Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

(pokračuje Jan Hamáček)

29.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce,
ve znění pozdějších předpisů, zrušuje zákon č. 266/2006 Sb.,
o úrazovém pojištění zaměstnanců, a zrušují nebo mění některé další zákony
/sněmovní tisk 376/ - prvé čtení

Opět prosím paní ministryni práce a sociálních věcí.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Dobrý den, vážený pane předsedo, vážené poslankyně a poslanci. Cílem tohoto předloženého návrhu je především zachování právní úpravy odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání v zákoníku práce, což je princip, na kterém se dohodla tripartita. Tím opodstatněním je, že se domníváme, že náhrady škody a nemajetkové újmy souvisí úzce se specifičností právních vztahů založených na výkonu závislé práce, nicméně to nebrání tomu, aby se i tato zvláštní právní úprava přizpůsobila novým trendům soukromého práva. Zároveň se v této souvislosti navrhuje, aby se zrušil zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců, který, jak známo, od svého schválení v roce 2006 ještě dosud nenabyl účinnosti. Takže se domníváme, že tento návrh může být přijat. Opakuji, shoda k tomuto řešení je i na základě závěrů tripartity.

Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji paní ministryni. Prosím pana zpravodaje, kterým je opět pan poslanec Jaroslav Zavadil. (V sále je velký hluk.)

Poslanec Jaroslav Zavadil: Tak ještě jednou hezký dobrý den. Já tentokrát budu mít trošičku delší komentář, resp. svoji zpravodajskou zprávu, protože si myslím, že tato norma si to zaslouží.

Škoda, za kterou odpovídá zaměstnanec zaměstnavateli, a její náhrada jako škoda, za kterou odpovídá zaměstnavatel zaměstnanci, a její náhrada včetně...

Pane předsedající, prosím vás, já je nechci napomínat.

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Já poprosím levou stranu sálu, aby se ztišila. Děkuji.

Poslanec Jaroslav Zavadil: Děkuji vám pěkně, pane předsedající. Budu pokračovat - včetně škody týkající se zdraví zaměstnance, a její náhrada byla vždy, ale je i v současné době podstatnou a významnou součástí právní úpravy pracovněprávních vztahů, kterou obsahovala a obsahuje zákonná úprava pracovněprávních vztahů. Bylo tomu tak za prvního zákoníku práce, je tomu tak i podle druhého zákoníku práce, který byl ve Sbírce zákonů vyhlášen pod číslem 262 v roce 2006 a nabyl právní účinnosti 1. ledna 2007.

Právní úprava náhrady škody, za kterou odpovídá zaměstnanec zaměstnavateli, a právní úprava náhrady škody, za kterou odpovídá zaměstnavatel zaměstnanci, s výjimkou náhrady škody na zdraví zaměstnance, je obsažena v části 11 zákoníku práce a tato právní úprava vychází v zásadě z osvědčené úpravy náhrady škody podle prvního zákoníku práce.

Náhrada škody na zdraví zaměstnance z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání je s právní účinností od 1. ledna 2007 obsažena pouze v přechodných ustanoveních zákoníku práce, a to v ustanoveních § 365 až 393. Důvodem pro takový legislativní postup bylo to, že právní úpravu odpovědnosti za škodu zaměstnance z nemoci z povolání měl nahradit zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců. Zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců měl, jak se původně předpokládalo, nabýt právní účinnosti již od 1. ledna 2007, ale víme, že se tak nestalo, a pokud by zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců nabyl právní účinnosti tak, jak byla předpokládána, byla by právní úprava náhrady škody na zdraví zaměstnanců obsažena v přechodných § 365 až 393 zákoníku práce. Byla by zkonzumovaná a namísto ní by se napříště postupovalo podle zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců konstruovaného nikoliv na principu náhradovém, ale na principu pojišťovacím. Skutečností však je, že nabytí právní účinnosti zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců bylo příslušnými zákony celkem čtyřikrát odloženo. Podtrhuji - čtyřikrát odloženo. Naposledy se tak stalo zákonem, který byl vyhlášen ve Sbírce zákonů pod číslem 184 v roce 2014, s tím, že nabytí právní účinnosti bylo stanoveno dnem 1. ledna 2017. To si tady určitě už pamatujeme.

