeno, například ve zpravodajské zprávě paní zpravodajky, aby 40 poslanců, aby 15 senátorů, případně prezident republiky takový návrh podali, může se dokonce k návrhům přidávat, ale to nestačí. Je třeba ta dobra ještě začít šířit z kanceláře v Brně. A to je věc, se kterou já zásadně nesouhlasím bez ohledu na to, jak je úřad veřejného ochránce práv obsazen a jestli dnešní veřejnou ochránkyně práv pokládám za příliš aktivistickou, nebo příliš málo aktivistickou. Prostě ta samotná myšlenka, že vymýšlí a mimo Parlament dochází přes soudní soustavu k páchání nových a nových dober, mi připadá velmi, ale velmi pochybená.

Není pravda, jak říkala veřejná ochránkyně práv, že ochránce doporučuje. Ochránce dává konkrétní žalobu, konkrétní návrh. To není žádné doporučení. Ano, nemá rozhodující slovo, ale o jeho návrhu musí být nějakým způsobem rozhodnuto a tím návrhem nějaké řízení iniciuje a musí to být právě řízení v těch věcech, ve kterých nejsou konkrétní případy a konkrétní pochybení.

To samé se bohužel týká té actio popularis - veřejné žaloby. Dobře víte, že země, které si to vyzkoušely, si dneska, pokud jsou to ochotny přiznat, rvou vlasy nad tím, co dopustily v těchto veřejných žalobách, a jenom zoufají, jakým způsobem by z toho zase mohly zpátky vycouvat, pokud je ochota tu debatu vážně vést. Zase se jedná o případy, kdy - zejména v otázce diskriminace - nemám žádného poškozeného, nemám nikoho, kdo by si mohl jít stěžovat, aspoň teď si chodí stěžovat ti provokatéři, kteří provokovali jednotlivé nájemce, jestli jim pronajmou, nebo nepronajmou byt, ale je tam nějaký konkrétní poškozený, ale vymyslí se obecná teze, obecné dobro, na základě toho budou - a teď přesně nevíme kdo všechno - mluví se o právních předpisech, ale možná že to také nebudou právní předpisy, možná že to budou, že budeme mít za chvilku žaloby na škodlivost jídel, na škodlivost kouření, že ano, třeba například ve Spojených státech velmi oblíbená žaloba, kde myslím, že opravdu demokraté, kteří ji kdysi připustili, jsou dneska z toho zcela nešťastní. Ale budeme mít případy dalších absurdit, které dneska známe právě z toho pojetí Spojených států. Jsou to přesně ty typy věcí, které nemáme připouštět.

Soudy mají rozhodovat individuální spory. Už ta skutečnost, že náš Ústavní soud má vysokou míru abstraktního přezkumu ústavnosti na základě návrhů poslanců a senátorů, že se poměrně hojně začalo zejména za minulé opozice tohoto využívat a připustili jsme, že Ústavní soud říká "30 korun poplatek je ještě dobrý, ale 45 už je moc", se mi zdá vysoce pochybená. Ale jestli sem do toho začneme v nekonkrétních případech pouštět ještě další a další aktivisty, jakkoliv to můžou myslet dobře, pak říkám, že je možná lepší tenhle dům zavřít a nechat ochránce práv, ať si spolu s Ústavním soudem určuje, jaké jsou meze ochrany základních práv a svobod, protože přece Listinu máme napsanou, ta je hotová a už se bude vykládat jenom podle ní.

Navrhuji, abychom ten návrh zákona vrátili vládě k přepracování. Vím, že jsou tam části, které jsou technické a rozumné, ale obě ty zásadní části, které jsem se pokoušel rozebírat, pokládám za natolik chybné, že nevěřím tomu, že by bylo možné je ve výborech přepracovat. Respektive nevěřím tomu, že by dávalo smysl z výborů pouštět návrh, který ty obě podstatné části v sobě nebude skrývat.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendovi. A nyní nejprve s faktickou poznámkou pan poslanec Martin Komárek, po něm s přednostním právem pan předseda Mihola, po něm pan poslanec Fiedler. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Martin Komárek: Děkuju, pane předsedající. Dámy a pánové, mně bude stačit faktická poznámka k tomu, abych řekl, že podle mě je nelogické, když takový návrh chceme zamítnout v prvním čtení s poukazem na to, že suverénem je Sněmovna a měla by rozhodovat všechno. My de facto říkáme, že Sněmovna není schopna ve výborech posoudit nějaký návrh zákona. To je nelogičnost. A pak co se týče věcné podstaty, já se domnívám, že v naší zemi je tolik uražených a ponížených, částečně naší vinou, dámy a pánové, že skutečně potřebují zastání. A ombudsman, pokud bude schopen vykonávat úřad podle nejlepšího vědomí a svědomí, nám v tom pomáhá. Že nám pomáhá v nápravě škod na celkovém stavu naší společnosti.

Čili já osobně se domnívám, že rozšíření pravomocí by mohla být dobrá cesta. Jsem si naprosto jist, že tato ctěná Sněmovna dokáže posoudit, které ty pravomoci má ombudsmanovi přiřknout, a tedy je podle mě naprosto jasné, že bychom zákon měli posuzovat ve výborech. Koneckonců zavedli jsme si garanční výbory, já myslím, že jsme k tomu kompetentní. Nebuďme tak sebemrskačští - to je jazykolam, ten sem si dal sebemrskačsky za trest. Nebuďme tak sebemrskačští, jako říká tady Marek Benda prostřednictvím pana předsedajícího, že to prostě nedokážeme. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Komárkovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Benda, po něm pan poslanec Lank. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marek Benda: Děkuji. Já to nerad dělám, že pana kolegu Komárka poučuji o jednacím řádu, protože to je samozřejmě nefér, jestli se ho učím dvacet let a on je tady rok. Ale první čtení je přesně od toho, abychom posoudili, jestli ten návrh zákona má smysl, nebo nemá smysl. A teprve když usoudíme, že má smysl a že ho chceme, pak má cenu, abychom ho projednávali ve výborech a dělali případné opravy.

Já jsem navrhl vrácení k přepracování vládě, protože jsem říkal, jsou tam technické věci, které problém netvoří. Ale obě základní myšlenky pokládám za špatné a chybné. Jestli jste připraven vystoupit a říct obě základní myšlenky jsou správné a dobré a chci je mít ve výborech, pak se mnou polemizujte. Ale nepolemizujte se mnou o tom, že jsem prohlašoval tuto Sněmovnu za nesvéprávnou. To já bych si opravdu nikdy nedovolil. Věřím, že je svéprávná, a věřím, že je svéprávná i v prvním čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendovi za jeho optimistická slova na adresu Sněmovny. S další faktickou poznámkou pan poslanec Martin Lank, po něm pan poslanec Komárek.

