(14.40 hodin)
(pokračuje Chalánková)
A bod 7 je reakcí na stav, kdy během odpovědí na mé interpelace na jaře tohoto roku byla u některých členů patrná nechuť se touto kauzou zabývat. Je tedy žádoucí, aby Sněmovna měla kontrolu nad dalším počínáním vlády. Tento bod ale navrhuji samostatně k samostatnému hlasování.
Pro tuto chvíli děkuji za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, paní poslankyně. Prosím, aby se z pověření předsedy vlády ujala slova paní ministryně práce a sociálních věcí. Prosím, máte slovo. Ještě omluvím pana poslance Pražáka z dnešního jednání od 14.30 do 17 hodin z důvodu pracovního jednání mimo Sněmovnu.
Prosím, paní ministryně.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, děkuji za slovo. K této kauze jsme tady vystupovali několikrát. Možná bych úplně na začátek reagovala na něco, co tady bylo řečeno minulý týden, protože to teď vypadá, jako kdyby tato vláda, která je tady od ledna letošního roku, tuto kauzu ignorovala a nevěnovala se jí, a proto na nás padá veškerá vina za to, jaká je situace. (V sále je trvalý hluk.)
Tato kauza se řeší od roku 2011. Minulý týden nám tady bylo vyčítáno, že jsme nevyužili jediný institut, který umožňuje vrácení dětí do Norska, a to je takzvaná diplomatická ochrana. Chtěla bych tady říct, že návrh na použití tohoto institutu byl nejprve na úřednické úrovni navržen už v roce 2011. A posléze -
Předseda PSP Jan Hamáček: Omlouvám se, paní ministryně, ale zejména teď z levé části sálu se ozývá nadměrný hluk. A já ty dva vidím a nebudu je jmenovat, pokud toho nechají. Prosím, paní ministryně.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová To znamená, že v říjnu 2011 na úřednické úrovni na meziresortním setkání, které se touto kauzou zabývalo, bylo navrženo tento institut využít, a to naším ředitelem Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu v Brně. Na tento návrh nebylo nijak reflektováno. Podruhé, na ministerské úrovni, se toto odehrávalo někdy v únoru 2013. Bylo to jednání mezi bývalou paní ministryní Müllerovou a panem ministrem Schwarzenbergem. V tu dobu tady nebyla naše vláda. Byla tu úplně jiná vláda, která se rozhodla tento institut nevyužít. Takže prosím, abyste nám to nevyčítali, protože tady byla od roku 2011 řada možností, jak se v tomto případě angažovat.
Od té doby je tady celý seznam úkonů, které byly učiněny. Když budu hovořit za resort Ministerstva práce a sociálních věcí, jedná se o podporu prostřednictvím Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, tak je zde celý seznam věcí, kdy se pomáhalo rodině těchto chlapců, a to jak matce, tak jejímu tatínkovi, to znamená dědečkovi těchto dětí, a také tetě, to znamená sestře matky. Celý ten seznam tady číst nebudu, ale máme ho k dispozici a možná ho už máte vytištěný k dispozici i vy.
Asi úplně nejzásadnější je, že těm příbuzným, kteří žijí tady v České republice, byla nabídnuta zdarma právní pomoc. Co se týče matky, tak ta, protože žije v Norsku a je to jednání před norskými soudy, té my jako Česká republika nejsme schopni nabídnout zdarma právní pomoc, ale ta má nárok na zdarma právní pomoc v Norsku, kterou může využít. Ale podle mých informací ji využít odmítala. Nicméně to je čistě na jejím rozhodnutí.
A teď jsme u další zásadní věci a to je, že od jara, pokud vím, od dubna, je v Norsku možnost, aby matka znovu podala k soudu novou žádost, aby se děti vrátily do její péče. Tato možnost dosud nebyla využita. A vzhledem k tomu, že se bavíme o kauze, která se odehrává v Norsku podle norských zákonů před norským soudem, je tohle naprosto zásadní úkon. Doporučení, aby matka této možnosti využila, dostala opět jak od našeho ředitele Úřadu pro mezinárodní ochranu v Brně, tak od velvyslance v Norsku, a to opakovaně, a dokonce zřejmě i od své advokátky.
