Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jaroslava Jermanová)

17.
Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím právní úpravy rozpočtové odpovědnosti
/sněmovní tisk 413/ - prvé čtení

Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Děkuji. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, předkládaný návrh zákona je doprovodným zákonem k zákonu o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, který provádí ústavní zákon o rozpočtové odpovědnosti. Vedle snahy upevnit národní fiskální rámec komplexní návrh právní úpravy sleduje některé požadavky Paktu o stabilitě a růstu reformovaného v roce 2011. Příprava komplexní právní úpravy nicméně vychází z předpokladu, že provádění rozpočtové politiky a odpovědnost za ni spadá do kompetencí členských států Evropské unie. Návrh zároveň reaguje na povinnost řádně transponovat směrnici Rady č. 2011/85/EU ze dne 8. listopadu 2011 o požadavcích na rozpočtové rámce členských států do vnitrostátního právního řádu.

Předkládaným návrhem zákona se mění 19 právních předpisů, a to zejména v souvislosti se zavedením nových číselných fiskálních pravidel, uložením povinností veřejným institucím sestavovat návrh rozpočtu a střednědobý výhled rozpočtu a zveřejňovat je zřízením Národní rozpočtové rady a zejména volbou jejího předsedy a členů.

Navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s právními zásadami práva Evropské unie a přibližuje právní řád České republiky k ustanovením zakládajících smluv a k sekundárnímu právu Evropské unie. Vedle snahy upevnit národní fiskální rámec návrh zákona sleduje některé požadavky Paktu o stabilitě a růstu reformovaného v roce 2011 a transponuje do vnitrostátního právního řádu směrnici Rady č. 2011/85/EU o požadavcích na rozpočtové rámce členských států.

Členské státy se zavázaly uvést v účinnost právní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 31. 12. 2013. Česká republika v dané souvislosti obdržela od Evropské komise v lednu loňského roku tzv. formální upozornění ohledně neúplné implementace uvedené směrnice.

Účinnost zákona je navržena od 1. ledna 2016 s výjimkou změny zákona o rozpočtovém určení daní, u nichž je navrženo nabytí účinnosti dnem 1. ledna 2018.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A i nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení tohoto tisku a tím je pan poslanec Václav Votava. Prosím.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, budu velice stručný. Jedná se o změnový zákon, který promítá změny do 19 zákonů, a to právě v souvislosti s právní úpravou rozpočtové odpovědnosti. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: I já děkuji. A nyní otevírám obecnou rozpravu sloučenou pro všechny tři tisky, a to 411, 412 a 413.

Sloučená rozprava k bodům 15, 16 a 17
 

Jako první s přednostním právem pan poslanec Kalousek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, paní předsedající.

Vážené dámy, vážení pánové, když jsem slyšel úvodní řeč pana ministra financí, tak se přiznám, že jsem byl mírně dojat. Byl to totiž ten samý text, který mi úředníci Ministerstva financí psali v roce 2013 k návrhu ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti, který jsem sem v roce 2013 předkládal. K tomu návrhu, tak jak byl tenkrát předložen, ten text byl odpovídající. K tomu návrhu, který dnes máme k dispozici, je to úvodní slovo hořkým vtipem, když mluví o stabilizaci veřejných rozpočtů, o rozvoji, o odpovědnosti. Protože bohužel to jediné, co nám zůstalo, je to úvodní slovo, které zůstalo dva roky stejné, a název zákona o rozpočtové odpovědnosti. To všechno ostatní je úplně jiné, je to vykastrované a bylo by spravedlivé, kdyby ten název nebyl ústavní zákon o rozpočtové odpovědnosti, ale ústavní zákon o rozpočtové neodpovědnosti. Protože tím zákonem nám vláda neříká nic jiného, než že souhlasíme s tím, že dluh očištěný od dluhových rezerv by neměl být vyšší než 60 %. Do té doby nejsme připraveni dělat téměř nic. Na 55 % chceme dělat nějaká vágní prohlášení bez sankcí, a protože teď máme zhruba 43 % očištěných od těch rezerv, neříká ta vláda nic jiného, než že my se tady formálně hlásíme k nějakému názvu, kterému říkáme rozpočtová odpovědnost, a nepředstavujeme si pod tím nic jiného, než že zhruba půl bilionu - opakuji půl bilionu korun - si můžeme ještě dál půjčit na účet příštích generací, aniž bychom se z toho museli jakkoli zpovídat, nést za to jakékoli sankce nebo dělat jakákoli opatření. To je, prosím pěkně, zákon o rozpočtové neodpovědnosti. To není zákon o rozpočtové odpovědnosti.

Možná vás překvapím. Já se teď nebudu přít o to, co by podle mého názoru v ústavním zákoně mělo být. Vím, že řada z vás se o to bude snažit. Já bych si také přál, kdyby tam nebylo jen 55 %, kdyby tam bylo 45 % oranžová signální, 50 % oranžovo-červená sankce, 55 % už velký problém. Kdyby tam prostě byly ty postupné brzdy a pojistky. Tady nejsou žádné postupné brzdy a pojistky. To, co jsme kdysi předkládali my, byla snaha v určitém okamžiku začít brzdit, ale ne natvrdo. Brzdit. Aby se nestalo, že bychom narazili do té zdi. To, co předkládá pan ministr Babiš, je výzva k tomu, jet na plný plyn až do okamžiku, než to tím čumákem do té zdi narazit. S tím, že předpokládám, že v té době už nebudu ministr financí, takže mi to bude jedno.

To opravdu není norma, která by jakýmkoli způsobem nabádala vládu nebo Poslaneckou sněmovnu k rozpočtové odpovědnosti. Ale o to já se chci přít nechci. Já se nechci přít o 45 % nebo 50 %, o tom, zda tam má být, nebo nemá být takováto sankce. Já chci říci, že ústavní zákon o rozpočtové odpovědnosti, pokud by splňoval aspoň základní kritéria, tak by byl důležitým segmentem, ale jen segmentem, klíčových pravidel odpovědné rozpočtové politiky vlády. A klíčové pravidlo odpovědné rozpočtové politiky není jen dluh. Je to už také strukturální deficit. Ne náhodou fiskální smlouva, ke které se vláda přihlásila v hlavě III a v hlavě IV, sleduje tato dvě základní kritéria, strukturální deficit a výše dluhu, a sleduje především trendy, nikoli ten statický ukazatel. Šedesát procent, kdyby měla dnes Česká republika, tak je to pro ni hrozivé číslo, protože ve skutečnosti má 43. Šedesát procent kdyby dnes měla Itálie, tak je to pro ni fantastické číslo, protože ve skutečnosti má 110. Sklenice je buď poloprázdná, nebo poloplná a to statické číslo nám nic neříká o odpovědné rozpočtové politice vlády. To nám říkají ty trendy. Jestli se to zlepšuje, nebo jestli se to zhoršuje. Absolutní výše dluhu ve výši zhruba 43 %, když tak ať mě pan ministr opraví, hovořím o dluhu očištěném od dluhových rezerv, nikoli o nominálním dluhu, a ten se počítá pro účely fiskálního kompaktu, absolutní výše dluhu není dramatický problém pro Českou republiku. Ten je relativně v porovnání s řadou dalších zemí, dokonce i s Německem, relativně nízký. Absolutní problém je ten trend. A trend určuje ten druhý klíčový ukazatel, strukturální deficit. Jinými slovy, jestli se ta sklenice bude naplňovat, nebo jestli se naopak bude vyprazdňovat. To je to důležité.

My jsme, teď mluvím za poslance TOP 09, nabídli vládě, už to bude skoro rok, a nabídli jsme jí to poté, co se formálně přihlásila k fiskálnímu kompaktu, že pokud se k tomu fiskálnímu kompaktu nepřihlásí pouze formálně, ale přihlásí se k němu skutečně, tzn. že bude vážně brát hlavu III a IV, tedy ukazatel dluhu i ukazatel strukturálního deficitu, že jsme připraveni podpořit ratifikaci tohoto fiskálního kompaktu, ke kterému je potřeba ústavní většina, že jsme připraveni podpořit i zákon o rozpočtové odpovědnosti a že jsme připraveni podpořit každý návrh státního rozpočtu, který bude to přihlášení respektovat a který bude respektovat ono minimální doporučené snižování strukturálního deficitu o půl procenta ročně. Protože to je tempo, které nám zaručí, že bez ohledu na to, zda budeme mít v ústavním zákoně o rozpočtové odpovědnosti 55, 50 nebo kolik, tak to je tempo, které nám zaručí, že se do krizových oblastí nedostaneme, přičemž půl procenta ročně je velmi mírumilovný a vlídný požadavek.