Nepopiratelnou skutečností je, že právní úprava úrazového pojištění zaměstnanců by byla pro zaměstnance poškozené na zdraví méně výhodná, než je tomu podle právní úpravy odpovědnosti za škodu na zdraví podle zákoníku práce, za kterou jim na základě objektivní odpovědnosti, to znamená odpovědnosti za výsledek, odpovídá jejich zaměstnavatel.

Právě otázka výhodnosti a paušálního přístupu ke všem fyzickým osobám zaměstnancům bez rozdílu vystoupila výrazně do popředí v souvislosti s nabytím právní účinnosti nového občanského zákoníku od 1. ledna 2014, který vychází z předpokladu, že poškozená strana se stranou odpovědnou mají o náhradě škody jednat a dohodnout se o ní včetně výše její náhrady, a v případě, že k takové dohodě nedojde, musí poškozená strana podat občanskoprávní žalobu na odpovědnou stranu k soudu, chce-li se nějaké náhrady škody domoci.

Přitom je nezbytné vnímat i tu skutečnost, že náklady náhrad za škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání nese zaměstnavatel, což vyplývá již legálně z definice závislé práce, která je obsažena v § 2 zákoníku práce. Proto zákoník práce v § 365 stanovil právní úpravu pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání. Tato právní úprava je skutečně zastaralá a je poplatná době svého vzniku v roce 1992-1993. Zakládá monopol dvou pojišťoven, a to České pojišťovny, a. s., a Kooperativy, a. s., což není v souladu s evropským právem. Vychází se totiž z § 205d prvního zákoníku práce a vyhlášky Ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Tato vyhláška byla čtyřikrát novelizována a náklady správní režie pojišťoven v zákonném pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání byly však dvakrát změněny také zákonem, naposledy zákonem č. 182/2014, na který si tady pamatujeme, který nabyl právní účinnosti 1. ledna 2015, kde se náklady správní režie uvedených pojišťoven snížily na 4 % z celkového objemu přijatého pojistného zaplaceného zaměstnavateli v daném kalendářním roce.

Právní úpravu, kterou obsahuje § 365 zákoníku práce, který se odkazuje na § 205d prvního zákoníku práce nebo vyhlášku Ministerstvu financí, kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, je nutné nahradit novou zákonnou právní úpravou. Tuto právní úpravu je nezbytné začít v působnosti vlády připravovat bez zbytečných odkladů a diskusí o tom, do působnosti kterého ústředního správního úřadu patří nebo nepatří.

Hlavním účelem projednávaného vládního návrhu zákona je přenesení právní úpravy odpovědnosti zaměstnavatele - a tak dále, já bych takhle mohl pokračovat dál. Já vás nebudu zatěžovat tím, co tam je dál ve zprávě, protože tam toho je ještě hodně. Ale chtěl bych říci úplně na závěr, že se domnívám, že by měla Sněmovna propustit tento zákon do druhého čtení. Domnívám se, že by to měl dostat zase jako gesční výbor pro sociální politiku. A tady bych ještě navrhoval, že by se na tom měl také podílet hospodářský výbor, protože ty věci, které se týkají úrazového pojištění, jsou věci, které by je také měly mimo jiné zajímat.

Takže můj návrh je propustit do druhého čtení a o návrzích do jednoho a druhého výboru nechat hlasovat. Já vám děkuji.

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan poslanec Opálka.

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane předsedo. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych nastínil některé problémy, které bych rád diskutoval a vyjasnil ve výboru pro sociální politiku, kterému navrhuje organizační výbor tento tisk projednat.

Jako pozitivum hodnotím pevné zakotvení hmotněprávní úpravy do jednotné části zákoníku práce a valorizaci částek za odškodnění. To bylo dlouhodobě kritizováno a nakonec jsme se tím zabývali přednedávnem.

Současně je však vládou navrhováno i zrušení dosud platného, ale neúčinného zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců a zrušení nebo změna některých dalších s tím souvisejících zákonů, neboť podle vlády je v současné době již zřejmé, že podle zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců se zabezpečení zaměstnanců při pracovním úrazu a nemoci z povolání provádět nebude, a není proto důvodné, aby byl zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, nadále udržován jako stále platný. Platný od roku 2006, leč dlouhodobě neúčinný. Myslím si, že tento zákon má svou historii řady novel, především novel ve smyslu odkládání jeho účinnosti.

