(12.50 hodin)
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pan ministr Herman řekl, že je rád, že patříme k Západu, a že se pokládá za prozápadního politika. Potom chybí odpověď na jednu jedinou otázku. Pokud je tomu tak, prostřednictvím pana předsedajícího pane ministře, proč se tak nechováte? Proč o tom pouze mluvíte a pak se šroubovitým pohybem zavrtáváte do zadnice postsovětských oligarchů? Těžko vám pak věřit! Těžko pak věřit tomu, že se skutečně pokládáte za prozápadního politika a že jste hrdý na to, že patříte k Západu.
Dámy a pánové, ta diskuse se může točit už jenom dokola. Já znovu opakuji, máme na vybranou mezi A a B. Nemáme A minus, nebo nemáme B plus. Buď chceme patřit k Západu, nebo nechceme. A jestliže nechceme patřit k Západu, budeme patřit k Východu, protože nedáme-li jednoznačnou odpověď, tak ten Západ nás k tomu Východu vytlačí. Co by s námi dělal, když nechceme být spolehlivý partner? A já provokuji tuto diskusi z jednoho jediného důvodu, abych vás mobilizoval k tomu, abychom byli spolehlivý partner. Aby se nás západní civilizované země nebály jako páté kolony. Protože poté, co tady říkal pan ministr Mládek i pan ministr Zaorálek, je velké nebezpečí, že jako pátá kolona vnímáni budeme. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji tentokrát za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Vítězslav Jandák. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vítězslav Jandák: Já děkuji, pane předsedající. K příteli Mirkovi Kalouskovi se nebudu vyjadřovat, ten bojuje za Západ. Pan předseda TOP 09 zřejmě už bojuje v Kyjevě. (Smích v sále.)
Ale já jsem chtěl říct jinou věc. Já jsem chtěl říct k svému předřečníkovi Danielovi Hermanovi. Danieli, bezvadnej projev. Ale řekl jsi tam dvě věci. Joseph Goebbels. Tak já bych tě chtěl upozornit, že institut Josepha Goebbelse byl před několika měsíci teprve zrušen v Kyjevě, jestli jsi to nevěděl. A měla ho jedna strana, která je součástí vládní koalice. Nechci ji jmenovat.
A potom druhá věc. Ty jsi tady řekl, možná že ti to ulétlo: až po roce 1989 jsme pochopili. Já, člověče, pochopil už dávno předtím. Děkuji. (Smích a potlesk napříč sálem.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jandákovi za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek a poté pan kolega Fiedler, paní kolegyně Zelienková. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Ano. Doufám, že se nám podaří vrátit se k oné asociační dohodě s Ukrajinou.
Já možná ještě na margo té debaty bych rád shrnul, že to celé, co jsem chtěl říci, je pouze to, že si myslím, že humanismus je dřina. A zvlášť pokud tady někdo říká, abychom byli pro někoho spojenec, tak že musíme být spolehliví, tak já si myslím, že tu spolehlivost můžeme držet, jedině když si nebudeme lhát do kapsy. Chápete? Když si uvědomíme, že humanismus je skutečně dřina a že je snadné se dostat na scestí a že i tady v Evropě nás potkávala obrovská rizika, kdy jsme ty hodnoty nedokázali uhájit.
Já jsem se nedávno účastnil oné konference tady pořádané k 70. výročí holocaustu, jednak v Terezíně s velkou účastí řady zahraničních hostů a také myslitelů, jako je Timothy Snyder a řada dalších. A ty debaty, které se tu konaly, se týkaly právě toho, jak vlastně dodnes po těch letech se klade otázka, jak se to vlastně vůbec mohlo stát. Jak je možné, že uprostřed vyspělého státu, který byl dokonce jednou z nejkulturnějších zemí Evropy, jak je možné, že se tam všichni pustili do hubení lidí, jak jsem to tady říkal, jako králíků. A IG Farben a další fabriky dodávaly prostě produkty. To si, přátelé, nenamlouvejme, že nám to tady někdo zatáhl z východu nebo odněkud. Tohle bylo vytvořeno tady z našich vlastních zdrojů v naší vlastní kultuře.