Dovoluji si připomenout, že podle otevřených informací Ministerstva financí vlády v letech 2010 až 2013 snižovaly strukturální deficit průměrným tempem 1,4 % ročně, což je zhruba 60 miliard. Jestliže říkáme, že bychom měli snižovat strukturální deficit tempem 0,5 % ročně, mluvíme o 20 miliardách korun. Meziroční přírůstek při předpokládaném dvouprocentním růstu HDP je zhruba 23 až 25 miliard korun. Takže my tímto požadavkem dokonce ani nechceme po vládě, aby šetřila. My jen chceme, aby zbytečně nevyhazovala peníze, aby nezvyšovala výdaje. A když je nebude zvyšovat, tak meziroční přírůstek z HDP jí naprosto bezpečně zařídí onoho půl procenta, ke kterému se zaváže. Když se k tomu půl procentu zaváže, tak nám nehrozí, že se dostaneme k 55, 50 či 60. Budeme prostě snižovat strukturální deficit tempem půl procenta ročně.

Znovu opakuji, po čtyřech letech průběžného snižování strukturálního deficitu a ozdravování veřejných rozpočtů došlo k prudkému zhoršení v roce 2014 oproti roku 2013, a co hůř, k dalšímu zhoršení oproti roku 2015, takže v letošním roce máme strukturální deficit ve výši 1,8 %. Dobrá, 1,8 % strukturální deficit a 43 % dluhu je sice zbytečné zhoršení stavu veřejných rozpočtů a neodpovědnost, ale není to tragická a dramatická situace. A kdyby se vláda rozhodla pro odpovědnou rozpočtovou politiku snižování strukturálního deficitu o toho půl procenta ročně, tzn. že se rozhodne nešetřit, jak slibovala. Slibovala šetřit - to nechceme. Jen nezvyšovat výdaje, nevyhazovat peníze a 25 miliardami příjmů z vyššího meziročního růstu snižovat strukturální deficit, tak jsme za čtyři roky na vyrovnaných rozpočtech bez jakýchkoli sociálních otřesů. K tomuto když se vláda zaváže, může počítat s naší podporou všech těchto základních dokumentů. Ústavní zákon o rozpočtové odpovědnosti, ratifikace fiskálního kompaktu i rozpočtů, které budou respektovat tuto strategii bez ohledu na to, že výdajové, tedy politické, priority v těchto rozpočtech budou takové, že nám nebudou vyhovovat. Jde o vládní priority, opozice měla jiné priority. Ale pokud rozpočty budou splňovat onen základní požadavek, že následující rok bude strukturální deficit o půl procenta nižší než rok předcházející, tzn. že vláda sice nebude šetřit, ale nebude zvyšovat výdaje, pak může počítat s naší podporou u všech těchto dokumentů. Protože to je logická, srozumitelná a odpovědná finanční politika.

Pokud se k tomu vláda nebude chtít zavázat jak vůči Evropské komisi, tak vůči české veřejnosti, tak nemůže počítat s naší podporou Potěmkinových vesnic. My prostě nemůžeme podpořit vládní zákon o rozpočtové odpovědnosti, který se tak jmenuje, a ve skutečnosti je vládním návrhem zákona o rozpočtové neodpovědnosti. My nemůžeme podpořit ratifikaci fiskálního kompaktu, ke kterému se vláda formálně přihlásila, ale vyžádala si výjimku ze všech důležitých bodů toho fiskálního kompaktu, protože kromě hlavy III a IV už jsou tam jen formulace o rozpočtové odpovědnosti. Ale skutečné instrumenty rozpočtové odpovědnosti jsou obsaženy v té hlavě III a IV. Pak už tam nic jiného není než formulace typu "doufajíce", "chápajíce", "společně usilujíce".

Zrovna tak ty rozpočty. Těžko mohu říkat, že šetřím, a každý rok vyhodit o 40 miliard víc, jak máte v úmyslu. Takže pokud se zavážete skutečně naplnit to, co jste verbálně říkali, že chcete šetřit, pokud se skutečně přihlásíte nikoliv formálně, ale doopravdy k tomu, k čemu jste se přihlásili na úrovni Evropské unie, že chcete respektovat fiskální kompakt, tak není problém podpořit i tento zákon, jakkoliv je špatný. Protože jsme v situaci, kdy strukturální deficit je pro nás neskonale důležitější kritérium než absolutní výše dluhu, a kdybyste dodržovali toto kritérium, tak se nemůže stát, že dojde ke kritické situaci v otázce dluhu. Jiné státy jsou na tom jinak, proto jsou ve fiskálním kompaktu kritéria dvě. Pro nás je klíčový strukturální deficit. To je korektní nabídka opozičního klubu. A to je korektní nabídka klubu, kterému záleží na rozpočtové odpovědnosti. Když budete chtít doopravdy, nikoliv formálně naplnit to, k čemu se hlásíte, můžete počítat s naší podporou. Když se k tomu budete chtít hlásit pouze formálně a doopravdy budete chtít dělat něco jiného, tak nejenom že vám to nemůžeme podpořit, ale budeme dnes a denně upozorňovat na vaše pokrytectví.

Já děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Kalouskovi. Nyní s přednostním právem pan předseda Tomio Okamura. Připraví se pan kolega Klaška za předsedu klubu. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy, vážení pánové, já bych se rád vyjádřil jménem poslaneckého klubu Úsvit.

Dluhy obecně nejsou nic dobrého. Ekonomové by k tomu dodali, že není dluh jako dluh. Pokud si půjčím na rozumnou věc, tedy pokud půjčené peníze dobře investuji, pak může být dluh i správným krokem z potíží či startem k prosperitě. Platí ale také to, že dlouhodobé zadlužování je cestou do pekla. V debatě o dluhové brzdě je třeba vidět priority trochu jinak, než jak je nastavuje vláda, a o tom bych chtěl hovořit.

Zadlužení ve výši 55 % může, i nemusí být katastrofa podle toho, jak dlouho by trvalo. Platí samozřejmě, že čím déle, tím hůře. Protože rostou náklady na dluhovou službu a klesá bonita země na finančním trhu. Princip ústavní pojistky proti předlužení by měl podle našeho názoru v prvé řadě všechny vlády zavazovat k dlouhodobé vyrovnanosti rozpočtu a to tady chybí. Byť v současnosti je kvůli dosavadnímu neodpovědnému hospodaření vlád takový požadavek utopií, ovšem utopií, které by jednou měla být realitou.

Osobně vidím jako riziko schválení v uvozovkách bezproblémové ústavní míry zadlužení, kdy celkem logicky hrozí, že se hranice 55 % stane spíše standardem pro další zadlužování. To správné cílování by totiž mělo být podle mého názoru zcela opačné. Ideálem je přebytek, nebo alespoň nula a pouze ve zlých časech dluh podle akutní potřeby, nikoliv podle předem dané laťky. To je myslím už ten základní rozdíl v pohledu této vlády a v pohledu, který vidíme my, to znamená v pohledu na zdravé hospodaření. Ústava by měla proto deklarovat v prvé řadě povinnost vlád hospodařit s vyrovnaným rozpočtem a zavázat budoucí vlády, aby směřovaly k tomuto cíli. To nám tady v tomto návrhu prostě úplně chybí.

Další problémy skrývá i navazující zákon o rozpočtové odpovědnosti. Návrh o pravidlech rozpočtové odpovědnosti stanoví úsporná opatření, která neplatí v případech katastrof nebo finančních krizí, které jsou definovány poklesem HDP v posledních dvou letech. Takže tady mi také připadá, že to není zdaleka ideální, protože krize, tedy krize faktické, nikoliv krize podle ekonomických příruček, se mohou objevit ze dne na den. A dám konkrétní příklad. Kdyby například byla americká federální vláda limitována navrhovanými českými zákony, to znamená tím, co tady teď navrhuje vláda, nesměla by v roce 2008 schválit programy TARP, zachraňovat automobilky a proticyklicky vykrývat hospodářský propad. Těsně před vypuknutím krize reálná ekonomika v USA rostla. V roce 2007 o 2,2 %. To znamená, že podle tabulek by USA nebyly v ekonomické krizi a výjimka na vládní hospodaření by se tedy nemohla uplatnit.

To, co z toho plyne, je, že daleko lepší než zavazovat vládu konkrétními čísly, která nikdy nemohou reflektovat realitu života, je zavázat vlády všeobecně po vzoru konkrétně švýcarské ústavy. Ta v podstatě říká krátce ve třech bodech, že konfederace musí udržovat svoje příjmy a výdaje v rovnováze v průběhu času. Za druhé, pokud celkové výdaje federálního rozpočtu překročí strop ve smyslu ústavního zákona, je třeba kompenzovat tyto nadměrné výdaje úsporami, přičemž detaily budou specifikovány zákonem. A konečně za třetí, existují přitom některé typy výdajů, které jsou vyloučeny ze švýcarské dluhové brzdy. Jde především o zdravotní výdaje a dále výdaje spojené s pojištěním v nezaměstnanosti, které mají fungovat anticyklicky. Švýcarská dluhová brzda byla uzákoněna v roce 2003 a snížila růst veřejných výdajů z průměrné hodnoty 4,3 % na 2,6 %. V minulém desetiletí v roce 2004 stoupla sice hrubá zadluženost Švýcarska nejprve na 57,9 % HDP, poté v roce 2010 opět klesla na 42,1 %. A takového výsledku dosáhlo Švýcarsko mimo jiné právě díky své podobě takzvané dluhové brzdy. Cílem švýcarského systému je udržet celkové výdaje federální vlády relativně nezávisle na hospodářském cyklu tak, aby růst výdajů odrážel trendový dlouhodobý růst ekonomiky. Daňové příjmy pak mohou kolísat podle hospodářského cyklu, přičemž v tom případě není potřeba zvyšovat daně v době recese, a tudíž prohlubovat hospodářský pokles. A právě taková pružně nastavená dluhová brzda není procyklická, nezhoršuje průběh recese, naopak pomáhá recese vyrovnávat a dlouhodobě držet rozpočet na nejlepší možné úrovni. To by mělo být primárně naším cílem a cílem této vlády, a nikoliv držet formálně nějakou ústavou danou míru zadlužení. Tímto směrem se však vláda neubírá. Tímto moderním směrem z nejvyspělejších zemí světa.