 

Poslanec Martin Lank: Krásné odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já budu velice stručný, takže mně bohatě ta faktická poznámka bude stačit.

Já si to prostě neodpustím. Když jsem sledoval poslední akci úřadu ombudsmana s agenty provokatéry při pronajímání bytů, tak jsem si říkal: Sakra, já si přece ten byt, když bude patřit mně, tak si můžu nájemníka vybrat podle toho, koho já chci. A s odpuštěním mi do toho přece nebude nikdo kecat. V téhle situaci a poté, co tohle se stalo, tak hlasovat tady o rozšíření pravomocí ombudsmana se mi, upřímně řečeno, vůbec nechce. A když budu ještě upřímnější, tak bych mnohem radši ombudsmanovi sebral i ty pravomoci, které teď má. (Potlesk z lavic Úsvitu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Lankovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Martin Komárek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Komárek: Děkuju, pane předsedající. Dámy a pánové, já jsem samozřejmě dalek toho, abych poučoval kolegu Marka Bendu, kterého si velmi vážím. Leč chápu, že někdo, kdo celý život sedí v této ctěné Sněmovně, ztratil schopnost poslouchat. A Marek Benda neslyšel, co jsem říkal. Já jsem nijak nezpochybňoval jeho možnost navrhnout vrácení vládě. Já jsem prostě jenom říkal, že věřím, že tato Sněmovna je schopna ve výborech tyto pravomoci, rozšíření pravomocí posoudit, zákony případně předělat, tedy že není nutno vracet zákon vládě.

Já samozřejmě jednací řád znám. On člověk nemusí dvacet let, tedy vlastně od své vysoké školy, dělat politika, aby si přečetl takhle jednoduchý zákon. Prostě jsem jenom vyslovil názor, že tato ctěná Sněmovna se s tím dokáže vypořádat sama prací ve výborech. My třeba teď nedokážeme jednoznačně odpovědět v prvním čtení, zda je všechno ústavně konformní. Já prostě říkám, že se s tím dokážeme vyrovnat. Máme na to poměrně dlouhou lhůtu a výborům já věřím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Komárkovi. Nyní s přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL, pan poslanec Mihola. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážení kolegové, rád bych se vyjádřil k rozšíření pravomoci ombudsmanky. Ve svém vystoupení bych chtěl poukázat mimo jiné na nekoncepčnost vývoje celého úřadu ombudsmana od roku 2000. A potom také několik poznámek mám k vlastnímu textu, k vlastnímu návrhu.

Ombudsman byl původně zamýšlen jako malý úřad, který měl občanovi pomáhat v boji s byrokracií. Nyní jde o úřad, který má čtyři odbory s 15 odděleními, celkem 119 tabulkových míst zaměstnanců, z toho 73 právníků. Postupně bylo úkolem mediovat bez jakýchkoli výkonných kompetencí spor mezi občanem a úřadem. Od roku 2006 je ochránce národním preventivním mechanismem proti mučení a špatnému zacházení. Od té doby pokračuje trend, že v případě potřeby na základě mezinárodních závazků ke zřízení nového úřadu se tímto pověřuje ombudsman. Jedním z důvodů nepochybně byl i étos a osobnost pana doktora Otakara Motejla. V roce 2008 získal ochránce zvláštní oprávnění v oblasti státní správy, soudnictví - právo navrhovat zahájení kárných řízení proti předsedům a místopředsedům soudu v případě, že porušují povinnosti spojené s výkonem jejich funkcí. Schválením antidiskriminačního zákona v roce 2009 se ochránce stal orgánem pomáhajícím obětem diskriminace. Od začátku roku 2012 může ombudsman podat žalobu na ochranu veřejného zájmu, což do té doby mohl podat pouze nejvyšší státní zástupce.

Nyní je diskutována možnost podání žaloby v civilních věcech. Přitom pokud by chtěl být ombudsman aktivistický, není při podávání žaloby omezen pouze na důvody uváděné v antidiskriminačním zákoně, ale pouze tím, zda v určitém případě shledá nerovné zacházení s vhodně zvoleným tzv. komparátorem.

Nyní k samotnému textu navrhovaného zákona.

Důvodová zpráva mlží, neboť tvrdí, že posiluje pozice ombudsmana jako mediátora, přitom ale mediační princip opouští. Principem mediace totiž je, že mediátor není vybaven žádnými pravomocemi, zatímco pravomoci ombudsmana jsou opakovaně posilovány. Důvodová zpráva na mnoha případech ukazuje, jak různé kompetence mají podobné instituce v zahraničí, aniž by zároveň uváděla, zda tyto zahraniční instituce také disponují tak širokou působností, jako je tomu v případě českého ombudsmana. Zahraniční příklady jsou vybírány navíc selektivně.

Hovoří se o tom, že ombudsman dostane novou pravomoc podávat žalobu v oblasti rovného zacházení, kdy jeho omezením bude pouze tzv. veřejný zájem. Tento veřejný zájem bude ale definovat pouze ombudsman. Možnost soudu přezkoumat důvodnost veřejného zájmu je minimální, neboť podaná žaloba se bude vždy alespoň minimálně nějakého veřejného zájmu dotýkat. Podstatné je, že zákon svěřuje ombudsmanovi tuto novou pravomoc mnohem širší, než jak je to prezentováno navenek. Ombudsman bude moci kromě podání žaloby také vstoupit do řízení jiných žalobců a v těchto řízeních potom také pokračovat a podávat řádné i mimořádné opravné prostředky zcela nezávisle na vůli původních žalobců, tedy i přes jejich odpor, nebo když se oni sami rozhodnou řízení ukončit. Podobnou pravomocí nově disponovalo pouze státní zastupitelství, a to v přesně určených řízeních, ve kterých vystupovaly osoby znevýhodněné a státní zástupci zde měli hájit jejich práva.

Ombudsmanovi jsou přidávány i pravomoci k podání dalších tří typů žalob v oblasti správního soudnictví. Změna soudního řádu správního... Jsou to body 2, 3, 4 na straně 7 a další. Je zde rušeno jeho omezení při podávání správních žalob. Zatímco dosud tak mohl učinit pouze tehdy, pokud soudu prokázal, že je dán závažný veřejný zájem, nově bude stačit, pokud na podání žaloby jednostranně shledá závažný veřejný zájem. Ombudsman se tedy tak opět snaží srovnat s nejvyšším státním zástupcem.

