(15.10 hodin)
(pokračuje Chalánková)
Dále bych chtěla ještě upozornit, že tady mám před sebou rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, kde zaznělo, že údajně tento Evropský soud pro lidská práva odmítl stížnost paní Michalákové z toho důvodu, že nevyužila všechny opravné prostředky. Není tomu tak. Rozhodnutí výboru obsahuje jednověté odůvodnění, podle kterého soud neshledal žádné známky porušení práv a svobod obsažených v úmluvě anebo jejích protokolech. To je všechno. Nepotvrdily se tak spekulace českých úřadů, že soud odmítl stížnost z formálních důvodů nebo pro nevyčerpání opravných prostředků v Norsku. Stížnost odmítl výbor tří soudců složených z předsedy Charlama Hajieva z Ázerbájdžánu, Erika Meseho z Norska a Dimitrije Dědova z Ruské federace. Na okraj bych chtěla říct, že v posledních dvou až třech letech podle všech dostupných informací Evropský soud pro lidská práva proti státům, jako je Norsko, negativní judikáty nevydává v těchto případech.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Chalánkové. S další řádnou přihláškou je připraven - prosím, pane poslanče.
Poslanec František Vácha: Děkuji, pane předsedající. Já bych chtěl jenom upozornit nebo požádat Sněmovnu, aby se na tento případ nedívala jako na případ dvou dětí a matky. Musíme si uvědomit, že takových případů je ve světě, že jsou někde české děti nebo naši občané protiprávně zadržování, takových případů je v současné době, bylo, je a bude víc a víc. A my bychom v tuhle chvíli měli, my jako Sněmovna a naše vláda, měli ukázat jasně a možná tvrdě říct, že jsme schopni se za svoje občany postavit, bojovat za ně a dovést takové kauzy do zdárného konce. Do zdárného konce ve smyslu zdárného pro české občany, a ne pro nějaké mezinárodní právo. Protože to jsou naši občané, to jsou naši spoluobčané a naší povinností je se o ně postarat. Děkuju.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Váchovi. Ptám se, kdo další se hlásí do všeobecné rozpravy. Pan poslanec Bendl. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Bendl: Já bych chtěl znovu položit otázku, zdali někdo z vlády je na ni schopen odpovědět. Ministr pro lidská práva tady radši není, protože tady projednáváme problém, který se ho přeci netýká. Že tady není ministr zemědělství, na to jsem si zvykl, ten má opravdu hodně práce a toho to zajímat určitě nebude. A není tady ministr zahraničí, není tady premiér. Prosím, je někdo z vlády schopen odpovědět, jestli můžeme matce Michalákové dát statut diplomata? Anebo pokud nemůžeme, tak proč?
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendlovi. Prosím, paní poslankyně Černochová se dále hlásí o slovo. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Jana Černochová: Pan kolega poslanec Bendl myslel statut diplomatické ochrany, ne statut diplomata. Já jenom bych možná na obhajobu pana ministra zahraničních věcí, se kterým jsem v pátek hovořila a prosil mě, abychom přesunuli tento bod na jiné datum. Bohužel tady není. Říkal mi, že veškeré informace, které by měl on a říkal on, by tady měla říkat paní ministryně Marksová. Takže budu doufat, že se na tuto otázku dozvíme odpověď od ní.
Ale skutečně to, že tady není pan ministr Dienstbier, také nepovažuji, že je úplně normální. Byť včera v Interview říkal, že to je úplně mimo jeho jurisdikci. No nevím, k čemu tedy máme Ministerstvo pro lidská práva a rovné příležitosti, když ministr není schopen jednat ve shodě s ostatními členy vlády tak, aby se tato kauza netáhla už čtvrtým rokem.