Takže když to shrnu, my sice budeme za klub hnutí Úsvit hlasovat pro propuštění do druhého čtení, protože jsme to měli i v našem programu, že je potřeba prosadit ústavní dluhovou brzdu, nicméně naše výtky, a myslím, že jsou to docela zásadní výtky, jsem tady sdělil a budeme návrh dále diskutovat a pokoušet se navrhovat změny.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Okamurovi. Nyní pan poslanec Klaška v zastoupení předsedy klubu KDU-ČSL. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Klaška: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych shrnul dosavadní diskusi, jak ji sleduji poslední rok, ohledně rozpočtové odpovědnosti nebo tohoto tématu.

Mám za to, že nejde o to, zda být rozpočtově odpovědný, na to odpovídá v podstatě Evropská unie, jejímž jsme členským státem, a její směrnice, také nedávné zkušenosti s dluhovou krizí, ale jde více o to, jak být rozpočtově odpovědný. A o tom je také dnešní diskuse. Jak jsem sledoval tuto diskusi v posledním roce, tak může být, že má někdo mantru, že pokud nebude v zákoně, a to prosím v ústavním zákoně, pravidlo o dluhové brzdě, že při dosažení hranice veřejného dluhu 55 % HDP, který vyhlásí nezávislá Národní rozpočtová rada, musí vláda co nejdříve do 15 nebo do 30 dní předložit vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet. A je to pro něho natolik klíčové opatření, že nic jiného ani nebere. Nebo je to pro něho nepodstatné nebo málo podstatné.

Podle mého názoru jde ale v podstatě o opatření typu fiskální útes. A víme, jak taková řešení, která nabízí fiskální útes například v USA, dopadnou. Prostě vždycky dojde k nějaké dohodě, protože to je problém pro jakoukoliv vládu. Toto opatření tedy není účinné.

V tomto kontextu mi dovolte zmínit, že Česká republika nežije ve vakuu. Okolo je Evropa, zejména Evropská unie se svou snahou o restart hospodářského růstu, s jejími pilíři restartu hospodářského růstu, s jejím unijním právem, obchodními vztahy a vazbami, je tady globalizovaná ekonomika, mezinárodní vývoj, a toto všechno objektivně a každodenně ovlivňuje také Českou republiku.

Proto podle mého názoru není rozpočtová odpovědnost jenom ustanovení o dluhové brzdě, ale o více provázaných principech, stanovení příjmů na základě seriózní makroekonomické prognózy se stanoviskem výboru pro prognózy, ve kterém mají působit velmi erudovaní odborníci. Dále výdajové pravidlo s proticyklickým působením a účinkem, s projednáním s Národní rozpočtovou radou. Mimochodem, doporučuji velmi pozornosti toto výdajové pravidlo, v důvodové zprávě zejména box pět. Dále je tam nápravná složka jako polštář maximálně 2 % HDP pro rozdíl mezi plánovaným a skutečným hospodařením, pokud přijdou horší časy. Princip sektoru veřejných institucí. Nejde tedy jenom o státní rozpočet, jde o rozpočty dalších státních institucí, ale také zdravotních pojišťoven hospodařících s veřejným zdravotním pojištěním, veřejné vysoké školy atd. Je zde také princip Národní rozpočtové rady, nezávislého odborného orgánu působícího v oblasti fiskální rozpočtové politiky.

My nechceme být formální, nechceme vést jen diskusi. Chceme být rozpočtově odpovědní s primárním úkolem snižovat deficit až k vyrovnanému rozpočtu a pak snižovat stávající dluh a vytvářet rezervy na horší časy. Důležité podle nás tedy je být rozpočtově odpovědný bez odkladu, ale také zohledňovat hospodářský cyklus, současnou situaci národní ekonomiky, globální ekonomiky a nevzbuzovat nežádoucí šoky v ekonomice, a to proto, abychom se té hranici 55 % veřejného dluhu k HDP vůbec nepřiblížili. Znovu tedy opakuji, nejde o to, zda být rozpočtově odpovědný, ale jak být rozpočtově odpovědný.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: I já děkuji a nyní s přednostním právem pan místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedající, pane ministře, paní a pánové, dovolte mi dvě poznámky k tomuto tisku, k návrhu ústavního zákona.

Tvůrci se ani nepokusili zařadit nějak fakticky tento návrh ústavního zákona do logiky Ústavy. Pravděpodobně by musel přijít před hlavu pátou nebo šestou, případně za ni podle toho, jak by vnímali otázku České národní banky, respektive jak by pokračovali v tom, co je potřeba udělat z pohledu moci výkonné. To je čistě ústavní hodnocení. Budu v něm ještě pokračovat, než řeknu určité organizační opatření, respektive návrh, který by k tomu měl směřovat.

Na začátku našeho volebního období jsme neschválili vytvoření ústavní komise Poslanecké sněmovny, a nemáme tedy žádný orgán, který by byl zrcadlově připojen k tomu, abychom jednali s druhou komorou Parlamentu České republiky, se Senátem, o tom, jak dosáhnout shody v našem ústavním systému, abychom měnili, případně doplňovali Ústavu buď jednotlivými články Ústavy, nebo samostatnými ústavními zákony. To se nám vymstilo a myslím si, že to je trvalý deficit práce Poslanecké sněmovny. Nejde o to, že tady snad není ústavněprávní výbor, ten tady jistě je, ale jeho povinností je projednávat běžné zákony z pohledu náplně práce tohoto výboru a zabývat se tím, jakým způsobem respektují Ústavou daný systém. A když jsme jednali v podvýboru pro novelizaci Ústavy České republiky, tak vláda předložila ústy nebo dokumentem Jiřího Dienstbiera 11 návrhů na změnu a žádný takový návrh tam nebyl. Jiné návrhy, které vznikly při jednání podvýboru, těch bylo celkem 14, jeden tedy pocházel z toho rozpracovaného ústavního zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, tedy z té konkrétní ústavní změny a potom z toho vyplývajících dalších zákonů, a potom těch dalších 13 se týkalo různých odvětví, nebo různých částí Ústavy, a jenom péčí členů podvýboru vůbec se téma rozpočtové odpovědnosti dostalo bez jakéhokoliv zpracování na jednání podvýboru.

Z toho vyplývá, že spíše než bychom si vážili Ústavy České republiky a zacházeli s ní, s případnou její změnou, s odpovědností řádného hospodáře, a v tomto ohledu tedy řádného hospodáře i v oblasti práva, tak se k tomu chováme, jako že to lze přijmout ad hoc. Nejsem toho názoru, že je to možné. Jsem přesvědčen, a vůbec se nevyhýbám důkladné diskusi nad tímto návrhem ústavního zákona, jsem přesvědčen, že je potřeba, abychom tady jasně vymezili pravidla, jak dlouho je možné pracovat s deficitním hospodařením, jakým způsobem se od něj odpoutat a v jakých krocích sledovat to, aby jednotlivé složky státu, ale i samospráva podle Ústavy, která má svou možnost rozhodovat, respektovaly určitý finanční rámec. To je jistě věc, která každému odpovědnému hospodáři, ale i každému odpovědnému politikovi náleží.