Vláda přihlíží též k tomu, že původní zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců by bez rozsáhlých změn nebyl stejně realizovaný. Na druhé straně musím říci, že předchozí pravicové vlády, ač neměly zájem o účinnost tohoto zákona, nikdy neměly odvahu přistoupit přímo k jeho zrušení, neboť by tím ztratily v rámci vztahu k Evropské komisi jeden z argumentů, že jsme v této oblasti připraveni něco učinit.

Je sice pravdou, že pravděpodobně zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců již nenabude účinnosti, neboť by bylo třeba jeho velké komplexní úpravy, avšak filozofie tohoto zákona je, že správa pojištění přejde ze dvou privátních pojišťoven na Českou správu sociálního zabezpečení, která je - a to zdůrazňuji - na tento krok připravena, což jsme si prověřili i při výjezdu výboru pro sociální politiku na ústřední správě. Toto řešení náš poslanecký klub KSČM vždy podporoval, a proto by měl jeho zrušení podpořit až při předložení nového návrhu zákona, a to jen v případě, že bude zastávat stejnou filozofii - a podtrhuji znovu, filozofii, kterou i Poslanecká sněmovna podpořila 20. června minulého roku ve svém doprovodném usnesení číslo 353. I přes to usnesení Ministerstvo práce a sociálních věcí zpracovává pro vládu čtyři alternativní řešení, a jestli mám dobrou informaci, přednost dostává řešení, které by mělo zřídit zvláštní instituci po vzoru VZP se svými správními orgány, což bude daleko dražší, protože co se týká České správy sociálního zabezpečení v rámci nemocenského a důchodového pojištění, jde jenom o to, přidat tento systém do její správy. Z tohoto pohledu se mi jeví zrušení zákona problematické bez znalosti toho, jaký návrh vláda Parlamentu nakonec předloží. Nemám tedy problém s tím, abychom řešili zákoník práce, mám však problém s tím zrušit zatím neúčinný zákon.

Vládní návrh je charakterizován jako technická novela, ale obsah návrhu jde daleko za hranice technické novely, neboť novelizuje deset zákonů plus soudní řád a jeden zákon zcela ruší. Navíc některé platné části zákona nejsou aplikovány, a proto budou zrušeny i se zrušením zákona č. 266/2006 Sb., především jde o problematiku prevence.

Podpora zrušení zákona o úrazovém pojištění znamená znovu prolomení se do nejistoty dalšího řešení, které navíc zruší zákonem stanovený termín pro předložení přepracovaného zákona a možná tak prodlouží i Evropskou komisí kritizovaný stav, monopolní správu úrazového pojištění dvěma privátními pojišťovnami.

Abych to vyjádřil stručně, termín byl dán tím, že jsme prodloužili neúčinnost zákona. Vláda byla povinna do doby tohoto termínu předložit nový zákon. Tím, že zrušíme tento zákon, vlastně žádný termín nebude stanoven.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic KSČM)

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Ptám se, kdo se dál hlásí. Pan poslanec Vilímec, prosím.

Poslanec Vladislav Vilímec: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, pan zpravodaj byl velmi obsáhlý. Já se nebudu pouštět do hodnocení jednotlivých paragrafů. Víme, že zákon o úrazovém pojištění byl schválen v roce 2006. Od té doby uplynulo devět let. Udělal jsem si takový historický exkurs, protože tehdy jsem ještě nebyl poslancem, a vlastně jsem zjistil, že to byl zákon, který připravila a prosadila ještě vláda Jiřího Paroubka. Původně byla účinnost stanovena na 1. leden 2007, potom se to několikrát odsunovalo. Poslední odsunutí bylo už i z vůle této Sněmovny na 1. ledna 2017. Ten zákon, a taky o tom mluvil pan zpravodaj, měl nahradit, on použil slovo osvědčenou a já to také použiji, objektivní odpovědnost zaměstnavatele za škodu na zdraví a pojistnými dávkami, víceméně systémem úrazového pojištění zaměstnanců.

