(16.50 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Ptám se ale, jestli je úkolem státu, aby trvale vlastnil tyto společnosti proto, aby z nich dostal co nejvíc peněz. To je vedlejší produkt jenom. Hlavním úkolem státu, pokud chce mít ty podniky ze strategických důvodů, je rozvoj tohoto odvětví a udržení jeho konkurenceschopnosti. Protože chce, aby ty společnosti byly konkurenceschopné, aby byly silné, protože je to jeho strategické odvětví. A tam logicky to potom je vždycky otázkou úvahy, kolik jim těch peněz seberu, aby zůstaly konkurenceschopné a byly silné. Myslím si, že naprosto klasický příklad si můžeme říct...
Pane Birke, nekřičte, nebo vás nebudu volit.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pane poslanče, já se omlouvám. Prosím kolegy o klid a vás, abyste pokračoval, až v jednacím sále bude klid. Všichni, kteří se vybavujete, prosím, běžte do předsálí. Děkuji.
Poslanec Miroslav Kalousek: Vláda, pokud jsem dobře informován, nedávno přijala strategické rozhodnutí o tom, že budoucí pokračování jaderného programu by měl z větší části financovat ČEZ, akciová společnost. Já to nijak nepodrobuji kritice, je to typické strategické rozhodnutí pro budoucnost v okamžiku, kdy - promiňte, nebudu to rozvádět, vybočil bych - je to prostě typické strategické rozhodnutí vlády pro budoucnost a já ho nepodrobuji nějaké kritice. Ale k tomu a), že tuto mimořádně náročnou investici bude financovat především ČEZ, k tomu a) logicky musí zaznít také to b). V takovém případě je logická úvaha minimalizace dividendy, možná její zastavení, aby si akciová společnost dokázala vytvořit rezervy, aby se jí zvýšil rating, aby získala co nejlevnější úvěr a aby skutečně byla schopná takto stomiliardovou investici financovat, aniž by ji to oslabilo a vyčerpalo zásadním způsobem. Logická úvaha. To je úvaha, kterou nemůže mít ministr financí, protože ten chce co největší dividendu do příjmů státního rozpočtu, čím větší, tím lepší. A takových příkladů najdeme celou řadu - u ropy, u produktovodu, u ČEPRO, prostě vždycky to bude strategický rozvoj toho odvětví, které si stát chce nechat, anebo maximalizace příjmů, které si stát z těch podniků vezme. Ty dvě priority jdou do značné míry proti sobě. Což byl také důvod, proč již za minulé vlády byl připravován převod celého toho Fondu národního majetku - byl připravován pod Ministerstvo průmyslu a obchodu. Protože ono to skutečně fungovalo systémově, dokud to patřilo tomu Fondu národního majetku. Fond národního majetku byl právnickou osobou, nevládl mu žádný ministr, ministr financí byl pouze předsedou prezídia, rozhodovalo prezídium jako kolektivní orgán a buď realizovalo rozhodnutí o privatizaci, které předala vláda, anebo se staralo o řádné hospodaření a konkurenceschopnost podniků, které vlastnil. V okamžiku, kdy skončilo transformační období a byl zrušen Fond národního majetku jako právnická osoba, veškerá jeho aktiva převzalo Ministerstvo financí a došlo v zásadě k tomuto, troufnu si říct, nesystémovému stavu.