Chci tedy říct, že diskuse nad tímto zákonem je jistě velmi důležitá. Nebudu se bránit tomu, aby - a myslím si, že to bude ve vystoupení mých kolegů z klubu Komunistické strany Čech a Moravy i z pohledu samotného textu ústavního zákona zřetelně řečeno - diskusi na toto téma, v tom samostatném ústavním zákonu. Ale na druhou stranu si troufnu říct, že bez toho, že by současně po postoupení tohoto zákona do druhého čtení, abychom nezřídili komisi pro Ústavu nebo pro novelizaci Ústavy, byť dočasnou, která by měla ukončit i v tomto volebním období určitou etapu té naší, promiňte mi to slovo pro někoho pejorativní, revize Ústavy, ale uvědomme si, naše Ústava platí 23 let a vlastně největší debata o jejím působení, o jejím fungování byla po desetiletém působení. Pamatuji si na ten poměrně obsáhlý seminář tehdy v Senátu, která hodnotila jednotlivá ustanovení Ústavy a kam se posunujeme v tom ústavním systému. Ale od té doby, promiňte mi, se používá spíše salámová metoda a ta se k Ústavě nikdy nehodí. A proto kromě toho, že chci vést velmi vážnou debatu na toto téma, a to nejen v ústavněprávním výboru, ale myslím si, že právě v komisi pro Ústavu, kterou by bylo potřeba, abychom zřídili společně se Senátem, protože Ústavu nemůžete schválit jenom tím, že máte prostou většinu nebo ústavní většinu v jedné komoře. Když se podívám na poměry po volbách do Poslanecké sněmovny, po volbách do Senátu, tak je evidentní, že třípětinovou většinu v Senátu budeme možná dávat dohromady mnohem složitějším způsobem než třípětinovou většinu v této komoře, když nabízí za určitých podmínek podporu tohoto ústavního zákona z jedné strany TOP 09, a my deklarujeme naši ochotu se té debaty zúčastnit, i když to není pro nás priorita, ale na druhou stranu si uvědomujeme, že není možné, aby Česká republika se vyvíjela způsobem, který povede k jakémusi finančnímu krachu. A v tomto ohledu také jako řádní hospodáři se chceme na takovém textu podílet.

Z mé strany vše. A jako doprovodné usnesení si dovolím navrhnout Poslanecké sněmovně, aby po jednání v prvém čtení o rozhodnutí o garančním výboru, o rozhodnutí o tom, jakým způsobem budeme postupovat, přijala doprovodné usnesení, případně to nechám, kdyby nebylo přijato, na příští jednání Poslanecké sněmovny, že Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky pro toto volební období zřizuje dočasnou komisi pro Ústavu České republiky.

Děkuji vám. (Potlesk zleva.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s přednostním právem pana poslance Stanjuru. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Než se vyjádřím k finanční ústavě, tak se chci vrátit ke svému předchozímu vystoupení k dani z tabáku, kdy jsem řekl, že všichni členové koalice hlasovali proti pozměňujícím návrhům. Není to pravda. Takže těm vládním poslancům, kteří před půl rokem hlasovali pro přijetí toho pozměňovacího návrhu, který jsem předkládal buď já, nebo pak kolega Fiedler, se tímto omlouvám. Nechal jsem se strhnout. Příště budu používat správnou formulaci téměř všichni vládní poslanci. Cítil jsem povinnost to říci.

Dostávám se k finanční ústavě, což je dlouhodobý politický cíl mé politické strany, Občanské demokratické strany. My jsme v minulém volebním období ve vládě prosadili a do Sněmovny jsme poslali návrh finanční ústavy. Kdo z vás bude mít zájem, najde to jako sněmovní tisk číslo 821 z minulého volebního období. Cílem bylo a je vytvořit závazná pravidla pro politickou reprezentaci, která zabrání nadměrnému zadlužování České republiky.

Musím říci, že v tom minulém volebním období jsme se poctivě snažili získat ústavní většinu, několik měsíců na Ministerstvu financí pracovala pracovní skupina, kde chodili zástupci všech poslaneckých klubů v minulém volebním období. Já jsem tam za svou politickou stranu chodil také. Vyjednávali jsme tam asi osm měsíců a zaregistrovali jsme a byli jsme připraveni připomínky a pozměňující návrhy opozice společně s nimi prosadit. Velká změna proti tomuto volebnímu období, kdy se vláda ani nepokusila, přitom my jsme měli dva opoziční kluby, v této Poslanecké sněmovně jsou čtyři opoziční kluby. My jsme v té době, aspoň na začátku, disponovali většinou 118 hlasů, vy máte 111, ale pořád to není 120.

V této chvíli můžeme reálně porovnat čtyři návrhy. Já se to pokusím udělat, aby bylo jasné, jak budeme postupovat a proč tak budeme postupovat.

První návrh je sněmovní tisk 821 z minulého volebního období. Druhý návrh podali kolegové z TOP 09 v tomto volebním období a je to sněmovní tisk číslo 24. Ten v zásadě obsahoval ty připomínky opozice, na které jsme byli připraveni přistoupit. Ten Sněmovna zamítla, pokud se nepletu, v prvém čtení. Třetí je návrh Ministerstva financí vedeného Andrejem Babišem, který odešel do meziresortního připomínkového řízení. Čtvrtý návrh je ten tisk, který dnes projednáváme, to znamená sněmovní tisk 411 a navazující sněmovní tisky 412 a 413.

Než provedu podrobné srovnání těch návrhů, tak musím říci, že mezi návrhem 3 a 4 je podstatný rozdíl. Je to absolutní vítězství sociálních demokratů nad hnutím ANO, protože ten návrh, který poslalo Ministerstvo financí do připomínkového řízení, sice neodpovídá nám, byla tam jinak stanovena hranice, nebyly tam postupné hranice, ale přesto aspoň zachoval dluhovou brzdu. To, co vláda nakonec přijala po připomínkovém řízení, je vlastně prázdný dokument. Zůstal nadpis. Nic jiného tam není. Já jsem se díval do Wordu, už jsem to zapomněl, ale mám pocit, že ten ústavní zákon má 900 slov, není tam nic kromě obecných formulací, je tam jedna číslovka 55 %. Takže gratuluji kolegům ze sociální demokracie, oni to nikdy nechtěli a dokázali si v této koaliční vládě prosadit svou. Já si pamatuji ty debaty, jak chodil dnešní ministr průmyslu a obchodu Mládek za sociální demokraty v minulém volebním období. Jediný důvod, proč to vlastně projednáváme, je ten, že ta eurohujerská vláda to bere jako povinnost, protože to je ve fiskálkompaktu, takže to předkládá vlastně z povinnosti a ne proto, že je o tom přesvědčená.

My budeme navrhovat ve druhém čtení pozměňující návrhy, které to vrátí zpátky ne do toho našeho návrhu, to bychom neuspěli, nebo možná také, ale do toho návrhu, který odešel z Ministerstva financí, protože návrh, pokud projde tak, jak byl na Ministerstvu financí, tak mohu slíbit za náš klub, že máte 16 hlasů, a to už se ta ústavní většina dá dosáhnout.

A teď vám zkusím na faktech dokumentovat vítězství sociálních demokratů. Já jim to neberu, je to jejich politický názor, je to jejich legitimní politický názor, ale je škoda, že ho v tak neztenčené míře prosadili v koalici. V zásadě celá ta finanční ústava, nebo jestli to budeme nazývat zákon o ústavní odpovědnosti, řeší tři věci: Národní rozpočtovou radu, dluhovou brzdu a hospodaření samospráv.

Nejjednodušší je národní rozpočtová rada. Ty čtyři návrhy se v zásadě neliší, když tak se liší jenom v detailu. V zásadě se říká, že budou sledovat hospodaření, jsou povinné materiály, ke kterým se budou vyjadřovat, složení 3 až 5 členů, o tom jsme debatovali, to je v zásadě jedno, bude je volit Poslanecká sněmovna, počet zaměstnanců se odhaduje mezi 10 a 15, malý úřad, náklady se odhadují někde mezi 20 a 50 mil. Kč. To znamená, že ty návrhy jsou v zásadě identické. Neříkám, že se tam nemůžeme přít o nějaký detail, ale v oblasti Národní rozpočtové rady vlastně politický spor neexistuje. A proč by také existoval? Ona v zásadě nemá žádné kompetence kromě toho, že se vyjadřuje povinně k některým materiálům.

Já teď přeskočím na to třetí a to je hospodaření měst a obcí. Sedí tady mnoho zkušených zástupců samospráv. Reálně hospodaření obcí, měst a krajů není rozpočtovým problémem České republiky. Prostě není. Za těch 25 let, co hospodaří obce a města, a za těch 15 let, co hospodaří kraje, je jejich dluh srovnatelný s jednoročním deficitem státního rozpočtu, plus minus. Tak to prostě je. Města, obce a kraje na rozdíl od státu své dluhy platí a buď je stabilizují, nebo je dokonce v posledních letech snižují. A všichni víme, že klíčovou položku v zadlužení dělá hlavní město Praha, a je to logické. Když pak připočteme tři další velká statutární města, Brno, Ostravu a Plzeň, tak vlastně tvoří skoro polovinu, a jsme někde přibližně - nechytejte mě úplně za tu číslovku - kolem 60 miliard. A na všechny ostatní zůstává zhruba přibližně stejná částka.

Návrhy jsou zase opět velmi podobné. Reagují, až když bude 60 % dluh HDP. V zásadě říkají, že samosprávy, které mají velký deficit, dlouhodobě nebo střednědobě velký deficit, pokud nebudou snižovat své zadlužení, tak jim bude krácena a zadržována určitá část rozpočtového určení daní. Návrhy se v zásadě neliší, jsou hodně srovnatelné. Jediné - vláda je přísnější. My jsme navrhovali, aby to platilo od 1. ledna 2020, to znamená, pokud přijde po příštích komunálních volbách nová reprezentace, aby ještě měla dva roky na to, aby s tím něco udělala. Vláda navrhuje 1. leden 2018. Ale je to věc, která nebrání případně i nám tento zákon podpořit, protože zase 2018 a 2020 je v zásadě dostatečná doba, aby se obce připravily. Budeme ale navrhovat, aby to bylo od 1. ledna 2020, aby i příští zastupitelstva měst a obcí měla aspoň dva roky na to, aby poznala, v jakém stavu přebírají hospodaření, a případně udělala nějaká opatření, ne že hned první rok přijdou o 5 % z rozpočtového určení daní. Věřím, že se na tom můžeme shodnout.