V roce 2015 se tedy cestou dílčích změn bez důkladnější parlamentní rozpravy objevil jako deus ex machina ombudsman, který může cestou doporučení přinutit správní úřad, aby konal určitým směrem, nebo podat žalobu na nečinnost správního orgánu, pokud jeho návrhy nepřijme; cestou správní žaloby napadnout konání správního úřadu, se kterým nesouhlasí. Nově bude moci podávat žaloby i v civilních věcech nebo vstupovat do civilních žalob podaných jinými osobami, potažmo podávat Ústavnímu soudu návrhy na zrušení zákona. De facto se v Brně zřizuje civilní prokuratura nebo třetí monokratická komora parlamentu s výkonnými pravomocemi. Nezbývá než doufat, že tento monokratický orgán podřízený Poslanecké sněmovně bude se svěřenými kompetencemi, které nově nepřímo zahrnují mj. kontrolu legislativní činnosti Poslanecké sněmovny, nakládat rozumně a že tuto funkci bude vykonávat vždy i v budoucnu osoba moudrá a uvážlivá.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu předsedovi Miholovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Karel Fiedler. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Dobré odpoledne, kolegyně a kolegové. Děkuji za slovo, pane předsedající. Já nebudu tak dlouhý jako mí předřečníci, protože řada argumentů a názorů k projednávanému bodu již tady zazněla.

Když tady hovořil předřečník, tuším to byl kolega poslanec Benda, najel jsem si na stránky veřejného ochránce práv. Přečtu z nich jednu větu: "Ochránce může vést nezávislá šetření, ale nemůže nahrazovat činnost orgánů státní správy a nemůže rušit nebo měnit jejich rozhodnutí." To si myslím, že je dost podstatná věta, kterou má úřad ombudsmana dnes na svých internetových stránkách.

Zazněly tady další připomínky a výhrady. Já se zmíním jen k jedné věci. Případ šátků. To nebyla lidská práva. To byla pouhá ideologie. A nevím, jaké vy, kolegové a kolegyně, tedy obráceně, nejdříve kolegyně a potom kolegové, dostáváte e-maily od občanů, k čemu jste vyzýváni, nabádáni, protože my tady zastupujeme občany naší republiky, naší země. Já jsem dostal - nevím, jestli říct mnoho, řekněme dostatek mailů, které vyzývaly k tomu, aby kompetence ombudsmana nebyly zvýšeny. Nedostal jsem jediný, který by byl pro tento návrh, z řad občanů. A protože jsme tady proto, abychom zastupovali názory občanů, tak už jen připomenu, že při minulém projednávání tohoto bodu, které bylo přerušeno, jsem také navrhl zamítnutí tohoto zákona v prvním čtení.

K diskusi na téma, jestli ho zamítnout, nebo jestli ho vrátit k přepracování, vrátit do výborů. Myslím, že tato Poslanecká sněmovna má nemálo výtek vůči své činnosti za to, jak vypadají zákony, které opouštějí naši Sněmovnu. Projednávali jsme služební zákon, což byla smršť pozměňovacích zákonů. Čeká nás to zítra s energetickým zákonem. Myslím, že i v tomto případě by se mohlo stát, že počet pozměňovacích návrhů nebude asi tak velký, doufám ale, že bude dostatečný na to, aby vytvořil další změť. A já myslím, že bychom si měli i vytvořit časový prostor k tomu, abychom se mohli kvalitně a odpovědně věnovat těm zákonům, které projednáváme, které byly kvalitně zpracovány, a ne abychom tady řešili jejich totální přepracování. Z toho důvodu připomínám, že jsem také podal návrh na zamítnutí v prvním čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslanci Fiedlerovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Štěpán Stupčuk. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Štěpán Stupčuk: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, ač jsem si vědom, že to je vládní návrh zákona, tak jako koaliční poslanec tady chci jasně deklarovat, že jsem připraven podporovat tento návrh zákona za předpokladu, že nebude obsahovat rozšíření pravomoci ombudsmana na podávání návrhů na zrušení zákona. Mně to vadí jako právníkovi, já to považuji za ústavněprávní exces. Kolegové po pravici tady velice správně argumentovali. Pokud se podíváme na jednotlivý výčet subjektů, které jsou legitimovány aktivně k podávání takových návrhů, tak musím pouze podotknout, že jsme zapomněli v tom výčtu na činnost obecných soudů, protože činnost obecných soudů je to těžiště v naší demokratické společnosti a v našem právním řádu, které zajišťuje ochranu všech práv občanů České republiky. To znamená, my tím zcela popřeme ten stávající fungující princip, že obecné soudy mohou přerušit řízení, které je zahájeno na návrh navrhovatele, jak správně kolega, prostřednictvím pana předsedajícího, Benda říkal - kdokoli u nás může podat žalobu. A je to ten soud, který může na základě vlastního rozhodnutí dospět k závěru a jako předběžnou otázku si posoudit, jestli je tam ten předpoklad, že taková právní norma, kterou má aplikovat na daný konkrétní příklad, je v rozporu s Ústavou. V takovém případě se přeruší řízení a soud podá příslušný návrh na Ústavní soud. To je postup, který je správný.

Co se stane teď? Takže my vedle soudu postavíme ombudsmana. Já jenom podotýkám, že teď chvíli budu mluvit o tom, kdo je soudce. Soudce je člověk, který vystuduje právnickou fakultu, musí dále tři roky podstoupit v rámci justičního čekatelství praxi u soudu, u různých soudů, a na závěr složit, řekl bych, dneska už i extrémně těžké zkoušky. Když se podíváte na proces výběru ombudsmana, tak tam nic takového jako samozřejmost nenalézáme. Takže první otázka, která se nabízí, je, kdo bude jako předběžnou otázku u ombudsmana a na základě jaké osobní kvalifikace posuzovat onu protiústavnost. Já na to žádnou odpověď prostě nenalézám. A naopak mě to utvrzuje v tom, že stávající stav ve výčtu subjektů, které jsou oprávněny podávat takovéto návrhy, je správný.

