(9.40 hodin)
(pokračuje Ondráček)
Hledejme cestu, jak těmto lidem pomoci, protože takových případů bohužel přibývá, a bylo to zmíněno i minulý týden na kolokviu. Každému z nás se může stát, že se do podobného soukolí někdy dostaneme, a pak nám může být i ten náš poslanecký průkaz k ničemu, protože přes mašinerii policie a státních zástupců bohužel zatím nejede vlak. Děkuji vám. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Eviduji tři přihlášky do rozpravy. S přednostním právem paní ministryně Válková, potom pan poslanec Gabal a poté paní poslankyně Havlová. Máte slovo, paní ministryně.
Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková Děkuji, pane předsedající. Vaším prostřednictvím chci panu poslanci, byť to může znít paradoxně, poděkovat za to, že se nevzdal snahy upozorňovat na tento případ. Doprovází mě od února minulého roku. Osobně jsem hovořila s manželi Stráníkovými. Sdílím nejenom jejich lidskou bolest nad tím, co se stalo, samozřejmě ne v té intenzitě jako oni. Je mi to nesmírně líto, obzvlášť když jsem se seznámila se spisem a jako ministryně spravedlnosti jsem si myslela, že s tím také mohu trošku tím správným směrem pohnout. Narazila jsem na své kompetence. Ale tím se nechci vymlouvat, protože nástroje, které mám k dispozici, jsem využila a zbývá poslední a to je legislativní. Nemohu toho ve vztahu k policii příliš učinit, pouze se obrátit na kolegu ministra vnitra, ale ve vztahu ke státním zástupcům ano. Čili navrhnout zákon, který by lépe než dosud ošetřoval i odpovědnost státních zástupců za nekvalitní práci. V tomto směru - a budu teď opatrná, stejně jako pan poslanec, který dlouhá léta působil a částečně, byť již ne bezprostředně, působí v oblasti policejní činnosti, vím, že nesprávný a nezákonný postup orgánu činného v trestním řízení je velmi odlišný a má i odlišné důsledky. Přinejmenším nesprávné postupy - těch tam bylo několik. Některé z nich vyjmenoval pan poslanec. I v oblasti, kterou mám možnost jako ministryně spravedlnosti uplatnit, jsem využila snad úplně všeho. Aspoň doufám, protože i na základě osobního rozhovoru s nejvyšším státním zástupcem mi slíbil, že tomu bude věnovat zvláštní pozornost. Nicméně pan poslanec měl pravdu, když zmínil, že zvláštní pozornost bych spatřovala i v tom, že by prověrku ve skončené věci zpracoval a zajistil někdo, kdo se věcí dosud nezabýval a měl objektivnější postup.
To, že paní vrchní státní zástupkyně doktorka Bradáčová teď dělá ještě dohled nad dohledem městského státního zastupitelství, který podle mého názoru nebyl vykonaný dobře, je také věc, kterou nemusela akceptovat, ale akceptovala ji.
Výsledky dohledu samozřejmě nemůžu v současné době předvídat. Myslím si, že návrh nového zákona o státním zastupitelství by byl takovým malinkým posunem k větší odpovědnosti státních zástupců za svoji práci a i k možnostem vyvodit v případě, že budou nesprávně postupovat, nejenom nezákonně, jejich odpovědnost, protože je tam několik druhů kárných provinění. Samozřejmě to manželům Stráníkovým nepomůže v řešení jejich případu, nicméně pro úplnost to dodávám, abyste věděli, že v tomto směru bychom měli využít i nástroje legislativní, aby podobné případy v budoucnu nekončily tak, jak se zdá, že skončí tento případ, čili velkými otázníky a nezodpovězenými otázkami. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní ministryně. Než budeme pokračovat, přečtu dvě omluvenky, které ke mně dorazily. Od 9 do 13 hodin se omlouvá paní poslankyně Marie Benešová. Do 12 hodin se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Jan Volný. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Gabal. Připraví se paní poslankyně Havlová.
Poslanec Ivan Gabal: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, dovolím si odhlédnout od emocionální a lidské stránky pozice obou rodičů a budu z trochu jiného úhlu velmi stručný. Uvedu několik bodů týkajících se tohoto šlendriánu, protože si myslím, že tady se nedá použít ani slovo alibismus.
Za prvé je třeba se v daném kontextu podívat na statistiky vývoje úspěšnosti vyšetřování vražd. Klesají a zhoršují se a to, co bývalo pýchou naší policie, se začíná stávat velkým problémem a tento jeden konkrétní příklad se svými vážnými pochybnostmi o postupu vyšetřování ukazuje, co může být u kořene. Při podrobnějším seznámení se s věcným obsahem, s tím, co kolega zmiňoval, já jako nepolicista a neprávník musím konstatovat, že vyšetřování postupovalo v evidentním rozporu s elementární logikou a fakty. Ale postup se nedá označit za hloupý. Ten postup není hloupý. Ten postup směřuje k manipulaci faktů, aby se zakrylo to, že někdo byl na počátku líný odvést svoji práci odpovědně. Evidentní rozpor mezi fakty a logikou se týká všech kontrolních mechanismů.
Doufám, že zítra zařadíme projednání zprávy z Opencard a podíváme se na práci státního zastupitelství z jiného úhlu, ale dojem je velmi podobný. Tady vládne zásadním způsobem alibismus i mezi těmi, kteří mají dohlížet na práci, která má vyšetřovat závažnou kriminalitu. Všichni mi tvrdí, že nemají zákonné prostředky k tomu, aby kontrolu, která evidentně musí najít pochybení, byli schopni dovést k závěru, že k pochybením došlo. Já jsem za krátkou dobu působení viděl tolik závěrů o provedené kontrole, která nezjistila pochybení, a přitom tam pochybení byla, že bych za takovou práci ze své firmy vyrazil sekretářku. A oni to dělají státní zástupci! Oni to dělají nadřízení policisté! Ona to dělá Generální inspekce bezpečnostních sborů! Jako člen kontrolní komise jsem si dovolil, protože v tom sedím, tak to vím, obrátit se i na Generální inspekci bezpečnostních sborů. Závěr byl samozřejmě negativní. A přitom když teď studujeme spis, a mě ke spisu nechtěli pustit, ale dostal jsem nabídku, že se můžu neformálně potkat s vyšetřovatelem a on mi to vysvětlí, já jsem to odmítl, tak tam pochybení jsou. A někdo udělá závěr, že ale nejsou tak závažná, aby se začaly vyvozovat závěry.
A teď jsme u kořene věci. Já si myslím, že se nebavme o tom, jestli došlo, nebo nedošlo k pochybením a zda to dokážeme ještě vyšetřit, to nechám policistům, ale pojďme se bavit o schopnosti vyvodit odpovědnost vůči těm lidem, kteří nejsou ochotni vykonávat odpovědně svoji práci, a to tak, abych se nemusel identifikovat s tím, co mi paní Stráníková řekla jako první větu na našem setkání: S mou zkušeností nemůžu věřit tomu, že žijeme v právním státě. ***