Největší problém spočívá v dluhové brzdě. Slyšeli jsme tady nejenom dnes, ale i ve veřejné debatě za poslední týdny mnoho vzletných slov o tom, co všechno se stane, když se dosáhne číslovky 55 % HDP. Souhlasím s tím, že ta číslovka není klíčová. My jsme navrhovali nejdříve rozpětí od 40 do 50 %, byli jsme připraveni po konzultacích s opozicí to o pět procentních bodů zvednout, to znamená, že hranice mohly být 45 až 55, takže se vlastně v poslední fázi přibližujeme číslovce, kterou navrhlo Ministerstvo financí a kterou schválila vláda.

Nicméně když se podíváte do sněmovního tisku 412, což není ústavní zákon, což má velké kouzlo, protože každá vládní většina si to může měnit, jak chce, a už tam důraz na ústavní většinu prostě není, tak v dluhové brzdě, která je navržena v tom doprovodném zákoně, se vlády netýká vůbec nic. Ale opravdu vůbec nic. Je tam taková gumová formulace. Já mám podezření, že to vymyslel dnešní šéfporadce, bývalý premiér České republiky, který proslul výrokem "zdroje jsou", a ta formulace tomu jeho politickému přesvědčení, a já ho respektuji, jenom ho nesdílím. Je tam taková ta gumová formulace, že v případě, že bude zadlužení 55 % HDP, vláda musí předložit rozpočet, který zajistí trvale udržitelné veřejné finance. A za to si každý může dosadit co chce. Ten mnou nejmenovaný bývalý premiér, dneska šéfporadce stávajícího premiéra, ten si prostě myslí, že zdroje jsou, takže pro něj každý rozpočet, který navrhne vláda, s jakýmkoli deficitem, odpovídá té gumové definici trvale udržitelné veřejné finance.

Pak tam jsou samozřejmě opatření pro obce a města, na to vláda nezapomněla. To sice není velký problém v celkovém balíku, ale to tam nezapomněla, to tam je. Je tam povinnost zdravotních pojišťoven, ale vláda tam nemá žádnou povinnost, žádné automatické, natož brzdy.

My jsme stáli o to a stojíme o to, aby ty brzdy byly domluvené, aby byly ústavní, a pokud se politická reprezentace v budoucnosti ústavní většinou shodne, že potřebuje změnit parametry, proč ne. Zatím si vlastně nepamatuji vládu ČR, která měla ústavní většinu v obou komorách. Ale stát se to může, nic proti tomu. Nenavrhujeme žádných 80 % poslanců, ale ústavní většinu, jak je velmi zvyklé.

A teď si zkusme porovnat ty čtyři návrhy dluhové brzdy. (Kašel.) Omlouvám se. V našem návrhu se říká pět pásem, ale první pásmo bylo pod 40 % HDP a ten zákon konstatoval, že se neděje nic. Pak bylo druhé pásmo 40 až 45 HDP a bylo tam jenom, že vláda předloží zdůvodnění zvýšení dluhu v Poslanecké sněmovně, představí Poslanecké sněmovně přijatá opatření a návrhy opatření na následující rok. Rozsah opatření je konzultován s Národní rozpočtovou radou a dochází k poskytnutí nebo k omezení poskytování státních záruk. To se určitě shodneme, že to není žádná velká brzda pro kteroukoli vládu, žádné velké omezení.

Pak v původním návrhu ve sněmovním tisku 821 bylo třetí pásmo mezi 45 a 48 % HDP a tam byly povinné kroky. Za prvé, že vláda rozhodne o vázání 3 % výdajů schváleného státního rozpočtu, s tím že se to nedotkne specifických vyjmenovaných položek, jako jsou např. důchody. Pokud vím, udělala to v minulém roce i tato vláda, že vázala nějaké prostředky, a dělaly to i předchozí vlády. Zase to není nic dramatického. Byly z toho vyjmuty důchody. Pak tam bylo napsáno, že pokud se překročení 45 % opakuje v několika dalších letech, vláda zmrazí výdaje státního rozpočtu, státních fondů i zdravotních pojišťoven. Dochází k snížení platů ústavních činitelů o 20 %. Jsem si vědom, že toto navržené opatření je nespravedlivé zejména vůči senátorům, kteří vůbec neprojednávají státní rozpočet, a také vůči opozici, resp. těm poslancům, kteří nehlasují pro státní rozpočet. Ale pojali jsme to systémově, bylo navrženo všem ústavním činitelům, vyjma soudců. Už po zkušenostech z toho, jak dopadají snahy skoro každé vlády omezit či zmrazit platy soudců, bylo tam navrženo vyjma soudců. A také tam bylo navrženo, že se zmrazí celkové výdaje, mzdové výdaje ve veřejné správě. To neznamená, že se zmrazí každému jednomu pracovníkovi ve veřejné správě plat, ale celkové výdaje. To znamená ti, kteří provedou nějakou úsporu pracovních pozic, klidně mohou v takovém případě zvyšovat platy.To bylo třetí pásmo.

Čtvrté pásmo bylo 48 až 50 %, vláda by byla povinna předložit přebytkový nebo vyrovnaný státní rozpočet.

Já bych přece jenom poprosil o trochu klidu. Koho to nezajímá, tak...

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vám rozumím, pane předsedo. Sněmovnu žádám o klid.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Opravdu je to vážný materiál.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Máme tisk 411, jde o ústavní zákon. Prosím tedy, nechte řečníka souvisle hovořit. Děkuji.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Také děkuji. Já chci právě vysvětlit následující postup, že nebudeme navrhovat žádné zamítnutí ani vrácení. Budeme hlasovat pro propuštění všech tří materiálů, ale chci vysvětlit jasně, jakou strategii a taktiku vyjednávání vůči vládní koalici zvolíme při projednávání ve výborech.

V původním návrhu pásmo 48 až 50 % vláda měla povinnost předložit přebytkový či vyrovnaný státní rozpočet, rozpočty státních fondů a zdravotních pojišťoven. To samé by platilo pro územně samosprávné celky, tzn. kraje, města, obce, a ostatní veřejné instituce nesmějí přijímat nové dlouhodobé finanční závazky.

A pak bylo poslední pásmo, větší než 50 %, kdy jsme navrhovali, aby si vláda přišla pro důvěru do Sněmovny. Což zase pro fungující koalici, ať je jakákoli, by neměl být problém. Pokud má vláda většinu, tak by si zase přišla pro důvěru, ale pokud koalice funguje, tak tu důvěru získá. Ale je to nějaké ověření si, že přestože zadlužení stouplo nad určitou částku, vláda má pořád podporu Poslanecké sněmovny. Žádná ústavní většina, prostá většina, tak jak se hlasuje o důvěře, a to je prostá většina přítomných členů Poslanecké sněmovny. Chci říct, není potřeba 101 hlasů, ale prostá většina přítomných.

Navrhovali jsme výjimky, mnohé z nich jsou zachovány, aby se to nevztahovalo na období stavu ohrožení, válečného stavu, neuplatňuje se to v okamžiku, kdy dva kvartály po sobě by HDP propadlo o tři procentní body, resp. o pět procentních bodů za tři roky. Také by se to neuplatnilo v okamžiku, kdy stát postihne živelní pohroma a jsou třeba nové, neplánované výdaje státu. Také jsme navrhovali, aby rok po vyslovení, po jmenování nové vlády a vyslovení důvěry bylo moratorium, tzn. aby nová vláda měla jeden rok po svém jmenování na to, než se přistoupí k záchranným dluhovým brzdám.

Kolegové z TOP 09, sněmovní tisk 24, v tomto volebním období vlastně ten návrh de facto použili. Jenom zvedli všechny ty hranice o pět procentních bodů. To znamená v návrhu, který Sněmovna zamítla, při 55 % si vláda musela říct o důvěru, při 53 % musela předložit vyrovnaný státní rozpočet. Rozdíl byl pět procentních bodů a vycházelo to právě z dlouhodobých konzultací s opozicí v minulém volebním období.

Třetí návrh, to je návrh, který zpracovalo Ministerstvo financí pana ministra financí, který šel do meziresortního připomínkového řízení, měl jednu hranici 55 %. Naše stanovisko říká: není to dobře, ale proč ne. Není to důvod pro to, abychom hlasovali proti. Přestože si myslíme, že je lepší mít několik hranic a připravovat se postupně.

Spor není o to, jestli to zasáhne tuto, nebo příští vládu. I náš návrh z minulého volebního období zasahoval až příští vlády, tak jako tento návrh, takže v tom jsou si podobné a v tom není spor. Můžeme dát pozměňující návrh, můžeme o tom debatovat, ale nebyl by to důvod pro to, abychom hlasovali proti.