Když se podíváme do historie, proč vznikal ombudsman, bylo to ve Švédsku kolem roku 1809, učili jsme se to my právníci na všech fakultách, tak víme, jaký je původ a historie této instituce. My přece víme, že ona primárně vznikala jako takový kamarád občanů proti moci výkonné. Tam, kde prostě bylo nespravedlivě správním aktem nebo jinou formální či neformální činností aplikováno právo mocí výkonnou, tak tam ombudsman měl přece být tím, kdo měl na to poukázat a ukázat občanovi, jak se v té právní spletitosti má bránit. A to je v pořádku, tak tomu prostě má být a to je význam ombudsmana. Ústavněprávně stavět ombudsmana do role, když nebude pomocným hlídacím psem vedle moci soudní, tedy moci výkonné, a bude dokonce stavěn do role, kdy bude hlídat nás zákonodárce, tak to je ústavněprávní exces! To je za hranou současného ústavního založení, prostě rozvržení moci, rovnováhy apod. Když se podíváme, proč má skupina poslanců, 40 poslanců, možnost podávat ústavní stížnost nebo návrh na zrušení zákona? No protože se tím chrání a naplňuje onen princip ochrany parlamentní menšiny, aby parlamentní většina nemohla přijmout takový zákon, který by byl protiústavní a který by mohl trvale měnit pravidla hry! A to má zatraceně velkou hodnotu a svůj zatraceně velký význam! Takže 40 poslanců, kteří mají toto oprávnění pro ochranu takovéhoto ústavního principu, bude najednou prostě loženo do stejné úrovně jako jeden ombudsman. Chápete, já se v tuhle chvíli snažím argumentovat ad absurdum a říkám to mj. i proto, abych se možná dozvěděl něco více o důvodech, které mají vést k takovéto podle mého závažné legislativní změně. Obdobně je tomu u senátorů. Opět to má sloužit k ochraně momentální parlamentní většiny. A prezident je tam proto, že on je aktivní účastník na legislativním procesu, tak je logické, že on má toto oprávnění také.

Tak já bych prosil pod, nechci říct tíhou, ale na základě tedy, troufám si říct, argumentů, které jsem zde uvedl, aby mi někdo opravdu vysvětlil jako třeba i malému dítěti, proč tedy tohle máme schvalovat, proč má mít ombudsman nově takovouto pravomoc. Nic v tom zbytku, tam já jsem na rozdíl od kolegů na pravici připraven o tom diskutovat ve výborech a pokusit se o příslušnou legislativní změnu, ale tvrdě se ohrazuji tedy proti tomu, aby ombudsman měl takovéto oprávnění!

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD a některých poslanců po pravici.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu kolegovi Stupčukovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Blažek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Blažek: Dobrý den. Já pro tento návrh zákona nebudu a vezmu to trošku z jiné strany proč.

Víte, ono je mi ctí být v rozporu třeba s panem ministrem Dienstbierem. Nikoliv proto, že by mě to nějak osobně bavilo, ale tam je krásně vidět to dvojí vidění světa. To první vidění světa, které zastávám já, je to, že bychom měli občany vychovávat tak, aby byli schopní a zvyklí starat se sami o sebe. Toto je jeden z dalších návrhů, který směřuje k tomu, že občané, kterým tento stát umožňuje od bezplatných soudních žalob, bezplatných ústavních stížností, aby v zásadě mohli sedět doma, a vždycky se najde někdo, kdo se o ně postará. Já si myslím, že i z výchovných důvodů je špatné přijímat další a další pečovatelská ustanovení, kdy se někdo stará o nějakou určitou skupinu obyvatelstva. A v tomto bych si to dovolil pojmenovat - a je to neosobní, je to určité stanovisko, řekněme, hodně levicové, dovolím si říci, které má pan ministr Dienstbier, a to svoje bych nazval jako liberální. Tam se to prostě pohybuje. Ale já si skutečně nemyslím, že je správné, abychom v zásadě přijímali další a další ustanovení, aby si lidé odvykli starat se o svoje práva. Naopak, oni si musí zvykat se o ta práva brát sami v situacích, které život přinese.

Druhá námitka, která je, asi už tady byla řečena, je samozřejmě přetíženost soudů, zejména soudu Ústavního. Já jsem měl tu možnost, nebyl jsem sám, před - asi to byl rok, možná kolega Tejc si vzpomene lépe, kdy jsme navštívili Ústavní soud. Byla tam debata se všemi ústavními soudci o těchto navrhovaných opatřeních a zazněla tam dvě fakta. To první je známé - přetíženost Ústavního soudu, a to druhé je známé méně, a to je to, že již dnes Kancelář ombudsmana nebo ombudsman může vystupovat jako vedlejší účastník v těch řízeních, která uzná za vhodné, teď to trošku zjednodušuji, a to právo téměř nebylo za tu dobu, kdy ten úřad existuje, téměř vůbec využíváno. To znamená, ačkoliv už ombudsman mohl k Ústavnímu soudu, tak tuhle možnost téměř vůbec nevyužíval.

Pokud jde o další důvod, to jsou žaloby ve veřejném zájmu, tam si myslím, že to je zase věc, která jde nad rámec toho, co jsem říkal za prvé, a myslím si, že také je to oprávnění, které systémově nepatří k ombudsmanovi, a možností, jak řešit tyhle otázky, už dnešní právní řád poskytuje dostatek.

A poslední, co chci říci, ono to možná mediálně se někdy vztahuje, že v současnosti ten úřad zastává třeba paní Šabatová a že námitky, které říkáme, jsou třeba kvůli ní. Já, a pan ministr spravedlnosti to ode mě ještě uslyší mockrát, až se budeme bavit třeba o státním zastupitelství, a to je moje oblíbená věta, členové ústavního výboru již ji znají, a to je Hamilton z Listu federalistů: V jakékoliv instituci, kterou vytváříme, které dáváme jakékoliv oprávnění, musíme počítat s hříšností lidí, kteří tu funkci budou zastávat, nikoliv s tím, že do úřadu se dostávají andělé. To je hluboká pravda, na základě které vznikla Ústava Spojených států a také proto existuje. To znamená, nejde teď o to, aby paní Šabatová třeba nemohla používat nějaké instituce nebo nějaké oprávnění. Já musím myslet na to, že v tom úřadě také mohou být jiní, kteří by tohle mohli zneužívat. Budete se mě ptát, jak zneužívat. Třeba pro svou osobní popularitu. Už to je zneužití. Ten, kdo bude dávat tyhle ústavní stížnosti, bude se určitým způsobem takzvaně brát za práva různých obyvatel, tak jednu věc má zajištěnu, a to je minimálně mediální pozornost. A já si myslím, že ombudsman má fungovat účinně, ale nemusí být nápadný. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Blažkovi. Dále se do obecné rozpravy hlásí pan předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Tak k těm dvěma věcem o rozšíření pravomoci ombudsmana. K té první už mnozí kolegové hovořili. A aby to nebylo tak, že poslanci jsou uraženi tím, že za 40 poslanců tu samou pravomoc má jeden jediný ombudsman a pak ta parlamentní menšina, že to je ochrana parlamentní menšiny, jak tady říkal před chvílí kolega, tak pak je prozíravost sociálních demokratů, že obsadili úřad ombudsmana svou stranickou nominací, a ať jsou ve většině, nebo v menšině, tak budou mít tu pravomoc také. Ale to není to nejdůležitější, co chci říct. To už tady zaznělo. Já se chci zastavit u otázky veřejných žalob.

