(18.50 hodin)
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, já bych se chtěl vyjádřit k tomuto návrhu podobně, jako jsem se vyjadřoval v prvním čtení. Tehdy výsledkem mého vyjádření a shrnutí všech okolností svědčících proti přijetí zákona byl návrh na zamítnutí v prvním čtení. Tehdy ten návrh přijat nebyl, a tedy se zabýváme tímto návrhem dnes ve čtení druhém.
To, že ten návrh není kvalitním návrhem, že není tím, který by měl byť jen na krátko, jak slibuje pan ministr, vyřešit situaci ve vztahu k Evropské komisi a její stížnosti na náš postup, je to, že k tomu návrhu je předkládáno skutečně veliké množství pozměňovacích návrhů. (V sále je hluk, poslanci jsou překvapeni, že bylo odhlasováno pokračování jednání i po 19. hodině.)
Ty návrhy při projednávání ve výborech se dají rozdělit zhruba na tři druhy. Jednak takové návrhy, které získaly konsensuální podporu ve výborech, tedy i vlastně souhlasné stanovisko ministerstva. Takové návrhy, které ministerstvo zpochybnilo, předložilo k nim kompromisní návrh a k některým z nich se výbory vyjádřily souhlasně, ať už širší shodou, nebo jednotlivě. A pak byly pozměňovací návrhy, ke kterým žádné souhlasné stanovisko nalezeno nebylo, ať už ze strany ministerstva, tak i ze strany jednotlivých výborů.
Já bych se chtěl přesto vrátit k jednotlivým okolnostem toho návrhu a ještě připomenout to všechno negativní, co je v nich možno najít a čím může ovlivnit ten náš návrh stavební činnost, projektovou činnost, rozvoj našich měst a našich obcí. Je to skutečně povinnost ověřování vlivu stavu na životní prostředí v každé fázi povolovacího procesu i po vydání závazného stanoviska EIA.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás přeruším a požádám Sněmovnu o klid. Rozumím, že došlo k nečekanému rozhodnutí a že se potřebujete na něčem domluvit. Ale pokud nejednáte o tomto bodu, prosím, abyste projednali své záležitosti mimo jednací sál, ať můžou poslanci, kteří jsou přihlášeni do rozpravy, přednést své návrhy. A to se týká i konzultací u stolku zpravodajů. Děkuji.
Pokračujte prosím.
Poslanec Jan Zahradník: A to i tenkrát, pane místopředsedo, že záměr a jeho změny nemají významný dopad na životní prostředí. Pokud ale úřad v průběhu územního řízení a stavebního řízení zjistí, že by mohly mít, všechno se vrací zpátky, všechno se vrací k tomu rozhodovacímu procesu na začátek.
Otázka lhůt pro zjišťovací a navazovací řízení. Tady ty lhůty jsou v návrhu stanoveny významně a dá se říct i zbytečně dlouhé. V návrhu zákona je pro zjišťovací řízení stanovena lhůta 60 dnů a pro rozhodnutí soudu o žalobách proti rozhodnutí v navazovacím řízení 150 dnů. Je pravdou, že pozměňovací návrhy snižují tyto lhůty na 45 dnů v případě zjišťovacího řízení a na 90 dnů v případě rozhodování soudu a tyto návrhy mají podporu ministerstva a získaly i podporu, myslím, i většiny výborů, které projednaly.
Dalším významným momentem je odkladný účinek žaloby dotčenou veřejností. Návrh říká, že podání žaloby má odkladný účinek, tedy všechno se zastavuje ve kterémkoli okamžiku. Nevládní organizace, skupina obyvatel vybavená patřičnou podpisovou listinou může podat žalobu, a tím celý proces zastaví. Investoři čekají, případně vynakládají peníze na udržení projektu při životě. Pan předseda Fiala zmínil možnost zneužití tohoto institutu v rámci konkurenčního boje. Je možné i připomenout možnost jistého korupčního jednání, posílení korupčního prostředí či spekulaci s podáním či nepodáním žaloby či spekulaci s vyvoláním či nevyvoláním toho odkladného účinku. I to je, prosím pěkně, třeba zvažovat a je třeba na to myslet.
Poslední otázka, která mě velmi znepokojuje. Významné posílení pravomocí takzvané dotčené veřejnosti, zejména nevládních organizací, které v tom návrhu, bude-li schválen v podobě, která je zde předložena, dá nevládním organizacím obrovskou pravomoc, aniž by jim ukládal jakoukoli odpovědnost. Nevládní organizace mají právo domáhat se soudní cestou jak procesních, tak i hmotněprávních námitek vůči úředním rozhodnutím v kterémkoli okamžiku povolovacího procesu. Zejména tedy v tom navazovacím řízení, které už pak je řízením, jehož dosažení už investora stálo nemalé finanční prostředky. Musel vynaložit už řádově statisíce, ne-li miliony korun.
Soudní řád původně přiznával takovéto právo - tedy podávat žalobu ve veřejném zájmu - pouze nejvyššímu státnímu zástupci, případně veřejnému ochránci práv. Ano, soudní řád přiznává, že zvláštní zákon může toto právo přidat i jiným subjektům, tedy právo, aby ve veřejném zájmu podávaly žaloby, ale dosud k takovéto delegaci nedošlo. Byl by to tedy v případě tohoto zákona podle mého názoru velmi problematický precedens, kdy by občanská sdružení mající tři členy, tedy minimální počet vyžadovaný zákonem pro založení takovéhoto sdružení, ale vybavená 200 podpisy, mohla velmi významně ovlivňovat proces projednávání a schvalování jednotlivých záměrů. Žaloba, ta nevládní organizace ani nemusí dokládat odůvodnění, v čem spočívá nebezpečí toho záměru pro životní prostředí, pokud se rozhodne vstoupit do toho procesu žalobou. Pouze stačí, když deklaruje, prohlásí, že životní prostředí je ohroženo. A není to možné zpochybnit. Soudní systém musí konat a platí samozřejmě odkladný účinek.
Já jsem se tedy zaměřil ve svém pozměňovacím návrhu právě na problematiku dotčené veřejnosti. Myslím si, že co se týká odkladného účinku žaloby, jsou zde podány pozměňující návrhy, které celkem rozumně řeší tento institut, které přiznávají právo, aby v rámci projednání té podané žaloby o odkladném účinku rozhodl, tedy které se vymezují k tomu automatickému apriornímu odkladnému účinku podané žaloby. Tady si myslím, že ty návrhy je třeba podpořit. ***