(15.40 hodin)
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Myslím, že se účtenková loterie nedá vytrhávat od systému, v rámci kterého je organizována na Slovensku. Kdybyste se mě zeptal, jaký je můj názor na tu taškařici s registračními pokladnami, tak vám řeknu škoda, že už je Česká republika deset let nemá. Účtenková loterie je součástí systému registračních pokladen, tak jak na Slovensku funguje. Je to systém, který umožní poskytnout zpětnou vazbu pro daňovou správu, a je to velmi dobrá motivace pro občany, aby vyžadovali účtenky, aby se zajímali o to, jestli dostanou při nákupu zboží účtenku. A současně tím, že se účtenky registrují jako losy, které jsou potom slosovány v rámci účtenkové loterie, tak to vlastně dává možnost daňové správě, aby mohla kontrolovat reálnost hlášení, která získává z registračních pokladen. Čili je to model, který podle mého názoru vhodně doplňuje systém registračních pokladen, zlepšuje kontrolní možnosti státu a zvyšuje motivaci občanů, aby si skutečně přebírali účtenku. Určitě bych nemluvil o taškařici, protože cokoliv, co nám pomůže zlepšit výběr daní v České republice, je myslím velmi užitečné.
Chtěl bych také poznamenat, že pokud jde o daňové podvodníky, tak ti přece nepoškozují jenom stát, nepoškozují jenom občany, státní rozpočet, ale poškozují i hospodářskou soutěž. Přece ti, kdo neplatí daně, jsou v nepoctivé výhodě oproti těm, kdo respektují zákony a daně do státního rozpočtu odvádějí. Já si myslím, že je potřeba, aby tady byly rovné, spravedlivé podmínky, a stát k tomu musí přispět mimo jiné tím, že bude schopen vymáhat daně, třeba prostřednictvím účtenkové loterie. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu premiérovi za odpověď na tuto interpelaci. V daňové oblasti zůstaneme i nadále, neboť pan poslanec Ladislav Šincl bude pana premiéra interpelovat ve věci sektorové daně pro banky, pojišťovny a telekomunikační společnosti. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ladislav Šincl: Děkuji, pane předsedající. Nejsem s panem poslancem Beznoskou a paní poslankyní Fischerovou z jedné strany, a proto můj pohled na sektor daně je trošku opačný.
Vážený pane premiére, koaliční smlouva o programovém prohlášení vlády obsahuje celou řadu závazků. Dovolte mi jen uvést malý výběr. Jde například o nastartování udržitelného hospodářského růstu, tvorbu nových pracovních míst, pravidelné zvyšování důchodu seniorům, zavedení porodného i na druhé dítě, a tak dále a tak dále. Všechny tyto vládní priority něco ovšem stojí a z něčeho se musí zaplatit. Pan ministr financí Babiš pod svým volebním heslem "ano, my to zařídíme" slíbil, že na všechny vládní priority uvedené v koaliční smlouvě dokáže zajistit dostatečné množství finančních prostředků bez dalšího daňového zatížení obyčejných poplatníků, drobných živnostníků a hlavně bez dalšího zvyšování deficitu státního rozpočtu jen řádným výběrem stávajících daní. Moc bych si to přál, protože vládní priority jsou důležité, ale může se v praxi stát, že sliby pana ministra financí se nenaplní a realita bude jiná. Už dnes se vážně diskutuje o existenci rizika absence prostředků ve státním rozpočtu.
Již to tu dnes bylo řečeno. Možností, jak řešit finanční potřeby vládních priorit, je zavedení takzvané sektorové daně, to je daně pro velké banky, pro pojišťovny či telekomunikační společnosti, které dosahují mnohamiliardových zisků, které pocházejí z České republiky, ale končí v zahraničí u jejich vlastníků. Proto se vás chci zeptat, jak se díváte na možné zavedení této daně, se kterou v případě nedostatku financí pro naplňování závazků vlády počítá koaliční smlouva i programové prohlášení vlády. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Šinclovi. Poprosím pana premiéra o jeho odpověď.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane poslanče, myslím, že jsem měl možnost v předcházejících dvou interpelacích popsat pozici, ve které se v tuto chvíli vláda nachází. Vycházím tedy z koaliční smlouvy, z programového prohlášení vlády a nad rámec toho mohu poznamenat, že určitě nikdo rád nezvyšuje daně a je vždycky mnohem příjemnější, pokud si to můžeme dovolit z hlediska rozpočtu a vývoje ekonomiky, spíše daňové zatížení snižovat. Ale Česká republika má v tuto chvíli ještě stále rozpočtový schodek, i když se nám v loňském roce podařilo dosáhnout výrazně lepšího hospodaření, než předpokládal schválený státní rozpočet, i když v letošním roce chceme schodek dále redukovat, tak ještě stále máme deficitní hospodaření státu.