Možná někdo říká, že je špatně, co paní ombudsmanka s tím najatým agentem či agendou nebo provokatérem udělala. Já myslím, že je to dobře v kontextu těch navrhovaných opatření. Reálně podle praktického výkladu a postupu a navržených opatření vládní koalice hrozí, a měli by poslouchat všichni majitelé soukromých prostor, že jim bude někdo jiný určovat, komu pronajmou své bydlení. Přímo v návrhu zákona v důvodové zprávě je napsáno, že důvodem pro veřejné žaloby je například přístup k bydlení. A já zastávám pevný názor, že soukromý vlastník si může ubytovat, koho chce, a stát mu do toho nemá mluvit. Opravdu ne! Nebavíme se o obecních bytech. To je jiný příběh, tam mají platit jiné metody, sociální hledisko a jiná. Proto jsou obecní, proto to tahle funguje a záleží na obcích, jak je obsazují. Ale tento pokus naší levice, která chce páchat dobro a obsazovat domy a byty soukromých vlastníků podle toho, jak uzná za vhodné, a když ne, tak na vás bude podána veřejná žaloba, to z toho návrhu přímo čiší!

Takže já jsem rád, že ta akce proběhla. A ptejte se vy sami sebe, zda byste byli pro to, aby vám někdo - ombudsman, magistrát, obecní úřad, Poslanecká sněmovna, vláda - určoval, koho a komu máte pronajmout své prostory. Já jsem tedy proti. A příště, když řekne vlastník, že tam nechce kuřáka, je to diskriminace? No v logice věci ano. Ale protože moderní levice říká, že kuřáci jsou špatní, tak to asi diskriminace není. Já vím, že je naprosto legitimní, když někdo řekne chci tam nekuřáka, protože když tam někdo bude kouřit, bude mi nějakým způsobem znehodnocovat můj majetek. Nebo tam chci takovou či onakou rodinu.

Vždycky bychom měli být opatrní, když stát chce páchat dobro. To je zase moje oblíbená věta.

Tento návrh je podle mě ještě nebezpečnější a mnohem nebezpečnější než to, že úřad ombudsmana může sám, samotný, nebo jeden ombudsman či jedna ombudsmanka, opravdu to není osobní, navrhovat zrušení zákona nebo části zákona. To není tak důležité jako to, že to je další útok na svobody soukromých vlastníků a soukromých majitelů. A to bychom neměli připustit. To se nedá předělat. To buď je, nebo není. Nevím, jak bychom mohli veřejné žaloby upravit ve výborech. Výčtovou metodou? Všichni ti antidiskriminační bojovníci budou proti. Tak nevím.

Já myslím, že je rozumné ten návrh zamítnout v prvém čtení, neztrácet čas a neznejisťovat soukromé vlastníky. Jsou tady vládní poslanci, kteří o sobě tvrdí a které rozčiluje, když říkám, že nám vládne levicová vláda. Tady máte šanci ukázat, že je to pravda a že to říkám neoprávněně, že aspoň někteří vládní poslanci nehlasují pro levicové či extrémně levicové návrhy. A já ho považuji za extrémně levicový.

Tak kde jste byli, vy ochránci svobod individuálních a soukromého vlastnictví? Mě koaliční smlouva v tomhle tom opravdu nezajímá. To hlasování je jednoduché. Kdo chce, aby stát říkal soukromým vlastníkům, koho má kde ubytovat, komu co má pronajmout, ten je pro. Kdo to nechce, je proti. (Potlesk ODS.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji předsedovi klubu ODS Zbyňkovi Stanjurovi. Dobré odpoledne, vážené paní kolegyně, páni kolegové. To byl poslední přihlášený v rozpravě. Ptám se, kdo se hlásí z místa. Nikoho nevidím, rozpravu končím.

Má pan ministr zájem o závěrečné slovo? Má. Paní zpravodajka? Také. Prosím, nejdříve pan ministr se závěrečným slovem. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, velmi rád budu reagovat na některé věci, které tady v rozpravě zazněly. Jak už jsem říkal ve svém úvodním vystoupení dnes k tomuto bodu, tak posílení pravomocí veřejného ochránce práv v obou dvou oblastech, jak v případě návrhu na rušení zákonů Ústavního soudu pro protiústavnost, tak i ta žaloba ve veřejném zájmu u diskriminace, vyplývá z vládního prohlášení. Předložením tohoto návrhu zákona vláda plní své vládní prohlášení.

Co se týče debaty o žalobě ve veřejném zájmu na ochranu před diskriminací, tak já bych chtěl zdůraznit, že toto vůbec nerozšiřuje okruh případů, kdy je takovou žalobu možno podat. V tomto případě ovšem je potřeba podávat individuální žaloby podle dosavadního právního stavu. Nicméně věcně ve stejném rozsahu. Jinými slovy, pokud se někdo obává, že by například soudy mohly vyslovit, že došlo k diskriminačnímu jednání v oblasti bydlení, tak to se samozřejmě může stát už dnes, pokud ten, kdo se domnívá, že bylo diskriminačním způsobem zasaženo do jeho práv, takovou žalobu podá a u soudu uspěje.

To, že my navrhujeme dát veřejnému ochránci práv možnost podat žalobu ve veřejném zájmu v případech, kdy se to týká většího počtu osob, ale pouze na to, aby se ten, kdo tvrzeně diskriminuje, zdržel tohoto diskriminačního jednání, tak může být velmi efektivní i z hlediska zátěže pro české soudy a také z hlediska efektivní ochrany proti diskriminaci. Protože jedna takováto žaloba může vyřešit větší počet modelových případů, ke kterým může prakticky docházet. Ale věcný rozsah ochrany se nerozšiřuje, pouze procesně, dalo by se zjednodušeně říci.

