(13.50 hodin)
(pokračuje Gabal)
Teď ještě pár příkladů, jak se vlastně taková kriminalita páchá. Prvním příkladem je takzvaný rollout projektu Opencard, který dostal od rady hlavního města za úkol nově příchozí ředitel odboru IT, kterému rada zvedla roční rozpočet odboru IT ze 600 mil. Kč na 2 mld.
Pražané kartu Pražana, jak se nová tramvajenka honosně nazývala, nechtěli kupovat a nedůvěřovali jí. Situace se vyřešila jednoduše jak za starých časů, rozhodnutím radnice o zrušení všech dalších forem předplatného, a to včetně školní mládeže a důchodců. A stalo se to, co bylo třeba, Pražané se stali rukojmím projektu Opencard a kartu kupovat museli chtě nechtě. Pražané i předplatné pražské hromadné dopravy byli rázem a z hlediska rozhodující autorské kontroly systému projektu Opencard privatizováni přímo do rukou firmy Haguess, a to rozhodnutím samotné pražské radnice a radních.
Dokumentaci o tendru na Opencard si původně vyzvedlo několik desítek firem, nabídku předložila jenom jedna, té radnice zakázku přidělila. Proč se asi ostatní firmy nenamáhaly? Například proto, že na zadávací dokumentaci a koncepci projektu -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Prosím, pane poslanče, ještě jednou vás přeruším. Znovu zkusím, abyste se uklidnili všichni a vyslechli pana poslance Gabala v jeho přihlášce do rozpravy, který obdržel slovo. Děkuji vám, pokračujte.
Poslanec Ivan Gabal: Například proto, že na zadávací dokumentaci a koncepci projektu pracoval jeden a tentýž muž, napřed jako expert na straně radnice až do výběrového řízení a posléze jako spoluprovozovatel firmy, která jedinou nabídku předložila a tendr získala.
Když se v roce 2009 provalily auditem zjištěné finanční machinace - a ponechme stranou, že se tehdy auditoři vůbec nedostali do Dopravního podniku, který rada neuměla donutit, aby vydal své účetnictví pro forenzní audit - řešila to tehdejší rada výměnou odpovědného radního, a stal se zázrak. Novému radnímu Richterovi po jednání, na jehož obsah si pan Richter před vyšetřovací komisí nevzpomněl, se podařilo zázračně ušetřit a projekt zlevnit, protože mu firma Haguess podle jeho slov odpustila asi 170 mil. neproplacených faktur. No neberte to! Ale když jsme se zeptali na to, proč někdo někomu odpustí 170 mil. korun, tak na to už si nevzpomněl. Co vlastně ta firma získala za tento ústupek? Nikdo to nevyšetřil a radní na tuto otázku komisi neodpověděl, nicméně i přesto nadále zůstala firma Haguess a později její nástupce Emoney nezpochybnitelným vlastníkem autorských práv na Opencard, jakkoliv mnozí z politiků, včetně zmíněného exradního, nepokrytě lhali před komisí i veřejností, že tendr na provoz Opencard mohl být nově a jejich zásluhou zcela otevřený, ačkoliv to nebyla a dodnes není pravda.
Dovolte mi jenom ještě pár závěrů, které vidím jako důležité, co tedy vlastně s tím vším.
1. Kromě přímých kroků, které vyšetřovací komise trestněprávně navrhla a podnikla, bych se přimlouval za to, aby se závěrečné zprávě dostalo pozornosti od relevantních aktérů exekutivy a justice. Netvrdím, že jde o úplný a přesný text a obraz, ale skrze tuto jednu kauzu je to objektivní a nestranný pohled na náš justiční systém.
2. Je nepochybné, že současný systém vnitřní kontroly a rotace státních zástupců vyžaduje zásadní úpravu tak, aby nemohlo dojít k podobným lokálním politickým či jiným provazbám státních zástupců. Nebudu zde zdůrazňovat, ve kterých všech pražských a nedostatečně vyšetřených či odložených a nestíhaných případech se jméno příslušné zástupkyně státu Máchové objevilo. I to ukazuje na absenci odpovídajícího dozoru nad dozorujícími a na přílišnou stabilitu, shovívavost a propojení mnohaletých pracovních a zájmových vazeb, ne-li lenost a alibismus. A pokud proto zákon připouští toto, je třeba ten zákon změnit. Asi nelze opustit směr udržení nezávislosti státního zastupitelství na Ministerstvu spravedlnosti, ale z nezávislosti se nesmí stát neodpovědnost a vyproštění z odpovědnosti za mimořádná selhání a nedostatečné kontroly práce a výkonnosti, natož v případě podezření na trestné jednání nebo podezření z jeho zametání pod koberec. Ve vnitřní kontrole státního zastupitelství bych neváhal použít slovo alibismus nebo šlendrián. A vyšetřování ve švýcarské Belinzoně ukazuje, že by tomu asi nebylo poprvé. A to již není případ toho, čím to na mě působilo, tedy Kafkovým Procesem, to je něco mnohem a mnohem horšího.
