(14.20 hodin)
Poslanec František Laudát: Na útěku přežívají v katastrofálních podmínkách v uprchlických táborech miliony lidí, jak umírněných muslimů, tak zejména lidí křesťanského vyznání. Speciálně na tuto skupinu bych upozornil. Skutečně drtivá převaha muslimských běženců samozřejmě ovládá a určuje život těchto uprchlických táborů. O to horší je postavení této specifické skupiny. Jedná se především o běžence samozřejmě s křesťanskými kořeny, které sahají až téměř do doby před dvěma tisíci lety, to znamená, mají delší dobu v podstatě svoji kulturu a hodnoty, z kterých vychází i naše civilizace, než máme my.
Za třetí. Křesťanští uprchlíci se ocitají v bezvýchodné situaci. Jejich majetky jsou vyrabovány, nejbližší příbuzní povražděni a je vysoce pravděpodobné, že i v případě porážky Islámského státu se nemají kam vrátit. Přitom se jedná o rody s tisíciletou křesťanskou tradicí, která sahá dále než naše, jak jsem říkal. Ve svých zemích do začátku válečných konfliktů patřily ke střední a vyšší třídě jak díky svému vzdělání, tak i ekonomickému postavení. Nejsou islamisty, jsou naopak oběti islamistů. (Velký hluk v sále, poslanci se stále baví.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Kolegyně a kolegové...
Poslanec František Laudát: Model multikulturní společnosti, jak byl vytvořen například ve Francii, Belgii, ve skandinávských zemích a Německu, přestává fungovat. Napětí mezi komunitami a většinovým obyvatelstvem generuje násilí a stále více i terorismus.
Za páté. Stále probíhající diskuse eskalované nedávnými událostmi v Francii, Belgii a dnes i v Německu ukazují, že na tuto výbušnou, citlivou problematiku nejsou dostatečně připraveni nejen politici, ale i média.
Za šesté. S ohledem na naše členství v schengenském prostoru se dramaticky i pro nás mění bezpečnostní situace. Krátce na vysvětlenou. Nechci na úvod této schůze, když u té předešlé jsme drželi minutu ticha za oběti terorismu v několika zemích, líčit dramatické osudy křesťanských běženců, aktuálně v Iráku, Sýrii, postavení koptů, které bylo dramatické v Egyptě a částečně se zlepšilo díky převzetí moci armádou. Sami všichni jste slyšeli a četli, s tím, že to vypadá až z nějakého dramatického filmu s napsaným scénářem, o osudu jezídů, kteří jsou hubeni způsobem hodně zavrženíhodným. Z těchto důvodů i mnoha dalších si vás dovolujeme požádat o zařazení tohoto bodu, ve kterém by byly diskutovány následující okruhy problémů.
Za prvé. Formy a rozsah pomoci uprchlíkům na místě.
Za druhé. Otázka poskytnutí azylu pro syrské, irácké křesťany, jezídy a kopty. Vytvoření něčeho, co bych nazval bezpečná azylová politika České republiky.
Za třetí. Pozice české vlády k problematice imigrace a boje s terorismem v rámci Evropské unie.
Za čtvrté. Bezpečnostní situace v souvislosti s terorismem, posílení rozpočtu bezpečnostních služeb, úprava legislativy atd.
Za páté. Přepracování či úpravy imigrační politiky v souvislosti s aktuální situací.
Za šesté. Operativní přizpůsobení činnosti orgánů Sněmovny v naléhavé prioritě. Například zaúkolování výborů a podvýborů, úprava plánů zahraničních cest. Domnívám se, že by bylo dobré, pokud by se nám povedlo, v těchto bodech nějakým způsobem, aby se to neprolínalo, vést strukturovanou diskusi a abychom neskončili zařazením tohoto bodu u nějakých vlastně bez konce, ale u zcela konkrétního usnesení, které by vládě dávalo mantinely, které by jí dávalo podporu při prosazování jednotné evropské imigrační politiky ve smyslu obrany zemí schengenského prostoru, aby jí dávalo možnosti, aby mohla jasně vysvětlit společnosti, pokud tady nabízí někomu azyl, tak kterým skupinám a proč, aby jí dalo možnost a větší podporu pomáhat utečencům v uprchlických táborech, aby občané slyšeli jasné signály, byť už to zaznělo, že v nějaké formě tady má být zařazen bod o bezpečnostní situaci v České republice.
Osobně se děsím toho, co předvádějí někteří politici, a samozřejmě, že společnost prostřednictvím médií naslouchá, a můžou tady nechtěně v dobré víře vyvolat takové problémy, že Česká republika si může na dlouhé desítky roků zkazit pověst. Jestliže někdo říká, ať přijmeme někoho, ať mu pomůžeme, ale až skončí válečný konflikt, ať se vrátí zpátky. Jednak - za kolik kroků skončí válečný konflikt? Domníváte se, že syrští křesťané, kteří dlouhodobě postupně ztráceli - totéž v Iráku - na významu ať už díky menší porodnosti, tak zejména cílenému vytlačování, genocidě, se budou mít i v případě, že se za možná deset let nějakým způsobem podaří ustát tamto prostředí, že budou mít ještě šanci se vrátit? Přitom se nejedná o standardní lidi, který bychom měli nabídnout přijetí na našem území. Jsou to lidé často s vysokoškolským vzděláním na prestižních univerzitách. Ve svých zemích patřili ke střední a vyšší třídě. Lze očekávat, že by měli velikou šanci se začlenit do české společnosti a být ne přítěží, ale naopak významným prorůstovým a i lidským faktorem.
Česká společnost je nemocná, česká společnost neví často, co předvádět, v čem si vyrábět problémy, ale ty skutečné problémy, tím nesnižuji problémy osobních individuálních lidí, individualit, ale ty skutečné a zásadní problémy zatím leží mimo hranice naší země.
Ptám se vás - když jsme slyšeli již od předvánoční doby debaty - jak by vám bylo, kdybyste museli v roce 1969 poslouchat, že někdo chce uspořádat referendum o přijetí azylantů? Jak by vám bylo, kdyby někdo váhal i přijmout vaše děti, kde už se licituje o to, zda budou žít, či nebudou žít? Řada politiků se ke konci minulého roku oháněla Václavem Havlem. Když se podíváte na stránky s jeho hesly, tak tam si najdete také jeho nějaké zkratky, jeho prohlášení. A najdete tam mezi řadou i jedno, které říká: nejvíce pomůžete sami sobě, pokud pomůžete druhému. A ono to platí, bych řekl, v tomto případě zvláště naléhavě. Možná ve světle toho, kdybychom tu nejvyšší formu pomoci nabídli právě vlastně lidem, kteří trpí kvůli svému náboženskému přesvědčení, nejsou ekonomickými běženci, tak možná, že bychom pomohli nejenom tolik jim jako sami sobě. ***