Také už jsme tady hovořili o tom, že advokátkou matky, nebo advokátkou rodiny, chcete-li, byla podána stížnost proti Norsku u Evropského soudu pro lidská práva a na konci srpna byla tato stížnost zamítnuta s tím, že ji soud nebude projednávat. Zase asi také proto, že matka nevyužila to, co jsem už řekla, že nepodala v Norsku tuto žádost.
Jinak také co se týče působení této vlády, došlo k tomu, že psala veřejná ochránkyně práv dopis své norské kolegyni, kde dostala odpověď s tím, že norská ochránkyně práv nemůže zasahovat konkrétně do jednotlivých kauz. Dále jsem já odeslala a prostřednictvím zastupitelského úřadu v Oslu předala dopis svému ministerskému protějšku. Na to jsme dosud odpověď nedostali.
Zároveň pan premiér už jednal telefonicky, já si to radši tady nalistuji (chviličku hledá v papírech), s velvyslancem České republiky v Norsku, jednalo se a bude se jednat s norskou velvyslankyní tady v České republice. Pan premiér se sešel osobně s dědečkem těch dětí Michalákových. A ještě zítra je jednání pana premiéra tady se zástupci příslušných ministerstev - Ministerstva zahraničních věcí, spravedlnosti a Ministerstva práce a sociálních věcí - na ministerské úrovni. Zároveň už o této kauze také hovořil, zatím jen jednou, ministr zahraničních věcí se svým protějškem.
V tuto chvíli nemáme v ruce žádné, řekla bych, právní nástroje, jak tu kauzu v Norsku ovlivnit, ale jsem přesvědčena, že děláme naprosté maximum, abychom dali norské straně najevo, že nám tyto děti nejsou lhostejné a že se o ně zajímáme a že samozřejmě chceme, pokud možno, co nejvíc informací. Ale opakuji, bylo tady období asi dva a půl roku, kdy toto bylo v rukou vlády, v rukou těch stran, které jsou v současné době v opozici a které nás tady nejvíc kritizují za nečinnost, která je podle mě naprosto neoprávněná.
Děkuji za pozornost. (Ojedinělý potlesk z řad ČSSD.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji paní ministryni a zahajuji všeobecnou rozpravu. Registruji přihlášku paní zpravodajky, resp. navrhovatelky, ale jako první se přihlásila paní ministryně spravedlnosti. Takže nyní má slovo paní ministryně spravedlnosti a potom paní poslankyně Chalánková.
Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková Vážený pane předsedo, milé kolegyně, milí kolegové, ráda bych se vyjádřila k této velmi citlivé záležitosti. Osobně samozřejmě sdílím pocity většiny poslanců, že by Česká republika měla udělat maximum. Vláda svůj postoj myslím jasně demonstrovala, jak moje kolegyně z vlády před chvílí vysvětlila a doložila. Také zde provedla takovou rámcovou analýzu právních limitů, které nás brzdí od toho, abychom byli aktivnější, protože absence mezinárodních smluv pochopitelně brání tomu, aby Česká republika využila jinak možností, které by k dispozici měla. Podle mého názoru takovým kamenem úrazu obdobných případů, čili když se odebírají děti z rodin pěstounské péče, je rozdílné pojetí sociálně-právní ochrany dětí v jednotlivých státech a i určité obecné zvyklosti při výchově dětí, které se mohou výrazně v jednotlivých státech lišit. A může být i jinak vnímáno to, co je pro dítě škodlivé a co nikoliv. Jedině tak si dovedu vysvětlit postoj Norska, byť s ním nesouhlasím. Na druhé straně musíme respektovat své možnosti. Ty jsou dosti omezené. ***