Já si uvědomuji určitý maximalismus toho návrhu, který je předložen. Totiž cesta k nějaké systémovější úpravě, než je současný právní stav, ty cesty jsou dvě. Poměrně komplikovaná novela kompetenčního zákona, což by byla značně nepřehledná houšť, anebo nepřímá novelizace formou velmi jednoduchého zákona, zákona o působnosti MPO, což je svým způsobem nepřímá novela kompetenčního zákona. Ten zákon pak může být velmi jednoduchý a přehledný, protože celou řadu realizačních opatření nemusí definovat zákon a můžou je definovat podzákonné normy vlády, ať už její nařízení, usnesení či vyhláška. Uvědomuji si tu maximalizaci tím, že pod ten návrh, pokud by byl přijat tak, jak je teď předložen, tak v podstatě pod Ministerstvo financí, pardon pod Ministerstvo průmyslu a obchodu převádí všechno, včetně Lesů České republiky, včetně povodí. A já tady chápu, že existuje celá řada dobrých argumentů zvážit význam těchto subjektů na krajinu, na životní prostředí a diskutovat o tom, zda by neměly zůstat na Ministerstvu zemědělství, popřípadě přejít pod Ministerstvo životního prostředí, ale že možná není úplně nejšťastnější to, co je uvedeno v tomto návrhu, tedy to Ministerstvo průmyslu a obchodu. Je to prostě maximalistický návrh, kde ve druhém čtení předkladatelé předpokládají podrobnou systémovou diskuzi, co by mělo přejít pod jakého zakladatele. Ale o tom, čemu říkáme strategická odvětví, by diskuze být neměla. Současná situace navíc ještě je opepřena tím, že je tam jednoznačný konflikt zájmů současného zakladatele. To jenom taková třešnička na dortu, to je sice fakt, ale kvůli tomu to nepřekládáme. Předkládáme to proto, abychom našli systémové uspořádání, a jenom se odkazuji na to, že tento projekt byl v běhu už za minulého volebního období.
Prosím tedy o propuštění do druhého čtení a budu se těšit na vášnivou a systémovou diskuzi, když to řeknu krátce: co patří kam. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslanci Miroslavu Kalouskovi a nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, jímž je pan poslanec Ivan Pilný. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ivan Pilný: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové. Bylo tady konstatováno, že jde o zákon velmi jednoduchý. Toto tvrzení mohu potvrdit, protože tento zákon je v rozporu s ustanovenými elementárními pravidly tvorby právních předpisů, podle kterých nesmí být nepřímou novelou jiných zákonů. Předložený návrh však výrazným způsobem zasahuje celkem do osmi zákonů.
Dál bych konstatoval - nebudu je tady celé citovat, jsou ve stanovisku vlády - dál bych konstatoval, že z tohoto jednoduchého, velmi jednoduchého zákona nejsou zřejmé, ani z důvodové zprávy, předmět a cíl koordinační a metodické funkce, kterou by mělo Ministerstvo průmyslu a obchodu vykonávat. Dál konstatuji, že poslanecký návrh zákona vykazuje i nedostatky legislativně technického charakteru, které kromě již shora zmíněných nepřípustných nepřímých novel zákonů či chybného uvedení názvů Ministerstva průmyslu a obchodu neodpovídá v § 4 ustáleným legislativně technickým požadavkům na nadpisy paragrafů a znění ustanovení o nabytí účinnosti právního předpisu. Dál bych konstatoval, že návrh odporuje dosavadní logice, kdy byla správa výdělečných subjektů ze státní účastí subsidiárně svěřena Ministerstvu financí jakožto strážci státního rozpočtu.
Navrhovaná změna přitom vychází z nesprávné koncepce, jež odporuje závazkům, které na sebe Česká republika převzala při vstupu do Evropské unie. Ministerstvo průmyslu a obchodu je totiž resortem pověřeným formováním podnikatelského prostředí v České republice. Pokud by zároveň spravovalo subjekty, které v tomto prostředí působí, a to nejednou jako velmi výrazní hráči, vznikal by tím nevyhnutelný konflikt zájmů. Ministerstvo průmyslu a obchodu by se při správě těchto subjektů nechovalo jako soukromý investor, ale nevyhnutelně by preferovalo cíle své hospodářské politiky. V ještě horší variantě by pak naopak hospodářskou politiku přizpůsobovalo potřebám spravovaných subjektů. Obě varianty pochopitelně notně potřebují trh a vytváří nerovnou soutěž mezi subjekty soukromými a státem kontrolovatelnými. ***