(17.30 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Vážené poslankyně, vážení poslanci, já bych samozřejmě mohl mluvit déle, mohl bych mluvit podrobněji o těch jednotlivých opatřeních, která se chystají na půdě Evropské unie, o tom, co se připravuje na jednání Evropské rady, ale myslím si, že je tady také důležité, aby dostali prostor i poslanci opozičních stran, aby tady nevystupovali jenom členové vlády. Ale samozřejmě cítil jsem jako důležité, abych se do té rozpravy také zapojil, abych v tom nenechal pana ministra vnitra samotného. Protože to samozřejmě není jenom otázka kompetencí ministra vnitra, týká se to i práce premiéra, ale týká se to také práce ministra obrany, ministra zahraničí a dílčím způsobem i celé řady dalších členů vlády.
Děkuji za vaši pozornost. (Potlesk části poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi vlády ČR Bohuslavu Sobotkovi za jeho vystoupení. Než budeme pokračovat s přednostním právem pana poslance Petra Fialy, budu konstatovat omluvy, které mi došly. Omlouvá se od 17 do 18 hodin pan poslanec Karel Fiedler, pan poslanec Jan Volný z pracovních důvodů od 17 hodin do konce pracovního dne a od 17.30 hodin do konce jednacího dne paní poslankyně Hana Aulická Jírovcová.
Nyní žádám pana poslance Petra Fialu, aby se ujal slova v rozpravě. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Petr Fiala: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já jsem rád, že pan premiér chce poskytnout prostor i opozici, aby se mohla vyjádřit, jak sám řekl. Nicméně já jsem hlavně rád, že tady vystoupil, protože my jsme se dlouho snažili, aby na půdě Poslanecké sněmovny byla vedena diskuse jak o imigrační politice, bezpečnostní situaci země, tak samozřejmě také o zahraniční politice, což se nám dlouho nedařilo, a myslím si, že pan premiér se této debatě jistým způsobem vyhýbal nebo vyhýbá. Takže jsem rád, že tady dnes je a že s námi o těchto věcech hovoří.
Nicméně já jsem se ho snažil velmi bedlivě poslouchat a na některé otázky, které byly položeny už v tom úvodním slově paní poslankyně Němcové, a na některé otázky, které vlastně visí ve vzduchu, jsme žádnou odpověď neslyšeli. Já jsem se dozvěděl hodně o tom, kde se schází Evropská unie, které orgány se scházejí, že jsme členy Evropské unie, že jsme aktivními členy, že jsme aktivními členy NATO, že jsme zvýšili výdaje na obranu, ale o konkrétních postojích České republiky při jednání v rámci Evropské unie, při jednání dalších orgánů, o těch konkrétních krocích jsem se toho dozvěděl velmi málo.
Já se tady ještě jednou vrátím k otázce, která zazněla na začátku dnešního jednání Poslanecké sněmovny a kterou jsem já předtím zmínil na tiskové konferenci. Tou je naše neúčast na mnichovské bezpečnostní konferenci. Ono to není vůbec banální. My se možná účastníme nějakých jednání v určitých orgánech Unie a tam posloucháme, co se kde chystá, ale klíčové konference v klíčový okamžik, klíčový okamžik z hlediska bezpečnosti evropské civilizace, západních demokracií, se prostě naše vláda neúčastní. A to si myslím, že hodně vypovídá o naší zahraniční politice a o smyslu, který tato vláda má pro skutečná nebezpečí, která ve světě existují.
Dámy a pánové, těch nebezpečí je spousta, ale ta základní nebezpečí jsou dvě. Je to konflikt na východě Ukrajiny a je to samozřejmě to, co se děje v rámci boje s Islámským státem, resp. co se děje z hlediska agresivního útoku islámského terorismu, nebo militantního islámu, směrem k západní civilizaci a konkrétně směrem k zemím Evropské unie.