Ten návrh si z těch navržených opatření - ten totiž obsahoval v ústavním zákonu dluhovou brzdu, na rozdíl od toho, který přišel ve sněmovním tisku 411, a bylo tam celkem pět opatření automatické dluhové brzdy.

Za prvé, že když to překročí 50 % HDP, vláda předloží návrh vyrovnaného či přebytkového státního rozpočtu. Což s návrhem, kde my jsme říkali 48 až 53, se liší o pouhá 2 % HDP a je to správně. To je věc, kterou bychom mohli podpořit.

Za druhé, to jsou územně samosprávné celky, že musí rovněž schválit vyrovnané rozpočty. I to bychom podpořili, protože to je také správně.

Za další to byly ostatní veřejné instituce, že nesmějí přijímat nové dlouhodobé závazky, zase se to liší jenom o pět procentních bodů.

Pak tam bylo zase snížení platu ústavních činitelů 20 % v návrhu, který odešel z Ministerstva financí, takže to opět kopírovalo předchozí návrhy, jenom s jinou hodnotou zadlužení HDP.

Pak tam bylo dokonce velmi odvážné opatření, o kterém jsem si myslel, že to byl tzv. bílý pes, aby Ministerstvo financí mohlo v něčem ustoupit. Dokonce Ministerstvo financí navrhovalo, že v okamžiku, kdy bude zadlužení 55 % HDP, vláda - ne Sněmovna a Senát - vláda může snížit důchody. Ne snížit valorizaci důchodů a ne zákonem, ale exekutivním opatřením.

Takhle odvážní my jsme fakt nebyli. Klobouk dolů před odvahou tohle navrhnout. Ale zcela nepřekvapivě to sociální demokraté zablokovali v rámci připomínkového řízení a zřejmě koaličního vyjednávání. A pak tam taky byl zákaz poskytování dalších státních záruk.

Když si porovnáte ty návrhy, náš z minulého volebního období, kolegů z TOP 09 z tohoto volebního období a ten návrh, který předložil pan ministr financí do připomínkového řízení, tak se dá říct, že jsou v zásadě velmi podobné. Opravdu. Nejsou tam všechna opatření, není to postupně, je to najednou a já říkám, že pokud se dohodneme na tom, že vrátíme do toho návrhu zákona to, co bylo na začátku, co vzešlo z Ministerstva financí, tak jsme připraveni ten ústavní zákon podpořit. Pokud ne, tak je to legrace. Tak prostě máme jenom nadpis. To je taková ta evropská politika. Něco schválíme, ale nebudeme to vyžadovat.

Nevím, jestli jste si všimli, že Francie dostala další dva roky na vyřešení svého schodku v rozpočtu. Dovedete si představit, co by se dělo u nás, kdyby Evropská komise od roku 2008 vedla do roku 2015 vytýkací řízení s Českou republikou, že neplní maastrichtská kritéria jako člen eurozóny a v roce 2015 že by nám dal někdo ještě dva roky? Já myslím, že každý ví, že nám by to nikdy neprošlo. Takže jak se říká v jedné slavné knize, všechna zvířata jsou si rovna, jenom některá jsou si rovnější. A to je realita.

Proto říkám, že ten vládní návrh je absolutní vítězství sociálních demokratů. Oni se sice škaredí, jako kdyby se za ten svůj názor styděli, ale oni to opravdu nechtějí. Oni tomu nevěří. Je to legitimní politický nástroj. Já jsem jenom překvapený, že hnutí ANO absolutně vyklidilo pozice.

Když mluvil pan zpravodaj o dluhové brzdě, tak mu kladu veřejně otázku, ať mi najde v návrhu ústavního zákona jedinou povinnost vlády, která tvoří dluhovou brzdu. A nejenom v tom ústavním zákoně. Ať mně to najde i v tom doprovodném zákoně. Kdy už si to vláda ulehčuje tím, že nepotřebuje ústavní většinu.

Z toho všeho je jasné, že jsme připraveni vést konstruktivní debatu. Je to opravdu náš dlouhodobý programový bod. A jenom připomenu veřejnou debatu v České republice. V roce 2009 se nám všichni smáli, protože Brusel to nechtěl. Tehdy se řešila Maastrichtská smlouva a mimo jiné se řešilo to, že jeden stát nesmí ručit za dluhy jiných států. Kam jsme se dostali za těch šest let do roku 2015! Jakmile to Brusel schválil, mainstream v Bruselu je pro fiskální pakt, finanční ústavu, dluhovou brzdu, tak najednou se i ti, kteří se nám smáli, a teď myslím zrovna kolegy z levice, říkají: tak to přijmeme. Ale oni jsou taková chytrá horákyně. Oni to sice navrhli schválit, ale nic tam není. Dneska jsem zase viděl v televizi titulek, resp. reportáž, "Dnes bude Poslanecká sněmovna projednávat návrh finanční ústavy, která zavádí povinnost vládě předložit vyrovnaný rozpočet". To bylo v návrhu Ministerstva financí. V návrhu vlády nic takového není. S panem kolegou Volným jsme se o tom přeli v televizi. Nakonec se ukázalo, že mám pravdu já, že ten šéfporadce si tu svoji gumovou definici o trvale udržitelných veřejných financích do toho návrhu zákona prosadil.

Za občanské demokraty chci říct, že pokud vláda chce podporu našeho klubu pro ústavní zákon, tak my budeme požadovat, aby skutečně fungovala dluhová brzda. Jsme připraveni podpořit i ten návrh, který původně poslalo Ministerstvo financí do připomínkového řízení. Možná s nějakou modifikací. Nemusí to být takhle. Jsme připraveni o tom věcně jednat. Pokud ovšem necháte tento bezzubý návrh zákona, který je výsměchem názvu finanční ústava, tak budeme muset hlasovat proti. Přestože nám někteří komentátoři říkají, že když nemáte býčka, tak si vezměte aspoň vola, já si nemyslím, že to je správné přirovnání, protože v tomto případě v návrhu ústavního zákona i v tom prováděcím není vůbec nic.

Takže žádám kolegy z vládní koalice, pokud to myslíte vážně a pokud chcete přijmout finanční ústavu, to jsou mantinely a parametry, o kterých jsme připraveni s vámi debatovat opravdu seriózně, protože si myslím, že to Česká republika potřebuje, a ne proto, že to chce Brusel, (nesroz.) Evropské komise, ale proto, že je to dobré pro Českou republiku. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Stanjurovi. Ještě než dám slovo s přednostním právem panu zpravodaji, dovolte, abych konstatoval z osobních důvodů omluvu Daniela Korteho od 17.30 do 19 hodin, od 17 do 19 hodin Ivan Gabala, od 18 do 19 z důvodů jednání kolegyně Hnykové a od 17.45 do 19 paní poslankyně Golasowské.

Nyní pan poslanec Václav Votava. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já bych možná na úvod zareagoval na slova pana kolegy Stanjury. On si posteskl, že nebyli přizváni při tvorbě tohoto návrhu. Nevím, zdali Ministerstvo financí konzultovalo s opozičními stranami tento návrh. To asi není otázka, na kterou bych já měl odpovídat. Je pravda, že tehdy v roce 2011 nebo 2012, pokud si dobře pamatuji, tak já jsem byl členem té komise, která byla na Ministerstvu financí. Společně za naši stranu jsem tam byl s kolegou Mládkem. Byly tam i ostatní strany zastoupené v Poslanecké sněmovně. Ale musím říci, že když jsme tam vznášeli spoustu připomínek, tak nakonec výsledkem celého toho zákona byl zákon, kde naše připomínky nebyly. Minimálně ty připomínky, které byly nejdůležitější, ať se to týkalo těch jednotlivých hranic, limitů u té dluhové brzdy, ale i řady dalších. Já myslím, že pokud si tady někdo stýská, že nebyl přizván k projednávání na Ministerstvo financí, tak my jsme tam byli, ale nebylo nám to tehdy nic platné, protože stejně z toho nic se z ostatních připomínek, které jsme tam měli, neobjevilo v návrhu.

Já bych chtěl zcela jasně tady říci, že cílem a politikou sociální demokracie jsou dlouhodobě udržitelné rozpočty. To jsme vždycky říkali a je tomu také tak. A i současná koaliční vláda ve svém programovém prohlášení, které vychází z koaliční smlouvy, se přihlásila k odpovědnému nakládání s finančními prostředky státu, a přihlásila se tedy k rozpočtové odpovědnosti. Ta finanční ústava s tzv. dluhovou brzdou je tedy opatřením, které ukládá právě povinnost udržovat dlouhodobě stabilní veřejné rozpočty, a tedy i veřejné služby, které zajistí kvalitní zdravotnictví, školství, důchodový nebo sociální systém a řadu dalších veřejných služeb.