Pan poslanec Benda tady řekl, že země, které zavedly možnost takovéto žaloby, toho trpce litují. Mě by zajímalo které země. Já bych tady mohl uvést případ Slovenska, které zavedlo možnost žaloby - antidiskriminační žaloby - ve veřejném zájmu dokonce takovým způsobem, že toto oprávnění, tuto aktivní legitimaci k podání žaloby dalo zákonem neziskovým organizacím, které mají jako předmět činnosti ochranu proti diskriminaci. Předpokládám, že kdybychom přišli s takovým návrhem, že by to tady vzbudilo ještě vášnivější debatu. A co se stalo na Slovensku? Za dobu účinnosti takovéto úpravy byly podány dvě takové žaloby, z nichž jedna byla u soudu úspěšná, jedna zatím nebyla pravomocně rozhodnuta. Už jenom z toho počtu je vidět, že žádného trpkého litování se na Slovensku nedočkali a že dokonce tento institut není nijak nadužíván. A jak jsem se snažil zdůvodnit, tak je rovněž efektivní.

Možná v té souvislosti tady zazněla ještě tzv. provokace ve vztahu k diskriminaci v bydlení. Já myslím, že pro pořádek je třeba říct, že asi není dobré čerpat informace ze serveru, který se snaží navozovat, že má cosi společného s parlamentem. Protože tato tzv. provokace nebyla vůbec organizována Kanceláři veřejného ochránce práv, ale neziskovou organizací. Kancelář veřejného ochránce práv se tam chovala, když byla požádána o stanovisko, důsledně v mezích zákona a pouze dala svůj právní názor na tu situaci. Takže doopravdy je potřeba vycházet z ověřených údajů, nebo se aspoň zeptat, jestli ta věc proběhla tak, jak je tvrzeno. Protože to se tady objevilo přinejmenším ve dvou vystoupeních.

A nyní k té druhé pravomoci, a to navrhovat rušení zákonů Ústavního soudu pro protiústavnost. Mě docela pobavilo, jak některá vystoupení tady byla protichůdná, konkrétně dvou zástupců Občanské demokratické strany, paní poslankyně Černochové a pana poslance Bendy, protože na jednu stranu jsme slyšeli, jaká je to hrůza, že 40 poslanců, respektive 17 senátorů a proti tomu jediný veřejný ochránce práv. A na druhé straně jsme slyšeli, že tu možnost má každý občan České republiky, každý jeden občan v souvislosti se svou kauzou, pokud vyčerpá jiné prostředky, jiné právní prostředky své ochrany. Kde je tedy ta hrůza, kterou vyvolává ta možnost, že by toto oprávnění měl jeden člověk, jedna osoba, která vykonává momentálně funkci veřejného ochránce práv?

Jak jsem tady uváděl, je to poměrně běžná pravomoc veřejného ochránce, pravděpodobně to tedy ústavní systémy zemí, které to zavedly, příliš nenarušuje. Koncem minulého týdne dokonce byla v Brně při příležitosti 15 let zřízení veřejného ochránce práv konference, kde bylo myslím osm ombudsmanů až na jednu výjimku ze zemí EU, kteří tam právě popisovali, jakým způsobem efektivně tato pravomoc přispěla k lepší ochraně práv lidí v jejich zemích.

Nicméně jak už jsem také říkal na začátku, myslím, že budeme mít ještě dost příležitostí v případě, že zákon bude postoupen, bude přikázán výborům k tomu, debatovat o smyslu a rozsahu pravomocí veřejného ochránce práv. Proto vás ještě jednou požádám, abyste propustili zákon do druhého čtení a přikázali příslušným výborům. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní paní zpravodajka. Vnímám přihlášku pana předsedy klubu ODS, ale už mimo rozpravu. Nyní musí paní zpravodajka s ohlášeným závěrečným slovem. Prosím, paní zpravodajko, máte slovo.

 

Poslankyně Markéta Adamová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, já bych jenom stručně shrnula, jak proběhlo jednání o tomto vládním návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, a zákony s ním související.

První čtení, které bylo zahájeno na schůzi 21. ledna 2015, bylo v obecné rozpravě přerušeno, a to tedy pro žádost o účast paní ombudsmanky Anny Šabatové. Na tomto jednání ale již do té doby padly dva návrhy na zamítnutí. Jeden jsem podávala přímo já a jeden pan kolega poslanec Karel Fiedler, který jej dnes zopakoval, a k tomuto návrhu ještě přibyl třetí návrh na zamítnutí, tedy jménem paní poslankyně Černochové za klub ODS. Dále ještě máme další návrh a to je na vrácení předkladateli k přepracování.

Zákon, jak již tady bylo mnohokrát zmíněno v celé té diskusi, se zaměřuje na dvě nové pravomoci pro veřejného ochránce práv. Jedním je oprávnění, které umožňuje ombudsmanovi podávat k Ústavnímu soudu návrh na zrušení zákona či jeho části, a druhé navrhované opatření je podání veřejné žaloby, tzv. actio popularis, v oblasti diskriminace.

Musíme se vypořádat s těmito návrhy, které, jak říkám, byly třikrát na zamítnutí a jeden na vrácení k přepracování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní zpravodajce. S přednostním právem se přihlásil ještě pan předseda klubu ODS. Potom bych se pustil do hlasování. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji. Abych komplexně posuzoval tu debatu, ne výčtově. Pan ministr zapomněl, že mnohé z těch výtek, které zněly z téhle strany, zněly i z téhle strany. Já vím, že se vám to nehodí a že neslyšíte, nebo děláte, že neslyšíte vystoupení vašich kolegů třeba z vaší vlastní politické strany, kteří věcně říkali to samé co pravice. Tak proč neřeknete těm kolegům, že jsou úplně vedle, jako moji kolegové, kteří podle vás jsou úplně vedle?

Já vám, pane ministře, položím úplně jednoduchou otázku a prosil bych odpověď ano, nebo ne. Nemusíte mě samozřejmě nikam (nesrozumitelné). Když mi neodpovíte, neodpovíte. Má soukromý vlastník právo pronajmout svůj prostor pro bydlení nebo podnikání, komu chce, nebo ne? To je jednoduchá otázka. Poprosil bych, abyste odpověděl ano, nebo ne bez dlouhých vývodů a filozofických úvah.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi klubu ODS. Myslím, že jsme rozpravu skončili, a budeme se zabývat tím, co přednesla paní zpravodajka. (Poslanec Stanjura mimo mikrofon: Můžete mi odpovědět?) Myslím si, že pan ministr nemusí odpovídat, je to jenom na jeho vůli, jestli chce, nebo nechce. Myslím, že pro otázky byla doba v rozpravě, ale to ponechávám samozřejmě na vůli těch, kteří mají právo přednosti podle zákona o jednacím řádu.