Takže tím chci říci, že uvědomit si to a uvědomit si ta nebezpečí, která má humanistická kultura a humanistické myšlenky, jak je chápal třeba Masaryk, že to je něco, co je skutečně pracné a není to tak samozřejmé. A mně ta pýcha, kterou jsem tady zaslechl, připadala jako něco, před čím je třeba varovat. Proto jsem na to zareagoval. Připadá mi, že takto pyšně nemůžeme o sobě mluvit jako o kultuře, která nějak převyšuje ty ostatní. Jediné, co jsem snad chtěl říci, že si nejsem tak jistý, že jsme prostě automaticky o tolik lepší než ti ostatní. Tím jsem nemyslel Východ. Tím jsem myslel prostě Asii, Jižní Ameriku a celou řadu dalších. Já mám pocit, nevím, jestli spolehlivě existují na nebi někde napsané univerzální hodnoty. Ale ta univerzalita existuje jako jakýsi cíl, kterého chceme dosáhnout. Má-li ta planeta vypadat trochu spořádaně a nemá-li shořet v nějakém požáru, tak je třeba, abychom spolu dokázali mluvit, a pokoušet se o to.
Přátelé, to, co se dneska děje v Minsku, to je zrovna pokus se spolu bavit! A jde o to, jestli to dokážeme! Dneska mám zprávy, že tam Vladimír Putin přesvědčoval separatisty, aby akceptovali dohodu. Rozumíte, tak nad tím vším mávneme rukou? Řekneme - tohle je jiná kultura, jiná civilizace, s těmi se nebudeme bavit, to nás nezajímá? Anebo budeme hledat cestu, dohodu, právě na těch hodnotách, kterými chceme, aby žili i ti ostatní? Protože jen tady v Evropě, kdybychom je hájili, tak je to málo. Proto tady předkládáme tu asociační dohodu s Ukrajinou. Přece nezodpovídáme otázku "je teda Ukrajina Západ, nebo Východ?". Nikdo se tak neptá. Možná můžeme mít pochyby. Možná máme pocit, že na Ukrajině je řada věcí, které by se v Evropě takto neděly. A dokonce si myslím, máme povinnost o tom i s Ukrajinci mluvit. A pokud tady zazněly pochyby o tom, jak se tam interpretuje historie, tak vás mohu ujistit, že s ukrajinským ministrem Klimkinem i s prezidentem Porošenkem jsem otevřeně mluvil o tom, co tady znepokojuje. Používání insignií a tendence chápat minulost tak, jak tady v Česku se prostě nedá hájit! O tom jsem otevřeně mluvil dokonce i před ostatními ministry! To prostě je součástí toho zápasu o hodnoty, které chceme, aby se prosazovaly ve světě. A tahle asociační dohoda je přece součástí té otevřenosti, o které jsem mluvil.
My neříkáme, že budeme o někom rozhodovat, jestli patří na Západ, nebo Východ. My chceme spolupracovat, když ten druhý říká, že o to stojí. Proto tu dohodu tady dnes máme. My přece nekádrujeme, nikoho neznámkujeme. Když chcete spolupracovat, pojďte, ale je třeba respektovat určitá pravidla. Asociační dohoda je o těchto pravidlech v oblasti justice, fungování policie, bezpečnostních sil apod. Ta základní pravidla, která jsou podmínkou možné spolupráce. Proto prohlubujeme vazbu mezi Ukrajinou a Evropou. Je to prosazování těch hodnot, které bychom byli rádi, kdyby byly univerzální. Protože by se možná potom na světě lépe žilo. A proto, řekněme, mi vadilo, když tady někdo řekne - nic takového neexistuje. Anebo když někdo říká, že my jsme výsadní kultura, která bude učit pravděpodobně ty ostatní, a když jsou nebezpeční, tak se před nimi ohradíme. Já jsem pouze řekl, že tato vize světa je nefunkční. Už to takhle prostě nemůže fungovat.
Ale jinak bych se rád vrátil k té podstatě věci. Myslím si, že tahle asociační dohoda je prostě ruka podaná Ukrajině. Ukrajina je ve složité situaci, to tady zaznělo. Je ve složité situaci politické, ekonomické. Dokonce z hlediska bezpečnosti to, co se děje na východě, ohrožuje nejenom Ukrajinu, ale dokonce i nás. To všechno je pravda. Přesto si myslím, že udělat tento krok a nabídnout tuto ruku je něco, co má smysl. Myslím si, že je to otázka naší sebejistoty, abychom toto udělali, a sebevědomí a toho, že jsme přesvědčeni, že to, čemu věříme dnes a co tady v Evropě hájíme, jsme schopni také nabídnout těm kolem nás. Tolik.
Mám dojem, že to striktní vytváření demarkačních linií mezi Východem, Západem, Severem a Jihem příliš nepomůže.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi. Mám tady dvě faktické poznámky. Připustím jednu. Ve 13 hodin přeruším jednání schůze, protože bude pokračovat odpolední jednání podle zákona o jednacím řádu. Nyní tedy pan poslanec Martin Novotný k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce. ***