Česká republika byla v minulosti schopna, a ukázalo se to na několika případech, i ze zemí, o kterých bych rozhodně tady nemluvila jako o demokratických zemích, jako například z Kuby, dostat bývalé poslance pana Bubeníka a pana Pilipa. Stejně tak se podařilo v minulosti, není to tak dávno, tuším, že to bylo v loňském roce, jestli si vzpomenete na případ našich občanů zadržených na řeckém území při fotografování čehosi, co v někom mohlo vyvolávat nějaký pocit ochrany bezpečnosti jejich země, tak byli zadrženi a přes všechny možné intervence i spolupráci bezpečnostních sborů i zpravodajských služeb se ve finále podařilo tyto dva mladé muže dostat do České republiky. A tady je skutečně nepochopitelné pro každého, kdo se tomu případu alespoň trošku věnuje, kdo něco kolem toho načetl, že tady ten zájem České republiky v případě, kdy jde "jenom" - promiňte mi tu ironii - jenom o děti, tak že se o to nikdo nezajímá.
Čeho chceme docílit? Chceme docílit toho, že těm dětem bude za pár let 18 let a že pak možná bude někdo dokladovat, co všechno pro to, aby se vrátily do České republiky, udělal?
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Omlouvám se, paní poslankyně, já bych teď rád docílil toho, aby v této sněmovně byl klid, aby poslanci sledovali vaše vystoupení! Děkuji.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Takže já bych, vážené kolegyně a kolegové, vás chtěla moc a moc poprosit, abyste podpořili návrh usnesení, který vám pak v podrobné rozpravě bude přečten, protože se skutečně domnívám, že možnost jít na to cestou diplomatické ochrany tady je. Pokud má paní ministryně Marksová pravdu, že už tento pokus tady byl, tak de facto Česká republika už má v tomhle ohledu i nějakou zkušenost. Neříkám, že bychom hned museli odvolávat norského velvyslance, ale myslím si, že v tuto chvíli by stačilo, kdyby i pan ministr Zaorálek, případně pan předseda vlády poslal diplomatickou nótu. Je to věc, která je v demokraciích v civilizovaných společnostech naprosto běžná, patří to mezi obyčeje, které v diplomacii jsou historicky dané, a myslím si, že by se jistě nikdo z norské strany nezlobil, kdyby takto byla česká vláda činila.
Tedy znovu velmi pěkně prosím a apeluji na vás, podpořte ten návrh, protože skutečně naše nečinnost, a ano, uznávám, byla to i nečinnost předchozí vlády, tak spěje k tomu, že za chvíli děti dosáhnou plnoletosti a my si budeme tak maximálně říkat a vyčítat to, že jsme neudělali všechno to, co jsme jako zákonodárci udělat mohli.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Černochové. Ptám se, kdo další se hlásí do všeobecné rozpravy. Paní ministryně. Prosím, paní ministryně, máte slovo.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, poslankyně a poslanci, tady je, mám k dispozici v podstatě na dvě stránky A4 seznam jenom kroků Ministerstva zahraničních věcí, které byly v tomto případě učiněny. Začíná to červnem 2011, kdy bylo nejdřív Ministerstvo zahraničních věcí informováno o zahájení řízení u norského orgánu sociálně-právní ochrany dětí směřující k odebrání dětí z důvodu podezření na pohlavní zneužívání ze strany otce. V červnu 2011 byla hned zaslána, to znamená v témže měsíci byla neprodleně zaslána nóta zastupitelského úřadu v Oslo na Ministerstvo zahraničních věcí Norska se žádostí o informaci k případu a vysvětlení okolností, za kterých k tomuto odebrání došlo. A jak říkám, je tady toho téměř na dvě A4, já to tady asi nebudu celé číst, protože by to trvalo docela dlouho, ale je tady dejme tomu na stránku a půl seznam aktivit, které učinilo Ministerstvo zahraničních věcí za všech možných vlád, které od té doby tady prošly. Stejný seznam se týká našeho ministerstva, co jsme poskytli, jak jsem říkala, prostřednictvím Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu v Brně. Takže ho můžeme také dát k dispozici, pokud už ho nemáte. To znamená, že řada aktivit byla, a jak jsem řekla, pan premiér řadu dalších aktivit chystá. Rozhodně tady neříkáme, že jsme udělali všechno - resp. my jsme udělali celkem všechno, co je v našich silách. Určitě za naše ministerstvo ale budeme v těch aktivitách a dotazech na norskou stranu samozřejmě pokračovat. ***