Pročítal jsem si alespoň část tehdejší diskuse a musím uvést, že jedinou politickou stranou, jediným politickým subjektem, který byl proti schválení zákona, byla ODS. Zákon byl vetován Senátem a v zásadě prošel hlasy tehdejší koalice, ale protože Unie svobody, dnes již neexistující, dodala pouze dva hlasy, tak ten zbytek hlasů byl obstarán hlasy komunistických poslanců. To je historie tohoto návrhu.

Pokud nová vláda nebo vláda současná, kde sociální demokracie hraje výraznou úlohu, navrhuje zrušení zákona, který prosazoval před devíti lety pan ministr Škromach, tak to vede k takové zvláštní situaci, že někteří z poslanců, kteří tehdy hlasovali pro zavedení zákona o úrazovém pojištění, teď budou hlasovat o zrušení. I takové jsou klikaté cesty politických postojů.

Musím říci, že ODS je v tom konzistentní, byla konzistentní, nechtěla tento zákon. Ukázalo se, že stejně ty výdaje finanční atd., já tady můžu ocitovat i důvody, které se uváděly před devíti lety, paní poslankyni Páralovou z ODS, která uvedla: Za prvé, návrh přináší zbytečné finanční náklady, za druhé, zvyšuje sankce, za třetí zvyšuje povinnosti zaměstnavatelů atd., za páté, z hlediska bezpečnosti práce obsahuje malou motivaci k prevenci úrazů, a konečně za šesté, výrazně zvyšuje administrativní náročnost a prodražuje celý systém. Nebyla jediná v tomto hodnocení.

Podle mého soudu další vývoj ukázal, že zákon o úrazovém pojištění nebyl nastaven šťastně, že přichází doba, kdy by se měl zrušit, a v tomto smyslu, tak jak ODS před devíti lety postupovala, tak bude postupovat i teď. To znamená, nemáme problém, jsme konzistentní politickou stranou, neměníme názory ani po devíti letech.

Tolik spíše takový historický exkurs, který, myslím, je ale také namístě, protože zapomínati je lidské a někdy je potřeba to připomenout.

Další věc se týká nastavení valorizačního schématu, nebo víceméně zákona o zmocnění. Tady bych jenom ocitoval, určitě to bude předmětem diskuse na výboru pro sociální politiku, že v důvodové zprávě se předpokládá, pokud dojde k valorizaci, že to bude znamenat víceméně dvojnásobek, nebo navýšení ročních výdajů o více než dvojnásobek, u bolestného na 600 až 750 milionů a u ztížení společenského uplatnění na 700 až 800 milionů korun. Důvodová zpráva předpokládá, že vzhledem k tomu, že vybrané pojistné činí zhruba 2 miliardy korun, že by se to mělo -

Předseda PSP Jan Hamáček: Omlouvám se, pane kolego, ale prosím sněmovnu o klid.

Poslanec Vladislav Vilímec: Já už budu končit. Z toho pojistného. Myslím, že je to potřeba analyzovat, analyzovat na půdě výboru pro sociální politiku, protože jsou to poměrně velké částky. Za sebe, a myslím, že i za kolegy, souhlasím s tím, aby to prošlo do druhého čtení, aby výbor pro sociální politiku se tím intenzivně zabýval, nejen zrušením zákona o úrazovém pojištění, ale těmi dalšími věcmi, a případně učinil nezbytné úpravy. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Zeptám se, kdo dál se hlásí do obecné rozpravy. Nikoho nevidím, rozpravu končím. Zeptám se na závěrečná slova. Není zájem. Tudíž se budeme zabývat návrhem na přikázání.

Organizační výbor navrhl přikázat tento tisk výboru pro sociální politiku a pan zpravodaj navrhl přikázání hospodářskému výboru. To znamená, máme tady dva návrhy na přikázání. Zeptám se, zda ještě někdo má další návrh. Není tomu tak.

Budeme hlasovat o přikázání výboru pro sociální politiku. Ještě zazvoním na kolegy v předsálí a budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování má číslo 131. Přihlášeno je 146, pro 121, proti nikdo. Tento návrh byl přijat.

Budeme hlasovat o přikázání hospodářskému výboru.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování má číslo 132. Přihlášeno je 147, pro 116, proti 5. Tento návrh byl přijat.

Konstatuji, že jsme přikázali tento tisk výboru pro sociální politiku a hospodářskému výboru. Tím končím projednávání bodu 29.

Budeme pokračovat bodem

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.