Možná stojí za zmínku, že na ústavní úrovni má finanční ústavu zakotvenu pouze devět států Evropské unie. Česká republika se tedy zařadí mezi tyto státy. Ostatní státy mají finanční ústavu buď implementovanou pouze na zákonné úrovni, tedy v běžném zákonu, anebo ji nemají vůbec, protože třeba nejsou členy eurozóny. My také nejsme členy eurozóny, budeme mít finanční ústavu. Pevně věřím, že ji budeme mít.

Předkládaný ústavní zákon o rozpočtové odpovědnosti následuje po rozhodnutí vlády České republiky také přistoupit ke Smlouvě o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské měnové unii, tzv. fiskálnímu paktu, byť samozřejmě s odloženou účinností, a to tady zmiňoval i pan kolega Kalousek, s odloženou účinností rozpočtových ustanovení, jako je tedy hlava III a IV. Tyto hlavy III a IV samozřejmě po vstupu do eurozóny budeme muset plnit. To přistoupení je vlastně vyjádřením určitého symbolického návratu do hlavního proudu evropské integrace. Je také přihlášením se k tomu, že tedy Česká republika chce vstoupit do eurozóny.

Je to i v podstatě strategií této vlády. Chceme být plnohodnotným partnerem Evropské unie. A když jsme do Evropské unie vstoupili, tak máme i závazek přijmout euro. Členství v eurozóně pak pro nás bude samozřejmě znamenat i plnění těch odložených ustanovení fiskálního paktu, které se týká i zmiňované výše strukturálního schodku a mechanismu nápravy při jeho překračování.

Ale to jsem trochu odbočil a myslím si, že bylo důležité, abych připomenul to, že Česká republika se přihlásila k evropskému fiskálnímu paktu poté, co se k němu nechtěla přihlásit bývalá pravicová koalice. A byla to Občanská demokratická strana, která nechtěla přijmout fiskálpakt a vstoupit do fiskálního paktu. To je třeba si říci.

Chtěl bych se vyjádřit k některým připomínkám, které jsem zaregistroval především z řad představitelů Občanské demokratické strany a strany TOP 09. Jedním z těchto argumentů je, že navržená hranice 55 % je málo důrazná, je mírná. Chtěl bych upozornit, že předkládaný návrh plně odpovídá požadavkům evropského práva, a není tedy vůbec důvod, aby naše zákonná úprava byla přísnější. Evropské předpisy hovoří o stabilních rozpočtech. Nikde se nehovoří o rozpočtu, že musí být přebytkový, že musí být vyrovnaný v tomto případě. Zásadní kritériem je hranice veřejného dluhu do výše 60 % hrubého domácího produktu a k tomu se také současná koalice přihlásila. Přihlásila se samozřejmě i ke snižování deficitu a udržení deficitu státních rozpočtů pod limitem tří procent domácího hrubého produktu.

Myslím si, že vláda je v tomto ohledu přísnější. 55 % je přísnější kritérium, než je vůbec požadováno. Přitom aktuální zadlužení se pohybuje na hranici 43 % hrubého domácího produktu a predikce Ministerstva financí pro rok 2015 hovoří o úrovni 41,3 %. Vláda snižuje zadlužení. Domnívám se, a myslím si zcela oprávněně, že hranice 55 % nemusí být vůbec dosaženo. Samozřejmě při zodpovědném přístupu k veřejným financím, při odpovědné fiskální politice, a o to současné vládní koalici také jde.

Dalším argumentem opozice je, že tehdejší návrh Nečasovy vlády, respektive Kalouskova Ministerstva financí počítá s přijímáním nápravných opatření již ve chvíli, kdy zadlužení země přesáhne 40 % hrubého domácího produktu. Hovořil o tom i kolega Stanjura. Trošku úsměvné a pokrytecké samozřejmě na tom je to, že už v roce 2012 naše zadlužení přesahovalo zdaleka hranici 40 %. Dosahovalo hranice 45 %. Je naprosto nesmyslné, aby tam tehdy byla hranice 40 % hrubého domácího produktu.

Ono vůbec teď opozice, především tedy Občanská demokratická strana a TOP 09, často pokrytecky ráda kritizuje současnou vládu za zadlužování. Stačí si připomenout, že to byly právě jejich pravicové vlády, které v letech 2007 až 2013 zadlužily Českou republiku na dvojnásobek toho stavu, který byl v roce 2007. Z 900 miliard na 1,9 bilionu. Takže přátelé, to je třeba si také neustále připomínat, když tady tak plamenně hovoříte o tom, že my zadlužujeme tuto zemi. Zadlužili jste jí především vy.

Katastrofických výsledků restriktivních fiskálních opatření jsme byli svědky právě za předchozí pravicové vlády, která tento druh nesmyslné hospodářské politiky také uplatňovala. Uplatňovala je v době nejtvrdších dopadů hospodářské krize, tak i v následném období. Politika škrtů vedoucí k utlumování spotřeby prodlužovala období ekonomické recese a následné stagnace české ekonomiky. Tento způsob nezodpovědné hospodářské politiky jsme právě v době projednávání tehdejšího návrhu finanční ústavy z dílny Kalouskova ministerstva také důrazně kritizovali. Proto jsme také nemohli přistoupit na takovou verzi finanční ústavy, která by tento druh restriktivních pravidel uplatňovala. Pravidel vedoucích k podvázání ekonomiky a k nemožnosti provádět proaktivní hospodářskou politiku.

Domnívám se, že úsporné mechanismy nemohou být nasazovány plošně, tedy rovným způsobem, tak jak to činily předchozí návrhy finanční ústavy. Myslím si, že je věcí každé vlády, aby určila své politické priority, což znamená i své priority financování. Proto koalicí předkládaný návrh určuje vládě cíle, kterými jsou stabilní veřejné rozpočty, ale ponechává každé vládě, a chci zde zdůraznit a opakovat, že každé, i budoucí vládě, jiné vládě, prostor pro stanovení svých rozpočtových priorit.

Očekávám na rozpočtovém výboru samozřejmě bohatou diskusi, nejenom na plénu Sněmovny. Samozřejmě co se týká nastavení dluhové brzdy a opatření s tím souvisejících, to už tady koneckonců padlo, ale i k postavení a kompetencím Národní rozpočtové rady.

Určitě citlivým ustanovením je hospodaření územně samosprávných celků a opatření při tom, kdy by jejich dluh přesáhl danou hodnotu, která je v zákonu uvedená. Pokud by tedy nedocházelo ke snižování jejich zadlužení tak, jak předpokládá návrh zákona, to si myslím, že je určitě věc na debatu, na diskusi. Samozřejmě registruji i názory z jednotlivých obcí. Registruji i názor Svazu měst a obcí, který v tomto určitě také ještě bude promlouvat za jednotlivé obce.

Myslím si, že pokud opozice hovoří o rozpočtové odpovědnosti a dnešní opoziční strany v minulosti delší nebo v minulosti kratší předkládaly své finanční návrhy, návrhy finanční ústavy, byť jsme se k nim vyjadřovali tehdy kriticky, a myslím, že důvody naší kritiky byly naprosto zřejmé, tak jsme určitě připraveni také hledat cestou k dosažení shody. My jsme připraveni, abychom tu shodu samozřejmě hledali, protože se jedná o ústavní zákon a je potřeba 120 hlasů poslankyň a poslanců, a abychom také ústavní zákon v Poslanecké sněmovně schválili.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji a budeme pokračovat v rozpravě s tím, že mám dvě faktické poznámky a poté přihlášku pana ministra financí. Nyní tedy s faktickou poznámkou pan poslanec Stanjura, poté pan poslanec Kalousek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Připravené projevy mají ten problém, že předpokládají, že něco řeknu, a pak na to reaguje. Pan předseda rozpočtového výboru protestoval proti argumentaci, řekl členů ODS, zatím jsem byl první, který za náš klub vystoupil, a nic z toho, co on jakoby odvracel, jsem neřekl. Je škoda, že když seděl asi dva metry ode mě, že mě neposlouchal. Říkal jsem, že si sice myslím, že náš návrh byl lepší, ale že jsme připraveni hlasovat pro ten návrh, který zpracovalo Ministerstvo financí Andreje Babiše. Nemluvil jsem o tom a nekritizoval jsem hranici 55 %. Řekl jsem, že na to mám různé názory, ale že to není to klíčové a že hranice 55 % není taková věc, která by nám nedovolila podpořit návrh finanční ústavy.

Takže prosím, abychom se poslouchali a protestovali a vyvraceli ty argumenty, které oponent použije v rozpravě, ne ty, o kterých si myslí někdo dopředu, že je použije. A říkal jsem, že i my jsme navrhovali něco, co by se týkalo následujících vlád, tak jak to navrhujete tato vláda, a nekritizoval jsem to, jenom jsem to konstatoval. A opravdu jsem si nestěžoval, že jsem nebyl v nějaké komisi. Jenom jsem konstatoval, že se vláda vůbec nepokusila - ne Ministerstvo financí, vláda a vládní koalice se nepokusila s opozicí tento návrh diskutovat předtím, než to poslala do Poslanecké sněmovny. Ale opravdu jsem si nestěžoval, nenesu to nijak úkorně. Jenom vám to vyrábí problém, že ta debata bude delší a že shoda se bude hledat možná delší dobu a možná složitěji.

