(18.20 hodin)
Poslanec Tomio Okamura: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, to, co je největší bolestí našeho státu, je každodenní bezpráví páchané státními orgány na občanech. Zní to sice strašlivě, ale každý z nás tady ve Sněmovně je určitě tak jako já denně oslovovaný lidmi, kteří prosí o pomoc v případech, kdy byla na nich spáchaná nějakými státními orgány křivda. A je to jen malá špička ledovce, protože pouze menšina lidí se dokáže účinně bránit a bojuje s nespravedlností do posledního dechu.
Z tohoto pohledu je institut veřejného ochránce práv, ombudsmana, skutečně zásadní pomocí postiženým a zaslouží si maximální podporu. Představa, že se diskriminovaní lidé dokážou sami dostatečně bránit a nebo se bránit u soudu, je zcela iluzorní. Je proto nezbytné mít ombudsmana. A ten musí mít sílu a pravomoc efektivně problémy řešit, přičemž v současnosti nemá v podstatě žádnou pravomoc. Pouze podává zprávy a doporučení, což je bezzubé a absurdní. Stávající návrh jde správným směrem, i když zcela nedostatečně. Zákon by měl ombudsmanovi umožnit řešit bezpráví na všech úrovních, tedy například i v trestní rovině. A tady nezávislý přezkum práce státních institucí zcela citelně chybí. A já i Úsvit tento stav již léta kritizujeme.
Dále je škoda, že vláda z finančních důvodů z návrhu vypustila část týkající se monitorování práv osob se zdravotním postižením podle článku 33 odstavec 2 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, kterou sama Česká republika ratifikovala. Citovaný článek smluvním stranám ukládá povinnost zřídit monitorovací orgán ve smyslu nezávislé instituce na ochranu a podporu lidských práv splňující takzvané pařížské principy. Z tohoto pohledu tedy zřizovat další nové instituce je podle mě daleko nákladnější než tuto pravomoc svěřit ochránci práv.
Ale když jsme si tu řekli A, je nutné dodat i B k tomuto návrhu. Velmi těžko se rozhoduje o posilování pravomocí úřadu, jehož současná šéfka paní Šabatová se tu prezentuje jako obhájce takzvaně diskriminovaných menšin proti domácí české většině, která je ovšem ve skutečnosti tím, kdo je tady diskriminovaný. Skutečnost je tedy přesně opačná, než jak ji prezentuje stávající paní ombudsmanka.
Rád bych paní Šabatové a dalším podobným typům, jako je například i ministr Dienstbier, připomněl, že lidská práva máme v naší republice všichni. Nejen Romové, muslimové či Arabové, jak to prezentují tito lid, ale také Češi, Moravané a Slezané. Lidská práva mají nejen intelektuálové z pražské kavárničky pro elitní synky. Ale světe div se v uvozovkách, podle zákona je mají mít i ti, které tito lumpenintelektuálové označují za extremisty. Mají je obyčejní občané v obcích, které terorizují nepřizpůsobivé menšiny. Mají je učitelé, kteří se bojí dát špatnou známku flákači jen proto, že je muslim. To je příklad ze západní Evropy.
Samozřejmě vidím, že úřad ombudsmana denně řeší kauzy stovek postižených lidí. Ale přesto v něčem ostudně selhává. Ve veřejném hájení práv všech, tedy nejen vyvolených etnik a menšin. Je potřebné a nutné, aby ombudsman hájil práva všech. Nikdo z nás totiž neví, kdy se stane obětí nějakého institucionálního bezpráví. V podstatě tuhle zkušenost, věřím, může potvrdit i mnoho z nás přímo tady v sále.
Z těchto důvodů, kdy vidíme značnou nevyváženost názoru ombudsmana vůči hájení práv většiny, hnutí Úsvit v současnosti nemůže navrhovanou změnu podpořit.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí Úsvit.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Eviduji jednu faktickou poznámku pana poslance Chvojky. Poprosím ho o faktickou poznámku. Poté je přihlášen pan poslanec Fiedler.
Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo. Budu jenom krátce reagovat, ač jsem vystupovat nějak nechtěl, na pana předřečníka Okamuru. Tak nějak jsem čekal, že bude vystupovat, že nám možná řekne něco o kebabech, o hostincích U veselého vepříka a štěkajícího psíka či o dalších věcech. Bohužel tuto srandovní historku - už v ní dál nepokračoval na rozdíl od svého facebookového profilu.
