(Schůze pokračovala v 10.35 hodin.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré dopoledne, milé kolegyně, milí kolegové. Dovolte mně, abych pokračoval v našem jednání a zahájil přerušenou 23. schůzi Poslanecké sněmovny. Prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami, náhradní karty, jejich čísla platí tak, jak bylo řečeno na 20. schůzi Poslanecké sněmovny.
Potvrzuji, že omluvy poslanců a členů vlády sdělené v průběhu dnešního jednání jsou téže shodné.
Budeme se zabývat návrhy zákonů ve třetím čtení, u nichž byly splněny zákonné lhůty, a to body 86, 87, 88, 89, 90 a 91. Přistoupíme tedy k bodu
86.
Návrh poslanců Miroslava Grebeníčka, Zuzky Bebarové-Rujbrové,
Marty Semelové a Kateřiny Konečné na vydání zákona, kterým se mění zákon
č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů
(zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 60/ - třetí čtení
Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal za navrhovatele poslanec Miroslav Grebeníček a zpravodaj výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu pan poslanec František Vácha. Obdrželi jste sněmovní tisk 60/5, který obsahuje návrh na zamítnutí, a pozměňovací návrhy nebyly předneseny.
Otvírám tedy rozpravu, do které v tuto chvíli neeviduji žádnou přihlášku. Už jednu eviduji. Pan poslanec a předseda poslaneckého klubu KSČM Kováčik. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedající, vážená vládo, paní a pánové, dovolte mi, abych se před závěrečným hlasováním o tomto návrhu vyjádřil jménem poslaneckého klubu KSČM, který je ostatně předkladatelem tohoto návrhu.
Je samozřejmě nepochybné a po našem dnešním ranním rozhodování ještě nepochybnější, že v současných nebo minulých týdnech a měsících se navýšila minimální mzda, navýšily, pravda, ne tolik, jako bychom chtěli, i důchody. Našly se i peníze na 3,5procentní zvýšení platů ve veřejné sféře a koneckonců i 2,9procentní navýšení platů ústavních činitelů, soudců, státních zástupců také, jsou v tom zahrnutí, ministři, prezident a tak podobně. Není tedy žádný rozumný důvod, aby neměla být valorizována částka, tedy částka sociálního stipendia studentů vysokých škol. Tato částka, kterou zákon pevně stanovuje, se jak známo nezvýšila, tedy nevalorizovala, již od roku 2007. Máme konec roku 2014 a od roku 2007 se přece jenom náklady, ať už životní, nebo náklady na studium a s nimi náklady spojené, podstatně zvýšily. Je pro sociálně slabé studenty nepříjemné a pro establishment nedobré, že projednávání návrhu na valorizaci sociálního stipendia, který byl mimochodem podaný již loni, se setkalo s takovými průtahy, že se k závěrečnému hlasování dostáváme až dnes, a že tedy i v průběhu projednávání zde zněly odmítavé postoje některých poslanců a poslankyň. (Hluk v sále.)
Tvrzení, které zde ve Sněmovně dokonce zaznělo, že by si studenti, místo valorizace měli začít ke studiu přivydělávat, podle mého soudu není zrovna rozumným argumentem.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Moc se omlouvám, pane předsedo, vaše slova rozvášnila kolegy v Poslanecké sněmovně natolik, že začali diskutovat mezi sebou místo toho, aby vás poslouchali. Poprosím o klid v Poslanecké sněmovně.
Poslanec Pavel Kováčik: Nemyslím si, že mám až tak velkou schopnost kohokoliv rozvášnit.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Vy se podceňujete, pane předsedo. Prosím, pokračujte.
Poslanec Pavel Kováčik: Nejde jenom o omezené možnosti přivýdělku, ale i o samou logiku podobného argumentu. Přivydělat si totiž při současné vysoké nezaměstnanosti by podle této logiky snad měli i ti, co berou minimální mzdu a nebo ve veřejné sféře velmi nízký plat. Je to skutečně lichý protiargument. Pokud zde někdo nedávno argumentoval, že si také při studiu přivydělával dokonce šest stovek, pak z těchto šesti stovek tehdy jistě mohl bez nějakých významných problémů zaplatit podstatně více nákladů než dneska i třeba ze šesti tisíc. Ubytování na koleji, a pamatujeme se, my starší, kteří jsme studovali v té době, když jsme si přivydělávali těch šest stovek, ubytování na koleji, plnou celodenní stravu na celý měsíc, jízdné a ještě mně k tomu zbyly tři stovky, dvě stě padesát korun, někdy více, někdy méně. Dnes bohužel životní náklady studenta činí, když to hodně, hodně tedy přiškrtím, devět tisíc korun měsíčně. A to není na žádné vyskakování. A radit studentům, aby si místo řádného studia, nebo vedle studia, šli přivydělávat, zejména u některých náročných oborů může mít skutečně i vážné důsledky na kvalitu i délku studia. My přece chceme, aby pracovití, talentovaní a snaživí studenti ze sociálně slabších rodin studovali. Studovali úspěšně, aby z nich byli dobří lékaři, učitelé, inženýři či další vzdělané profese, a přinesli tak celé společnosti pozitivní posun dopředu. Ostatně vzdělání, jak známo, jak se všichni sem tam zaklínáme, je schopno popohnat společnost kupředu nejrychleji, nejlépe a nejefektivněji.***