Takže se prosím poslouchejme. Nemluvil jsem ani o pásmech ani jsem nekritizoval 55 %, jenom jsem řekl, že si myslíme, že naše hranice jsou lepší, ale že akceptujeme i to rozhodnutí. Co ovšem akceptovat nemohu, je přístup vaší politické strany, pane předsedo rozpočtového výboru prostřednictvím pana místopředsedy, která to reálně nechce. Přestože má taková ta vzletná slova. Tak co to je - rozpočet, který zajišťuje trvale udržitelné finanční veřejné rozpočty?

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane předsedo, skončil vám čas k faktické poznámce.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: To mi řekněte, co to vlastně je. Děkuji. (Poznámka z pléna.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Kalousek. Ano, já jsem to slyšel, pane poslanče. Každý, kdo překročí dvouminutový limit, bude vypnut, protože tak zní jednací řád. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane vypínací předsedající.

Pane předsedo rozpočtového výboru prostřednictvím předsedajícího, já se s vámi nechci přít o těch parametrech, o kterých tady mluvíte. Vy jste přesvědčen, že za vyšší deficit je možné si koupit trvalý růst a blahobyt. Já si to nemyslím. Já si myslím, že je to neodpovědné vůči budoucnosti. Ani jeden z nás nejsme nositelé jedné jediné pravdy. To koneckonců ukáže budoucnost. Daleko víc mě dráždí postoj vašeho souseda, který verbálně říká, že chce šetřit, že nechce zadlužovat budoucnost, a přitom to dělá. V tomto směru vy jste průhlednější.

Ale prosím, abychom nemátli pojmy. Vy když jste tady mluvil o dluhu přes 45 % v roce 2013, tak jste mluvil o nominálním dluhu a zapomněl jste ho očistit o dluhovou rezervu, která v té době byla větší než 300 mld. ze známých důvodů. Oba víme, že pro účely tohoto zákona i pro účely fiskálkompaktu je důležitý dluh očištěný o tuto dluhovou rezervu. Ten se počítá, žádný jiný. To, že jste snížili dluh - a já jsem v roce 2013 udělal totéž -, bylo jenom díky vysokým dluhovým rezervám, které musely být nashromážděny, a díky funkční státní pokladně, o které váš soused říká, že je nefunkční. Ale to je jenom cashová operace, kdy se vezmou zásoby ze sýpek a pustí se do spotřeby. To není žádná úspora. Prosím, nemaťte tady pojmy. Dnes dluh pro účely tohoto zákona je 43 %. Vy jste neušetřili nic, zvyšujete strukturální deficit a zhoršujete faktický stav veřejných financí.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času. Nyní faktická poznámka pana zpravodaje, potom pan ministr financí místopředseda vlády Babiš. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, nechci to prodlužovat, ale pan kolega Stanjura mi zrovna utekl a chtěl jsem hovořit k němu, samozřejmě vaším prostřednictvím. Já jsem ho poslouchal velice dobře, ale on neposlouchal mne asi, protože já jsem říkal, že sleduji z médií výroky jednotlivých představitelů Občanské demokratické strany a zaregistroval jsem třeba výroky pana Skopečka. A to je představitel a expert Občanské demokratické strany. A ten tvrdě kritizoval hranici 55 %.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan místopředseda vlády a ministr financí Andrej Babiš. Pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Já vám děkuji, pane předsedo. Takže já bych se nějak vyjádřil celkově k tomu problému. Karusely taky budou, nebojte. (Reaguje na poznámky z lavic, následuje smích některých poslanců.)

Pro mě za prvé je absurdní, že mi Evropská unie říká, že mám být rozpočtově zodpovědný. Já to vím, protože v podnikání musíte být rozpočtově zodpovědní, jinak zkrachujete. A to, nevím s kým si tykám, ale budu to dělat. Takže to je za prvé.

Za druhé, mně by strašně bodlo - pan Stanjura tu není - proč jste to tedy nepřijali, ten návrh? Kdybyste ho byli udělali na 40 % nebo 35, tak o to lépe by se mi vyjednával rozpočet. To, co je tady na stole, je koaliční dohoda. My jsme nevyklidili žádné pozice, protože... k tomu se ještě dostanu.

Po tom jednání s opozicí bylo jasně řečeno, že jednal s vámi pan premiér. A pokud nejednal, tak já jsem připraven. Potom bych chtěl uvést - prosím vás, mě vždycky fascinuje, když tady je debata virtuální. A hlavně nejsou uváděna správná čísla. Takže za prvé. My jsme poprvé od roku 1995 snížili absolutně dluh. Sice jenom o 18 mld., ale snížili. Za druhé jsme snížili dluhovou službu, tak nevím, kde to pan Okamura vzal. My jsme snížili dluhovou službu o 2,4 mld. korun. Toto všechno v situaci, kdy jsem převzal Finanční správu v rozkladu, Celní správu v rozkladu. Státní pokladna, která nemá účetnictví! Nemá účetnictví. Bylo do ní narváno pět miliard. A taky v situaci, kdy ve státní pokladně nejsou všechny veřejné instituce. Pokud by tam byly, tak náš dluh by byl cca o 100 až 120 mld. menší, protože ty peníze jsou různě v komerčních bankách.

Česká republika dneska z hlediska pozice zadlužení je na tom velice dobře. Pokud bychom měli systém státní pokladny, tak bychom dokonce byli někde na úrovni 3, 4 v Evropě nejméně zadlužených zemí. A to jsme jenom na počátku cesty, protože samozřejmě tady mluvil pan Kalousek o tom strukturálním deficitu, ale de facto neudělal pro to vůbec nic. Protože kdyby řídil Finanční správu, Celní správu, kdyby zavedl cash pooling, centrální nákup, centrální řízení nemovitostí, kdyby zavedl aspoň nějaké opatření na výběr daní, jako my chceme dělat kontrolní hlášení a reverse charge. Ano, Česká republika je dneska lídrem daňové agendy v Evropské unii. Vědí o tom komisaři, vědí o tom politici, europoslanci, my dneska píšeme všem ministrům financí o reverse charge. Ano, reverse charge, to je ten lék na, karusely, 3,2 - potlesk. (Oživení a potlesk v pravé části sálu.) 3,2 miliardy eur, to je 108 mld., vážení. Každý rok. A ta Kobra zasahovala 14krát a vždy to bylo na karuselu.

Takže kdybychom měli opatření, tzv. přenesení daňové povinnosti, tak bychom se blížili k cíli, a to je snižování deficitu.

Takže pro mě toto všechno je virtuální číslo, které za naší vlády nikdy nemůže nastat. Protože pokud dluhová brzda je 55 % a my predikujeme 41, takže ten rozdíl 14 % HDP, to bychom museli mít deficity 600 mld. a to je absolutně vyloučeno. Můj návrh deficitu rozpočtu na 2016 bude 70 mld. A já chápu, že pan Kalousek mluví o strukturálním deficitu. Jo, to je důležité. Já s tím souhlasím. Taky bych ho chtěl. Ale ne dělat tím, že uškrtím všechno, ale my investujeme, protože taky je obrovský deficit investic, a taky jsme vpustili spotřebu. Takže samozřejmě všechna ta opatření přijdou v čase.

Takže předtím samozřejmě makroekonomové dělali výhled a vždycky byla mantra - okolní státy. Ale my něco pro to snižování dluhu děláme konkrétně. Takže to, co tu zaznělo, já zásadně odmítám, protože se snižuje dluh, snižuje se deficit, bylo plánováno podstatně víc i na rok 2016. Takže bylo by dobré, kdyby skutečně, pokud já tady říkám pragmaticky a uznám chybu, tak rád bych se dožil, aby i opozice se vyjadřovala objektivně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi vlády a ministru financí Andreji Babišovi za jeho vystoupení. Nebudu pokračovat v rozpravě. Poznamenávám do přerušení bodu 15, 16 a 17, že první v rozpravě při jejím pokračování bude vystupovat pan poslanec Miroslav Kalousek s faktickou poznámkou a potom dále jsou řádně připraveni do rozpravy Jiří Dolejš a Marek Černoch.

Protože ráno, když jsme hlasovali o případném pokračování po 19. hodině, tento návrh neprošel, nemůžeme tedy pokračovat v jednání. Dovolte mi tedy, abych oznámil podle zákona o jednacím řádu, že zítra v 9 hodin budeme pokračovat v jednání schůze Poslanecké sněmovny, a to odpověďmi na písemné interpelace, se kterými nesouhlasili poslanci. A první, myslím, je interpelace kolegy Ondráčka na ministra Chovance, druhá je myslím na předsedu vlády, jestli se nemýlím. Takže to bude zítřejší zahájení dne. V 11 hodin budeme potom pokračovat v jednání. Jsou tam pevně zařazené body. Předpokládám, že předsedové poslaneckých klubů se dohodnou na termínu, kdy budeme pokračovat v těchto třech rozjednaných bodech.

Přeji vám hezký večer a těším se zítra na shledanou.

 

(Jednání skončilo v 19.01 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.