Chtěl jsem říct jen jednu věc. Já úplně ne se vším, co dělá stávající ombudsmanka, veřejná ochránkyně práv paní Šabatová, souhlasím. Myslím si, že její dva předchůdci byli, co se týče té drobné právnické práce, o něco lepší. Možná právě proto, že to byli právníci. Nicméně chtěl bych mu říct jednu věc. Každý zákon, který se zde schvaluje, je obecně závazný a neměl by se týkat, neměli bychom na něj položit prizmatem nějaké osobnosti, která tu funkci vykonává. To znamená, pokud schvalujeme zákon o státním zastupitelství a upravujeme nějak institut nejvyššího státního zástupce, tak bychom se neměli moc koukat na to, kdo tu funkci zrovna vykonává. To stejné platí i u funkce veřejného ochránce práv. Takže není to o paní Šabatové, i když se nám nemusí líbit, jak svoji práci vykonává. Je to o tom institutu. A například za pět let může být ombudsmanem pan Okamura - nedej bože, nedej bože - a ta práce bude vypadat třeba úplně jinak. Děkuji. (Ojedinělý potlesk z řad ČSSD.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní pan poslanec Fiedler a po něm paní zpravodajka Adamová.
Poslanec Karel Fiedler: Dobrý podvečer ještě jednou. Děkuji za slovo, pane předsedající. Chtěl bych navázat na to, co tady říkal Tomio Okamura, a také na to, co znám z debat s vámi, kolegy, zde v Poslanecké sněmovně, když jsme debatovali na toto téma. Byl jsem na to častokrát dotazován. A na základě toho, co je naším návrhem nebo naším názorem našeho poslaneckého klubu, vím, že tento názor mají i jiné poslanecké kluby nebo určitě i jiní poslanci přicházejí s procedurálním návrhem na zamítnutí tohoto zákona v prvním čtení.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Váš návrh jsem zaevidoval. Nyní poprosím o vystoupení do rozpravy paní zpravodajku Adamovou a připraví se pan poslanec Mihola. Máte slovo.
Poslankyně Markéta Adamová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, podle vládní novely by se mohl ombudsman nově přímo obracet na Ústavní soud s žádostí na zrušení zákonů či jejich jednotlivých ustanovení. V současné době se přitom na Ústavní soud může přímo obracet de facto pouze prezident nebo nejméně 41 poslanců či 17 senátorů. Ústava České republiky staví na principu dělby moci, a to na zákonodárnou, výkonnou a soudní, jak samozřejmě víme, přičemž zákonodárná moc přitom náleží Parlamentu. Rozšířením těchto pravomocí veřejného ochránce práv, který je volen Poslaneckou sněmovnou, by tak de facto došlo k situaci, kdy ochránce vykonává jakýsi dozor nad činností orgánu, kterému je z výkonu své funkce odpovědný. To považuji za naprosto nesystémové opatření.
Veřejný ochránce práv má již nyní možnost apelovat na poslance či senátory, aby návrh na zrušení zákona k Ústavnímu soudu podali. Je na něm, aby svou neformální autoritou zapůsobil na dostatečný počet zákonodárců, kteří následně mohou konat v souladu se svými kompetencemi. Zakotvením této pravomoci do zákona o Ústavním soudu se předkladatel snaží tuto neformální autoritu nahradit autoritou formální. Nelze ani předpokládat, že by veřejný ochránce práv takovéto návrhy podával ve velkém počtu. Jednalo by se zřejmě o jednotky případů. Proto si nemyslím, že kvůli jednotkám případů bychom měli takto významnou kompetenci ochránci přiřknout.
V současné době není veřejný ochránce zakotven v Ústavě České republiky na rozdíl třeba od NKÚ. A chceme-li tedy vážnost této instituce posunout směrem ke zvýšení kompetencí, pojďme se nejdříve zabývat v rámci novelizace Ústavy zakotvením veřejného ochránce právě v Ústavě. Není-li tak učiněno, nezvyšujme pravomoci veřejného ochránce jen proto, že sám ombudsman po takovém navýšení pravomocí volá.
Podíváme-li se na vymezení úlohy veřejného ochránce dle současného znění zákona, lze konstatovat, že tento orgán byl zřízen, aby působil k ochraně osob před jednáním úřadů a také prováděl systematické návštěvy míst, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě veřejnou mocí nebo v důsledku závislosti na poskytované péči s cílem posílit ochranu těchto osob. Pravomoci, které mu chce tato novela dále přiřknout, jdou významně za rámec této úlohy. Proto se tedy domnívám, že by v první řadě měla panovat shoda na zakotvení orgánu veřejného ochránce práv do Ústavy a následně bychom pak případně mohli řešit změny pravomocí. Takovýto postup by byl systémově správný a logický. Proto jsem se také rozhodla navrhnout zamítnutí v prvním čtení.
Ale chtěla bych ještě tady k té diskusi říci, že bychom to opravdu neměli vztahovat na současnou ombudsmanku, ale brát to jako úřad, jako orgán, který je v tuto chvíli někým zastáván, ale nemusí to tak být samozřejmě a nebude to tak vždycky. Děkuji. (Ojedinělý potlesk.) ***