Celý západní svět v posledních dvou dnech napjatě sledoval vývoj kolem situace na východní Ukrajině, diplomatická jednání, aktivity, které se tam odehrávaly ze strany paní kancléřky Merkelové, prezidenta Hollanda a dalších. Celý západní svět, západní demokracie se účastnily mnichovské bezpečnostní konference, protože právě tam se o těchto tématech diskutovalo. Kdo tam chyběl, byla Česká republika, které se přitom tato situace extrémně dotýká. My jsme stále ještě v geopolitickém prostoru, který může být případným větším nedorozuměním, nebo neporozuměním si mezi Západem a Východem - a záměrně používám tato slova, která se znovu frekventovaně objevují v zahraničním tisku - my tímto neporozuměním můžeme být významně bezpečnostně ohroženi. Co dělá česká vláda, jakou má pozici, proč se toho neúčastí, proč se k tomu žádným způsobem nevyjadřujeme, na to jsem odpověď od pana premiéra zde neslyšel. Já to považuji za závažnou chybu, za chybu, která nás ohrožuje. Nikdy za posledních 20 let, a teď cituji ze zahraničních médií, nikdy za posledních 20 let nebylo neporozumění mezi Západem a Ruskem tak velké, jak je v těchto dnech. Česká republika se mezinárodních fór, kde se o tomto diskutuje, neúčastí, mlčí, tváří se, že se nic neděje.
Druhé nebezpečí, které se nás také extrémně dotýká, je radikální islám. Dámy a pánové, já zde nebudu opakovat řadu svých argumentů, které vnáším do veřejné diskuse, ale připomenu jenom jednu věc. Boj, nebo ohrožení, kterému jsme vystaveni ze strany radikálního islámu, není jenom ohrožení z hlediska Islámského státu, který nesmírně brutálním způsobem postupuje na Blízkém východě, ale je to i ohrožení, které máme uvnitř Evropské unie, s kterým jsme bezprostředně - bezprostředně! - konfrontováni. A já chápu, že řada politiků má hlavní starost, aby se po událostech v Paříži a po dalších informacích o tom, co se děje, co dělá Islámský stát, aby se hněv obyvatelstva neobrátil proti islámu. Já tomu rozumím, chápu to a samozřejmě jsem první, kdo bude říkat, že islám a militantní islám není totéž, a tak podobně. Nicméně nesmíme zavírat oči před tím, že ve jménu islámu se v řadě asijských a afrických zemích rozpoutalo doslova peklo na zemi a že jsou to právě ti teroristé, kteří nás ohrožují, kteří se většinou zrovna k radikálnímu islámu hlásí. A naší větší starostí, než aby si někdo nemyslel náhodou něco špatného o islámu, to jsme přece vždycky schopni vysvětlit, tento rozdíl mezi politickou ideologií, politickým náboženstvím a náboženstvím, tak musí být - musí být! - bezpečnost našich občanů.
Dámy a pánové, tady máme opravdu vážný problém. Na nás neútočí jenom někdo zvnějšku. A ani tohle nebezpečí, že na nás útočí někdo zvnějšku, se nedá podceňovat. Zvláště když třeba česká vláda ani neví, jestli s tím někým zvnějšku, třeba s Islámským státem, má aktivně bojovat, nebo nemá bojovat. Pan prezident si myslí, že máme bojovat, pan ministr zahraničních věcí si myslí, že nemáme bojovat, a tak dál, a tak bych mohl pokračovat. Ale ten problém je, že islámský terorismus, resp. militantní islám má svoje základny i mezi občany Evropské unie, a to už je problém, ke kterému se musíme postavit čelem a s kterým musíme něco dělat. A tady je právě důležité, jaký postoj při hledání těch společných postupů v rámci Evropské unie zastává česká vláda. Jaký ten postoj je. Co to bude znamenat pro naše občany, jak budeme zabezpečovat bezpečnost, ale současně zachovávat svobodu našich lidí. Co si o tom česká vláda myslí, co bude zastávat při jednáních v Evropské unii. Na tyto otázky jsem žádnou odpověď neslyšel. ***