V tomto ohledu budeme hlasovat podle zákona o jednacím řádu nejdříve o návrhu, který přednesl pan poslanec Marek Benda, tak jak ho paní poslankyně Adamová zmínila, a to je návrh na vrácení navrhovateli k dopracování. Nejdřív vás všechny odhlásím, zagonguji, abych přivolal případně kolegy z předsálí. Požádám vás o novou registraci, prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami.

 

Jakmile se ustálí počet přihlášených, budeme hlasovat o návrhu pana poslance Marka Bendy, kterým bychom vrátili předložený návrh zákona navrhovateli k dopracování, a to v hlasování pořadové číslo 60, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro vrácení. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 60, z přítomných 155 pro 61, proti 47, návrh nebyl přijat.

 

Nyní se vypořádáme s návrhy, které padly v rozpravě, a to nejméně třikrát, a to je návrh na zamítnutí.

Je to hlasování pořadové číslo 61, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro zamítnutí tohoto návrhu zákona. Kdo je proti zamítnutí? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 61, z přítomných 157 pro 52, proti 51, ani tento návrh nebyl přijat.

 

Budeme tedy pokračovat, a to návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Podle novely zákona o jednacím řádu organizační výbor navrhl přikázat návrh k projednání petičnímu výboru, a to jako výboru garančnímu. Má někdo návrh na jiný garanční výbor? Není tomu tak. Je tomu tak, pan poslanec Schwarz. Prosím o klid, pan poslanec Schwarz předloží návrh. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Bronislav Schwarz: Dobrý podvečer, kolegyně, kolegové, pane místopředsedo. Čekal jsem ústavněprávní výbor. Nebyl, tak ho navrhuji. Prosím ústavněprávní výbor.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, je to protinávrh proti tomu, jak navrhl organizační výbor. Ještě někdo? Pan kolega Marek Benda ještě jiný garanční výbor. Jednáme jenom o garančních výborech. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Benda: Domnívám se, že nejednáme jenom o garančním výboru, ale opravte mě. My určíme garanční výbor, ale současně můžeme přikázat více výborům.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ale to jsem, pane poslanče, podle zákona o jednacím řádu chtěl navrhnout. Až rozhodneme garanční výbor, pak teprve podle zákona o jednacím řádu předkládáme návrhy k přikázání jiným výborům.

 

Poslanec Marek Benda: Pak se hlásím až později. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Věděl jsem, že budete znát tento text jednacího řádu.

 

Nyní rozhodneme nejdříve o protinávrhu, tzn., aby garančním výborem byl výbor ústavněprávní.

Rozhodneme v hlasování pořadové číslo 62, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 62, z přítomných 158 pro 123, proti 16. Garančním výborem se stal výbor ústavněprávní.

 

Nyní budeme jednat o návrzích, kterým dalším výborům chce Poslanecká sněmovna přikázat. Vzhledem k tomu, že organizační výbor navrhl přikázat petičnímu výboru, beru to jako hlasovatelný návrh, který byl předložen Sněmovně. Kdo dál? Pan kolega Marek Benda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Myslím si, že vzhledem k tomu, co zažíváme, říkal jsem, že to nebudu personifikovat, s veřejným ochráncem práv, že se to začíná stávat otázkou naší bezpečnosti, takže navrhuji, abychom to přikázali výboru pro obranu a bezpečnost. (Smích v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás požádám o upřesnění. Výbory máme odděleny. Řekněte který.

 

Poslanec Marek Benda: Zapomněl jsem, že jste ho stačil oddělit. Jenom pro bezpečnost. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, výboru pro bezpečnost. Pan předseda klubu TOP 09 Miroslav Kalousek jistě obohatí počet výborů. Prosím Sněmovnu o klid. Slovo má pan poslanec Miroslav Kalousek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: To upřesnění pana poslance Bendy mně přišlo silně diskriminační, takže navrhuji i výbor pro obranu. (Smích v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Paní poslankyně Jana Černochová jistě s nějakým návrhem dalšího výboru přichází. Prosím.

 

Poslankyně Jana Černochová: Jistě, pane místopředsedo. Tím, že jsem tady zmiňovala šátkovou aféru, myslím si, že určitě by k tomuto tématu rozšíření pravomocí paní ombudsmance měl co říct školský výbor.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Výbor pro vědu, vzdělání, mládež a tělovýchovu. (Hluk v sále.) Já jsem si to poznamenal. Petiční výbor, výbor pro obranu, výbor pro bezpečnost a výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.

Hlásila se paní poslankyně Maxová. S faktickou poznámkou, pane předsedo. Ještě paní poslankyně, než budete mít slovo, požádám opravdu Sněmovnu o klid! Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Radka Maxová: Děkuji. Já bych chtěla požádat Sněmovnu, aby přikázala tento tisk stálé komisi pro rodinu, rovné příležitosti a lidská práva. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, stálá komise, která je rozšiřující pro petiční výbor. Prosím, pan předseda klubu Pavel Kováčik.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedající, paní a pánové, ne, nebudu navrhovat přikázání zemědělskému výboru, jak slyším, považoval bych to za zhůvěřilost.

Já jenom chci upozornit, že v nedávné době, když jsme začali projednávat tuším energetický zákon, a přikázali jsme ho do mnoha výborů - samozřejmě s nejčistšími úmysly, že? - tak se pak ukázalo, že je to cesta, která vede k zesložitění procedury projednávání zákona. Já se obávám, že i tady by to bylo složitější a že výsledek by vůbec neodpovídal tomu, co si přejeme my, natožpak tomu, co si přejí občané. Já nebudu navrhovat žádné přikázání výboru, jen chci inzerovat, že poslanecký klub KSČM bude hlasovat pouze pro přikázání výboru petičnímu, kam to bezesporu patří. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura, potom předseda klubu TOP 09 Miroslav Kalousek, potom paní poslankyně Hnyková. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Nejdřív krátká reakce na předřečníka. Já tu souvislost úřadu ombudsmana a petičního výboru fakt nevidím. Já to tam nevidím. Já nevím, jestli ombudsmanka poslala petici petičnímu výboru, který to bude projednávat, ale klidně to podpořím v rámci dobrých vztahů uvnitř Poslanecké sněmovny.