Pokud nový zákon nezmění mechanismus personálních výběrů státních zástupců, nezavede jejich rotace a povinnou vnitřní kontrolu s odpovědností nadřízených za selhání nebo manipulace a dlouhodobě neodpovědné či protiprávní jednání podřízených, nehneme se kupředu. A ani se neptejme, kde zůstala spravedlnost a právo.
3. Není sporu, že v naší justici je ústavně garantovaná rovnost před zákonem spíše iluzí a že v ní zřejmě lze pomocí politického vlivu nebo čehosi jiného dosáhnout nerovnosti a privilegií ve prospěch některých zájmových skupin. A co je mimořádně vážná degradace celého ústavního pořádku a postavení právního státu a zákonnosti v jeho rámci. Zda lze nerovnost občanů před zákonem přímo spojovat s možnou korupcí nebo politickým krytím kriminálního jednání je otázkou, ale na hypotetické úrovni reprezentované touto kauzou tomu leccos nasvědčuje. A naopak lze pozorovat, že jednotlivec, který nebyl opřený o mocné zájmové zázemí a vlivy, pokud chce s protizákonností nebo korupcí bojovat, má jen malou šanci, jakkoli mohl být v právu.
4. Do jaké míry se tohoto neblahého stavu a trendu dokáže justice zbavit sama, se neodvážím odhadnout, je ovšem nesporné, že velice účinnou protizbraní vůči zkorumpovaným poměrům... (Odmlka kvůli hluku v sále.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Klid prosím!
Poslanec Ivan Gabal: Členové komise asi diskutují závěry.
... zkorumpovaným poměrům je celá sféra občanské společnosti, zejména ad hoc vznikající a sebeobranná nebo zájmová sdružení občanů. V kauze Opencard se jich angažovala a angažuje celá řada a odpovědně říkám, že bez jejich robustního a neustálého tlaku by patrně nevznikla ani naše vyšetřovací komise.
5. Případ Opencard silně indikuje, že Kafkovské poměry na státním zastupitelství se tváří v tvář finančním manipulacím v politické sféře potkaly s podobnými poměry uvnitř elitního policejního útvaru. I poměry v ÚOKFK v inkriminovaném období lze podezírat spíše než z chaosu z nepatřičné vstřícnosti, ne-li podlézání a posluhování politickým zájmům. Někteří z bývalých vysokých policistů tohoto útvaru před komisí nemluvili pravdu nebo přímo lhali, vědomi si svých minulých manipulací a ve snaze odvrátit jejich odhalení. Na druhou stranu by zákon o státním zastupitelství měl pamatovat i na větší ochranu práce poctivých policistů před chybujícími nebo záměrně manipulujícími státními zástupci.
6. Finanční kriminalita má smysl pouze tehdy, pokud se vyplácí, tj. pokud se finanční výnos podaří pachatelům a spolupachatelům zajistit, legalizovat, proprat a ochránit. Proto považuji v zájmu ozdravení popsaných poměrů za žádoucí nejdvojsmyslně tvrdou legislativu mířící na prokázání původu podezřele nabytého majetku a jeho odčerpání v případě, že původ věrohodně prokázán nebyl. Pokud nedokážeme odebírat objemné výnosy z kriminality a finančně organizovaného zločinu, nemáme šanci se z této džungle vysekat.
7. Zcela na závěr. Trvalo nám několik měsíců práce, než jsme překonali značnou nedůvěru k institutu parlamentní vyšetřovací komise uvnitř i vně parlamentu. Pro mne a z této první zkušenosti jde o unikátní nástroj, kterým může parlament pomoci v situaci, kdy ztratil justiční systém schopnost s organizovaným zločinem bojovat, přinejmenším v některé oblasti nebo regionu, a je třeba ho nenadužívat, ale je třeba se za něj nestydět a umět jej nasadit včas a cíleně.
Děkuji svým kolegům z komise za spolupráci a pozitivní zkušenost a děkuji jim za úsilí a solidnost, ve které zcela zanikly stranické dresy i dílčí politické zájmy. Děkuji rovněž svému týmu spolupracovníků. (Potlesk.) ***