Cílem vlády kromě toho, že chceme zajistit dobré fungování státu a veřejných služeb, je také rozpočtový schodek postupně redukovat. Chtěli bychom skutečně dosáhnout toho, aby v příštích letech klesal podíl veřejného dluhu na hrubém domácím produktu. To znamená, snažíme se o to dělat takovou rozpočtovou politiku, abychom výrazně zpomalili tempo zadlužování České republiky. Proto je myslím zcela legitimní, abychom přemýšleli o zvýšení příjmů veřejných rozpočtů, abychom hledali možnosti, jak posílit příjmy veřejných rozpočtů tam, kde evidentně Česká republika o velké finanční příjmy přichází.
Já už jsem tady mluvil o prioritě, kterou vláda má, tím je tedy ucpat díry v našem daňovém systému, dosáhnout zlepšení výběru daní prostřednictvím naprosto konkrétních návrhů zákonů, o kterých jsem tady před malou chvílí mluvil. To je cesta, kterou jsme se vydali, a teď ji musíme dotáhnout do konce, byť to nebude jednoduché, byť to nebude populární, protože to samozřejmě bude znamenat něco nového. Bude to nový prvek v rámci našeho daňového systému. Je potřeba to dobře připravit, vysvětlit to veřejnosti, vysvětlit to podnikatelským subjektům, udělat to způsobem, který bude co nejméně administrativně náročný a bude technologicky na úrovni. To je myslím velmi důležité.
Pokud by se ukázalo, a mám na mysli roky 2016 a 2017 v mandátu této vlády, že tyto zdroje, které mobilizujeme bojem proti daňovým únikům, nebudou stačit pro pokrytí nezbytných výdajů veřejných rozpočtů, tak je zde myslím možnost debatovat o sektorové dani. Chci jenom připomenout, že naše země samozřejmě čelí, podobně jako jiné ekonomiky, výraznému odlivu kapitálu do zahraničí právě v důsledku toho, že máme nízké korporátní zdanění. Velká část finančních prostředků tak odplývá do zahraničí, aniž by mohla být využita pro potřeby investic a rozvoje tady v České republice. Možnost určité daňové přirážky, která by se týkala některých sektorů ekonomiky, například bankovnictví, je myslím legitimní cesta další diskuse pro případ, že by opatření v boji proti daňovým únikům nepřinesla dostatečné finanční prostředky, pro případ, že by úspory, které realizujeme v provozu státu, nepřinesly dostatečné zdroje pro jeho další fungování.
Jsem velmi rád, že kromě toho, že připravujeme opatření proti daňovým únikům a že už některá z nich prakticky realizujeme, tak se daří také šetřit v klasickém provozu státu. Mám na mysli i otázku informačních technologií a investic v této oblasti. Mám radost z toho, že řada resortů se snaží změnit praxi zažitou z minulých let, kdy velká část zakázek zejména v oblasti IT, byla poskytována bez dostatečných a transparentních výběrových řízení. Praxe se velmi rychle mění. A jak se praxe rychle mění a jak roste tlak ze strany vlády na výběrová řízení, tak se daří také snižovat provozní náklady. Snažíme se hledat možnosti, jak zajistit financování státu bez toho, aniž by se musely zvýšit některé daňové sazby. Pokud to možné nebude, myslím si, že jednou z možností je zvýšení daně z příjmů právnických osob, buď tedy zvýšení celkové sazby, anebo zavedení sektorové daně pro některý ze sektorů, a podobně jako na Slovensku by tou možností mohlo být i vyšší zdanění bank.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu premiérovi. Pan poslanec Šincl má doplňující otázku. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ladislav Šincl: Děkuji. Vážený pane premiére, například tuzemským bankám a spořitelnám za rok 2013 meziročně stoupl souhrnný čistý zisk o 11 milionů (miliard?) korun na 64,3 miliardy korun. Za jedenáct měsíců loňského roku vydělal český bankovní sektor 58,8 miliardy korun, a to jenom z toho důvodu, že údaje za celý rok ještě nejsou k dispozici. Místo toho, aby tento vytvořený zisk získaný z peněženek českých občanů, jejich klientů, v České republice investovaly, tento zisk je z českých bankovních dcer vyváděn ven jejich matkám do zahraničí a český stát z toho nemá vůbec nic. Podobná situace je i v oblasti pojišťovnictví a telekomunikací.
Moje otázka. Nemyslíte si, že 4 miliardy korun uvedené v koaliční smlouvě nejsou pro tyto bohaté bankovní společnosti, pojišťovny nebo telekomunikační společnosti málo? Děkuji. ***