Já chci navrhnout, abychom prodloužili lhůtu o 30 dnů, protože evidentně to bude projednávat (nesrozumitelné) pouze garanční výbor, a myslím, že je to rozumné. To znamená, dávám návrh na prodloužení lhůty na projednání ve výborech o 30 dnů.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak. Dobře, poznamenal jsem si to. To je problematické. S faktickou poznámkou - pane předsedo (Kalousku), jestli k faktické poznámce paní předsedkyni výboru petičního poslankyni Rujbrové dáte přednost? Prosím, paní předsedkyně, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzka Bebarová Rujbrová: Pane předsedající, pan poslanec Stanjura tady není tak dlouho. Buďte tak laskav a vyřiďte mu, že petiční výbor se tematikou ombudsmana zabýval od roku 1999, kdy příslušný zákon byl přijat. Projednává zprávy o činnosti ombudsmana, které předkládá Poslanecké sněmovně, projednává závěrečný účet a rozpočet úřadu ombudsmana a spolupracuje s ním ve všech lidskoprávních tématech, která jsou součástí jiných zpráv nebo návrhů zákonů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Prosím, nyní pan poslanec Kalousek, poté paní poslankyně Hnyková a poté pan poslanec Kubíček. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Promiňte, já už to nechci zdržovat. Jenom jsem chtěl uklidnit pana kolegu Kováčika, který tady vyjádřil obavu z toho, abychom hlasovali tak, jak si přejí občané. Já jsem přesvědčen, pane kolego prostřednictvím pana předsedajícího, že v tomto tématu si občané nepřejí vůbec nic, že je jim to úplně ukradené. Tady si něco přeje pan ministr Dienstbier, koalice mu to pouští v rámci nějaké solidarity, občané z opozice to chtějí zamítnout, protože to vidí jako zbytečné, a mimo zdi této instituce je to každému úplně jedno.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak to byl názor pana předsedy klubu TOP 09. Nyní paní poslankyně Hnyková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Dobré odpoledne, vážené kolegyně a kolegové. Já bych požádala, aby to bylo přiděleno i výboru pro sociální politiku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Výbor pro sociální politiku. Tak má vypadat příspěvek. Prosím, pan poslanec Kubíček.

 

Poslanec Roman Kubíček: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já navrhuji přidělení výboru kontrolnímu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Kterému výboru? Já jsem vás neslyšel. Kontrolní výbor, ano. Děkuji.

Jediný návrh, o kterém nemohu dát hlasovat, pan předseda klubu ODS mě asi vnímá, protože návrh na zkrácení lhůty k projednání lze předložit jenom v rozpravě a ten byl předložen mimo rozpravu. (V sále je velký hluk, různí poslanci něco vykřikují.) Ale i to je stejné podle zákona o jednacím řádu.

Prosím, pan poslanec Kalousek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji, pane předsedající. Procedura s počtem těchto návrhů se stala do té míry komplikovanou, že se o ní musíme poradit a zvážit to. Prosím o dvouhodinovou přestávku na poradu poslaneckého klubu. Děkuji. (Hluk v sále ještě zesiluje.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já tomu rozumím, ale věřte mi nebo ne, i když se diskutovala otázka, jestli lhůty k projednání mají být předmětem i jednání o přikázání výborům, Sněmovna k tomu nedospěla, čili my jsme to v jednacím řádu nechali v původním znění. Kdybyste požádal některého z ministrů, aby otevřel rozpravu, bylo by to jednodušší, protože já bych o tom rád nechal hlasovat, ale víte, že bych porušil jednací řád, a to ode mne určitě neočekáváte.

Ještě před přestávkou na poradu klubu TOP 09 předseda klubu ODS? Nechce, dobře.

V tom případě mi nezbývá nic jiného než vyhovět předsedovi klubu TOP 09 a přerušit jednání do 18.25 hodin. (Ozývají se výkřiky nesouhlasu.) Půl? Pardon, omlouvám se, to je vynikající. Takže 17.55 hodin. Já jsem vám rozuměl, že žádáte hodinu. (Hlasy ze sálu opravují, že žádost byla dvě hodiny.)

Omlouvám se panu poslanci Kalouskovi. Já jsem rozuměl opravdu hodinu. Pan kolega hovoří velmi potichu a v tom hluku jsem to přeslechl. Takže ano, děkuji.

Nezbývá mi nic jiného než - předtím, než přeruším schůzi a vyhlásím přestávku pro poradu klubu TOP 09, nechám ještě hovořit předsedy výborů, kteří svolávají své výbory či podvýbory, a potom oznámím zítřejší program schůze, abych vyhověl jednacímu řádu.

Slovo má pan kolega Tejc. Prosím.

 

Poslanec Jeroným Tejc: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, děkuji. Dovolím si požádat o to, aby se u klavíru sešli poslanci ústavněprávního výboru, jak jsme byli dohodnuti, po skončení schůze, což je právě teď. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Ještě pan ministr Dienstbier? Nechce. Pan předseda Kolovratník. (Poslanci se začínají rozcházet.) Ještě jsem nevyhlásil přestávku, vážené paní kolegyně a páni kolegové! Já ji samozřejmě vyhlásím, ale řekl jsem, až splním zákon o jednacím řádu, to znamená, až ohlásím zítřejší pořad jednání.

Pan předseda volební komise Martin Kolovratník. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Já moc děkuji. Kolegyně, kolegové, od volební komise vyhlašuji novou lhůtu na podávání návrhů na změny v orgánech Poslanecké sněmovny. Je to tradiční, pravidelně se opakující lhůta, takže nová lhůta na změny v orgánech je do tohoto pátku 3. dubna do 12 hodin. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi. Pan předseda klubu TOP 09 Miroslav Kalousek. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Prosím poslanecký klub teď hned v prostorách klubu. Aparát prosím o zajištění občerstvení, čeká nás dvouhodinová diskuse. (Smích v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pokud už nikdo nemá žádné organizační sdělení, tak předtím, než vyhlásím přestávku na poradu klubu TOP 09, oznamuji vám, že se sejdeme zítra v 9 hodin ráno a začínáme blokem bodů z třetího čtení. Tím jsou body 81, 82 a 84, dále bychom pokračovali bodem 67, 27 a 129, který byl dnes zařazen. Ostatní body budou podléhat případnému jednání zítra mezi 9 a 9.30.

Děkuji vám. Přeji vám hezký večer a končím dnešní jednací den.

 

(Jednání skončilo v 17.28 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.